Taurus Stomp-Head 3.HG - kytarový dvoukanálový hybridní zesilovač

Jeszcze Polska nie zginela! A co víc, razantně vstoupila do světa hudebních aparatur.

Zvykli jsme si na výrobních štítcích všemožného muzikantského nádobíčka číst jména států jako China, Taiwan, Indonesia, občas Japan, řidčeji ještě i USA. Dnešní přírůstek, který k nám doputoval z visegrádsky spřátelených Sopot, je v tomto sortimentu zatím geografickou anomálií.

Prwoje przecztawenije

Taurus SH3.HG, tedy High Gain, je nástupnickým modelem jednoduššího typu SH2.HG. Stačí jeden pohled a zkušené oko odhadne, že půjde o další z řady zesilovačů třídy D (laicky řečeno „digitální“), tedy konstrukce, jež se již delší dobu uplatňuje při výrobě basových aparatur a která disponuje poměrně velkým výkonem při zachování malých rozměrů a hmotnosti. I když se v kytarových sférách zatím jedná jen o první vlaštovky,

nelze říct, že by „Jacek se Staškem objevili Ameriku“, protože obdobné výrobky už na trh dodávají např. firmy Bluguitar nebo DV Mark. Sám jsem již měl v minulosti s jedním z nich co do činění a následný test na stránkách tohoto periodika vyzněl vcelku pozitivně. Stejně jako zmíněná konkurence, i Taurus disponuje jednou reálnou elektronkou zapojenou v obvodu koncového stupně, přidávající do celkového zvuku typickou lampovou vřelost, jas a čitelnost tónů. Ve firemní terminologii je tato vymoženost pojmenována typicky polským souslovím Master Tube Design.

Zgodnotczenije vnějszkowyje

Zesilovač je koncipován jako „šlapací hlava“, tedy podlahový aparát umístitelný do pedalboardu nebo jen k mikrofonnímu stojanu tak, aby jej bylo možné pohodlně ovládat hudebníkovou botou. Jak již bylo nadneseno, velikostí příliš neční nad fazónu multiefektů či nejrůznějších předzesilovačů a i ve společnosti jednotlivých efektových krabiček nepůsobí nijak disproporčně. Vlastní schránka je tvořena dvěma ohnutými navzájem sešroubovanými plechovými pláty. Horní světlá plocha nese většinu ovladačů a tři kovové footswitche. Na zadní svislé stěně jsou umístěny připojovací konektory včetně vstupu a výstupu efektové smyčky, zástrčky pro napájecí kabel 230 V, síťového vypínače, přepínače výkonu Power a režimů Stage/Studio a Normal/Mix Mode. Ve střední části se pak nachází výdech chladicího ventilátoru. Výstup pro reproduktor je situován v dostatečné vzdálenosti od ostatních jacků, čímž je minimalizováno riziko chyby z roztržitosti, která by mohla mít fatální dopady.

Z boku jsou ještě osazeny zdířky vstupu Aux, linkového a sluchátkového výstupu se simulací reproboxu a vstup pro externí nožní přepínač. Spodní plocha je doplněna o čtyři gumové špunty proti nechtěnému posuvu po podlaze či pódiu.

Uvedzenyje do prowoza

I když je k výrobku přiložen jednoduchý manuál, průměrně zdatný kytarista jistě zvládne zprovoznění v základním režimu i bez něj. Nemusíte si lámat hlavu s impedancí připojeného reproduktoru, neboť zesilovač se sám přizpůsobí velikosti zátěže 16, 8 nebo 4 Ω, a dokonce, jak je také uvedeno v návodu, v případě absence jakéhokoli repra se sám deaktivuje. Nemělo by tedy dojít k poškození obvodů vlivem provozu bez odebíraného výkonu, kteroužto možnost lze dobře využít např. při cvičení jen se sluchátky nebo při linkovém zapojení do nahrávacího zařízení.

