Býval jsem přesvědčen o tom, že spojení hezkého zvuku s malým objemem a nízkou hmotností není možné. Test výběru deseti velmi různých aparátů pro elektroakustické kytary mě přesvědčil o tom, že to zdaleka nemusí být vždy pravda.
Přišlo jaro, je čas vzít kytaru a jít si zahrát někam ven, třeba na nějakou víkendovou akci s přáteli nebo na nějaký menší festiválek. Já osobně mám jarní a letní muzicírování spojeno především s akustickou, nebo ještě lépe elektroakustickou kytarou.
No jo, ale co když přijdu hrát někam, kde nebude stačit ani ten nejsilnější akustický zvuk a nebude tam zvukař s dobrým mikrofonem a PA systémem? Nezbývá tedy než se vybavit nějakým pokud možno snadno přenosným akustickým kombem.
Jednoho jarního odpoledne jsme se sešli s neobyčejným muzikantem a v neposlední řadě zcela pozitivním člověkem Zdeňkem Bínou ve studiu časopisu Muzikus, kde byl připraven výběr akustických aparátů. Výběr sice zdaleka nepředstavoval současnou kompletní nabídku na trhu, nicméně byl vytvořen týmem zkušených a hudebně zdatných lidí, kteří se podílejí na tvorbě Muzikusu. Snad také proto se v tomto výběru objevilo kromě již osvědčených aparátů i několik velice zajímavých kousků, které tak často k vidění a slyšení nejsou.
Veškerá zařízení pro snímání, přenos a zesílení zvuku nástroje patří k prostředkům komunikace s publikem, s přáteli ve zkušebně, ale i se sebou samým. Kromě toho muzikant na pódiu nemá (kromě nástroje) nic moc dalšího k dispozici. Proto určitě stojí za to citlivě zacházet se zvukem, který člověk produkuje, to je totiž to první, co posluchač vnímá.
Snažili jsme se u každého aparátu posoudit, co nabízí, jaké má výhody i nevýhody. Zdeněk hrál na překrásnou, z brazilského (rio) palisandru zhotovenou akustiku Furch, která byla osazena aktivním snímáním L.R. Baggs. Já jsem používal kytaru Parkwood H4, je to zvukově velmi vyvážený hybrid s aktivní piezokobylkou Fishmann, jejíž zvuk lze důmyslně kombinovat se dvěma minihumbuckery Seymour Duncan. Zbývá dodat, že u všech aparátů jsme důsledně zachovávali rovné korekce a že následující řádky jsou malým vyjádřením toho, čeho jsem si já všiml. Zdeněk se poněkud obšírněji vyjadřuje na záznamu. Den po té ještě do redakce přišel muzikant Petr Kadlček a jeho hodnocení rovněž v dnešním testu přikládáme.
Petr Kadlček
Pro posouzení jsem použil vlastní elektroakustickou kytaru velmi dobré kvality (VKV - vyrobenou na zakázku). Svoje čistě muzikantské dojmy jsem seřadil podle abecedy a podotýkám, že jsem neznal ani ceny výroků, a dokonce ani některé značky. Tak jsem mohl k testu přistoupit nezatíženě a bez předsudků. Pro přehlednost jsem poznatky doplnil hodnocením hvězdičkami od jedné do pěti a na závěr přidal výsledný žebříček.
Zdeněk Bína
V polovině 90. let vystupoval v kapele Walk Choc Ice. Po svém odchodu zakládá kapelu -123min, díky které se dostává do širokého povědomí na české scéně. Zahrál si také menší roli v Hřebejkově filmové komedii Horem pádem. Na konci roku 2009 oznamuje Zdeněk Bína na stránkách kapely -123min ukončení působení a začíná se plně věnovat svému akustickému projektu.
Jeho hodnocení naleznete v DVD testu. Třeba podotknout, že Zdeněk neznal ceny jednotlivých aparátů a vždy hodnotil z pohledu využití profesionála, tzn. že ne vždy dopadlo jeho hodnocení daného komba nejlépe.
