Muzika, to jsou pocity. Jenže pocity nejlépe vyjádříme beze slov. Při prozkoumávání testované mašinky jsem si uvedenou skutečnost ověřil. Hudba z ní vychází živá, plná barev, prostoru i emocí. A tak jsem se při psaní dostal do pasti.
Chladné tělo
Kovové tělo má rozměry menšího notebooku. Konstrukce působí velmi bytelně, má jednoduchý a nevtíravý design. Luxus. Na přední straně je přepínač vstupního zdroje a velký ovladač hlasitosti. Točí se s ním příjemně, má tuhý chod bez aretačních zarážek. Celkový estetický dojem čela přístroje sice narušují velké výstupy na sluchátka, ale osobně to naopak hodnotím pozitivně. Jde o odvážný krok, kdy praktičnost zvítězila nad designem (a ne naopak, jak tomu je v mnoha nešťastných případech). Popis konektorů vpředu i vzadu vynecháme. Podtrhneme, že vstupy jsou jak analogové, tak digitální. V balení je ještě přívodní šňůra, vytištěné instrukce a flash disk. Na tom najdeme manuál (kupodivu není v češtině) a instalační software. Po jeho instalaci tu máme úrogram, který nastavuje USB stream (latence) a buffer u ovladače ASIO. S ním můžeme Sennheiser zapojit do USB vstupu a využít jej jako DA převodník a předzesilovač.
Vřelá duše
Zkoušel jsem různé druhy vstupů a poměřoval kvalitu poslechu. HDV hraje jedním slovem parádně. Okamžitě zaujme perfektní umístění nástrojů v nahrávce. Navzájem se oddělí nejen prostorově, ale i frekvenčně. Precizní, přesný zvuk, kde je vše umístěno tam, kam patří. Láska na první poslech.
Totální povalení na zem pak pro mě bylo propojení HDV s počítačem. Poslech z PC nebo mobilu tak jako tak povyšují sluchátka, která mají vlastní převodník. Jestli jste zatím nevyzkoušeli, vřele doporučuji. Holt PC ani notebook není na muziku to pravé.
Naprosto zásadní rozdíl je znát při porovnání sluchátkového výstupu notebooku versus Sennheiser. Jde to jako rozdíl mezi černobílou fotografií ženského těla a živým trojrozměrným originálem.
Konektor 4,4 mm (Sennheiser užívá název Pentaconn) patří do třídy profesionálních sluchátek a předzesilovačů. U klasického jacku 3,5 mm resp. 6,3 mm je signál veden třemi vodiči, jeden je tedy společný pro oba kanály. Velcí hráči (Sony, Sennheiser) tyto jacky označují jako nesymetrické (unbalanced). Prosazují 4,4mm jack, konektor se čtyřmi vodiči, který tak umožní zcela nezávislé napájení levého a pravého kanálu (dva dráty pro každý kanál). Podle výrobců jde o úplný, symetrický balanc.
Při testech jsem zkoušel nejprve bezeztrátový flac. Z výstupu notebooku hrály písničky dobře, příjemně, žádné námitky. Pak jsem zapojil HDV, a děly se věci... Muzika měla najednou prostor, dynamiku, barvu. Byly krásně slyšet detaily, lehký činel v pravém zadním rohu, piano z druhé strany, nádechy zpěváka. Muzika se celá otevřela. Zavřel jsem oči, a rázem jsem se ocitnul před kapelou ve studiu. Kromě levé a pravé strany byla nádherně cítit i hloubka, předozadní prostor. Nevím, jak to ti pacholci udělali, ale prostě to tam všechno je.
Když jsem přehodil sluchátkový jack zpátky do notebooku, nechtělo se mi věřit vlastním uším. Muzika byla najednou plochá, všechno se slévalo dohromady, barva i dynamika se srazily o tisíc procent.
Pokud preferujeme pro výstupy na sluchátka klasické jacky 3,5 resp. 6,3 mm, lze sáhnout po variantě HDVD 800. Ten je z pohledu rozhraní pojat více audiofilsky, i když chybí výstup RCA. Zvukově se dá předpokládat, že to bude podobná pecka jako testovaný kousek.
Podle mých uší HDV muziku neovlivňuje. Není to temnější lampové ani ledové digitální zabarvení, se kterým se občas můžeme setkat. Kdybych byl zuřivým audiofilem natažen na skřipci, ať se koukám vymáčknout, co to se zvukem dělá, pak bych se přiklonil k tomu, že je studenější. Zní to přesně, precizně, konkrétně.
Zajímavé bylo nechat uši nějakou dobu orazit. Když jsem pak zapojil sluchátka do počítače, muzika hrála zase dobře. Ale jakmile jsem měl možnost hudbu porovnávat z obou výstupů v reálném čase, byl ten rozdíl neuvěřitelně propastný.
Úvod Wish You Were Here jsem slyšel stokrát. Navíc mám možnost poslouchat ve studiu přes fakt kvalitní monitory. Jenže jsem si ho pustil přes HDV a mám pocit, že sólo slyším znovu poprvé. Z každého tónu je úplně cítil chvění strun, jejich ohýbání, jak zvuk dýchá.
Rock, jazz, folk, vážná hudba, vše hraje famózně. To se dalo očekávat. Ale ještě víc mě dostala tvrdá muzika. Díky tomu, že jsou nahrávky skvěle čitelné, je parádně slyšet i basa, jako by stála trošičku stranou od kytary (nevím jak vy, ale já jí v tvrdé muzice většinou jen cítím v zákrytu s kytarou). Třeba taková Pantera bylo úplný maso (a ne že by jindy nebyla)!
