Sennheiser evolution wireless Digital - mikrofonní a nástrojová sada bezdrátového přenosu
Mít tu k osahání něco nového, pěkného, voňavého a dobře fungujícího je skoro jako návštěva mladé dámy. Skoro. Tentokrát se mi poštěstilo skamarádit se se dvěma sadami bezdrátového digitálního přenosu nové řady evolution wireless Digital produkované firmou Sennheiser, největším to světovým výrobcem mikrofonů.
Pohledem zpět
První bezdrátový mikrofon Sennheiser předvedli ještě jako Labor W ve Frankfurtu nad Mohanem na výstavě Große Deutsche Radio-, Fernseh- und Phono- Ausstellung v srpnu roku 1957. Vyvinuli jej ve spolupráci s rádiem NDR. Jejich standardní mikrofon byl kablíkem připojen k malé krabičce,
která obsahovala vysílací elektronku a pět baterií, protože tehdy ještě neexistoval slušně použitelný vysokofrekvenční tranzistor. Systém fungoval do vzdálenosti asi sto metrů a baterky jej uživily v chodu nějakých pět hodin. Jako přijímač tehdy využili přístroj Ela T200 od Telefunkenu. Ovšem tuhle parketu, ty bezdrátové mikrofonní systémy, si nechali. Průběžně a úspěšně ji inovují dodnes.
Mikrofonní řada Evolution byla uvedena na trh v roce 1998, původně jen z cenově vstřícných, leč kvalitních a odolných, většinou jevištních dynamických mikrofonů. Řada se rozvíjela v několika generacích. Jednak přibírala pod svá křídla další dynamické modely, potom taky kondenzátorové mikrofony, poté přibyl i bezdrátový přenos. Ten se jmenuje Evolution Wireless. Aktuálně navíc tento přenos převedli do digitální domény, takže dva vzorky z této řady jsem dostal do rukou, abych je pro vás osahal a popsal.
Když se to rozbalí
Zásilka obsahovala dva úhledné kartónové kufříky se dvěma sadami nazvanými evolution wireless Digital - Handheld Set a evolution wireless Digital - Instrument Set. Tak teď jednu po druhé.
evolution wireless Digital - Handheld Set
Balíčků jak pod stromečkem. Předně válcovitý vysílač, na který je třeba našroubovat nějakou tu mikrofonní hlavu. Mohl jsem si vybrat, zvolil jsem kardioidní dynamický mikrofon
nějakou tu mikrofonní hlavu. Mohl jsem si vybrat, a tož kardioidní dynamický mikrofon MMD 835-1. Příslušenstvím vysílače je parádní mikrofonní objímka s firemním logem, jíž lze pomocí standardního Withworthova závitu W3/8” přišroubovat na jakýkoliv mikrofonní stojan. Taky dvě baterky typu AA (po česku „tužkové“), s firemním logem.
Na spodní části vysílače, opačné, než je mikrofon, je malá v plastu schovaná anténa, dvě drobná, leč pohodlná tlačítka a dvě malé, leč jasné LED diody. Jedním tlačítkem se vysílač spouští, druhé vyvolá režim synchronizace s přijímačem.
Další součástí sady je tedy logicky přijímač. Je v rozměrovém formátu poloviny šířky 19palcového mezinárodně normalizovaného průmyslového rámu o výšce jednoho výškového modulu 1 U, tedy asi 44 milimetry. V krabičce dole jsou přiložena ku přišroubování plechová ouška, pokud by přijímač neměl stát volně na stole, ale ěl by být zakotven právě v tomhle rámu. Další vytvarovaný a vyvrtaný plech slouží k vyrovnání poloviny normované šířky, pokud nemáte přijímače v páru, aby tam byly vedle sebe.
K přijímači jsou k mání dvě anténky s aktivní délkou asi osm centimetrů. Jejich povrch je standardně poplastovaný a stejně standardně se připojují pomocí vysokofrekvenčních šroubovacích konektorů BNC. Dalším příslušenstvím je síťový napájecí zdroj typu „kostička“, do níž lze kolejničkami „nakolejit“ snad jakoukoliv zásuvkovou vidlici, co se jich jen na světě používá. Přístroj pracuje ve třídě B, tedy s dvoupólovým připojením do zásuvky. Zbývá několik návodů v různých jazycích, včetně tohoto.