FBT Jolly 5ba, Jolly 8ba
Začnu dvěma nečekanými, ale co do zvuku překvapivými aparáty FBT. Menší z nich nese označení Jolly 5ba a jde o malinký aktivní PA box. Oproti očekávání, vzhledem k rozměrům, tento Jolly produkuje docela objemný měkký zvuk v basech. Na můj aktivní nástroj ale při větší hlasitosti lehce zkresluje a drnčí, nikoli ale ve výškách, které zůstávají příjemné, i když jsou zesíleny. Větší variantu Jolly 8ba je možno díky téměř trojnásobnému výkonu vytavit mnohem víc. Se zvukem se pak vlastně nic moc neděje, což je dobře, prostě tento silnější model zesílí jen to, co do něj pošlete. U obou je pak znát, že nejde o nástrojové, speciálně kytarové aparáty, zvuk je tedy velmi rovný. Za povšimnutí stojí velmi nízká hmotnost modelu 5ba. Další aparáty patřily do skupiny nástrojových (především) kytarových komb. Pořadí, ve kterém jsou dále uváděny, ovšem neberte jako umístění na nějakém pomyslném žebříčku, je čistě náhodné, přesně tak, jak mi přišly pod ruku při přípravě na natáčení.
Petr Kadlček
Jolly 8ba je malé šikovné „vajíčko“ s možností upevnit ho na stojan, postavit nastojato, položit šikmo na zem. Vlastně se nejedná přímo o kytarový aparát. Jde o kvalitní univerzální ozvučovací aktivku. Ovládání zezadu, ale potenciometry korekcí mají „aretaci na nule“ a můžeme je nastavovat poslepu (jen je trochu nelogicky bas výš a výšky níž). Šikovný přepínač „Gnd Lift“ který zruší nežádoucí vrčení. Zvuk je krásně přirozený, průrazný, překvapivě sytý, dynamický a tak silný, že člověk kouká po místnosti, jestli to nehraje ještě z nějakých jiných velkých beden.
Jolly 5ba je pak jeho menší bráška, jako když z malé bábušky vyndáte ještě třikrát menší bábušku. Původně nebylo v plánu ho testovat, ale nachomýtl se mi pod ruce, tak jsem ho zkusil a zjistil, že: o něm platí všechno, co jsem řekl o větším bráškovi, jen s tím rozdílem, že má omezený výkonu a přece jen maličko menší sytost. Ale pozor! I při tak miniaturním provedení je zvuk neuvěřitelně čistý a jen při „šťavení“ úplně nadoraz teprve hraje s odřenýma ušima, trochu zalimituje nebo zadrnčí - jenže při tak překvapivé síle, že i tak snese nejpřísnější kritéria.
Vox AGA 70
Má velký výkon, nedrnčí ani při větší hlasitosti a je umístěn ve velmi kvalitním bytelném boxu. Nabízí spíše měkčí, ryze kytarový zvuk. Jeden ze vstupů je vybaven lampovým předzesilovačem (lampa 12AU7), což je věc u akustických komb docela neobvyklá. Nic moc ale se zvukem nedělá, snad jen mírně zčitelní středy a není tak cinkavý. Oba vstupy mohou sloužit i pro mikrofony s možností aktivace fantomového napájení. Sympatické je i to, že oba vstupy jsou vybaveny naprosto rovnocennými korekcemi, koncová hlasitost Master je pak společná.
Petr Kadlček
Další „retro“ sympaťák. Vše přehledné, stručné, jasné. Dobře zvolené, běžně použitelné hally i klasický vkusný chorus.
Hůře se ladí normální, přirozený zvuk, stále je nějak „břinklý“, na můj vkus až příliš navoněný a lesklý. Mám pocit, že trošku limituje dynamiku a ve špičkách „nakřapává“.
Ibanez Troubadour T20
Malý a praktický, v design tmavého dřeva oděný Troubadour ukázal hezký, moderní zvuk. Korekce jsou navíc obohaceny parametrickými středy. Na dvacetiwattové kombo hraje slušně hlasitě a je i bytelné konstrukce - nedrnčí a nezkresluje. Velmi hezký je chorus. Není ale vůbec vhodný pro elektromagnetické snímače.
