velký test krabiček Electro-Harmonix

Čtyři krabičky od renomovaného výrobce Electro-Harmonix. Ač podobné designem, je každá z nich svoje, jak jen to jde.

Úvod

Tradiční hegemonie krabiček Boss je narušována mnoha výrobci. Jedním z nich je právě americký Electro-Harmonix. Ten sice málem spadl až na samé dno, ale ukazuje se, že má tuhý kořínek. Jak by ne, když ho má zapuštěný hluboko v historii rock‘n’rollu. Díky tomu se můžeme těšit z rozrůstající se rodiny pedálů, které nabízejí klasický vzhled i ovládání. Z vnitřností mnohých znich vyoperujeme digitální střívka.

V testu si představíme dva modulační „nano“ mrňouse a dva delaye. Jak je u EH zvykem, jedná se často o jakési „reissue“ modely s odkazem na minulost.

Co máme společného?

V první řadě bytelnou konstrukci. Ani jednou z nich si nepřejte dostat do hlavy. Muselo by to hodně bolet. Stejné mají provedení konektorů, přepínačů a ovládání. U všech najdeme vpravo vstup, vlevo výstup, nahoře jack 9 V napájení a zespoda čtyři gumové nožičky. Ani jeden potenciometr nemá označenou stupnici.

Krabičky jsou true bypass. Při vyndané baterii (napájení) signál skutečně prochází. Je to fajn, bez ohledu na polemiku true vs. buffered bypass. Porovnával jsem signál se zařazenou krabičkou a bez ní. S efektem v cestě se zdál tón o malinko zastřenější. Ale rozhodně nic, co by bylo slyšet na první poslech, a už vůbec ne naživo. Takže bez problémů.

Všechny jsou označeny Made In USA. Po otevření #1 Echo se na vás usměje zespoda vyražený nápis Made in China. Asi opět došlo ke spojení světů globalizace a marketingu.

Je škoda, že popisky krabiček z blízka působí laciným dojmem. Čas ukáže, zda a kdy se setřou, hlavně v okolí potenciometrů (po dopsání testu jsem náhodou narazil na stejný postřeh v recenzi EH Tomislava Zvardoně, viz Muzikus 10/2007).

Opona vzhůru: Nano Clone

Stylový chorus, rozměrově jako tlustá krabička cigaret. Nožní přepínač, LED a ovladač Rate. Ten řídí rychlost oscilace, ale poslechem má určitý vliv i na hloubku. Kmitání je odhadem mezi 0,5 až 4 Hz.

Uvnitř jsou diskrétní součástky a oboustranný plošný spoj. Našel jsem i dva trimry, slibující zábavu pro hračičky. Efekt byl jen zapůjčený, takže jsem je raději nezkoušel. Vše vypadá bytelné a dobře provedené.

Pro výměnu 9V baterie je bohužel nutné odšroubovat čtyři šroubky držící spodní víko. Jsou malé, křížové, zapuštěná hlavička – oblíbená činnost během hraní ve ztemnělém klubu... Retro je fajn, ale trochu invence, páni inženýři!

Nano Clone, uši

Přiznám se, že ze začátku se mi zvuk nelíbil. Na chuť jsem mu přišel až po čase. Je svůj a liší se od toho, na co jsme u chorusů zvyklí.

Tón je dynamický a pevný. Místy s jemně plechovým nádechem. Není to naleštěná, krystalická plocha. Má v sobě trochu krásné špíny, sedí spíše ke starší muzice. Hezky si rozuměl s funkem.

Porovnával jsem jej s mým Bossem CH–1 a nerad přiznávám, že Nano Clone zněl o fous lépe. Měl zkrátka více osobnosti. Boss byl o něco tenčí, sterilnější.

Se zkreslenou kytarou nezní úplně nejlépe. Taky při Rate nad polovinu je užití diskutabilní, zvuk už má silně psychedelický ráz.

Jediná skutečná výtka: Po zapnutí je signál slabší než ve vypnutém stavu. To je mrzuté. Při nastavení zvuků je třeba s tím dopředu počítat.