Na přední straně má přijímač podsvětlený displej a šest příjemně gumových tlačítek. Tlačítka Set, Esc a dvoje šipky volí různá přístrojová nastavení, tlačítko Sync spouští režim synchronizace přijímače s vysílačem, kdy se oba přístroje hledají, až se najdou.
Na zadní straně je zleva samice na souosý napájecí konektor 6 mm, u níž je malé plastové „šmordchátko“, jež má zabránit nechtěnému vytržení napájecího kabelu. Nápis žádá krmení o napětí 12 V s plusem na středu a slibuje, že přístroj nesežere víc, než 350 mA. Dále dva výstupní konektory - symetrický XLR a symetrický i asymetrický čtvrtpalcový jack TRS. Pak tam najdete ještě dvě vysokofrekvenční samice BNC na připojení antén. Ty mohou být jak pasivní, tedy přiložené prutové, tak i aktivní, napájené přes koaxiální kabel přímo ze splitteru neboli anténního rozbočovače. Ten lze obdržet extra.
eEvolution wireless Digital - Instrument Set
Přijímač je i s příslušenstvím u nástrojové sady pochopitelně ten samý jako u sady s mikrofonem do ruky. Proto vás v tomto odkážu o čtyři odstavečky výše.
Vysílačem je malá lehká krabička z odolného plastu na dvě tužkové baterky s pružnou kovovou sponou na řemen či za oblečení a s pevně napojenou malou prutovou anténkou asi 10 až 12 centimetrů dlouhou. Jeden pár alkalických baterek s firemním logem a bez rtuti či kadmia je přibalen taky. Dalším příslušenstvím vysílače je krátký nízkofrekvenční kablík, 90 centimetrů dlouhý i s konektory. Na straně ke vsunutí do vysílače má jack 1/8 palce se šroubovacím zajištěním, na straně opačné je běžný kytarový jack TRS 1/4 palce. Právě pro kytaristu.
Ani na tomto vysílači nechybějí dva vypínače - jeden ukrytý pod deklíkem baterek spouští celý přístroj, druhý, lehce zapuštěný vedle anténky, spouští režim synchronizace.
A taky ani zde nechybí štůsek s návody.
Na podzim roku 1943 přestěhoval Dr. Fritz Sennheiser laboratorní vybavení z Institutu vysokých frekvencí a elektroakustiky na hannoverské univerzitě, a to krátce předtím, než byla budova náletem spojenců srovnána se zemí. Jakž takž nepoškozené totiž zůstaly po válce v Hannoveru jen asi tři domy. Nakonec našel polodřevěnou Hausmannovu vilu z roku 1771 ve Wennebostelu, vesnici severně od Hannoveru, kam přístroje umístil. Do konce války tam pracoval s asi padesáti kolegy pro tehdejší vojenské potřeby v rámci totálního nasazení. Po kapitulaci Německa velitel britského oddílu odebral klíče od laboratoří, zamkl je a vyzval pracovníky, aby vyčkali příjezdu britských pomocných oddílů, kteří rozhodnou, co s ní bude dál. Na dveře dal výstrahu se zákazem vstupu pod trestem zastřelení. Když se dlouho nic nedělo, vzal Fritz Sennheiser náhradní klíče, v noci cedule sundal, laboratoře odemkl a se zbylými pracovníky obnovili práci. Dnem 1. června 1945 se tak datuje vznik firmy Sennheiser, tehdy ještě Labor Wennebostel, později Labor W, až od roku 1958 nese název Sennheiser Electronic. A ty britské pomocné oddíly zatím ještě nepřijely...
Když se to spustí
Mikrofonní hlavu na vysílač prostě našroubujete a s citem utáhnete. Blbě zašroubovaná hlava vyvolá režim Mute, což se prostřednictvím komunikace dozví i zvukař či technik a může zasáhnout.
Při výměně baterek, ježto se může konat i za značně nervózní atmosféry, vám z vysílače nic neodpadne na zem. Jenom snad kromě těch baterek, ale to asi jinak nejde. Válcová krytka zůstane na těle mikrofonního vysílače, plus a mínus jsou vyraženy v plastu, plastový výlisek na uchycení baterek je připevněn pantem. U nástrojového vysílače jsou vrátka taky na pantu.
Přístroje u mikrofonního setu se hnedle našly na frekvenci 553,6 MHz, u nástrojového na 554,6 MHz. Zřejmě šlo o tovární přednastavení těchto sad. Na těchto frekvencích zvládly přístroje komunikovat i přes několikeré zdivo a dají se tím srovnat s „klasickými“ analogy ewG4.
Líbilo se mi, že žádný z vysílačů, ruční ani nástrojový, nemá displej, jenom dvě kontrolky indikující základní funkci. Vystupující se tedy nemusí zdržovat kontrolou čehokoliv, všechno se ukáže na přijímači u zvukaře, který, je-li to třeba, je tam od toho, aby s tím něco udělal.
Na přijímači lze nastavit úroveň vstupu (označenou jako Gain, tedy zisk), dále úroveň výstupu, ručně nastavit frekvenci či kanál, pokud by nevyhovovala tovární předvolba, a nechat automaticky vyhledat tu nejlepší frekvenci. Sloupečky z LED diod ukazují úroveň rádiového signálu, audiosignálu i stav baterek. LED diody zase ukazují přenos signálu, zapnutou funkci Mute, anebo že se (nebo někdo) vysílač vypnul - to LED dioda cudně zrudne.
Zvukař může dokonce ze svého místa nastavit výše zmíněný gain a zrušit nebo povolit vystupujícímu použít funkci Mute, asi pokud by toho vystupující nebyl trémou schopen, anebo by tam stál naprostý technický idiot. Funkci Mute indikuje vystupujícímu i vysílač, jednak žlutou tečkou na šoupátkovém přepínači, jednak zelená LED dioda vespod u mikrofonu nebo nahoře u nástrojové krabičky zežloutne. Stejně tak zežloutne i signálka na přijímači.
Ovšem přesvědčil jsem se, že návody zase tak zbytečné nejsou. Najdete v nich jednak odkaz na řídicí aplikaci, kdy ovládání parametrů spojení nemusíte ťukat na přijímači, ale odkudkoliv v dosahu připojení Bluetooth z mobilu. To, co máte na displeji a šesti tlačítkách na přijímači, tak zvládnete klouzáním prstu kdekoliv v dosahu Bluetooth.
Návod taky obsahuje doporučená rozmístění aktivních antén a upozornění, že anténky vysílačů můžete označit barevnými krytkami pro snazší orientaci techniků. A co není na papíře, najdete na webu, třeba že latence digitálního přenosu je 1,9 milisekundy, což je více než slušná hodnota. A v krabici nenajdete ani ždibec plastu, balení je plně ekologické a recyklovatelné, a přitom praktické.
Závěrem
Jde o profesionální přístroje pro profesionální použití za příjemnou cenu s vymakanými všemi možnými užitnými vychytávkami. Je vidět, že pánové z vísky od Hannoveru rozhodně nespali od roku 1958 na vavřínech, snažili se vyjít uživatelům vstříc ve všech možných technických detailech a že se jim to i povedlo.
Info:
Sennheiser evolution wireless Digital je mikrofonní a nástrojová sada bezdrátového přenosu pracující v digitální doméně. Cena mikrofonního setu ew D-835S je 18 180 Kč a nástrojového ew D-Ci1 je 16 880 Kč.
Plus:
Celý tenhle článek je jedním velkým plusem. Nevím, co vypíchnout nejdřív.
Mínus:
Taky nevím. Snad jen to, že jsem ty věci musel českému distributorovi zase vrátit.
Technické parametry:
| frekvenční rozsah nosných | 470,2 MHz až 1799,8 MHz, podle národních pravidel pro tento druh komunikace |
| frekvenční rozsah nosných Blue-Tooth | 2402 až 2480 MHz, pro synchronizaci a dálkové řízení |
| vysílací výkon | 10 mW |
| audio-frekvenční rozsah | 20 Hz až 20 kHz, pro pokles -3 dB a vstupní úroveň @ 3 dBfs |
| zpoždění přenosu (latence) | 1,9 ms |
| dosah spojení | cca 100 m |
| dynamický rozsah | 134 dB |
| THD zkreslení audia | < 60 dB, na 1 kHz při vstupní úrovni @ 3 dBfs |
| skoky ručního ladění | 25 kHz |
| rozsah provozních teplot | −10 °C až 55 °C |
| rozsah provozních vlhkostí | 5 % až 95 %, nekondenzující |
