Vox je v hudební branži velký pojem. Je to legenda. Vox je zkrátka Vox. Kytarové aparáty, komba, kvákadla, reprobedny, efekty, multiefekty, kytary, baskytary, klávesy foukací harmoniky, a dokonce i bicí. To vše firma Vox vyrábí. V dnešním testu se podíváme na sluchátka VGH AC30.
To VGH znamená asi Vox guitar headphones a AC30 znamená, že to „hraje jako AC30“. Vezmu to oklikou, před nedávnem (ono už to bude pár let) jsem řešil, jak doma potichu trénovat na kytaru (Rockmana jsem dávno prodal, dnes toho lituji), ale abych při tom mohl chodit po bytě. Zakoupil jsem tehdy sluchátkový předzesilovač Vox Plug se zabudovaným zkreslením. Vox byli mezi prvními, kteří takovéhle miniaturní řešení (se slušným zvukem) začali vyrábět. Později to začaly kopírovat další firmy. Mám těchto „plugů“ v šuplíku asi pět. Plug mi sloužil dobře, ale postupem času mně omrzel. Nebyl úplně komfortní, protože dole trčel z kytary a občas jsem s ním zavadil o stůl atd. Dnes leží v šuplíku a pochybuji, že se k němu vrátím, nicméně své staré hudební věci neprodávám (vždy, když jsem to udělal, jsem je pak za čtrnáct dní potřeboval). No a teď tady máme novou reinkarnaci Vox Plugu. Vše je přímo ve sluchátkách. To je super nápad, uvidíme, jak si povedou v praxi.
Běžný poslech
Sluchátka VGH AC30 jsou vlastně klasická, uzavřená, dynamická sluchátka. Mají 40mm drivery Audio-Technica. Frekvenční rozsah je 20 Hz až 20 kHz.
Nejprve jsem sluchátka testnul jako normální sluchátka, zapnul jsem PC, zvukovku, a jal se něco nahrávat. Sluchátka Vox jsem píchnul do aktivního čtyřkanálového sluchátkového předzesilovače, kde mám standardně zapojena dvoje až troje sluchátka, abych mohl rychle porovnávat zvuk. Sluchátka Vox mě překvapila relativně mohutnými basy. Výšky a středy byly v normálu. Ne že by to basovalo moc, ale čekal jsem jich méně (především s ohledem na to, že v nich je ten kytarový předzesilovač). Takže normální poslech je OK. Nemám žádné výhrady.
Konstrukce
Konstrukce sluchátek je jednoduchá, náhlavní oblouk je vyztužen ocelovou obručí - pružinou, jinak je vše plastové. Kabel je připojen napevno a je dlouhý 1,6 m. Sluchátka jsou otáčecí, ale skládací bohužel nejsou. Na konci kabelu je velký jack. Nejdříve jsem to považoval za omyl, ale vzhledem k tomu, že je tím jackem připojujete ke kytaře, tak to dává smysl. Redukce by byla zdrojem potíží (například bych ji mohl ztratit).
Test s kytarou
Tak jdu testovat ten AC30 předzesilovač. Nejprve jsem dal nabíjet dvě AAA (malé tužkové) dobíjecí baterie, mezi tím jsem zkoumal, kam se baterky dávají... Musí se odšroubovat celý plastový kryt na sluchátku (na tom druhém, kde není elektronika). Kryt má takové dva výstupky, které použijete při sundání krytu. Nejde to úplně pohodlně, ale jde to. Hned jak jsem krytku odšrouboval, vypadla mi z ruky na zem, ale nic se nestalo, plast je pružný a s podobným zacházením se asi počítá. To je velmi pozitivní. :-)
Baterie nabity, vloženy do sluchátek, kryt zašroubován. Zapínám mikrospínač, dávám sluchátka na hlavu a házím kytaru na záda... Moment takhle ne, nejdříve kytaru na záda a pak sluchátka. Jack od kabelu vrážím do kytary a nic. Žádný zvuk... hmm... Sundávám sluchátka, svítí, ale nehrajou... Aha, vše je „na nulu“. Takže dávám vše na 5, a už to hraje.
Na pravém sluchátku je ovládání. Máme tady vypínač, AUX na malý 3,5mm jack a čtyři miniaturní potenciometry, možná lépe to nazvat trimry. Potřebuji zvuk upravit... Hmatám poslepu po sluchátku, nacházím výstupky a tam někde musejí být ty trimry... Na nich jsou vytištěna malá čísla od 0 do 10, teď je nevidím... Moc mi to nejde... Trimry jsou totiž poloschovány za plastovými výstupky, asi aby se nepoškodily. Jsou na nich sice příčné drážky, ale nějak mi to nejde úplně dobře nahmatat, už to jde... Chce to cvik.