Vraťme se však zpět ke klasické variantě kytara-aparát-bedna. Po zapnutí kolébkovým vypínačem se na horní desce rozsvítí příslušné signalizační kontrolky a v pravém dolním rohu pak červeně i „magické oko“, tedy zasklený průhled na zmíněnou elektronku 12AX7. To, že náběh zvuku má několikavteřinové zpoždění, dokládá, že lampa je v systému opravdu zapojena a nemžourá jen pro parádu. Levý footswitch (Mute) zatlumí veškerý zvuk na výstupech, tedy něco jako standby na kytarových hlavách. Indikováno zhasnutím podsvícení elektronky. Velice šikovná funkce pro pauzy mezi skladbami a dolaďování. Většina z nás v tu chvíli použije volume na kytaře, ale tohle by se mi zamlouvalo mnohem víc.

Prostředním spínačem (Channel) přepínáme mezi kanály Clean a Lead. Volba toho kterého z nich se projeví rozsvícením diody napravo u příslušné řady ovladačů. Pravé tlačítko aktivuje funkci Boost, nebo jinak také řečeno Solo Jump. Jedná se o skokové zesílení oproti normálnímu stavu, které je indikováno změnou podsvícení z červené na modrou, což však není příliš šťastné, protože logice věci by lépe odpovídal opačný gard.

Pro běžné hraní máme tedy k okamžité dispozici dva základní rejstříky, každý vybavený řadou klasických kytarových korekcí, tedy Gain, Bass, Middle, Treble, Presence, Volume a switchem Range, mírně upravujícím středové pásmo. Zcela vpravo je ještě umístěný potenciometr Boost, určující úroveň nárůstu hlasitosti při sepnutí stejnojmenné funkce. Všechny knoflíky vykazují přiměřenou tuhost při otáčení, díky čemuž snad nehrozí nechtěné rozladění. Předzesilovač je tranzistorový a jím vytvořené zkreslení je tudíž analogové. Pro odpůrce digitálních modelerů možná dobrá zpráva, pro zaryté vyznavače nekompromisního lampového soundu zřejmě zklamání.

Další ovladače rozšiřující tento základní panel se nacházejí na zadní stěně přístroje. Spínač Input Gain umístěný pod kytarovým vstupem posiluje signál o 6 dB pro případ zapojení nástroje se slabším signálem, např. s jednocívkoými snímači single coil. Přístroj disponuje také interní výkonovou brzdou. Tlačítko Power přepíná mezi hodnotami 60 a 25 W (signalizováno párem LED diod na hlavní ploše), vedle umístěný posuvný volič při přesunu z pozice Stage na Studio pak tento výkon ještě sníží na 15 a 7 W.

Zajímavá je volba mezi režimy Normal a Mix Mode. Při přechodu na ten druhý přestane pracovat footswitch Channel, stejně jako obě příslušné indikační kontrolky. Signál kytary je v ten moment paralelně zpracovávám oběma kanály, obě řady potenciometrů jsou funkční a podílejí se rovnocenně na celkovém zvuku, jen jejich vzájemný poměr je vyvažován pomocí potenciometrů Volume.

Efektová smyčka je konstruována standardně a nabízí ideální způsob zapojení modulačních a dozvukových efektů. Konektor Return navíc ještě dovoluje použít Taurus pouze jako prostý koncový zesilovač, tedy bez vlivu vestavěných předzesilovačů v případě, že disponujete jiným samostatným kytarovým pre-ampem.

Vstup Aux-in převádí audio signál z libovolného hudebního přehrávače bez jakékoli změny do sluchátkového výstupu, takže můžete v tichosti jamovat se svým oblíbeným interpretem, stačí jen namíchat poměr nahrávky vůči vaší kytaře. Takovýto podklad už ale není dále zesílen a převeden do připojeného reproboxu, což je rozumné, neboť středová kytarová repra nedokážou přirozeně a plnohodnotně reprodukovat kompletní hudební nahrávku. Linkový výstup je zapojen stereo, na špičku jacku přichází zvuk se simulací kytarového boxu, na střední pól bez ní. K oddělení obou signálů je ideální tzv. kabel Y. Zdířka pro externí footswitch je opět stereofonní a - ověřeno pokusem - připojená neznačková dvoušlapka precizně převzala funkce Channel a Boost. Taurus tedy nemusí být fixován vždy jen na podlahu, lze ho umístit kamkoli stranou, což hodnotím jako jednoznačně praktickou alternativu. Ptáte se proč? Už jsem zažil koncert s veřejnou popravou multiefektu pomocí létajícího piva!

