Sabian Chad Smith Signature Holy China a JoJo Mayer Signature Omni - Signature modely činelů Sabian

Když dostanete do ruky kvalitní nástroj, je velmi snadné psát na něj test. Zároveň ale hrozí určitá jednopolohovost výsledku. Zajímavější je přečíst si barvitý posudek, který může odkrývat skrytá úskalí nástroje než článek, jenž pěje od začátku do konce jen chválu. Tentokrát ovšem předesílám, že půjde spíše o „nudu“ toho druhého případu...

O co kratší historii píše Sabian oproti jiným letitým činelovým firmám, o to méně ztrácí dech a trh stále zásobuje zajímavými a odvážnými novinkami. Už Rocktagon nebo progresivní řada VFX, kterou jsem testoval pro Muzikus koncem devadesátých let, zanechaly v povědomí výraznou pobídku, kudy se lze při hledání nových zvuků vydat. Milým překvapením byly také O Zone crashe nebo hi-endová řada Vault s personálním přístupem ke koncepci jednotlivých modelů. Teď mám před sebou právě v řadách Vault a AAX signované modely dvou výborných bubeníků, kteří jsou vzájemně dost odlišní. Spojuje je ale to, že oba čerstvě zrealizovali své nápady a na standardní zvyky při tom nehleděli.

Je lepší být uširváč, nebo srdcerváč?

Opustit zajeté koleje je v odvětví hudebních nástrojů riskantní. Trochu schizofrenně se tu totiž hlásá novota a experiment, ale přitom se obecná nástrojová móda jako Svatého grálu drží retro koncepcí z 60. let. U činelů, jejichž zvuk je v podstatě „rozdán“ do dvou základních tvarových a zvukových modelů, je těžké přijít úspěšně s něčím neokoukaným. Všichni obdivují vintage zvuky starých Zildjianů, zároveň se ovšem ohánějí reklamními zaklínadly jako more power, more sustain, brighter, louder... Svět je už tak hloupě nastavený, že novinka jako by vždycky musela být v něčem fyzikálně „víc“...V případě reklamy signovaného modelu Chada Smithe Holy china perfektně zafungovalo parodující video, při kterém umělec používá činel v sadě při jamu s basistou. Jakmile přejde v úderech na tento činel, basista se s klením chytne za uši. Video je to velmi zábavné a potenciální zákazník rozhodně získá pocit, že tohle by si měl vyzkoušet. Ideální cíl reklamních kreativců! Trochu jsem se obával, že to opravdu bude uširváč, a touto vlastností v podstatě hudebně málo použitelný. Při zkoušení obou vyráběných velikostí jsem ale s úlevou zjistil, že hlasitost, vnímanou v sadě, mají tyto činely vlastně úplně normální.

Když jsem měl kdysi „čínu“ Sabian B8 Pro, „vyčuhovala“ pocitovou hlasitostí ze soupravy mnohem víc. Ono na výsledném dojmu se totiž vždy podílí více parametrů než jen měřitelná úroveň decibelového rázu. Pokud zní zvuk „hezky“, tedy má dost vyšších harmonických, snese jej ucho ve větší hlasitosti lépe než stejně hlasitý břinkot padajících pokliček z kuchyňské linky...Z tohoto hlediska je tedy to tvrzení o „nejhlasitější ,číně‘, kterou kdy Sabian vyráběl“ podle mého názoru opravdu hlavně reklamní trik, jak zaujmout otupělou masu - viz výše zmiňovaný nešvar „všeho nej a všeho víc“. Ale jedině dobře. Holy china je totiž ve skutečnosti velmi muzikální nástroj s příjemně tříštivou, ale nebolavou barvou, rychlým nástupem ataku i poměrně rychle odeznělým sustainem. pozornost mas si proto rozhodně zaslouží.Svojí zvukovou hmotou se tato china sladí i s temnějšími modely jiných činelů v sadě, a protože je charakterem své konstrukce předurčena k suššímu a rychlejšímu zvukovému průběhu, nenabízí pouze možnost využití jako klasická těžkotonážní zvuková výplň, ale jde u ní dobře použít i různé synkopické patterny a rychlejší kadence.

Jednadvacetipalcová verze je pochopitelně ve svém charakteru dospělejší, má hlubší ladění s poněkud delším průběhem a určitě se uplatní více v typicky rockovém hudebním prostředí. Při hře o plochu krajního lemu dá hráči zvuk ideální pro volnější noise patterny.

Menší verze je svým světlejším a rychlejším prozněním ideální při úderu o hranu pro různé funky štěky. Také u ní je zajímavá barva úderem přes lem. Tříštivostí se přibližuje tenkým klasickým chinám s hranatým pupkem. Věřím, že i menší velikost by byla jako další barva do sady pozoruhodná. Například taková čtrnáctipalcová by mohla dobře plnit funkci, jakou mívají různé trash-hats a další příjemné „przniče“ zvuku klasické sady.

Holy china je děravá, nebo svatá?

