TC Electronic Polytune 3 Mini a Unitune Clip - kytarové/baskytarové ladičky

V dnešním testu si vezmeme na paškál produkty od, přiznám se, mojí oblíbené značky TC Electronic, kterou jistě netřeba muzikantské, a zejména pak kytarové, veřejnosti nějak zvlášť představovat. Stejně tak asi není nutné kytaristy blíže seznamovat s elektronickými ladičkami nesoucími už pár let název Polytune. Jak tak poslední dobou pozoruji kolegy - hráče na různých akcích -, tak se nejednomu z nich (včetně mě) nadobro zabydlely v pedalboardu. A my tu dnes máme hned dva modely této značky: pedálovou „pokračovatelku“ úspěšné řady - Polytune 3 Mini a klipsovou Unitune.

Když se malinko ohlédneme do poměrně nedávné historie, u řady Polytune máme co dočinění s již třetí řadou, což označuje právě číslovka 3. Jako první se před pár lety objevila „velká“ bílá ladička Polytune, po ní následovala verze 2 s kontrastnějším displejem s lepší viditelností na denním světle (a připadanými módy zobrazení Capo) a následně v TC „vyplivli“ i model Mini s celkově znatelně menšími rozměry, ale s plnou funkčností - bílou a později i černou verzi nazvanou Noir. A nyní přichází právě řada 3 (opět „velká“ i mini) vylepšená o funkci Buffered Bypass a funkci Display Always On.

Za samostatnou zmínku stojí ono pomyslné firemní know how, a sice „režim Polyphonic celé řady Polytune, ve kterém tyto ladičky při probrnkutí celého potahu najednou ve speciálním módu zobrazí ladění všech strun. Tato funkce může v praxi sloužit jako jisté vodítko, na kterou strunu se pak máme samostatně blíže „podívat“ a doladit ji poté klasicky - jednotlivě. Pokud se ovšem bavím s kytaristy, a koneckonců to, můžu potvrdit i já sám, málokdo tento mód „poly“ vlastně používá (jeho funkčnost je navíc podmíněna správným přepnutím, viz dále), většinou všichni ladí klasicky strunu po struně, přičemž se ladičky (i) právě v tomto základním módu vyznačují velkou uživatelskou přívětivostí, spolehlivostí a přesností v zobrazení a ladění, což je také zřejmě hlavní důvod jejich značné oblíbenosti.

Polytune 3 Mini

Jak už tedy bylo zmíněno, tato poslední verze Polytune 3 tedy obsahuje všechny zmíněné atributy předchozích řad, tzn. „poly“ ladění všech strun najednou, samozřejmě taktéž to běžné a klasické „po jedné“, a to jak v normálním zobrazovacím módu, tak v (pseudo) stroboskopickém módu (zobrazení připomínající stroboskopické ladičky); přepínání pro různá ladění „drop“ a „capo“; spínání režimu true bypass. „Trojka“ má navíc na levém boku přidané dva minipřepínače, pomocí kterých ovládáme zmíněné funkce Buffered Bypass, což je jakýsi „přikrmený“ mód kompenzující případné signálové ztráty např. v kabelech a jiných krabičkách, aDisplay Always On, kdy ladička neustále vyhodnocuje příchozí signál, prostě „pořád ladí“ a ukazuje nám při hře, jakže to hrajeme čistě či nečistě. :-) Nutno podotknout, že verze Mini obecně nedisponují možností napájení z baterie, nevešla by se kvůli menším rozměrům krabičky, ty jsou ovšem naopak výhodou při těsnějším umístění v pedalboardech. Rozměrové miniverze jsou obecně v dnešní době jistým trendem ve výrobě kytarových krabiček, přičemž se počítá (pouze) s napájením z externího multiadaptéru.

Co se týče používání různých módů Drop (E, Eb, D, Db, C, B) či Capo (polohy 1-7), tak je třeba si uvědomit, že přepínání těchto módů má vliv pouze a jen na funkčnost ladění poly celého potahu. Tedy pokud chcete ladit všech šest strun najednou, musíte vždy malým černým tlačítkem na boku nastavit aktuální variantu ladění prázdných strun svého nástroje (pokud je tedy jiná, než ta právě nastavená). Jinými slovy, pokud bude kytara např. v ladění Eb a ladička bude přepnutá v módu E, zobrazení poly nebude fungovat. Při ladění jednotlivých strun displej za všech okolností vždy zobrazuje konkrétní laděný tón (půltóny jsou zobrazeny s křížky čili jako zvýšený nižší tón - na rozdíl od přepínacích módů, kde je zobrazena varianta s béčky čili snížený výchozí tón). Miniverze Polytune obecně na rozdíl od „velkých“ postrádají možnost nastavení kalibrace, což v praxi ale většinou nebývá žádný problém; v běžných stylech, kde se ladí elektrické, akustické kytary a baskytary, se z 99 % používá ladění 440 Hz. S odlišnou kalibrací se můžeme setkat třeba v symfonických orchestrech nebo cimbálovkách, kde se ladívá např. na 441, 442 Hz. Nižší hodnoty než 440 Hz se používají v některých historických laděních.

