Sennheiser HD 26 Pro - lehká supraaurální sluchátka

Sluchátka Sennheiser HD 26 Pro

svátky přiměřenosti

S jarní táním ke mně doplula krásná, asi už rok a půl prodávaná, sluchátka HD 26 Pro, abych se s nimi na pár dnů skamarádil a něco duchavtipného vám o nich napsal. Rád tak činím, protože se nejen na jaře rád koukám jak po krásných slečnách, tak i po umných dílech rukou a hlav lidských.

Sluchátka HD 26 Pro jsou podle popisu výrobce určená k univerzálnímu užití s významným ohledem na potřeby rozhlasového vysílání. Pokud bych je měl popsat místo dvěma stránkami dvěma slovy, zněla by „tak akorát“. Je na nich vidět, že jejich vývojář musel jít do nějakého rádia a tam se dobře koukat, co všechno, jak a jak rychle se s nimi dělá nebo dělat má, a podle toho tvořil. Samozřejmě ne jeden vývojář, ne do jednoho rádia a ne jenom u tohoto typu. Na to tam mají týmy a od roku 1952 taky dost celosvětových zkušeností. Lze je použít i jinde, vůbec neomezeně - pro domácí poslech, pochod po ulici, k počítači nebo v nerozhlasovém studiu, a všude poslouží skvěle. V rádiu však asi nejlépe.

Popis vnější očividný

Obecná sluchátková kategorizace by je zařadila ku sluchátkům supraaurálním, což znamená, že polstrování náušníků přiléhá k zákrutům vašich ochmýřených boltců. Jsou proto lehčí než velká sluchátka circumaurální, kterážto vaše plácačky obkrouží a pokud možno je celé i přischovají. Taky méně tlumí zvuky okolí než ta velká, takže vám zůstává jakási zvuková orientace, i když je máte na hlavě. A pokud by vám taková míra orientace nestačila, lze pravou mušli v kloubu mostu ohnout podél hlavy až o devadesát úhlových stupňů vpřed či vzad a uvolnit tak pravé ucho.

Most mají sluchátka vůbec obzvlášť důmyslně vyřešený. Jeho délku lze v dostatečné míře podle objemu vaší mozkovny po obou stranách měnit prostřednictvím zoubkované lišty a jezdce s pérkovým zaskakováním - hantýrkově řehtačkou -, což samo o sobě by mě do kolen asi nedostalo. Co ale není obvyklé -přesněji, předtím toto udělátko výrobce použil jen u některých sluchátek řady HD 25, aktuálně u typů HD 25 II a HD 25-1 Basic Edition, ale jinde ho nevidět - je to, že se obě rovnoběžná, úzká, pružná a čalouněná ramena mostu roztažením mušlí od sebe při nasazování sluchátek na palici sama rozevřou a jednoduše tak vytvoří most širší a stabilnější. Lze s nimi taky cvakáním mušlí k sobě a od sebe dělat rozevírajícím se mostem bu-bu-bu na poblíž stojící kolegy, dokud to někoho z vás neomrzí. A pokud omrzí nebo pokud vás takový most bude šimrat na neobvyklém místě hlavy a tím znervózňovat, lze jednoduše a bez brachiálního násilí, ať už na cvakajícím nebo na sluchátkách, jeho čelistně rozevírací segmenty pomocí přiložené manžety sepnout k sobě na plastový zip a mít tak obvyklý most bez rozevíracích částí. Jak říkával všeuměl Michelangelo Buonarotti: „Dokonalosti se dosahuje maličkostmi, ale sama o sobě není maličkost.“

Díky otočnému pravému kloubu lze sluchátka taky schoulit do sebe, aby zabrala méně místa, podobně jako když spí kočka. Ale i tady konstruktéři vyměřili tu správnou míru, takže i schoulená sluchátka lze okamžitě vzít, nic složitě nerozklápět a rychle je nasadit na hlavu.

Přibližně metr a půl dlouhý, celkem robustní kabel je k levé sluchátkové mušli připojen pomocí malého osmipólového řadového konektoru zajištěného dvěma vruty do plastu. To jednak usnadňuje jeho výměnu při případném kabelovém karambolu, jenž bývá obecně u sluchátek nejčastější záležitostí k servisu. Dva vruty na konektoru zase jistí, že i přes možnost rychlé výměny je kabel k mušlím stále připojen a sluchátka po skautsku vždy připravena - bafnout a nasadit, za vteřinu jsme on-air. Což třeba u bajonetového jištění nemusí být vždycky tak. Počet pólů řadového konektoru spolu s tvarem složených výlisků vně mušle zřejmě souvisí s dědičností konstrukčních dílů použitých i pro head-sety HMD 26-II a HME 26-II, což samozřejmě není nic proti ničemu.

Opačný konec kabelu je osazen zcela obvykle jako u studiových sluchátek tohoto výrobce, tedy pozlaceným konektorem TRS, vulgo jack o průměru 3,5 mm s našroubovatelnou stejně pozlacenou rozměrovou redukcí na TRS, vulgo jack 6,3 mm. Pokud potřebujete jack 6,3 mm, našroubovaná redukce drží a vlastně o ní ani nevíte, neb se konektor chová jako kdyby byl vcelku bez redukce. A pokud potřebujete jenom jacka 3,5 mm, odšroubovaná redukce se časem sama někam zabordelí a nikde vám nepřekáží.

