Tama - sada jednoduché bicí mechaniky

I sešlo se mi v chaloupce mé perníkové dalších pár nových věcí k osahání a sepsání názoru mého světaznalého na ně. Shodou okolností tentokrát vůbec nejsou na elektriku, což mi ale vůbec nevadí, neb tato změna je navýsost osvěžující jako vody v dosud chladném jezírku časně zjara.

Přišlo mi to domů v jedné krabici, v níž bylo zase několik menších. Po sestavení z toho nebyl kulomet, leč celkem pět objektů ve čtyřech

zoologických druzích určených pro bubeníky. Jmenovitě dva jednoduché činelové stojany bez šibenic Tama HC52F, jeden stojan s pedálem pro hi-hat Tama HH55F, stojan v trojzubou s vidlicí na posazení na malého bubnu Tama HS50S a jednoduchý řetězový pedál s tažnou pružinou pro velký buben Tama HP50. Sada takto sestavená má zjevně uspokojit poptávku po kompletní mechanice bicí sady buď u nesměle začínajících bubeníků nebo u zarytých bicích minimalistů. Pominu obvyklé řazení textu testu „vzhled - funkce - dojem“, respektive úplně ho nepominu, ale popíšu všechny díly téhle sady po jednom v takhle v ucelených částech. Nuž čtěte.

Společné konstrukční prvky bicích stojanů

Trojnožky stojanů lze v historickém ohlédnutí rozdělit zhruba takhle (pokud vynechám neskladné historické hrůzy či ještě horší svařené domácí samodělky): První bicí stojany měly nahoru vyklápěnou jednoduchou trojnožku fixovanou proti zborcení ve středu umístěným společným šroubem s širokou hlavou nebo širokou matkou. Trochu podobné a docela funkční řešení přinesla česká nástrojová firma Amati koncem šedesátých let a v letech sedmdesátých, když ale trojnožka z dutých trubek pomocí vevnitř napnutých pružin nasedala na odlitek středové třírohé růžice. Nebyly potřeba utahovat, stojany se rychle rozkládaly i skládaly, byly docela stabilní a při slušném zacházení vydržely dlouho, někde snad i dodnes. Slabé místo měly výš, tam, kde výškovou polohu střední duté trubky držel přímo kolmo proti ní utahovaný šroub, který tak trubku často fatálně deformoval.

Dlouho, dodnes a téměř pandemicky je využívaný způsob trojnožek fixovaný, podobně jako u deštníků, dvojicemi ramen vždy spojeným delším a kratším, uchycenými ke střední tyči jedním pevným a jedním posuvným prstencem. U paraplat se pomocí prstence společně posouvají spodní kratší ramena, ta bez potahu, u bicích stojanů se sunou po středové tyčce v prstenci uchycená horní delší ramena, zakončená dole gumovými nožkami. A jsou oproti mnoha pérům deštníku jenom tři. Jinak je to vlastně to samé. Původně vyráběné ohýbané a nahoře zmáčknuté trubky časem nahradila dvojitá několikrát ohýbaná pásovina. Asi pro zjednodušení výroby. Kratší spodní ramena byla z jednoduché pásoviny odjakživa.

Oproti zmíněným konstrukčně nedotaženým stojanům Amati s třínožkou na pružinách mají tyhle standardní třínožky taky tu výhodu, že se lépe umísťují dva takové stojany blízko sebe, kde se jejich šikmo stojící nohy navzájem lépe vyhnou, než když všechny nohy leží takřka rovnoběžně stejně vysoko u podlahy.

Určitým vývojem prošly taky způsoby aretace, tedy zajištění požadované polohy trubek vůči sobě, přestože zvenku vidíte jen šroubek. Původní nevhodný, zde už sepsutý, způsob fixace šroubem jdoucím radiálně bez pomůcky přímo proti duté tenkostěnné trubce, kteroužto tak celkem zkřivil, nahradily buď různé utahující se objímky nebo síla tlačícího šroubu byla bezpečně rozložena do větší plochy nějakou rozšiřující, tvarem obvod trubky kopírující vložkou.