Zgodnotczenije zwukovyje

První akordy jsem rozezněl na čistém kanálu při takřka rovných korekcích a to, co vyskočilo z mé domácí bedny 2x 12” Celestion, mě nijak neuchvátilo. Přešlechtěný basovýškový zvuk, lehce evokující pumpující audio soustavy nadupaných tunningových kár. Nicméně stačí ubrat hloubky a vytáhnout středy někdy až skoro k maximu, a situace se podstatně mění. I v tomto případě jsem namísto subjektivních momentálních dojmů přistoupil k přísně komparativní metodě a zapnul jsem zároveň i poctivý lampový Marshall JCM800 (no dobře, jeho českou kopii). Při nastavení korekcí Gain 5, Bass -2, Middle +1, Treble +1,5, Presence +1,5 jsem docílil takřka totožného odstínu jako na elektronkové předloze (low gain input). Průběh ovladače Gain solidně kopíroval čistý, vybuzený až crunchový projev „osmikila“, nicméně limity tranzistorového pre-ampu byly okamžitě zřejmé. Zatímco elektronka produkuje typicky plastický, přirozeně komprimující sound (ne, nepoužiji zoufale devalvovaný termín „dynamický“), průrazné a přitom měkké, jakoby houpavé ataky s charakteristickým „odpichem“, zvuk Tauru zůstává ve všech případech tvrdý ve smyslu nepoddajný, nepružný. Prostě tranďák.

Při přepnutí na rejstřík Lead je situace obdobná. Zesilovač s knoflíky v pozicích Gain 6, Bass -3, Middle +3, Treble a Presence 0 opět čestně soupeří s lampovým kolegou (hi gain input, pre-amp max). U silněji zkresleného zvuku se zmíněný handicap polských polovodičů trochu upozadí, slyšitelný je však stále. Nejvyšší hodnota Gainu kreslí ještě o kousek víc než Marshall, který pro dosažení téhož už začíná škemrat o nakopávací overdrive. Je tedy na místě zdůraznit, že i přes popsaná omezení Taurus celkem přesvědčivě imituje chování klasického kytarového zesilovače britského typu. Co do použitelnosti v kapele, schopnosti prosadit se v běžném frekvenčním spektru, srozumitelnosti vedle ostatních nástrojů etc. mu není co vytknout.

Že jsem zapomněl na switch Range? Zatímco jeho vliv je u čistého kanálu sotva slyšitelný a zaregistrujete ho spíše tušeným projasněním v oblasti středovýšek, u zkresleného zvuku se zřetelně projeví jen při výrazně ubraných středech. Tím, že je zas přidá zpět. :-) Klidně na něj zapomeňme.

Předřazené kreslicí krabičky SH3 akceptuje velice dobře. Ty silnější (Distortion, Metal) si rozumějí spíše s kanálem Clean, přenos zkreslení je kvalitní, bez chrčení, štosování či jiných nezdravých jevů.

Pro kanál Lead se nejlépe hodí mírnější drivy typu Boss SD-1 či Tube Screamer. Nejenže krásně rozezpívají už tak dost saturovaný předzesilovač, ale kupodivu díky nim celý zvuk ještě navíc zbytní, ztloustne ve středním pásmu a jakoby se celý posune od již avizovaného „British“ k moderním aparátům typu Peavey či Mesa Boogie. Zajímavé!

V základním stavu zesilovač disponuje poctivými 60 watty výkonu. Rád věřím. Při testování jsem se pohyboval sotva do poloviny rozsahu ovladače Volume a výše bych se odvážil jít jen s nekompromisním full stackem nebo alespoň s half stackem 4x 12”. Taurus vládne mocnou silou, opravdu se nikdo nemusí obávat, že by se neslyšel třeba na velkém open air festivalu. Situace bývá tradičně opačná - zvukař tlačí na omezení rachotu na pódiu. Pro tento účel v Sopotech nezapomněli na výkonovou brzdu. Co se stane, když přepnete z šedesáti na pětadvacet wattů? Skoro nic. Hlasitost zůstává úplně stejná, jen tón začne znít pocitově subtilněji, asi jako když ze stowattové lampové hlavy vyjmete dvě koncové elektronky (výkon se papírově sníží na polovinu, ale poslechem zaznamenáte jen nevýznamný pokles). Byl toto záměr výrobce? Switch Stage-Studio opravdu slyšitelně ubere celkovou hlučnost, ale že by se dostala na patnáct či dokonce pouhých sedm wattů si dovoluji silně pochybovat. O nic nejde. U tranzistorů si nehrajeme na žádné bájeslovné vybuzení koncového stupně jako u flašek. Prostě stáhneme Volume na pokojovou úroveň a můžeme směle trénovat i na pavlači před dveřmi neurotické domovnice. Nicméně očekávaného efektu nebylo dosaženo.