Nano Small Stone EH4800

Phaser, který má stejné „nano“ rozměry jako Nano Clone. Navíc má pouze přepínač Color. V horní poloze dostaneme větší zdvih (deepth), zvuk je více středový. V dolní poloze dostaneme plnější zvuk s menším zdvihem. Rate mění nastavení zhruba od 0,5 do 3 Hz. Zapínáme...

Efekt mě dostal hned a už mě nepustil. Nastavíte Rate na polovinu, Color dolů a zvuk okamžitě evokuje kytarovou figuru Jsem prý blázen jen. Pak jen měníte nastavení a hrajete. Tón je stále plný, s velkým podílem basů. Skutečně krásně se pojí s „bustrovanou“ kytarou.

Poměr hlasitostí je v pořádku, zapnutý phaser je o malinko silnější.

PP (pár postřehů)

Jak otáčením Rate zrychlujete oscilace, tón kmitá stále zuřivěji. ale najednou slyšíte normální kytaru. Působí to, jako by phaser začal vlnit tak rychle, že jeho vliv náhle zmizí.

Při nastavení Rate přes polovinu platí – stejně jako Nano Clone – že zní hodně psychedelicky. Legrační zvuk najdeme při nastavení Color nahoru a Rate těsně na maximum. Když jsem zahrál C, znělo to jako „jo jo jo jo“, na E to znělo jako „ui ui ui“ (nekecám :-). Jinak při těchto „extrémních“ hodnotách je nutné hlídat šum, phaser slyšitelně „dýchá“, i když nehrajete.

#1Echo

Krabička představuje klasický delay. Rozměry jsou větší než u Nano mrňousů. V útrobách sedí spousta švábů a krabička je provedena technologií SMD. Velkou předností je rychlé a jednoduché ovládání. Nabízí nožní přepínač, červenou ledku a tři potenciometry: Blend, Feedback, Delay Time.

Blend řídí poměr čistého a efektovaného zvuku. Na nule máme pouze suchý zvuk, na maximu jen zpoždění. Feedbackem ovládáme zpětnou vazbu – počet ozvěn. Na nule dostaneme pouze jednu, na maximu nekonečné opakování. Výrobce říká, že úplně nekonečné to není, signál by měl postupně mizet. Zkoušel jsem to, ale feedback byl opravdu neúnavný a já neměl trpělivost čekat na konec :-) Delay Time ovládá zpoždění. To je v rozsahu 10 ms až 2 sec. Lze tak získat škálu od modulačních efektů po dostatečně dlouhé echo.

Hrajeme?!

Zvuk je živý, otevřený, s dobrou dynamikou. Dvě sekundy jsou na živé hraní dostatečná doba snad na všechno. Pro někoho může být na škodu absence stupnice pro přesnější určení doby zpoždění. Myslím ale, že tak lépe zapadá do celkové koncepce EH krabiček. Jednoduché ovládání, vše citem. Zapojit a hrát.

Zlatý hřeb večera: Memory Man

Plným jménem Stereo Memory Man with Hazarai. Mašinka je příjemným spojením analogového světa (vzhled, ovládání) a digitálního (množství funkcí, SMD vnitřek). Vstupy i výstupy jsou v párech, krabička je plně stereofonní. Umí snad všechno, co lze dělat se zpožděním: looper, reverb, modulaci, a samozřejmě delay – jak normální, tak reverzní. Takže jak se k tomu dostat?

Memory Man, ovládání

Nahoře je řada šesti potenciometrů. Úplně vpravo je Hazarai, který slouží pro výběr jednoho z osmi režimů. Ostatními knoby pak nastavujeme vlastní efekt. Odleva to jsou Blend, Decay, Filter, Repeats a Delay. Místy to bohužel není tak přehledné jak to na první pohled vypadá. Tvůrci se nám snažili dát co největší množství funkcí, ale přitom se nevzdat analogové cesty. Vyřešili to tak, že Decay a částečně i Repeats mají pokaždé jinou funkci a vy musíte sahat po manuálu.

Nohou ovládáme dva přepínače. První klasicky slouží pro zapnutí efektu, signalizované červenou LED. Druhý TAP slouží na naklepání tempa. Jak je zvykem, je spojený se zelenou ledkou, blikající v  rytmu. Jeho chod je hodně tvrdý a při nastavení tempa se trochu zapotíte, jestli to tam je správně...

