Velký test malých bubínků Mapex-5 - Tři krabice virblů, nejen pro Popelku

Ku testovacím účelům mi od firmy Mapex přišla poměrně široká škála hraček, což ovšem není míněno v pejorativním slova smyslu (o syslech nemluvě). V několika rozměrných balících jsem obdržel limitovaného příslušníka série Black Panther, hned vedle něj koexistoval další člen limitovaných edic, a sice javorový Zebrawood exotic. A k tomu velká krabice plná levnějších, přesto zajímavých efektových bratříčků.

Staří Mayové

Začněme tedy odshora. Deseti šroubový kovový malý buben s litými ráfky a tmavě chromovanou mechanikou, dva napínací mechanismy strunění a do těla nástroje vražen reliéf na motivy mayských symbolů. Abych se přiznal, tato zdobná symbolika na mne přílišný dojem neudělala, na můj vkus působí již možná trochu cirkusově, ale to je věcí osobního vkusu a preferencí. Co je důležitější, je pochopitelně zvuk. Jakmile jsem si na nástroj zahrál, barvou zvuku a frekvenční charakteristikou jsem si jej zařadil mezi bronzové či mosazné nástroje. Jenže má chlupatá ušiska upadla do intriky. Tělo nástroje je totiž z 1mm silné oceli, která je ošetřena povrchovou úpravou vintage bronze. Svůj podíl na mém zmatení měl zřejmě i fakt, že nástroj byl opatřen blánou Remo Fiberskin, jež ocelový tón poněkud zakulatila a uhladila. Výsledek? Zvukově se mi líbil zřejmě nejvíce z testovaných kusů: spodní podtóny, akorátní dozvuk, přítomnost vyšších frekvencí, které každému úderu dodávají čitelnost. Nástroj má slušné dynamické rozpětí, i díky dvěma napínacím mechanismům strunění je citlivost na struník velmi dobrá, buben výborně reaguje i na metličky. V tomto případě se jako velmi šťastná ukázala volba hrací blány typu Fiberskin. Navzdory mým estetickým výhradám musím konstatovat, že se nástroj hodí do jazzu i fusion a je poměrně univerzální. Dlužno též doplnit, že bubínek svému majiteli přijde ve velmi povedeném tvrzeném „futrálu", který je velmi chytře řešen a disponuje i kapsou na příslušenství.

Zdřevěnělá zebra

Před časem jsem testoval soupravu z limitované edice střední třídy, jež měla povrchovou úpravu vyvedenu právě v exotickém zebřím dřevu. Nástroj testovaný nyní má aspirace vyšší. Stejně jako předchozí bubínek, i tento má lité ráfky vyvedené v tmavém chromu, dva napínací mechanismy a deset šroubů na každé straně. Rozdíl tkví právě v javorovém korpusu o síle 6,1 mm a použité úderové bláně: v tomto případě Remo Ambassador Coated. Přiznám se, že tento bubínek mne až tolik za centrum kardiovaskulárního systému neuchopil. Jeho zvuk je spíše středový, s přesahem do nižších frekvencí a svou charakteristikou se skoro blíží buku, nikoli javoru. Výsledkem tak je, že bubínek nemá tak vřelý podtón a je nutné trochu hledat ladění a vyvážení napnutí spodní blány. Jinak hrozí, že se například rychlejší dvojky hrané v nižší dynamice začnou slévat. To se sice dá řešit mírným zatlumením, avšak buben by tak ztratil část svého charakteru, neboť přeznění bez tlumení je akorát. Buben tak lépe funguje ve vyšších laděních a s napnutější spodní blánou. Zvukově patří spíše mezi „hodnější“ nástroje.

Krabice plná překvapení

Přiznám se, že jsem k obsahu krabice, v níž klidně odpočívaly nástroje s označením MPX přistupoval od začátku s jistou nedůvěrou. Od pohledu bylo patrné, že se jedná o součást levnější produkce, o čemž svědčily zejména slabší ráfky a jednoduché mechanismy struníků vídané u levnějších či středních řad. V poslední době jsem poněkud zmlsaný a od nástroje, který považuji za špičkový, chci široké dynamické rozpětí, v němž jsou všechny údery dostatečně barevné, vyvážené, zvuková charakteristika napříč laděním bohatá v tom smyslu, že bubínek si zachovává svůj základní sound ve spodním i nejvyšším ladění. Byť se charakter zvuku v tomto důsledku mění, ve spektru by neměla být hluchá dynamická místa a při vyšším ladění by buben neměl výrazněji ztrácet sustain. Výsledkem je potom velká paleta zvuků v jednom nástroji.

Nástroje středních a nižších tříd jsou většinou charakteristické tím, že tato paleta je u nich chválabohu funkční, avšak v přeneseném slova smyslu menší: tedy že buben zní opravdu dobře jen v určité části ladícího a dynamického spektra. To je vzhledem k ceně těchto nástrojů v pořádku a bubeníkům mohou v různých situacích, byť ne univerzálně, velmi dobře sloužit. A to o testovaných nástrojích lze prohlásit se zcela klidným svědomím.

