Source Audio Soundblox + Hot Hand - série efektů Soundblox a ještě něco navíc

Firma Source Audio je na české scéně poměrně neznámá. Nyní se však chystá expandovat na náš trh se sérií krabiček a vynálezem, který hrdě označuje za největší revoluci od dob vynálezu wah pedálu.

Celá sestava je poměrně zajímavá, ale na úvod si musíme nalít čistého vína a říct si, že proklamovaná revoluce se rozhodně nekoná a na skutečný převrat si budeme muset ještě pár let počkat. Všechny krabičky jsou typizované, mají sjednocený vzhled a budí dojem kompaktního celku. Společné mají i poněkud atypické napájení pomocí čtveřice tužkových baterií. Celá „krabice“ je pak provedena jako velmi rozměrný obdélník složený ze dvou segmentů, kde v jednom je umístěn spínač a v druhém ovládání efektů. Rozměry efektů jsou však kamenem úrazu této sady. Všichni jsme zvyklí v podstatě na zařízení rozměrů klasických efektů od Bosse, které jsou rozměrovým paradigmatem celé současné výroby zkreslovadel a mršidel všeho druhu. Tohle je mnohem větší záležitost a v případném pedalboardu zabere o mnoho více prostoru než krabičky jiných výrobců. Je to poměrně nepraktická záležitost, a když k tomu připočteme poměrně nešťastné řešení signálového vstupu, který je umístěn v horní části efektu... Se zapojeným jackem totiž efekt lavíruje na úzké hraně dvaceti centimetrů, což je na krabičku hodně, a kupříkladu takový nedávno testovaný pedalboard Danelectro má šířku dvaadvacet centimetrů. Naopak tak ale na sto procent nesešlápnete omylem jiné dva efekty zároveň, což se oblíbený zlozvyk menších krabiček, obzvláště při hraní ve větších botách. Tady byste museli hrát se snowboardem nebo potápěčskými ploutvemi. Výhodou je naopak analogový bypass, který zcela obchází DSP obvody všech efektů. Velké plus pro výrobce.

Hot Hand

Hot Hand je oním vynálezem, který měl způsobit revoluci mezi kytarovými efekty. Nejde o nic složitého, jednoduše efekt ovládáte rukou, tedy spíše jeho intenzitu. Zkrátka si na ruku navlečete jednoduchý prstýnek se senzorem pohybu a mírou pohybu ovládáte působení krabičky. K dispozici jsou dvě Hot Hand verze, a to bezdrátová, kde si prstýnek musíte nabít a do efektu vrazíte přijímač (3,5mm jack na vrchní části efektu, kudy přivádíme signál) a můžeme běhat po podiu, jak chceme. Druhá verze je kabelová, nemusí se logicky nabíjet, ale svazuje vás všudypřítomný kabel, který si pomocí speciálního potítka připevníte k ruce. Čert vem kabel, zvyknout se na něj dá, ale důvodů ke zvykání moc není. Celý revoluční vynález má několik nedostatků. Když jsem jej použil s flangerem, tak vyskočilo mnoho problémů. Při hře s flangerem jste odkázáni jen na hodně pomalou hru, protože při rychlejším pohybu se celý průběh efektu počítá znovu a předchozí se usekne, tudíž vytvoří poměrně nelibozvučný signál. U distortionu se mi ani nepovedlo nějaký rozumný zvuk vyloudit. Jen u phaseru to bylo dobré, hodně dobré, a viděl bych zde nejlepší možnost využití celého vynálezu. Jenže fatální problém je v tom, že pokud přijímač do efektu zapojíme, tak automaticky hraje v Hot Hand režimu a nelze jej vypnout, samostatně tak efekt využijete jen při vypojení, což je poměrně nešťastné řešení a bylo by lepší do hromady volného místa na efektech umístit vypínač Hot Handu, ale to bych si možná až příliš vymýšlel. Jenže já skutečně nevím. Zajímavé vynálezy a novinky na kytarové scéně vždy uvítám, ale nedokážu si představit, že bych se na koncert vybavil prstýnkem, který bude poměrně výrazně ovlivňovat pohyb ruky a hrál celý koncert, u kterého bych máchal rukou jako Pete Townshend, abych demonstroval funčnost Hot Handu.

Jinak jde o precizní práci. Dosah bezdrátové verze je třicet metrů a to v našich poměrech postačí drtivé většině muzikantů. Vestavěná Lithium Lion baterie je samozřejmě nabíjecí, pomocí přiložené nabíječky a její výdrž zdaleka přesahuje dobu i nejdelších koncertů, které můžeme zažít, takže tady problém není. Informace od výrobce pak udávají dnes již běžné informace o tom, že vynález odpovídá světovým bezdrátovým standarům, a dokonce, že může být použit až pro čtveřici efektů najednou. To už jsem se skutečně chytal za hlavu, protože si nedokážu představit ta zvuková zvěrstva, která by se ozývala při použití čtyř efektů s Hot Hand. Obzvláště při nemožnosti zapnout jen jeden efekt v Hot Hand režimu.

