Závěs strun je na první pohled nedůležitou částečkou kytary, která slouží pouze k odkládání ruky odpočívajícího kytaristy, alespoň jsem si to myslel. Ovšem když jsem dostal do ruky závěs nový, tak jsem se nestačil podivovat, cože se to děje s mým milovaným Les Paulem. Opticky se nezměnilo vůbec nic, protože tvar nemáte šanci změnit, a pokud se vám to přeci jen povede, tak jej těžko použijete. Ovšem síla se projevuje v detailech. Závěsné šrouby plní stejnou funkci jako vždycky, ale samotné těleso je po stranách vybaveno inbusovými šroubky, kterými dotahujete a upravujete míru volnosti závěsu. To je velká změna a není vůbec nepodstatná. Z praktického hlediska jí oceníte hlavně při výměně kompletní sady strun, protože to obvykle závěs lovím někde pod stolem, neb sám o sobě nedrží. Ale výměna závěsu dává nástroji nové netušené možnosti sustainu. Nikdy to sice nebude takové jako u průchozích strun, ale pevnější spojení mezi závěsem a šrouby přináší rozhodně mnohem lepší prostředí pro přenos rezonancí. Inu, dal jsem se tedy do pokusů. Při klasickém použití bez dotažení jsem dostal pouhopouhý klasický zvuk, na poslech nikterak odlišný od zvuku standardního. Když jsem dotáhl mechanismus tak, aby držel, získal jsem daleko bohatší a pestřejší zvukové spektrum, které výrazně a nečekaně oživilo nástroj. Je to zřejmě nejpoužitelnější a nejdoporučeníhodnější stav. Při opravdu festovním dotažení pak kytara vyluzovala zvuk o dost ostřejší a zvonivější. Říkal si o pěkně nabroušené zkreslení a při použití s aktivními snímači by mohl nadělat slušnou paseku, ovšem jen pro zaryté heavy metalisty a jiné leštiče hmatníků. Normální kytarový smrtelník by vše použil se středním dotažením. Co dodat? Zkrátka jde o komponentu, které obvykle příliš významu nepřikládáme, což se ukazuje jako velká chyba. Nejde o nikterak velkou investici, ale její užitná hodnota je několikanásobně vyšší. Proto pro všechny zastánce gibsonovských kobylek nemohu než doporučit za cenu 2270 Kč.