Trojnožky stojanů této zde testované sady, pochopitelně kromě bubnového pedálu, který žádnou trojnožku nemá, vykazují vůči obojím shora popsaným způsobům určité odlišnosti. Delší rameno trojnožky je vyrobeno z jednoduché pásoviny 3,9 x 12,8 mm ohýbané jenom v rovině její ploché strany. Kratší ramena trojnožek jsou z rovné pásoviny 3,8 x 12,2 mm. Jednodušší výroba - nižší cena. Ovšem polohy ramen jsou vůči obvyklostem prohozené: Delší ramena s gumovými nožkami jsou přichycena do pevného přinýtovaného středového prstence dole a kratší ramena jsou uchycena do pohyblivého, šroubem fixovaného prstence nahoře. Toto uspořádání má výhodu v poměrně vysoké stabilitě stojanu při zachování jeho nízké hmotnosti a velmi dobré skladnosti. Nevýhody tohoto řešení jsou dvě: Jedna diskutabilní, totiž že nemůžete měnit efektivní rozteč trojnožky nastavením různé její výšky, že stojan prostě musíte roztáhnout jenom naplno, jinak vám nestojí. Druhá je už zmíněná, a to ta, že při větším množství takových stojanů blízko sebe se jejich nožky hůř navzájem vyhýbají. Výjimku tvoří stojan na malý buben, jenž má ramena trojnožky poskládaná obvyklým způsobem.

Činelový stojan Tama HC52F

Činelový stojan bývá nejvyšším z bicích stojanů. Stojan je standardně třídílný, trojnožka, střední trubka, vyšší trubka i zubatý kloub k nastavení sklonu činelu jsou fixovány chromovanými šrouby M6 s křídlovými hlavami. Činel je fixován proti oválné kovové podložce, obklopen dvěma filcovými polštářky, shora držen plastovou matkou M8. Dřík v části styku se středem činelu kryje teflonová vložka. Metrické závity šroubů jsou výhodné, když něco ztratíte. Jejich použitelnou, byť vzhledově většinou horší, náhradu tak seženete v každém slušnějším železářství a nemusíte nikam psát nebo kupovat celý nový stojan.

Dokonalost tvoří detaily. U plné horní tyčky je dole závlačka, jež tvoří překonatelný doraz, takže lehce povolenou horní tyčku nevysunete hned, ale až po razantnějším uvolnění šroubu. Sklon činelu lze nastavit obvyklým zubatým kloubem. Ale abyste při nastavování sklonu „neškrundali“ zuby o sebe, jsou obě plochy kloubu vzepřené spirálovou pružinou, která zubaté plochy, co nejdřív je to možné, od sebe oddálí. Nedoporučuji šroub vytočit ze závitu úplně, neboť hledat pak začátek závitu proti vzpouzející se pružině při navracení šroubu zpět není úkon, který bych chtěl dělat na pódiu mezi dvěma skladbami.

Stojan mi konstrukcí trochu připomněl zmíněný Amati, vzor 70. léta, oproti němu je při srovnatelné váze i rozměrům výrazně stabilnější, chromování poctivější a ovládání uživatelsky vymakanější.

Ve srovnání s rovným (i.e. bez šibenice) činelovým stojanem Ludwig Atlas z 80. let, o kilogram těžším je poloměr trojnožky Tama HC52F asi o 9 cm menší a nejvyšší vysunutelná výška o nějakých 42 cm nižší. Při nejvyšším vysunutí je stabilita obou stojanů srovnatelná a velmi dobrá. Pokud činelům necháte aspoň minimální prostor na průhyb a nebijete do nich jako prasata, či jak estébáci, ani jeden ze stojanů nepřevrhnete.

Stojanový pedál pro hi-hat Tama HH55F

I tenhle milý stojánek má dole obrácenou třínožku. Stojan tak nestojí na třech bodech, ale na čtyřech, na třech nožkách a středu, neboť ten stojí na podlaze taky a není jej u téhle konstrukce jak přizvednout. U standardní konstrukce trojnožky lze nerovnosti podlah vyrovnat a stabilitu tak zachovat právě mírným přizvednutím středu. V případě hodně křivé podlahy se tak může testovaný stojánek mírně kymácet.