Tri-Mod Phaser

Phaser je asi nejlepším zařízením celé sady. Je osazen 56bitovým signálovým procesorem a 24bitovým převodníkem signálu. Nabízí celkem jednenáct zvuků, které nastavujete potenciometrem na škále od jedné do jedenácti. Dále máte klasické nastavení jako je Speed, Depth nebo Frequency. Nastavit můžete celkem tři nabídky phaserů. Pomocí Depth regulujete průběh mezi LFO a Envelope Folower a při zapojení Hot Hand se spustí vlastní režim zvuku. Vykroutíte zde skutečně vše, co od phaseru potřebujete. Při testování jsem si lehce zavzpomínal na legendární seriálovou kapelu Mimikry a skutečně, zvuk ze songu Bič Boží nebyl velkým problémem. Stejně tak jakýkoli zvuk, který jsem si umanul. V rozložených akordech a pomalých sólech byl pak naprosto k nezaplacení. Zkrátka naprosto splnil moje očekávání a s klidným srdcem jej mohu doporučit.

Tri-Mod Flanger

Žlutou škatuli bych označil za mladšího bratra výše zmiňovaného Tri-Mod Phaseru. Skutečně toho mají stejného až moc. V ovládání se liší pouze Delayem u Flangeru namísto Frequency u Phaseru. Jinak jsou to ty samé typy počítání průběhů, rovněž jedenáct různých typů zvuků. Ale zároveň musím říct, že jde o nejslabší kus trojice testovaných efektů. Jeho funkčnost mi přišla dobrá u čistých kytar a ještě tak u lehce nakreslené zvuku. Jakmile došlo na silnější zkreslení, tak bylo rázem po efektu. Zkrátka ztrácel dech. Ano, když jsem si chtěl zahrát nějaké věci zavánějící country atd., tak fungoval skvěle, a proto bych i tady viděl jeho sílu, ale na rockové pódium se dle mého názoru moc nehodí. Tam jsem totiž slyšel výrazně lepší kousky.

Multiwave Distortion

Tohle zkreslovadlo je také velice zajímavá hračka. Samo o sobě nabízí dvacet jedna režimů zkreslení, které se nastavují naprosto stejně jako u předchozích efektů. Opět jde o digitální záležitost, což je lehce slyšet, protože i decentně chemický zvuk je zkrátka markantně odlišný od analogu. Ale zde stojí za zmínku hlavně jedna důležitá věc. Tou je tzv. Multiband processing - jeho síla a výhoda spočívá v tom, že vstupní signál je rozdělen do jednotlivých pásem a zkreslení pro každé z nich se pak počítá samostatně. Jaké to má výhody? No samozřejmě a v prvé řadě tu, že se zkreslený signál nehltí a jednotlivé tóny jsou čitelné, ať hrajete rozložený akord nebo brutální metalové beglajty. Zde je pak nutné si promyslet, jestli je prioritou naprosto brilantní zvuk, který zní chemicky (nutno podotknout, že moderně a v novějších odrůdách metalu je to dokonce vítané.), nebo poctivě analogový zvuk, který lehce zavání zahuhlaností. Kromě toho pak nabízí poměrně klasické nastavení intenzity výstupního signálu, zkreslením, sustainu a jednoho z dvaadvaceti typů zkreslení. Jedná se asi o nejlepší digitální distortion, který jsem kdy slyšel, a proto jej můžu jenom doporučit všem, co touží po kvalitním zkreslení a nemají na ruce vytetováno „vintage forever“. Bohužel s Hot Handem trošku celý efekt pokulhával. Měl jsem z proklamovaných informací, že při decentním pohybu ruky poleze z efektu crunch, a když pořádně zakmitám rukou, tak rázem budu někde u hi-gainu, ale to se nekonalo. Absolutně ne. Nespočet času stráveného experimenty mi nepřinesl kýžený efekt a distortion vydával jen velice nepěkné zvuky namísto těch, co jsem si vybájil. Nebudu skrývat, že jsem z něj zůstal poměrně zklamaný, to už tak prostě bývá.

A jaké jsou tedy závěry?

Série Soundblox krabiček je po zvukové veskrze povedená a ve většině případů i doporučeníhodná, ale onen proklamovaný revoluční vynález nazvaný Hot Hand si zatím můžete pořídit jen jako extravagantní doplněk, protože sice funguje, ale nedokážu si představit jeho kloudné využití do chvíle, než výrobci odstraní některé nedostatky. Cena je také poměrně vyšší, než bývá u krabiček standardem, takže si je asi jen tak každý nepořídíl. Inu, je zde zkrátka prostor pro další vývoj, který by onu revoluci a evoluci v efektech mohl skutečně přinést.