Vermona Synthetiser - historický test

V 80. letech minulého století se k úspěšným výrobcům syntezátorů přidala firma Vermona z bývalé NDR. A protože zájem o nástroje z továrny VEB Klingenthaler Harmonikawerke trvá dodnes, podíváme se na jeden z nich, jehož kvality už dávno prověřil čas.

Německé syntezátory mně zatím nepřipadaly tak atraktivní jako elektromechanické nástroje typu Clavinet nebo Pianet, vyráběné firmou Hohner (v budoucnu se k nim ještě dostaneme). Ale byla tu příležitost a zimní večery dlouhé, tak jsem ani na okamžik neváhal a další historický test byl na světě.

Vzhled

Dojem, který na mě Vermona Synthesizer udělal po vybalení z originálního černého kufru a krátkém prozkoumání zvuků, byl jednoznačně pozitivní. Jeho koncepce a mechanické provedení na pohled připomíná starší nástroje Korg 900PS nebo ARP Pro--Soloist. Skříň nástroje je potažená černým vinylem, na něm jsou umístěny matně černé panely, popsané většinou bílým písmem. Ovládací prvky pro editaci zvuků jsou umístěny na svislé přístrojové desce, pod kterou se nachází klávesnice a kolečka pro ohýbání tónu a modulaci. Bočnice s imitací povrchu tmavého dřeva, barevně odlišená tlačítka a potenciometry dotvářejí stylový design. Takhle skutečně vypadaly první analogy ze sedmdesátých let (rád bych připomněl ještě slavnější Yamahu SY–1, kterou jsem kdysi měl ve strojovém parku). V kufru ještě najdeme koženkové pouzdro pro kabely a notový stojan, který se jednoduše připevňuje na vrchní stranu nástroje. Originální opěrka not ve tvaru černé lišty u testovaného kusu chybí. Rozměry syntezátoru jsou zhruba 90 x 29 x 17 cm.

Ovládací panel

Má celkem čtyřicet devět ovládacích prvků, když počítáme i dvě tlačítka vedle koleček a síťový vypínač, z toho šestnáct potenciometrů a třicet dva tlačítek. Panel je graficky rozdělen do dvou velkých bloků. První z nich obsahuje čtyři části. Levá horní se pyšní potenciometry Volume, Glide, Brilliance a General Tune. Následuje část VCO 1, tedy prvního napětím řízeného oscilátoru. Obsahuje pět červených tlačítek oktáv (32’ až 2’) a čtyři tlačítka vlnových průběhů (dva druhy obdélníku, vzestupná pila a Noise, tedy šum). Spodní dvojice začíná částí LFO s blikající červenou LED a potenciometry Speed a Mod. VCF. Ovladač Speed má stupnici od nuly do deseti, frekvence LFO se však zvyšuje otáčením proti směru hodinových ručiček, tedy k nule. Kontrolní LED bliká poslušně v nastaveném intervalu. Čtvrtá část slouží k nastavení VCO 2, tlačítka má identická s VCO 1, jen místo šumu je zde tlačítko Off.

Druhý velký blok je rozdělen na čtyři díly, prvním je VCF (napěťově řízený filtr) se šesti zelenými presetovými tlačítky plus třemi zelenými knoflíky pro nastavení parametrů Cutoff, Resonance a Contour. Druhá část obsahuje pouze ovladač hlasitosti výstupu pro sluchátka (netradičně popsaný jako Volume Head-Phone). Spodní díl s ovládacími prvky v barvě červené slouží VCA (napětím řízeného zesilovače). Má pět presetových tlačítek a čtyři potenciometry pro základní nastavení obálky (Attack, Decay, Sustain Level a Release). Jak je vidět, inspirace u Mooga se nezapře. Poslední částí bloku kraluje tlačítko síťového vypínače (Mains) se zelenou LED.

Zadní panel

Najdeme na něm velké, v černém písmu provedené, logo výrobce na plechové destičce, které se nachází přesně uprostřed. Z pohledu zezadu pak zleva typový štítek s údaji a výrobním číslem 210757, normalizovanou síťovou zásuvku pro kabel typu euro, jack pro nožní ovladač, výstupní jack a křížový konektor DIN pro sluchátka, pamětníkům dobře známý z německých magnetofonů a hifi zesilovačů.

Klávesnice

Klávesnice varhanního typu má čtyřicet čtyři kláves s ponorem 1 cm a rozsahem F–c3. Je mechanicky velmi odolná díky jednoduché konstrukci s plechovými výlisky, krytými plastovým povrchem. Klávesy při stisku působí sympaticky pevným dojmem a příjemně cvakají. Bílé klávesy mají délku 15,5 cm a šířku 2,2 cm. Protitah kláves zajišťují silné ocelové pružiny. Díky zaoblení hran se dají na Vermonu snadno hrát i náročné skluzy bez nebezpečí poranění. Proti moderním syntezátorovým klávesnicím má tedy nadstandardní úroveň.