Holy china má zvolenou konstrukční koncepci s odlehčeným krajním tělem. To znamená silnější pupek tureckého oblého tvaru a následné ztenčení stěny směrem k okraji. Základem výlučnosti modelu jsou paprskovitě řazené otvory, vyvrtané do střední části těla. Jsou menší, než jaké známe z modelu O Zone crash, velikostí odpovídají středovému otvoru pro stojan, zato je jejich počet vyšší a jejich řazení pravidelné. Jestliže by tedy někdo pátral po podstatě názvu Holy, je nabíledni, že pochází od významu děravá. Ale i tak se mi líbí koketérie s druhým vysvětlením tohoto anglického slova - svatá.Zvuk obou činelů má ve svém charakteru kromě tříštivosti a ataku také zemitost a temné podtóny. To je prvek, který vždycky odděluje výraz laciných činelů (ve všech smyslech slova laciný) a činelů, které mají opravdu svou duši. Vault Signature chiny Chada Smithe mají pro mě rozhodně ten druhý rozměr, a proto se domnívám, že na místě jsou v tomto případě obě případná vysvětlení pro překlad Holy china...

Omni jako dva v jednom

Jestliže jsem v předchozí části testu připomněl to, že hlavní zvukové a tvarové kategorie činelů jsou vlastně pouze dvě - čínský a turecký, nesmím opomíjet, že v průběhu dvacátého století se vyvinuly nové typové podkategorie. Ty vznikaly spolu s odlišným způsobem použití jednotlivých činelů v bicí soupravě. Na jedné straně tak postupně získávaly činely silnější stěnu pro jasnější a definovanější zvuk úderu špičkou paličky, ale objevily se i modely, které jsou naopak extrémně tenké pro vzdušné a měkké údery o hranu těla činele. Jen málokdy se podaří spojit tyto dvě protichůdné vlastnosti v jednom nástroji. Myslím si, že největší přínos modelu AAX Omni, který navrhl bubeník JoJo Mayer, spočívá právě v propojení této protichůdnosti.Činely jsou zpracovány jako dvouzónové, to znamená, že vnitřní polovina je na povrchu z obou stran těla nebroušená, vnější polovina má povrch leštěný. Rozdíl je ale i v kvantitě stěny.

Nebroušená část je výrazně silnější, broušená vnější polovina přechází do síly thin modelů. Povrch vnější části je hladký, z obou stran jen osoustružený podélnými rýhami, povrch vnitřní poloviny je bez soustružení a seshora hustě stepaný. Vše je opravdu připraveno k tomu, aby vlastnosti obou částí činelu byly co nejrozdílnější. Řekl bych, že se to opravdu podařilo. Už při hře špičkou paličky je výrazná změna barvy a podílu ataku ve zvuku, v závislosti na tom, hrajete-li na vnější nebo vnitřní polovinu plochy. Vnější část nabídne krásně rozevlátou a „namáznutou“ formu měkkého jazzového ride, vnitřní část je v definici úderu mnohem pregnantnější. Hlavička paličky je mnohem lépe definována a zvuk úderu pevnější než v prvním případě. Úder na pupek přinese výrazný dospěle hluboký bell, který vyčuhuje z celkové hmoty činelu opravdu „tak akorát“. Akcenty na pupek jsou průrazné, ale nezabíjejí penetrujícím rachotem jako některé Power bell modely (viz úvodní postesk na téma módy víc a hlasitěji).Nejzajímavější je pro mě reakce činelů při úderu přes hranu. Jako bychom měli před sebou regulérní crashe s tenkou konstrukcí, nízkým profilem a malým pupkem. Nárazový tón je minimální, průběh doznění plynulý a dostatečně dlouhý. Barva dozvuku je sice něčím oproti běžným crashům atypická, ale rozhodně velmi příjemná, měkká a bez náznaku nějaké kovové špíny. Naprosto nestandardní reakce na to, že jde u dvaadvacetipalcového o tak velký činel a u osmnáctipalcového o tak masivní pupek.

Jak si vedou v kolektivu?

Přišla chvíle, kdy jsem činely Omni vyzkoušel v kolektivu celé soupravy. Jako ride je univerzálněji určitě víc použitelná dvaadvacetipalcová verze. Tam jsem neměl vůbec problém se zařazením činelu do běžného provozu. Hlasitost i základní barevnost je vyvážená a i při hraní na celou soupravu fungoval na jedničku plný zvuk pupku, crashový zvuk i obě možnosti definice paličky volbou místa úderu.Menší osmnáctka je v tomto ohledu přece jen víc pro fajnšmekry, pokud budeme činel používat v soupravě jako crash. Víc se mi tento činel zalíbil jako osobitý crash-ride pro experimentálněji pojaté hraní (a tomu odpovídající osazení a vyladění sady).Tento činel jsem si oblíbil právě pro jeho výlučnost. Je to kousek, který si rozhodně na nahrávce nespletete, a pokud máte rádi jemné zvukové parádičky, například pomocí rychlého utlumování činelů, nabídne vám osmnáctipalcový model velmi zajímavou vlastnost v podobě doznívajících alikvotů i po chycení těla. Je ale zapotřebí najít si ten správný fígl a nezatlumit činel rukou příliš definitivně.

Finále

Jak jsem upozornil v úvodu, žádné šokující odhalení se nekonalo. Nové „podpisovky"“ od Sabianu mě podle předchozích zkušeností s experimentálními modely této firmy opět přesvědčily, že ve světě činelových zvuků je určitě kam jít a že to může být cesta osobitá. Jestli padnou nové Omni i Holy china do ucha i vám, to už nechám na vašem posouzení. Podle mého soudu ale rozhodně stojí za pozornost.

Společnost Sabian byla založena roku 1981 Robertem Zildjianem poté, co po rodinných i právních sporech odešel ze společnosti Zildjian. Robert se nemohl dohodnout se svým starším bratrem Armandem o tom, kdo bude vést rodinný podnik, takže v Kanadě následně rozjel svou vlastní firmu Sabian, která Zildjianu pochopitelně konkuruje.