V jaké se pohybujeme cenové třídě, je znát i na takových detailech, jako je přepínání zdroje signálu. Zvuk se plynule ztlumí a zase plynule naběhne (fade out/in). Maličkost, ale užitečná.
Jak hudbu dále okořenit
Je dobré mít možnost nastavit na zdroji korekce. Hudba zní dokonale i bez nich. Ale u některých nahrávek byla víc znát basa (Comfortable Numb), u jiných zase středy (Joes Garage), zkrátka nějaké jemnější doladění se šikne. Vím, že u mašinek jako testované HDV, je vynechání korekcí standardem i u konkurence, ale stejně bych je uvítal.
Značné vylepšení dle očekávání doznal muzika z mp3 a jiných zdrojů, využívajících ztrátovou kompresi. Poslech se povýšil o několik pater. Jenom při poslechu nahrávek s nižším bitrate už bylo znát, že kde nic není, ani Sennheiser nebere.
A konečně, je třeba zmiňovat muziku z YouTube? Já osobně YT na poslech nemusím, protože mi jde z kompu kompletně plochý zvuk. Jenže při poslechu přes HDV to opět znělo parádně, prostorově, barevně; stačila jen trošku slušnější audio stopa. Ale co bych se opakoval...
Závěr? Zeptejte se mě!
Taky jste si zvykli, že při sledování různých recenzí a porovnání na YouTube sice nějaké rozdíly slyšet jsou, ale je to jak sledování fotbalu v mlze? Tak s testovanou mašinkou bylo všechno jinak. Konečně jsem ty rozdíly slyšel. Akustické kytary, aparáty, efekty...
Tak mi dejte vědět, který shoot-out vás zajímá: Třeba Cornish vs. Butler? Nebo Martin vs. Taylor? Poslechnu si za vás a dám vám vědět.
PS: Ten den, kdy jsem v práci propojil Sennheiser s notebookem, jsem neudělal skoro nic. Sorry, šéfe...
Info:
Sennheiser HDV 820 je sluchátkový předzesilovač vyšší třídy, disponující vysoce kvalitním DA převodníkem. Cena je 59 990 Kč.
Plus:
zvuk, absolutní zvuk
nekompromisní DA převodník
design
variabilita vstupů
Mínus:
chybí výstup 3,5 mm (nebo redukce 4,4 mm na 3,5 mm)
regulátor RCA gain
nemá dálkové ovládání
není výstup RCA
chybějící korekce
Technická specifikace
| vstupy | analogový XLR-3, analogový RCA, digitální SPDIF RCA, digitální SPDIF TosLink, USB B |
| výstupy | XLR3, XLR4, 6,3 mm, 2x 4,4 mm (Pentaconn) |
| frekvenční rozsah | 10 Hz–100 kHz |
| D/A převodník | ESS SABRE32, 32 bitů/384 kHz |
| spotřeba | 12 W |
| harmonické zkreslení (THD) | < 0,001 % |
| rozměry | 224 x 44 x 306 mm |
| hmotnost | cca 2,3 kg |
Sennheiser HDV 820
Zpracování je špičkové, kovový obal, robustní potenciometry a LED diody, které ukazují, v jakém režimu předzesilovač pracuje. Já ho měl připojený k Macbooku přes USB. Sluchátka používám Ultrasone PRO 900 s 6,3mm jackem.
Byl jsem hodně zvědavý, jak HDV 820 hraje, protože používám zvukovou kartu Universal Audio Apollo 8 a považuji ji, co se týká zvuku, za špičkovou.
Začal jsem službou Spotify. Po spuštění skladby jsem se nestačil divit. Takový zvuk jsem ještě neslyšel. Co vše se v muzice objevilo, o tom jsem dříve neměl ani tušení. Pocit z poslechu byl úžasný, jako kdybych seděl v poslechové místnosti ve studiu, kde se právě album natáčí. Přítomnost a barevnost zvuku je nádherná...
Následně jsem porovnal s Apple Music, jestli je nějaký kvalitativní rozdíl v těchto dvou službách. Myslel jsem, že v digitální podobě bude kvalita totožná. Ale není to pravda, zvuk nahrávek u Apple Music mi přišel podstatně kvalitnější než u Spotify.
Zkoušel jsem akustické, rockové i popové věci. Zpěvy zní, jako bychom seděli ve studiu a koukali na zpěváka. Z čeho jsem byl v úžasu, byl poslech The King od Zakka Wylda. Krom krásného zvuku piana, violoncella i zpěvu přišlo na kytarové sólo: A to jsem měl pocit, jak kdybych vedle toho Zakkovo Marshalla seděl a měl přímo u sebe ten krásný, nakřáplý zvuk.
Moje přítelkyně má ráda popové věci, hlavně Pink. Tak jsem jí je v téhle kvalitě nechal poslechnout. No a zde to k mému překvapení nebylo ono. :-) Běžně kvalitu zvuku až tolik neřeší, poslech hudby z telefonu nebo z TV je pro ni OK. Pustil jsem její oblíbenou píseň What about Us od Pink a netrpělivě čekal, co řekne. Po chvíli sundala sluchátka a povídá, že: „... takhle se mi ta písnička vůbec nelíbí, pořád tam někde něco vrže.“ Musel jsem se začít smát.
Takže z mé strany je předzesilovač naprosto výborný a špičkový. Jen není pro každého.
(Marek Ciml)
Web