Ani další volitelná funkce, tedy Mix Mode, kdy jsou aktivovány oba kanály a barva zvuku se dá nastavovat dvojnásobným počtem korekcí, nepřináší nic převratného. Jistě, vše lze naladit s ještě větší precizností a detailem, ale v běžném hudebním provozu takové nuance málokdo ocení. Totéž bez problémů získáte z jednoho či druhého odděleného rejstříku v Normal Mode. Slovy klasika: Škoda času a deviz.

Co mě však u zesilovače třídy D opět výrazně zaujalo, bylo využití jeho koncového stupně k zesílení signálu z externího kytarového pre-ampu (zapojením do Returnu efektové smyčky). Jen tak z čisté vody bych byl s jakýmkoli tvrzením opatrný, ale vzhledem k tomu, že jsem mohl tento princip opět konfrontovat i se zmíněným „all-tube“ aparátem, musím znovu potvrdit, že polský koncák hraje neuvěřitelně čistě a zřetelně, zkreslené vícezvuky reprodukuje zcela konkrétně, bez slévání jednotlivých tónů v akordech, což do této doby nedokázal žádný z řadových tranzistorových obvodů. O tom, zda je hlavní příčinou vestavěná 12AX7, můžeme jen spekulovat. V tomto bodě si Stomp-Head zasluhuje bezvýhradný hlubokosklon, dostih s celolampovým favoritem je na pár kol vyrovnán.

Chcete-li jednoduše a rychle vytvořit uvěřitelnou studiovou demonahrávku, můžete propojit SH3 pomocí line out např. se zvukovou kartou počítače. Získáte tím kulatý, sytý sound, který má podle manuálu simulovat kytarový kabinet 4x 12” s reproduktory Celestion Vintage. Oproti zavedeným etalonům tohoto oboru (např. Behringer GI100) hraje Taurus basověji, zastřeněji, s menším podílem vyšších frekvencí. S přimhouřeným uchem lze zaslechnout ozvěnu továrních presetů světoznámého Line 6 POD. A i když osobně preferuji ostřejší, agresivnější simulace, nejedná se o nic neřešitelného, nic, co by nezvládl dorovnat ekvalizér mixpultu nebo nahrávacího softwaru. Totéž logicky platí pro poslech kytary v připojených sluchátkách.

Koneczne rozgreszenije

Přesto, že je Taurus SH3 vybaven několika funkcemi, jejichž využití je buď značně problematické, nebo jsem prostě jen správně nepochopil jejich účel, můj celkový dojem z výrobku je jednoznačně pozitivní. Nepatřím mezi hračičky, kteří by bazírovali na poslechu se sluchátky nebo na jiných sofistikovaných možnostech. Zesilovač nemá zvuk zeslabovat, kupodivu by ho měl především zesílit tak, aby se hudebník slyšel v kontextu kapely, a to zvládá Stomp-Head bezpochyby na výbornou. Oceňuji, že se „soudruzi v PLR“ nesnažili poručit větru, dešti a tranzistoru, že nevytvořili žádnou „rádobymetalovou cirkulárku“ s vykousnutými středy a s designem rudě zářícího akvária, ale poctivě, tradičně hrající aparát s přehledným ovládáním, který padne jako ulitý tomu, kdo je odkojen zejména Marshally a jejich klony. Zatím nezodpovězenou otázkou zůstává, jak se tato nová a ještě nepříliš odzkoušená konstrukce osvědčí v budoucnu, jak na tom bude s životností součástek atd. Myslím, že za pokus a za pár zlotých určitě stojí.

Technická specifikace

http://www.taurus-amp.pl/guitar/stomp-head/high-gain/sh-3-hg.html