Kolečka

Jsou dvě, poměrně široká a malá, vylisovaná z černého plastu s ryskou uprostřed. První je označené jako Vibrato a má červenou rysku, druhé jako Pitch, takže slouží k ohýbání tónu. Rysku má oranžovou. Pořadí koleček je opačné než u Minimoogu, což se mi moc nelíbí. Obě však mají správný chod, jako motor u mopedu v písničce Milana Chladila, což znamená, že nejdou ani ztuha, ani příliš lehce. Kolečko ohýbání tónu má aretaci ve střední poloze a z krajních poloh se nevrací. Nad kolečky se skví velké firemní logo výrobce. Vedle loga najdeme jeden ze dvou velkých šroubů, které drží blok klávesnice a nápis Synthesizer. Pod šroubem jsou dvě tlačítka, kterými se zapíná glissando (žluté Glide On) a zpoždění vibráta (červené tlačítko Delay Vibr.).

Nožičky

Najdeme je zcela nepřekvapivě na spodní desce nástroje, kde se kromě deseti šroubů s lesklými sedlářskými podložkami nachází plastové pojistkové pouzdro, sloužící k přepínání síťového napětí. Co je však netypické, je počet noh. Je jich celkem šest. Čtete dobře, pro větší na stabilitu má Vermona přišroubované rovnou dvě trojice gumových nožiček.

Vnitřek

Myslím, že na světě těžko najdete nástroj, který je lépe vyřešený z hlediska servisu. Vermona Synthesizer je poctivý německý výrobek a ty se tradičně vyznačují promyšleností do posledního detailu a účelností všech prvků. Pokud se chcete podívat dovnitř, stačí odklopit horní kryt, který drží dva šrouby po stranách panelu. Díky kovovému pantu s osmadvaceti vruty se snadno dostanete prakticky kamkoliv, kde je potřeba něco nastavit nebo opravit. Sedm desek s plošnými spoji a bezpočet drátů, úhledně organizovaných do svazků či volně se vlnících nad deskami je krásnou vizitkou ruční práce. Všechno je logické, přehledné, a například pro vyčištění potenciometrů stačí jen nasadit hadičku spreje, lehce přístupné jsou téměř všechny (pouze ty dva u koleček kryje blok klávesnice). Integrované obvody v nástroji, které jsem zahlédl, jsou domácí výroby, většinou se jedná o typy D100D a 081. Ve zdroji najdeme A109D a sem tam nějakou Teslu, kondenzátory filtru nesou hrdou značku Frolyt. Dvě pojistky ve zdroji už mají čepičky potažené modrou vrstvou oxidu. Jednotlivé desky obsahují spoustu nastavovacích prvků.Spolehlivost a dokonalá koncepce Vermony je asi jedním z důvodů její oblíbenosti (je to tedy tzv. držák).

Zvuky

Po zvukové stránce se jedná o nástroj s vlastním charakterem a neodolatelným kouzlem časů nedávno minulých. Nastavit na něm zajímavý zvuk je velice snadné, i díky přepínačům parametrů VCO a přehlednému ovládání. Například zvuk, téměř identický s úvodním sólem v písničce Nuclear Device od The Stranglers (album The Raven z roku 1979) se mi podařilo najít okamžitě. Ale nejvíce oceňovanou vlastností Vermony jsou pěkně tlusté basy, nejrůznější bublavé a mlaskavé štěky do funkových instrumentálek a pestrá paleta moogovsky elektronických barev. Výhodou je i vestavěný generátor šumu a vynikající filtr s rezonancí.

Závěr

Vermona Synthesizer je dobrým příkladem, že i v bývalém Východním bloku se přes nejrůznější embarga a těžkosti se součástkovou základnou dala vyrábět kvalitní profesionální hudební elektronika. Dokazuje to popularita celé řady klávesových nástrojů této značky (podobnou koncepcí se vyznačovaly i další výborné instrumenty, Vermona E-Piano a Piano-Strings). Po stránce designu může být ozdobou i toho nejnablýskanějšího studia - ale co je hlavní, je to starý dobrý analog. Dá se na něm snadno experimentovat a po pečlivém naladění najde uplatnění i v živé produkci, ačkoliv nestabilita oscilátorů starších analogových syntíků je pověstná. Ale to už patří k věci. Co si přát víc, když se dá sehnat za cenu více než přívětivou. A to i v dnešní době, kdy se světové hospodářství pomalu řítí do předem připravené černé díry. Změna je život, vyzkoušejte Vermonu!n

LED

(z anglického Light-Emitting Diode) je polovodičová součástka s přechodem P–N. Prochází-li přechodem elektrický proud v propustném směru, vyzařuje nekoherentní světlo s úzkým spektrem. V posledních desetiletích nahradila klasickou kontrolní žárovku. Pokud v mých článcích uvidíte spojení LED dioda, případně familiérní výraz LED-ka, vězte, že autorem nejsem já, ale 1) znuděný šotek, 2) horlivý korektor nebo 3) jistý šéfredaktor, neustále vylepšující články až do naprostého vylepšení. V češtině je zažité používat slovní spojení LED dioda, což ovšem není zcela vhodné, jelikož dochází ke zdvojování slova dioda. (citát z Wikipedie)