Vzpomenuv vlastních slov o krouceném a rovném kabelu (hle Muzikus č. 3/2009, str. 58), opět hodnotím konstrukční detail. Psal jsem tehdy, že rovný kabel se moc nezamotá, ale nepruží, u krouceného naopak. Zdejšímu kabelu konstruktéři přiřkli hnedle pod mušlí nějaké tři vlnky, které posluchači dají včas vědět, že jest přikabelován nadoraz. Zbytek kabelu pak zůstává rovný, a tudíž hůře s jinými zašmodrchatelný. Kabelové smyčky navíc tlumí přenos ruchu, když kabelem někde drhnete - tzv. mikrofonního efektu -, ale to se využije spíš při běhu či cvičení než vsedě ve studiu.

Na kabelu jsem našel další příjemný detail, totiž poutko se suchým zipem, které však nepřeleze konektor. Tedy aniž byste je museli hlídat, je kdykoliv připraveno zafixovat smotaný kabel a snížit tak neuspořádanost věcí ve studiu.

Čalounění náušníků je koženkové, a tedy snadno čistitelné i vyměnitelné. Zvukové ústí dynamického měniče je kryto mřížkou a průzvučným molitanem. Elegantní černý design plastových mušlí výtvarně kombinující jen lesklý a matný povrch dávají světu vědět, že přístroj nejde po vnějším efektu, ale po funkci, o čemž tu vlastně od začátku taky píšu. Podtrhuje to už od prvního dojmu i jejich skromná lepenková krabice bez jásavých potisků.

Krátké rozjímání nad soupisem technických údajů

Jmenovitá impedance sto ohmů oproti jinde běžným šestnácti ohmům znamená, že připojená sluchátka úměrně méně zatěžují svůj zdroj, takže v něm déle vydrží baterky, pokud je má, nebo že k výkonově omezenému sluchátkovému výstupu můžete připojit více takových sluchátek paralelně. Nižší příkon, který vyšší impedance do sluchátek pustí - Ohmův zákon totiž platí i pro sluchátka -, je vyrovnán podobně jako u jejich většího příbuzného HD 280 Pro (ty mají 64 Ω) jejich velmi dobrou citlivostí. Naměřený stejnosměrný odpor 107,6 Ω nalevo a 107,1 Ω napravo svědčí o tom, že výrobce šel zřejmě ještě kousek nad hodnotu udané impedance jmenovité.

Sluchátka jsou dále vybavena systémem redukce nadměrné vstupní úrovně a tím i ohluchnutí jejich nositelů ActiveGard. Limit je podle údajů nastaven na úrovni 105 dB SPL, tedy akustického tlaku 177 828krát nad normovaným prahem slyšení 20 µPa. Za uchycením levé mušle k mostu je téměř utajený přepínač, jímž se redukce spouští - nahoře vypnuto, dolů zapnout. Schovaný je proto, že výrobce nepředpokládá jeho častou frekvenci použití. Ani jezinkovské dva prstíčky se do škvíry nevejdou, jenom úzký šroubováček, špičatá pinzeta, natupo obrácená šicí jehla, párátko či co podobného. Dal jsem pro vážené čtenářstvo tohoto foliantu v šanc své bubínky a limitaci vyzkoušel. Vzhledem k tomu, že sluchátka nemají svoje baterie ani zesilovač, limitace funguje tak, že omezením se sice sníží hladina reprodukce jdoucí nad stanovenou mez, ale taky zvýší její zkreslení. Jinak se to u pasivního omezovače asi nedá. Limitér ActiveGard tedy slouží spíš pro pochytání nečekaných špiček než jako regulátor úrovně. Pokud by chtěl výrobce šetřit produkční náklady, doporučil bych začít asi u tohoto.

Popis dojmů ušislyšných

Subjektivní poslechový test je do značné míry odvislý od objektů použitých pro porovnání. Použil jsem na těchto stránkách už testovaná sluchátka Momentum On Ear a HD 280 Pro, pak špunty CX 270 téhož výrobce a taky sluchátka Shure SRH840. Vše připojeno paralelně k jednomu zdroji.

Zabarvením zvuku se zde testovaná HD 26 Pro asi nejvíce blížila zvuku větších studiových circumaurálních HD 280 Pro, ovšem zatímco HD 280 Pro držela celkem striktně vyrovnanou úroveň pro všechny frekvence s výjimkou malého zdvihu na těch úplně nejnižších někde pod 50 Hz, zvuk testovaných HD 26 Pro mírně a příjemně zdůrazňoval basy už někde snad o oktávu výš a ještě méně, ale poslechově příjemně taky vyšší středy snad nad 2 kHz, zatímco zvuk Momentum On-Ear jde v basech zdůrazněním ještě výš a trochu víc a jsou tak vyladěné spíš pro pouliční poslech než do studií. Mohu tedy potvrdit, že zvuk HD 26 Pro je velmi příjemný, přehledný, prostorově jsou nástroje čitelné a jasné. Lehké zdůraznění na basech možná předjímá korekce rozhlasových procesorů typu Optimod umístěných na výstupech rozhlasových studií.

Závěrem

Jsou to velice pěkná a do nejmenších funkčních detailů vyřešená sluchátka, jež mohou kromě hluboké vody dobře hrát, snad kdekoliv si vzpomenete. Že svou konstrukcí asi nejvíc sledují předpokládané potřeby svých uživatelů v rozhlasových studiích, jim nebrání kvalitně a neohroženě sloužit kdekoliv jinde. Moje okoralé slechy sice nedocenily v celé šíři jejich vestavěnou, nicméně odpojitelnou limitaci špiček, ale to nijak nebrání tomu, abych je považoval za velmi zdařile zvládnutou konstrukční úlohu na malá, lehká, spíše studiová, ale vlastně univerzální a velmi pěkně hrající dynamická uzavřená sluchátka.

TECHNICKÁ SPECIFIKACE:

www:

en-de.sennheiser.com/broadcasting-headphones-studio-recording-stage-hd-26-pro