Radial Reamp JCR - box pro distribuci budícího signálu z multitracku do nástrojové aparatury

V každém nahrávacím studiu vás čekají příjemné i nepříjemné chvíle, a to nejen jako muzikanta - osobně jsem za ty méně příjemné okamžiky vždy pokládal snímání kytarových komb a kabinetů. Nejen že se jedná o činnost spojenou s extrémními hlasitostmi, ale žádnému zvukaři na pohodě nepřidá ani nervy drásající požadavek většiny rockerů: vyzkoušet všechny možnosti snímání, o kterých kdy slyšeli. Vězte, že způsobů, jak nakombinovat kontaktní a prostorové mikrofony před kytarovými reproduktory je nekonečná řada, takže celý postup je nejen časově náročný, ale občas i značně deprimující. Kytarista, který opakuje stejný úsek skladby už posté jen proto, aby se podařilo najít relativně nejlepší zvuk, toho má po chvíli hraní často už plné zuby a po hodině stejně nikdo netuší, co se vlastně hledá.

Ne každý ovšem ví, že tomuto postupu se lze vyhnout a zabývat se nejprve hudbou samotnou a teprve potom způsobem, jak ji nejlépe zaznamenat. Slouží k tomu chytrá a jednoduchá krabička, která nepotřebuje dokonce ani napájení. Uvnitř boxu se skrývá pasivní obvod, jehož hlavní součástí je oddělovací transformátor. Správné přizpůsobení všech úrovní a impedancí je totiž základním předpokladem pro to, aby bylo možné zaznamenat neupravený signál, například z kytarových snímačů, a později ho zapojit do zesilovače tak, aby se dosáhlo relativně stejných parametrů, jako když byl připojen původní nástroj. Zkrátka a jednoduše: Nejdříve si natočíte všechny naplánované stopy a pak teprve řešíte ideální nastavení kytarové aparatury a způsob jejího snímání. Přináší to řadu výhod, včetně toho, že se příslušný instrumentalista může jako mávnutím kouzelného proutku proměnit po nahrání stop z věčně nespokojeného hráče na vašeho pomocníka a problém zvuku lze řešit společně.

Fáze záznamu

Nachystat se k nahrávání je tedy v případě reampingu velmi časově nenáročné. Stačí naladit, propojit a hrát. Pokud natáčíte nepřebuzené kytary, často není ani nezbytné Reamper použít - stačí zaznamenat do stopy pouze čistý výstup z linky, a pokud se interpretovi v danou chvíli jeví neupravený zvuk jako dostačující pro to, aby mohl zahrát všechny potřebné party, není celkem co řešit. Já jsem postupoval při testování reamperu obdobně - dotáčeli jsme čistý zvuk kytary do bigbandu a poslech přímo ze stopy byl pro kytaristu zcela vyhovující.

Většina hráčů chce ale nahrávat se zvukem, na který jsou zvyklí, a u přebuzených kytar to ani jinak provést nelze. V tomto případě připojíte kytarový výstup z linky do symetrického vstupu na Reamperu a nesymetrický výstup propojíte klasickým jackovým kabelem do kytarového zesilovače. Port XLR funguje v tomto případě jako symetrický výstup pro záznam čistého signálu z nástroje přímo do stopy multitracku. Nikde není řečeno, že právě nastavený kytarový zvuk snímaný mikrofonem není možné zaznamenat rovněž - bude sloužit nejen jako jakýsi demo monitoring, ale nakonec není vyloučena ani jeho dodatečná kombinace s definitivním zvukem.

Tady bych se dotkl dvou drobností, o nichž se výrobce nikde nezmiňuje: 1) Při propojování výstupu XLR pro záznam čistého zvuku do rekordéru budete potřebovat canonovou redukci - port je kombinací vstupu i výstupu (umožňuje to pasivní konstrukce). 2) Na všech nalezených schématech jsem našel lehce zavádějící obrázek kytary připojené přímo do boxu - vstup ale počítá s klasickou linkovou úrovní (DI box, nástrojový preamp).