Petr Kadlček
Hezoučká menší kostka, trochu retro styl, přehledné ovládání, šikovná sklopná podpěrka pro naklonění. U korekcí dvoje parametrické středy (vyberete si kmitočtové pásmo a to pak potlačujete nebo přidáváte) - jsou pro absolutní většinu muzikantů těžko řešitelným oříškem a většinou si zvuk spíš vykradou nebo zprzní. Řešením je dát oba středy na nulu. Dál je tu filtr - zřejmě pro milovníky medového zvuku -, jednoznačně lépe ale hraje poloha Natural. I jediný nabídnutý chorus je jaksi „retro“, je podivně žbluňkavý, jak z erotické komedie z roku 1975.
Zvukové vlastnosti: Velmi příjemný zvuk, na malý výkon i dost silný a dynamický, jen maličko, ale sympaticky nastydlý.
AAD Phil Jones CUB AG100
Dvoureproduktorový, velmi snadno přenosný a velmi výkonný. Po pravdě řečeno, nevím, kam jej zařadit, tedy je-li to aparát spíše pro elektrickou, nebo elektroakustickou kytaru. Zvukově se zdá být spíše užší a dost směrový, ale snese velké zatížení. Z boxu a všeho dalšího čiší vysoká kvalita zpracování. O snaze po univerzálnosti a praktičnosti asi svědčí i absence reverbu či chorusu.
Petr Kadlček
Netradiční tvar - úzký obdélník nastojato, spíš mi připadá jako součást nějakého ozvučovacího celku, ovládání je vzadu, ale jde jen o minimum prvků a potenciometry korekcí mají „aretaci“ uprostřed na nule, takže se dají ovládat poslepu, čímž se nepraktičnost trochu zachraňuje.
Zvukové vlastnosti: Hraje silně, čistě, s velkou dynamikou, ale trochu syrově - jakoby elektricky - a při snaze dobarvit kytaru do přirozenějšího akustického zvuku spíš nakresluje v hlubších středech. Široký akustický zvuk se mu nechce hrát.
ZT Lunchbox LBA 1
Neuvěřitelný uváděný výkon 200 W tohoto malého zástupce firmy ZT je hnáno přes 6,5” velký reproduktor. Líbilo se mi jednoduché a funkční ovládání a také možnost připojení mikrofonu, pro který má Lunchbox i možnost fantomového napájení. Využitelnost opravdu velkého výkonu je ale limitována miniaturními rozměry aparátu. Při rozumném zacházení s hlasitostí je ale zvuk hezký. Maličkost na závěr: Jako jediné ze všech zde uváděných komb (nepočítám-li italské FBT) je tento Lunchbox vyráběn stále v USA.
Petr Kadlček
Extrémně maličký, praktický, jasné ovládání dvoukanálu. V současném trendu malých silných aparátů.
Zvukové vlastnosti: Celkem příjemný měkký zvuk, na mini skříněčku poměrně překvapivě sytý. Není ale průrazný, nemá jiskru - zůstává jakoby uvnitř nebo v okolí bedýnky. Při dynamičtějším hraní se objevuje zkreslení, které vypadá jako lampové a je celkem příjemné, ale přece jen limituje dynamiku, která je pro akustickou kytaru nezbytná. Celkově nepříliš přesvědčivý výrobek.
Crate CA15
Bezkonkurenčně nejlevnější z našeho výběru - s cenou se vejdete do čtyř tisíc korun. Patnáct wattů výkonu není mnoho, ovšem box tohoto aparátu není úplně malý, také osmipalcový reproduktor se snaží, seč může. Při větší hlasitosti se ozýval lehký šum. Ovládání je přehledné a jednoduché, docela hezký se zdá být pružinový reverb. Ve své cenové kategorii je to vlastně dost dobrý aparátek.
Petr Kadlček
Nehezká neskladná krabice, s uchem jak pro padesátikilové kombo. Nejasná koncepce jediného ovládání hlasitosti gainem, nepochopitelné vstupy, cinch pro CD.