Není snad žádný muzikant na světě, který by nevěděl, že existuje firma Vox. První kytarový lampový aparát Vox bylo kombo AC1/15, později přejmenované jen na AC15. Jedna z celosvětově známých nahrávek, které byly nahrány právě na AC15, je instrumentální téma k filmu James Bond z roku 1962. Nahrál ho kytarista Vic Flick. Jenže 15 wattů bylo pro rockery málo, takže Vox přidal dalších 15 a bylo z toho AC30. Na AC30 hráli (kromě spousty dalších) například Beatles. Další věc, kterou zná snad každý muzikant, je kvákadlo. To je taky dílem VOXU. V845 Wah je již legenda (mám ho taky doma). I když se firma Vox stále drží vintage designu, vyvíjí a vyrábí i moderní věci.
Tak konečně ke zvuku, na prvním trimru (směrem od zad) se nastavuje gain, na dalším jsou výšky, na třetím hlasitost. Pak je sluchátkový kabel, AUX a pak čtvrtý trimr na efekty, poslední je vypínač. Zvuk mi opravdu připomíná aparáty Vox. Zkreslení je střední, vhodné na blues a klasický rock. Zvuk je průrazný na výškách a trochu „muddy“ na silných strunách. Moderní hi-gain tenhle model předzesilovače nedává, to by mohl umět druhý typ kytarových sluchátek Vox VGH Rock, ty ale teď nemám. Zvuk hezky reaguje na snižování hlasitosti na kytaře (díky Vox Valve Reactor Technology), takže jen pomocí kytary lze dobře regulovat množství zkreslení, a to hodně dobře. Dobré také je, že i když je zkreslení naplno, tak to moc nešumí. Noise gate sluchátka nemají, a ani bych ji tam nechtěl. Zvuk je průrazný, dobře se povedl. Pro koho je moc výšek, lze to omezit trimrem až na poměrně dost kulatý zvuk.
Efekty
Všechny efekty jsou integrovány na jednom trimru a každý má tři rozdílná nastavení. Jako první je chorus, pak je delay a třetí je reverb. Nejde je používat současně, vždy může být v akci jenom jeden. Nejvíc se mi líbilo (u všech efektů) mít je vždycky na max. Co mně ale nemile překvapilo, bylo to, že efekty jsou mono, tady inženýrům Voxu trochu „ujel vlak“.
AUX
Do vstupu AUX jsem zapíchl malý adaptér Bluetooth, asi jako propiska tlustý, s malým jackem na výstupu. Takže mi ze sluchátek trčel směrem dolů, ale ničemu to nevadilo.
Muziku z mobilu to přes ten Bluetooth a AUX přehrává úplně v pohodě, nicméně jsem zjistil, že ty zabudované efekty by mohly být ještě výraznější, protože se v muzice trochu ztrácely. Samostatně bez backing tracku jsou slyšet dobře, ale do muziky by to chtělo ještě víc. Možná se na tom podílí to, že jsou mono.
Po asi hodině hraní jsem zjistil, že ze sluchátek vůbec nebolí uši, mohu se při hraní procházet a celkově se mi to líbí.
Závěr
Sluchátka Vox VGH AC30 mě několikrát překvapila. Jako velké plus oceňuji kvalitní 40mm drivery s velkým frekvenčním rozsahem. Překvapivě dobře basují. Integrovaný kytarový předzesilovač mě nepřekvapil, čekal jsem zvuk, který se velmi podobá zvuku komb AC30, ale má to díky driverům od Audio-Technica a uzavřeným náušníkům více basů.
Dynamická odezva předzesilovače, kdy se i při plném zkreslení můžeme pomocí potenciometru hlasitosti na kytaře dostat skoro až na čistý zvuk (i u humbuckeru), mně překvapila velmi mile. Co bych mohl vytknout, je absence Bluetooth, přeci jen dnes (když i myčky, ledničky a varné desky jsou vybaveny bezdrátovou sítí) bych to považoval za standard. Lze to sice nahradit externím adaptérem Bluetooth, ale přesto za to musím dát mínus.
Info:
Sluchátka Vox VGH AC30 jsou vlastně standardní, dynamická, uzavřená sluchátka vybavená navíc kytarovým předzesilovačem napodobujícím zvuk legendárního komba Vox AC30. Součástí předzesilovače jsou i efekty Chorus, Delay a Reverb. Navíc mají zabudovaný vstup AUX pro připojení vnějšího zdroje zvuku pomocí 3,5mm jacku. Cena je 2490 Kč.
Plus:
Hrají nahlas.
Mají dostatek basů.
Zvuk je podobný zvuku komba AC30.
Umějí 3x chorus, 3x delay a 3x reverb.
Jsou lehká, dobře sedí na uších.
Mají slušnou výdrž na AAA dobíjecí baterie.
Lze je používat jako běžná sluchátka na audio.
Mínus:
Nemají Bluetooth.
Nejsou skládací.
Kabel je napevno.
Efekty jsou mono.
Technická specifikace
| typ | uzavřená dynamická sluchátka |
| frekvenční rozsah | 20 Hz až 20 kHz |
| průměr měniče | 40 mm |
| maximální akustický tlak | 97 dB |
| maximální vstupní napětí | 1000 mV |
| impedance | 49 Ω |
| délka kabelu | 1,6 metru |
| napájení | 2x AAA baterie |
| výdrž baterií | 7 až 16 hodin (dle typu) |
| AUX | ano (malý 3,5mm jack) |
| hmotnost | 230 g (bez baterií) |