Ocelové malé bubny

V balení na mne čekaly dva ocelové efektové bubínky a tři dřevěné. Jako první jsem zvolil ocelový efektový virbl 10” x 6,5”. Buben má na každé straně šest šroubů, již zmíněný klasický, přesto dobře fungující mechanismus struníku, 1 mm silné tělo a svorku pro uchycení na „tom tomový hák“. Bubínek dělá přesně to, co se od něj žádá: dají se na něj hrát funky groovy, má bohaté přeznění, je dostatečně citlivý, bez struníku skvěle funguje jako mini timbales. Nevýhodou bylo, že při razantnější hře dostatečně nedrželo ladění. Tomu by zřejmě bylo možné zabránit výměnou převozní blány za profesionální, přebytečnou desítku jsem však v době testování doma neměl. Jako další z možných léků mne napadá případná výměna podložek ladicích šroubů z plastových na kovové. Po odstranění tohoto nedostatku však bubnu není co vytknout a přiznávám, že jsem si s ním užil spoustu zábavy (a to rozhodně ne po vzoru Buddyho Riche, který nekvalitní nástroje kopal přes půl pódia, občas dvakrát).

Ocelový efekťáček má sice širšího, o to však mělčího kamaráda. Vztaženo na lidi by tyto vlastnosti byly poměrně diskriminující, avšak tento bubínek o rozměrech 13” x 3,5” mne opravdu bavil. Ideální na jungle nebo podobné styly, já jsem jej chvíli používal u soupravy jako druhý virbl a musím konstatovat, že se jeho zvuk výborně protikladně (v čemž paradoxně není rozpor) pojí s dřevěným hlavním malým bubínkem. Z testovaných levnějších nástrojů nad deset palců šířky to byl jediný buben, u něhož mi tolik nevadily slabé ráfky, které díky ocelovému tělu produkují sice ne příliš kultivovaný, avšak přijatelný rim click. Bubínek každopádně díky svému „oplatkovému“ formátu nabízí kontrolované a kultivované přeznění a specifickou, moderní barvu zvuku.

Hluboký javor a univerzální bříza

Nejprve jsem sáhnul po javorovém 14” x 7”. Bubínek je vyveden v lesklém natural laku, mušle jsou podobné těm od konkurenčních Yamaha Maple Custom, mechanika je chromovaná a ráfky příliš tenké, třikrát ohýbané. Nástroj produkuje hutný a hlasitý zvuk, je překvapivě dobře citlivý na struník a nejlépe na něj znějí patterny à la John Bonham, nebo old school dřevní funk. Bubínek je však poměrně dost univerzální, vzhledem ke své hloubce je nejovladatelnější při středním a vyšším ladění a výsledek byl příjemným překvapením, velkým nedostatkem však je nekultivovaný a příliš tichý rim click, který je důsledkem slabých ráfků. „Latinózní“ kombinace klasických úderů na blánu a rim clicku je ve znamení velkého dynamického rozdílu mezi oběma hráčskými prvky. Chápu, že prodejní cena nástroje by se angažováním silnějších ráfků zvedla, ale tento rozdíl by byl bohatě kompenzován využitelností nástroje. Bohužel, typ použitých ráfků je v této cenové kategorii běžný.

O něco průraznější je javorový kolega o rozměrech 13” x 6,5”. I ten dobře reaguje na dynamiku, struník i metličky, navíc mu tento atypický rozměr dodává moderní dravý charakter, ideální pro funk nebo fusion, jeho použití si ale dovedu představit i v popu. A zde se opět dostáváme k otázce ráfků, přičemž v případě zmíněných stylů je rim click poměrně využívanou technikou.

Nejuniverzálnějším z dřevěné trojky je březový 14” x 5,5”, který se díky frekvenční charakteristice břízy snadněji prosadí díky obsahu vyšších frekvencí. Bubínek je vyveden v černém lesklém laku, přičemž černě lakované jsou i ráfky a mušle (ty mají stejný tvar u všech zmíněných levnějších dřevěných bubínků). Nástroj dobře reaguje na metličky, vzhledem k ceně má slušné dynamické rozpětí, nevýhodou však jsou opět slabé ráfky.

Závěrečná syntéza

Sortiment Mapexu již nějakou dobu po očku sleduji. Charakteristické je, že se tato bubenická firma snaží v každém, i v tom nejlevnějším segmentu trhu přijít s nějakou odlišností. Testované nástroje jsou toho přímým důkazem: snaha o originalitu provází jak testovanou vyšší třídu, tak nástroje daleko levnější, ba i nejlevnější. V jejich případě jsem se k zaslané krabici přibližoval po špičkách a s nedůvěrou, avšak musím říct, že vzhledem k ceně mne bubny příjemně překvapily, neboť již v této kategorii mají jistou charakterovou osobitost, a méně majetní hudebníci tak mají možnost najít levnější nástroj co nejlépe aplikovatelný pro jimi hraný styl. Jako největší a vzhledem k ceně asi jedinou uváženíhodnou nevýhodu je nutné zmínit právě slabší ráfky se všemi výše popsanými důsledky. I tak ve mně však testované nástroje zanechaly pozitivní dojem a místo na slunci si díky své specifičnosti určitě bez problémů najdou.