„Když jsem začal nahrávat desky, měli jsme stoprocentní kvalitu zvuku. Dnes si je člověk poslechne ve formátu mp3 ve stejné hlasitosti, a je to tak strašné, že lidé odcházejí z místnosti. Digitální přece ještě nutně neznamená nekvalitní - jde jen o způsob, jakým jsme zvyklí s digitálním zvukem pracovat.“ (Neil Young)
Ačkoliv by se ve světlých chvilkách mohlo optimistům a hudebním fajnšmekrům zdát, že klasické vinyly dobývají ztracené pozice, pravda je, že hudební trh už dávno ovládá digitální formát, digitální distribuce a digitální poslech. Za nitky (o síle kvalitního námořního lana) tahají mamutí společnosti jako iTunes od Applu nebo Amazon, přičemž fyzická média, booklety a jiné doprovodné materiály, které tvoří „kompaktní poslechový celek“, jsou odsouzeny k živoření mezi hrstkou nadšenců - sběratelů.
Rozmach digitálního věku, potažmo formátu mp3 čili formátu ztrátové komprese zvukových souborů (za který svět děkuje/spílá německému vědci Brandenburgovi), je pro dnešní rychlou dobu příznačný: kvantita převažující nad kvalitou, snadno dostupný instantní zážitek - stlačená doba, jak by naopak řekli pesimisté mezi námi. O nešvaru zcizování celých diskografií na internetu nemluvě, ačkoliv to je zase jiná pohádka (Lars Ulrich z Metallicy by mohl o svém marném boji vyprávět).
Rozsáhlému zaplevelení nekvalitním zvukovým výstupem a mrzačení hudby se postavila slavná americká ikona, písničkář Neil Young. Ten však nevytáhl do boje ignorováním digitálního věku a vývoje hudebního průmyslu, ani nezačal vydávat své nahrávky striktně pro členy klubu „Přátelé analogového zvuku“, ale navrhl alternativní řešení při práci s výsledným formátem digitálního zvuku, přehrávač Pono. „Nejlépe znějící digitální hudební přehrávač na světě,“ jak sebevědomě tvrdí oficiální zdroje. Tuto domněnku opírá o celou řadu oslovených interpretů, hudebních skupin a nadšenců, kteří měli možnost Youngův prototyp vyzkoušet a kteří nešetří obdivnými komentáři a superlativy.
Splnění dlouholetého snu (jehož idea byla rozpracována a konzultována ještě za života Stevea Jobse, paradoxně šéfa Applu) by se ale neobešlo především bez 18 220 přispěvatelů, kteří se rozhodli projekt Pono podpořit dobrovolnou částkou od 5 do 5 000 dolarů, a to skrz fenomén posledních let, platformu Kickstarter. Youngův úspěšný recept - nepolevující nátlak na velké hudební společnosti, producenty, obratná reklama a víra v lepší budoucnost digitální cestou šířené hudby - mu vynesl třetí příčku v crowfundové kampani na Kickastarteru vůbec, když se mu podařilo vybrat 6 225 354 dolarů, čímž se dočkal zafinancování svého vysněného projektu. Není bez zajímavosti, že rekord překonal už během prvních deseti hodin (!) od spuštění kampaně, kdy vybral přes 800 000 dolarů (což byla původní poptávaná částka). Již po prvním dni kampaň narostla na úctyhodných 1,6 milionu dolarů a zastavila se až na zmíněné metě 6,2 milionů dolarů.
Kampaň byla chytře zaštítěna nejen dobrým jménem svého vizionáře, ale také zajímavým a na Kickstarteru extrémně populárním systémem odměn pro příznivce projektu. Za příspěvek 400 dolarů jste si mohli předplatit exklusivní stříbrný PonoPlayer s laserem vyrytým podpisem Norah Jones, Patti Smith, Willie Nelsona, Pearl Jam, The Grateful Dead, Foo Fighters aj. Neil Young slibuje vrcholný hudební zážitek, který na nezvykle trojúhelníkové mašince od audiofirmy Ayre Acoustic dokáže přehrávat záznamy ve studiové kvalitě 24 bitů/192 kHz, což předčí i standard CD. Více parametrů nebylo zatím odhaleno, v tuto chvíli je jistá pouze cena 399 dolarů a barevné varianty: standardní žlutá, předobjednat lze však už i černá verze, zatímco stříbrná je pouze pro přispěvatele. Youngovou prioritou je, aby snaha hudebníků (přinést dokonalý poslechový zážitek) nepřicházela vniveč na úkor mrzačení zvuku díky nevyhovujícímu výkonu současných přístrojů a omezujícím parametrům záznamových médií. Výstižnou a dnes již téměř ikonickou větou Neil Young kriticky glosuje: „Takové desky znějí, jako by si je člověk pouštěl pod vodou.“
Zajímavá je také historie názvu přístroje. Pono byla původně pracovní verze pro prototyp a ačkoliv (aspoň dle mého soudu) nejde o nic světoborného, je pořád lepší PonoPlayer než zvažované Díky, že posloucháte nebo Hudební přehrávač pro 21. století. „Pono znamená ‚poctivý‘ - je to havajské slovo pro čistotu, jednotu. Jménem Pono děkujeme, že nám pomáháte dát hudbě hlas. Pomohli jste připravit půdu pro revoluci v poslechu hudby. Konečně kvalita vstupuje do sféry poslechu, takže všichni můžeme slyšet a cítit to, co umělci vytvořili tak, jak to slyšeli a cítili oni. Hudba na CD/MP3 formátu je pouhou odvozeninou z původních masterů, a nyní s přehrávačem Pono, můžete konečně pocítit master v celé své kráse, v jeho přirozeném rozměru. V tom je krása Pono,“ vysvětluje v děkovném dopise příznivcům. A co vy? Řadíte se spíš mezi nevěřící Tomáše nebo vyhlížíte s očekáváním Youngovu technologickou novinku?
I český internet má svou verzi Kickstarteru - Startovac.cz, platformu, která umožňuje financování vašich projektů; od hudby a filmu přes komiks a hry, až po design a technologie. Ovšem s neuskutečnitelnostmi a pornem vám nepomůže ani Startovač. :-)
TECHNICKÁ SPECIFIKACE:
| Cena | PonoPlayer (yellow/black) 399 dolarů |
| Kvalita zvuku | 24 bitů/192 kHz |
| Cena za album v kvalitě pro PonoPlayer | 15–25 dolarů/ks |
| Datum uvedení na trh | první kvartál roku 2015 |
www:
