Schertler Dyn-G - speciální snímač pro akustické kytary

Tento test je, řekněme, jakýmsi volným pokračováním testu z květnového čísla, kde jsme si přestavili speciální snímač na akustické nástroje švýcarské firmy Schertler Basik. Dnes tady máme trochu dražší a řekněme profesionálnější kontaktní snímač označený Dyn-G. Zkratka DYN označuje produktovou řadu, kde najdeme snímače na kontrabas, čelo, akustickou basu, etnické nástroje a podobně. Jak už asi tušíte, písmeno G bude označovat kytaru. Protože jsem se o firmě Schertler trochu zmínil už v minulém testu, můžeme se rovnou pustit do recenze.

Dyn-G je kontaktní snímač převážně na akustické kytary. Samotný snímač včetně veškerého příslušenství je zabalen do velmi sympatické pevné dřevěné kufříkové krabičky. Její součástí je jednak samotný snímač, což je kolečko o průměru cca 3 cm, ze kterého vede napevno připojen bytelně vyhlížející drát, který je zakončen klasickým XLR (symetrický výstup) konektorem od firmy Neutrik. Vše působí opravdu bytelně a poctivě, dokonce i spoje, kde by se mohl kablík eventuelně opotřebovat a lámat, jsou podpořeny silnější bužírkou. Dále v krabičce najdete malou kovovou krabičku na plastelínu, která slouží, stejně jako u předešlého testovaného modelu Basik, k přichycení k nástroji. Tedy opět žádné vrtání, šroubování, pájení atd. Stačí jen tato speciální plastelína a pak už jen mixpult nebo kombo.

Praxe

K testu jsem si vzal nylonku (flamenco kytaru) a pak akustiku Martin s kovovými strunami, stejně jako u testu na Basik charango. I když je Dyn-G daleko těžší, než byl Basik, plastelína drží výborně a při běžném zacházení, ať už ve studiu či na koncertě, by se měla bez problému na nástroji udržet. Důležité je to zvláště pokud nástroj během hraní odkládáte do stojanu a opět berete zpět. Plastelína výborně drží jak na laku nástroje, tak i například na palisandrové kobylce. Pokud vše sundáte, nezůstane na nástroji žádné poškození ani známka po tom, že tam kdy byla. Tento systém se mi hodně líbí, zvláště například u flamenco kytary, do které opravdu nechci nijak vrtat a čas od času ji prostě nějak potřebuji nazvučit. Stejně to mám i u charanga, kde už vrtání nepřichází vůbec v úvahu Tohle je to snad jediný možný způsob, jak ho na koncertě ozvučit. Tedy myslím bez použití klasických mikrofonů. Celková instalace je opravdu jednoduchá, prostě jen nanesete plastelínu a pak zkoušíte, na které místo ji i spolu s mikrofonem nalepit. V manuálu je krásná věta, která to vše myslím jasně vystihuje: Instalace je tak jednoduchá, že mnohem složitější je její popis. Vtipné a přesné. :-)

Zvuk

Použití tohoto kontaktního snímače jsem zkoušel jednak ve studiu, tedy výstup šel rovnou do pultu, a pak přímo do komba (AER). Pamatujte, snímač má na konci XLR, takže pokud byste jej chtěli připojit ke kombu, je dobré najít takové, které má příslušný vstup. Určitě to půjde řešit redukcí, ale symetrický vstup zde bude určitě vhodnější.

Výsledný zvuk u všech typů nástrojů, které jsme si k testu vzal, opravdu dost závisí na tom, kam snímač nalepíte. U každého nástroje budete muset najít ideální místo. Díky snadné manipulaci odlepení a zase přilepení to jde ale poměrně rychle. Ideálně tak, jak opět popisuje český manuál, jeden hraje a druhý, stejně jako lékař se stetoskopem, přikládá snímač na různá místa. :-) Asi nejlépe zněl mikrofon v kombinaci s akustickou kytarou s kovovými strunami. Chvilku jsem sice hledal, kam snímač nalepit, ale nakonec jsem ke své spokojenosti ideální místo našel. Zvuk je přirozeným bez nechvalného nosového nádechu, dostatečně silný a zachovává onen akustický zvuk kytary. Zde jsem byl spokojený! Oproti tomu asi největší problém jsem měl s nylonovou flamenco kytarou. Ale musím říct, tenhle problém mám obecně se všemi systémy (samozřejmě kromě mikrofonu), které se do nylonek instalují. Nakonec jsem našel kompromis, kam snímač nalepit, tak, aby byl zvuk použitelný, ale úplně nadšený jsem, bohužel, nebyl. Mám takovou zkušenost, že čím lépe (akustičtěji nebo jak to nazvat) nylonka zní, tím větší problém dělá umístění jakéhokoliv systému na ozvučení, a vždycky to bude dle mého tak trochu kompromis. Co se týče charanga, bylo možná díky malému tělu vše OK. A i zde se mi kontaktní snímač moc líbil. Zvuk byl dle mého mnohem přirozenější než třeba u piezzo snímače, který se často do podobných nástrojů dává. Co se týče náchylnosti na zpětnou vazbu, je určitě daleko menší, než jakýkoliv mikrofon. Takže pokud dodržíte pár zásad, jak se jí vyhnout, a použijete dobré kombo s dostatečným výkonem, bude se vám hrát, myslím, pohodlně, bez toho, aniž byste si museli zpětnou vazbu stále hlídat.

Závěr první

Obrovskou výhodu tohoto systému vidím především ve dvou věcech. Jednak nulový zásah do nástroje - pokud vlastníte mistrovskou kytaru za částku obsahující často šest cifer, tak do ní si prostě vyvrtat díru jen tak nenecháte, i když vám kytarář bude sebevíc tvrdit, že to na zvuk nemá žádny vliv. :-) No, a další skvělá věc je, že systém snímání jednoduše během několika sekund přesunete na další nástroj. Pokud přesně něco takového hledáte, určitě stojí Dyn-G za vyzkoušení. Ke spokojenosti určitě přispěje i výborné zpracování a též jakási solidnost, jakou tato švýcarská firma působí. Pro někoho, kdo například vlastní několik akustických nástrojů a čas od času je potřebuje přizvučit, by to mohla byt výborná volba.

Závěr druhý (drobná úvaha mimo soutěž)

Při psaní testu na Dyn-G jsem se pochopitelně neubránil porovnání s ostatními pódiovými systémy, které mám tady doma. Zcela vím, že teď budu srovnávat trochu jablka s hruškami, protože každý systém je založen na jiném principu, nicméně i tak mi to nedalo. K testu jsem tedy vzal ozvučení L.R. Baggs Anthem pro kytary s kovovými strunami, který mám nainstalovaný v Martinovi, dále malý nástrojový mikrofon na husím krku DPA d:vote 4099 určený na přidělání na nástroje, a testovaný Schetler Dyn-G. Použil jsem dva nástroje, onoho zmíněného Martina s Anthemem a pak mistrovskou flamenco kytaru.

U Martina jsem nahrál zvuk přímo do pultu s jeho vlastním ozvučením, pak s DPA, a nakonec s použitím Dyn-G. U nylonky jsem použil Dyn-G a DPA. Nahrál jsem si ukázky do počítače a musel jsem odjet. Za pár dní jsem si jednotlivé stopy pustil, aniž bych při poslechu věděl, který zvuk je který. Musím říci, že nejlépe pro mne dopadl mikrofon DPA d:vote 4099, opravdu skvělý přirozený zvuk. Druhý byl L.R. Baggs Anthem a třetí, bohužel, Dyn-G.

Největší rozdíl byl slyšet pochopitelně na flamenco kytaře mezi DPA a Schertlerem. Jenže to vše není tak jednostranné a černobílé, jak to vypadá. Jak už jsem psal při prvním testu na Schertler Basik, při ozvučení akustického nástroje na koncerty je vždy potřeba ujasnit si několik věcí, na které je při výběru systému potřeba brát zřetel. DPA je mikrofon, který potřebuje fantomové napájení, tedy vaše kombo nebo zvukař ho musí mít. Je to řekněme „klasický“ mikrofon, je tedy náchylný ke zpětné vazbě, určitě více než Dyn-G. Pokud hraji pouze s perkusistou, je to v klidu. Pokud je i bubeník, už nastává problém, a většinou musím sáhnout po jiném systému ozvučení. Dále držák na mikrofon je určen na kytaru, a třeba na charango ho nelze připevnit, ani jsem v nabídce DPA nenašel takovou možnost, která by na etno nástroje byla možná použít (pro informaci - mikrofon drží na kytaře pomocí speciálního plastového držáku. Dá se koupit na kytaru, housle, kontrabas atd.). Také když při koncertech měním kytary a nástroj s DPA dám do stojanu, často držák sklouzne na lubu a spadne. A také už mi pár lidí řeklo, že jim husí krk, na kterém je mikrofon přidělaný, dost překážel při hře.

Anthem na kovové struny je naživo opravdu dobrý, jsem s ním spokojený, bohužel jsem ale musel do patky kytary vrtat díru. Do kytary umístit elektroniku, která se nalepí zespodu na přední desku, třeba u flamenco kytary a její tenounké desky vůbec není možné. Úplně by se tím rezonance desky „zabila“. A také je systém napevno nainstalován, takže je pouze pro jeden nástroj.

S Dyn-G nemusím nikde nic vrtat, a hlavně je přenosný z jednoho nástroje na druhý. Na kytaře dobře drží, takže běžná koncertní manipulace, jako dávání do stojanu či lehký pohyb, bude úplně v pohodě.

Asi by bylo také fér uvést ceny. Tak tedy DPA přes deset tisíc korun, Anthem okolo sedmi tisíc, Dyn-G kolem šesti tisíc korun. Jak říkám, každý z těchto systémů má své výhody a nevýhody, bude už jen na vás, který z kompromisů zvolíte. Tak šťastnou ruku při výběru.

TECHNICKÁ SPECIFIKACE:

www:

www.schertler.com/pickups/dyn-series/dyn-g-guitar