Zvukové vlastnosti: Rozmázlý nepřirozený zvuk, ať s korekcemi dělám co dělám, navíc kreslí už při minimálním výkonu. Při pokusu dostat z aparátu nějaký přiměřený výkon (plně respektuji pouhých 15 W), zvuk zaleze do díry a pak se vynořuje.
Roland AC60
V roce 2008 jsem pro Muzikus testoval Roland AC90, výkonný, dobře vybavený dvoureproduktorový aparát. Koncepce novějšího modelu AC60 se v základu až tak úplně neliší -- jde rovněž o dvoureproduktorové, pečlivě vyrobené kombíčko, dosahující profi kategorie. Ve zvuku je o co se opřít, což je, marná sláva, základ všeho dalšího, potom je vlastně už jen radost pracovat s dalšími možnostmi.
Petr Kadlček
Přehledné logické ovládání, vyčerpávající možnosti zapojení, připojení, propojení, zamutování Celkově vyzrálý, zkušeně koncipovaný výrobek. Možná až trochu převybavený.
Zvukové vlastnosti: Masivní, opravdu poctivý, dynamický - trochu svůj, ne zcela čistě přirozený, s možnostmi výrazného barvení, efektování.
AER Alpha a Compact
Čím dál větší renomé této německé značky opravdu není náhodné - oba aparáty předvedly dospělý profi zvuk. „Čtyřicítka“ Alpha se zdála být ovladatelnější s velmi širokým a čitelným zvukem. „Šedesátka“ Compact má bytelný a krásně měkký základ, navíc obrovskou výkonovou rezervu. Pro obě komba platí, že ani při veliké hlasitosti není zvuk nepříjemný a nebolí do uší. Snad se na tom podílí i boxy z vrstveného březového dřeva. Rád bych také zmínil elegantní design, velmi kvalitní materiály a zpracování obou těchto aparátů.
Petr Kadlček
K testování jsem měl bohužel už jen model Compact. Všechno je tu přiměřené, jasné a jednoduché.
Velmi stručná efektová „banka“ s vkusně vybraným hallem, echem a chorusem.
Zvukové vlastnosti: Přirozený, vyvážený, dynamický a luxusní zvuk. Poradí si velmi příjemně i se ždímáním na pokraji výkonu. . Snad jen limit výkonu 60 W bych rád vyměnil třeba za dvojnásobný. Doporučil bych i těm nejnáročnějším kytaristům.
Závěr
Záměrně neuvádím žebříček pořadí výše uvedených aparátů, ani je nijak nesrovnávám, protože představa dobrého zvuku je věc subjektivní. Samozřejmě že z výše uvedených aparátů bych některé upřednostnil, jiné bych bez váhání zakoupil a jiné bych zase bez váhání nezakoupil. Navíc mám na paměti jeden důležitý fakt (který se do značné míry týká i mne samotného) - cena některých z uvedených aparátů je rovna částce, která mnohdy musí stačit na kompletní vybavení, nebo ji dokonce převyšuje. A protože hrát se musí, tak je lepší vybrat dostatečně dobrý aparát a používat jej než plakat, že nemám na to nejlepší vybavení a nehrát vůbec. Proto je třeba vybírat dle vlastních kritérií a hlavně hrát a mít z muziky radost.
Olympus LS-11
Shodou okolností nám na test přišlo tohle velmi povedené nahrávadlo. Za opravdu kvalitním záznamem stojí vysoce citlivý filtr šumu, jakostní stereo mikrofon a vysokorychlostní vzorkování až do 24 bitů/96 kHz s odpovídající PCM nahrávací kvalitou. Nedalo nám to a zkusili jsme část testu nahrát i tímto přístrojem. Na DVD tak můžete srovnat profi studiový zvuk s výstupem z tohoto rekordéru. Pro nahrávání vaší zkoušky opravdu ideální řešení! Samostatný test pak pro vás připravujeme v některém z dalších čísel Muzikusu.