Unitune

Dalším testovaným výrobkem je klipsová, tedy vibrace snímající ladička Unitune. Jak již název dává do jisté míry tušit, nedisponuje funkcí „poly“ (TC Electronic vyrábí i Polytune v klipsové verzi), jinak je ovšem celý systém ladění i zobrazení plně zachován. Ladička „se umí“ zrcadlově přetočit při naklapnutí na levorukou kytaru, hlavní - větší - ovládací tlačítko je umístěno shora (z boku) na kratší straně, tím ladičku zapínáme (vypínáme). Další dvě tlačítka, nacházející se na spodní - delší - straně a ovládající kalibraci (435-445 Hz) a přepínání zobrazení normal/strobo, jsou chytře částečně utopena a schována a jdou dobře zmáčknout např. hranou nehtu, prstem se to ne vždy hned podaří. To je velmi užitečné, neboť takto prakticky nelze nechtěně přepnout něco, co sami nechceme a čeho bychom si třeba všimli až později. Na spoustě klipsových ladiček totiž bývají např. dvě stejná tlačítka vedle sebe, která ovládají různé funkce, a tak se právě nezřídka stává, že najednou zabrousíme někam a ovládáme něco, co sami nechceme. Další „rozumností“ je to, že se ladička po třech minutách automaticky vypne, a to vždy, ať ladíte, či neladíte, ať ji máte nasazenou na kytaře, či nemáte, prostě po uplynutí třech minut od zapnutí se vypne, ať se děje, co se děje, nebo neděje (dělo/nedělo). Velmi praktické opatření šetřící za každé situace instalovanou baterii. Pokud během těchto třech minut nestihnete vše, co jste zamýšleli (např. ladíte-li větší počet nástrojů), je třeba ji znovu zapnout. Ovšem, přiznejme si, kolikrát v běžném provozu tato situace nastane. Při prvním použití se mi zdálo, že rozevírací klips malinko drhne, místo s pérkem jsem tedy lehounce prostříkl sprejem WD, a vše bylo rázem v pořádku. Na druhé straně je tento klips kovový, což je z hlediska odolnosti od výrobce taktéž dobrý tah. Ještě jsem nepatrně přihnul a oddálil jednu z úchopových plošek - pro získání větší akčnosti rozevření.

Zhodnocení

Ode mě dostávají oba tyto výrobky zaslouženě plný počet bodů. Za svoji poměrně dlouhou dobu aktivního působení v hudbě mi rukama prošlo skutečně velké množství nejrůznějších ladiček všeho druhu, pedálové Polytune mám v současné době ve dvou pedalboardech a momentálně je nehodlám měnit. Co se týče klipsových modelů, taktéž jsem měl co dočinění s mnoha kousky v různých cenových relacích, Unitune hodnotím prozatím jako jednu z nejlepších, možná přímo nejlepší. Pokud často ladíte např. akustické kytary (přiznám se, že nejsem příznivcem permanentně nasazené klipsové ladičky na kytaře po celý koncert), což se vám může stát (jako mně) např. na ZUŠ, je Unitune výborná volba. Nižší cena (oproti klipsové Polytune) právě kvůli absenci ladicího módu poly, který (nejen) já až zase tak nutně nepotřebuji, je za mě krok správným směrem. A pokud s kapelou hrajete po festivalech, kde někdy bývá opravdu velmi málo času na vystřídání účinkujících, kvalitní klipsová ladička se může hodit např. pro naladění kytar v backstagei - „za pódiem“, kdy ještě nemáte zapojený svůj pedalboard, ve kterém si hoví a „čeká“ pedálová Polytune. :-) Jen nezapomínejme, že správné naladění prázdných strun je pouze jakýsi nultý krok, jak silně je potom sami „mačkáme“ vzhledem např. k jejich síle, jak hrajeme, jak máme seřízený nástroj atd., to už je jen a jen na nás.

Technická specifikace

https://www.tcelectronic.com