Pro každý mód je k dispozici jedna paměť. Najdeme ideální nastavení, včetně tempa, a dlouhým stiskem Hazarai uložíme do paměti. Pro vyvolání stačí vybrat požadovaný mód a krátce zmáčknout Hazarai.

Nabízených osm módů je pro přehlednost rozděleno do tří skupin. Podíváme se na ně zblízka a hned si je i poslechneme...

Skupina I., Echo

Můžeme si vybrat „ozvěnu“ s maximální dobou dozvuku 1 sec, 3 sec, nebo v kombinaci s modulačním efektem. Můžeme řídit určit počet ozvěn, poměr suchý a efektovaný zvuk, množství „Echo Diffusion“, jakýsi pocit reverebu ve zvuku. Knob Filter má ve všech módech stejnou funkci. Otočením doleva dolní propust, doprava horní propust, nahoře nic. Tempo lze nastavovat jak naklepáním TAP, tak potenciometrem Delay.

Echo má teplý, dynamický zvuk. Nezní krystalicky a naleštěně, ale ani zatlumeně a oříznutě. Má prostě šmrnc, podobně jako #1Echo. Oproti němu zde máme navíc velké možnosti nastavení.

Filter má velký rozsah a dovede zvuk hodně ovlivnit. Může to znít jako z flašky nebo jako z pod polštáře. Pokud chceme napodobit zvuk páskového echa, rozhodně stačí jen malé pootočení. Reverb dosažený pomocí Echo Diffusion je trochu nepřirozený.

Vše zní ještě lépe při zapojení do sterea. Memory Man pracuje automaticky v režimu Ping-Pong. Modulace kvalitou úplně nenahradí samostatný efekt, ale zní zajímavě a bohatě dostačuje. Skvělé, pokud můj zvuk nestojí třeba na chorusu a nemá cenu kupovat další svinstvo na zem.

Skupina II., Multi Tap

Tato skupina opět nabízí zpoždění s maximem 1 resp. 3 sec, nebo kombinaci delay a reverb. Rozdíl oproti skupině I. je v tom, že mohu pracovat nejen s počtem ozvěn, ale i s jejich úrovní. Znamená to, že když chci třeba jen tři ozvěny, mohou znít všechny stejně silně jako původní signál. Jinak je ovládání stejné.

Po zvukové stránce opět kvalita, stejně jako v předchozím odstavci. Reverb není úplně dokonalý, ale i tak je dobře využitelný.

Skupina III., Déjà Vu

V této sekci máme efekty dva. Prvním je reverzní echo. Zní skutečně dobře, má nádech tepla, jakoby gramofonové desky. Samozřejmě se nehodí úplně všude. Chce to čas na hledání a nastavování. Slušel třeba rozkládaným akordům nebo pomalé melodii.

Druhým efektem je Looper. Nabízí příjemných 30 sec. Lze nejen vrstvit zvuky na sebe, ale i plynule zpomalit (a tedy i transponovat) nahrávku až o plus/minus jednu oktávu. Záznam lze přehrávat pozadu. Lze mít také spuštěnou smyčku, přejít na libovolný jiný režim, třeba Echo na 3 sec, a hrát. Opět lze podle chuti nahrávat a vrstvit takto efektovaný signál.

Ovládání je prosté. Pro nahrávání stačí zapnout efekt a po dobu záznamu držet TAP. Ke zvuku není co dodat, vše hraje, jak má. Ovládání je příjemné, ale zbytečnou komplikací je již zmiňovaný tuhý chod TAP.

Závěr

Testovaná skupina efektů je sympatická z mnoha pohledů. Renomovaný výrobce, povedený design a osobitý zvuk s vlastním charakterem. Ten samozřejmě nemusí vyhovovat každému, ale to už patří k věci. Při zkoušení mi největší radost udělala kombinace s oběma Nano před kombem a Memory Manem v efektové smyčce. Zvuk byl téměř návykový.

Poohlížíte-li se po nějakém chorusu, phaseru či delayi, neopomeňte ani tuhle EH rodinku. Je společenská a má vlastní duši.