Fáze reampingu

Po nahrání všech potřebných partů můžete kdykoli začít řešit samotný reamping neboli zpětné propojení nahrané stopy do nástrojového aparátu a způsob jeho snímání. Vstup z kytarové linky tedy již nepotřebujete, a tak propojíte jen symetrický vstup XLR s výstupem nahrané stopy. Myslím, že nemusím příliš rozvádět, jak široká škála možností se vám tímto otevírá: Můžete vybírat mezi různými typy zesilovačů a reproboxů, pokud je samozřejmě budete mít fyzicky k dispozici, a měnit nastavení ekvalizéru, přebuzení a dalších parametrů dle libosti. Je možné zkombinovat i více systémů dohromady. A co je nejdůležitější: především se můžete v naprostém klidu celé minuty, hodiny či dny věnovat snímací alchymii v podobě různých mikrofonních modelů, jejich pozic a kombinací před reproduktory či řešit prostorové snímání. Vše funguje, jako by ve vedlejší místnosti stál neunavitelný, ochotný kytarista, který nebude pronášet poznámky k vaší práci. A nebo zcela naopak - když si interpret vzpomene, že chtěl na některou část použít třeba kvákadlo, zapojíte mu ho mezi reamper a zesilovač stejně, jak by tomu bylo při živém hraní. Stejně tak můžete do řetězce zapojit kombinace nejrůznějších efektových pedálů a výsledek poslouchat přímo ve stopě.

I když lze dnes v DAW nasimulovat téměř všechno, stal se reamping jako ryze analogová metoda záležitostí, kterou se řada proslulých zvukařů velmi vážně zabývá a nevyhýbá se jí ani při úpravě ostatních zvuků. V dobré studiové akustice lze obdobně pracovat s baskytarou, syntezátorovými zvuky, hlasem či dokonce s bicími nástroji.

Editace v DAW při reampingu

Práce s reamperem nepřináší jen výhody otevřené flexibility spojené s dodatečným snímáním amplifikovaných nástrojů. Střihy nebo čištění různých rušivých složek jsou daleko snazší u neupraveného signálu než u značně přebuzených zvuků, ze kterých je prakticky úplně odstraněna dynamická složka signálu. Nic vám nebrání dodatečně použít na nahranou stopu například gate a pracovat pouze s užitečným signálem bez brumů či různých vrčení.

Doplňky na JCR Reamperu

Robustní konstrukce studiového reamperu od kanadské firmy Radial je vybavená stejnými legendárními obvody, jaké používal při reampingu John Cuniberti, a na boxu najdete i některé šikovné doplňky navíc. Občas se jistě může hodit funkce Ground Lift pro odstranění problémů se zemnicími potenciály. Přepínač fáze je po ruce také - slouží pro jakékoli kombinace s již nahranými stopami nebo při využití několika reamperů současně (obě funkce jsou chráněny proti náhodnému sepnutí, musíte použít šroubováček či párátko). Pohotové vypnutí zvuku (Mute) ze snímané aparatury se jistě využívá nejčastěji - sám jsem po něm šátral při každé změně mikrofonní pozice. Jednoduchý filtr pro ořezání vrchního či spodního pásma připomíná při reampingu tónovou clonu na kytaře a nastavení úrovně je zcela shodné s potlačením hlasitosti přímo na nástroji. Jediné, co už při reampingu nezměníte, je výběr snímačů na nástroji. Nechci věštit budoucnost, ale možná si někteří výrobci elektrofonických kytar nenechají ujít ani tuto výzvu a vybaví své modely samostatnými výstupními porty z jednotlivých snímačů, aby tak otevřeli další alternativy při reampingu (pokud se takové modely již prodávají, nechť mi čtenáři prominou).

Volbu jiného snímače však nahrazuje neméně zajímavá alternativa - využití EQ v zaznamenané budící stopě. Chytré nastavení přináší jistě mnohem víc možností než tónová clona na nástroji.

Možnost odstranění přeslechů

Další výhodou reampingu je možnost separovat zvuk při záznamu společně hrajících nástrojů ve stejné místnosti. Hlasitý zvuk z kytarového boxu prolézá vždy do ostatních stop (zejména do bicích nástrojů) a naopak, což přináší řadu problémů. Při reampingu může kytarista použít pro monitoring hudebníkům do sluchátek například kytarový procesor a posléze se provede reamping se vším všudy a snímá se v místnosti už jen samotná kytara. Obdobný postup se nabízí i v domácích studiích při práci v noci: reamping se zkrátka provede v době, kdy nebude hluk obtěžovat sousedy.

Za otce reampingu je považován John Cuniberti - tento originální nápad vznikl při natáčení s kytarovým mágem Joem Satrianim. Od té doby patří tyto boxy ke standardní výbavě studií společně s preampy a DI boxy. Nejedná se o žádnou extravaganci - reamping běžně využívají ve studiích interpreti a kapely zvučných jmen jako např. The Rolling Stones, U2, Prince, Van Halen, Metallica, Steve Vai a mnoho dalších.