Oproti mnoha jiným podobným stojanům má jinak docela dost nastavovacích možností: výšku horního dorazu pedálu, tuhost pružiny. Nastavení vyšší trubky držící spodní činel „vysokého klobouku“ je možno fixovat paměťovou objímkou. Spodní činel lze řiditelně naklánět pomocí rukou nastaviteklného šroubku M6, jež má konec závitu sklepnutý, aby nešel vyšroubovat úplně a někam se poté mrzce ztratil. Taky ostatní závity jsou M6 s výhodami už uvedenými. Stavěcí šrouby lze utáhnout buď rukou, nebo mají klasickou „bubenickou“ hlavu 1/5 palce, tedy hranolek čtvercového průřezu o straně 5,1 až 5,2 mm, jenž lze dotahovat běžným bubenickým ladicím klíčem, dokud ho nezlomíte.

Nemívám na hi-hat přehnané nároky, tak mi vyhovovala stejně jako všechny ostatní.

Stojan malého bubnu Tama HS50S

Proč u malého bubnu nechali trojnožku standardní, delší rameno nahoře, kratší dole, se mohu matně domnívat. Ale jde vysunou úplně naplocho a zasunout tak jedno rameno pod šlapák, je-li to třeba.

Vidlička pro uchycení malého bubnu je tu řešená naplocho - dvě plochá ramena volně kyvná, třetí posuvné s aretací a zarážkou na konci. Buben drží plastové klikyháky. Že nepoužili častější „deštníkové“ provedení, lze pochopit laděním celé sady spíš do nižších pater, kdy tohle provedení vyšlo nižší. Výšku bubnu lze zafixovat paměťovou objímkou na vyšší trubce stojanu.

Pedál na šlapák Tama HP50

U pedálů na velký buben s vnější tažnou pružinou můžete nastavovat skoro všechno: Vyměňovat pružinu i „bum-bác“, nastavuje se jeho délka, úhel tahu pružiny i délka řetězu. Jediné, co si jednou koupíte a nenastavíte, je poloměr vačky či její průběh, pokud není válcová. Vačka u Tama HP50 je porovnáním s jinými z těch větších, úderník má tedy menší páku. Aby vás při razantnějším odšlápnutí nebouchal beater do nártu, to lze zajistit využitím dorazu proti závěsnému očku na ose šlapky, ovšem s tím, že šlapka je pak v této poloze trochu slyšet cinknutím toho dorazu. Ale jde ji dovybavit třeba kouskem samolepicího korku či filcu a úder očka na doraz tak ztišit.

Úderník je celý z umělého, celkem tvrdého filcu. Výrobce tak odolal módě připlácnout na každou stranu šlapkové palice nějaký jiný materiál, aby si jako pan bubeník mohl vybrat. Problém je, že většina těchto variant je k ničemu, protože nejlépe znějí beatery gumové nebo korkové, které si stejně musíte většinou doobstarat nebo si je dodělat sami, pokud je tam chcete. Takže tvrdý filc bez stranových variant beru jako dobrý kompromis.

Při porovnání se šlapkou s tlačnou pružinou - tou jedinou na planetě existující, Ludwig Speed King - mě zaujalo, že zatímco u Speed King musíte hodně kroutit šroubky, aby dostaly nějaké nepoužitelné nastavení, u šlapky s tažnou pružinou, nejen u Tama HS50S, mi to přišlo naopak, tj. že většina teoreticky možných nastavení je prakticky nepoužitelných, ale dají se najít úhly a polohy, se kterými milá zde testovaná šlápota hraje dobře. Kdo hledá, nalézá.

A tedy závěr

Jak jsem napsal na začátku, jde o sadu stojanů pro začínající bubeníky nebo o bubeníky vyznávající „bicí sady do kapsy“. Stojany jsou lehké a dobře skladné a jejich maximální vysunutelná výška je volena, aniž by to fatálním způsobem ohrožovalo jejich stabilitu. Jestliže všechna technická řešení jsou nějakým technickým kompromisem, tak tenhle tvůrcům vcelku vyšel.

Technická specifikace  

Provozní výšky jsou měřeny k pupíku (dolního) činelu nebo k ráfku bubnu promítnutého do středu při vodorovné poloze bez sklonu. Poloměr trojnožky je měřen od středu střední tyčky ke konci gumové botky.

www.tama.com