Škola, nad níž se dnes zastavíme je dílem Rona Cartera a nese název Building Jazz Bass Line. Podle autora i názvu není těžké odhadnout, že alfou a omegou této školy je jazz a walking bass. Přestože je Ron Carter kontrabasista a škola je určena především pro kontrabasisty, domnívám se, že pro baskytaristy je neméně užitečná.
V první části školy je uvedeno několik technických cvičení a cvičení, která ilustrují způsob, jak tvořit walking bass na základě harmonie. Technická cvičení jsou zaměřena převážně na pravou ruku a tvorbu dobrého zvuku. Stavba walking bassu je probírána nejprve pomocí složení walking bassu pouze z akordických tónů. Pro snazší prozkoušení různých kombinací tohoto walkingu slouží speciální diagramy, kde jsou patřičné akordy rozepsány v notách do sloupečků, při hraní si pak jednoduše vybíráte jednu z not v každém sloupečku, takže nemusíte přemýšlet nad stavbou akordů, a přitom si najdete zajímavé a osobité kombinace.
Postupně jsou do cvičení zapojovány i neakordické tóny. Pro každý nový krok je zde příklad doprovodu ve čtvrťových notách a v rytmických variacích. Dále jsou ve škole cvičení na takzvané horizontální hraní, kdy se snažíte vybírat tóny, které jsou k dispozici v rámci polohy levé ruky, abyste polohy nemuseli příliš často střídat. V části věnované horizontální hře ukazuje Ron i efektivní používání prázdných strun. Samozřejmě že pro kontrabasisty je schopnost horizontální hry včetně použití prázdných strun nezbytná kvůli ladění a krkolomnějším změnám poloh, přesto i pro baskytaristy nalezne uplatnění už jen kvůli autentičtěji znějícímu walkingu, s tím, že v jejich případě je to vlastně hra „vertikální“.
V závěru Ron ukazuje modální hru, která nalezne uplatnění u skladeb s jedním či dvěma akordy. Jednoduchá harmonie je obohacena o akordy, které obsahují tóny z fundamentální stupnice skladby. Po tomto teoretickém úvodu jsou ve škole rozepsány walkingy do blues ve všech známých tóninách. Pro každou z tónin jsou uvedeny dva příklady - s jednoduchým a složitějším rytmem. Dva příklady jsou také na tříčtvrteční blues. V úplném závěru je několik příkladů uvedených na skladbách, které složil Ron sám. Pro část s blues a Ronovými skladbami obsahuje škola CD s „play along“ doprovody.
Přestože cvičení v úvodu jsou docela elementární, myslím si, že je škola určena především pro zkušenější hráče, protože úvodní část je velmi krátká a pro každý krok jsou vždy pouze dva příklady v jednoduchém a složitějším rytmu. Navíc úvod do modální hry považuji už za tvrdší oříšek a její zvládnutí je běh na dlouhou trať, tudíž bych tím začátečníkům moc nezatěžoval hlavu. Těžiště školy je hlavně v příkladech blues a skladeb, jež jsou skutečně velmi povedené. Dokonce si ani nemyslím, že je na škodu naprostá převaha bluesových příkladů, protože díky stále opakující se dvanáctkové formě lze snadněji analyzovat a trochu i převzít Ronův styl. Určitě tuto školu doporučuji všem jazzovým kontrabasistům a baskytaristům, které fascinuje hra Rona Cartera a chtějí z ní něco pobrat. Doporučena maloobchodní cena je 460 Kč.
