Pedály Seymour Duncan - Na druhý pokus
Seymour Duncan již od nepaměti patří mezi společnosti natolik zavedené, že obligatorní představení výrobce by v tomto případě působilo jako nošení klestí do lesa ještě víc než obvykle. Na jejich snímače, vyráběné už přes třicet let, hrál snad každý kytarista, nehledě na věkovou či výkonnostní kategorii a na jejich pedály...
S trochou nadsázky (myšleno v porovnání se snímači) skoro nikdo. I přes marginální úspěch Pickup Boosteru, svého času propagovaného několika velkými jmény, se pedálová řada Seymour Duncan (sahající od fuzzu po basový DI box) v rámci pedálového trhu zkrátka nikdy nedostala do popředí. A právě to se firma, počínaje loňským rokem, rozhodla změnit. Výsledkem je čtveřice (oproti původním jedenácti produktům) moderních, dobře vyhlížejících, požadavkům doby odpovídajících a konkurenceschopných pedálů, které mají potenciál šlapat na paty jak těm největšícm a nejúspěšnějším firmám, tak i spoustě butikových.
Dirty Deed Distortion
Není sporu o tom, na kterou legendární desku (a stejnojmennou píseň) které legendární australské skupiny název této rubínové škatulky odkazuje. Jde však zároveň i o název poněkud zavádějící, jelikož v nejednom kytaristovi vytvoří domněnku, že jde o simulaci Youngova Marshallu JTM45, slavného předchůdce modelu 1959 Super Lead (všeobecně známého jako „plexi“). Opak je pravdou, Seymour Duncan a jeho páni inženýři navrhli pedál tak, aby pokryl co nejširší škálu klasického rockového zkreslení, bez úmyslu emulovat jeden konkrétní model zesilovače.
Výsledkem je tedy distortion, který povahou svého zvuku do kategorie MIAB (Marshall in a Box) sice nepopiratelně patří, ale je schopný nenuceně cestovat mezi dekádami a poradit si se zvuky od Deep Purple přes Boston a Van Halen až po řvoucí „osmistovky“ Zakka Wyldea. A to vše s neomylným citem pro detail a nuance. Musím se přiznat, že jsem po zběžném prohlédnutí přiloženého manuálku (kdo by potřeboval k distortionu návod?!, chtělo by se až říct) na varování tvůrců o tom, že výstup pedálu je „vážně silný“, reagoval shovívavým zvednutím koutků, ale po chvíli se ukázalo, že se nejednalo o planou frázi a že 63 (!) decibelů opravdu udělá svoje. Ukázalo se též, že je záhodno s potenciometrem Level zacházet jako s Master Volume na zesilovači, což jde ostatně ruku v ruce s celkovým chováním pedálu, které více připomíná zesilovač než pouhé „nakopávátko“. Stejně jako elektronkový aparát, Dirty Deed výtečně reaguje jak na dynamiku pravé ruky, tak i na citlivou práci s potenciometrem Volume. V situaci, kdy bychom měli k dispozici pouze jednokanálový backline Fender či Vox, by bylo možné distortion použít jako pomyslný druhý kanál, který by si dovedl poradit jak s doprovodnými, tak sólovými zvuky.
Po zvukové stránce je tedy samozřejmě vše v nejlepším pořádku, pedál si zachovává čitelnost v celém rozsahu zisku a dvojice Baxandallových ekvalizerů pomůže přizpůsobit zvuk potřebám jednocívkových i dvojcívkových snímačů a dle potřeby redukcí středů zvuk dále přitvrdit.
Přítomna je zdravá dávka komprese; spodní středy znatelně „tlačí“ a člověka de facto nutí si zahrát Burn nebo Unchained.
Pro všechny rocku holdující kytaristy představuje Dirty Deed v rámci možností plnohodnotnou alternativu k nutnosti pořizovat a s sebou vláčet stack Marshall, a to za zlomek ceny.
Pickup Booster
Pickup Booster se v nabídce Seymour Duncanu, jakožto jejich první pedál, poprvé objevil už před deseti lety. Dle firmy i odezvy hráčů mu dlouhodobě patří prvenství i v oblíbenosti, ale jak už to tak bývá, jedině čas odhalí konceptuální nedostatky, bez ohledu na prvotní nadšení hráčstva, vedoucí k vystřízlivění a uchýlení se k alternativám, jimiž se trh neustále plní. Výrobce si ale naštěstí všechny výtky vzal k srdci a vyrukoval s novou, zmodernizovanou verzí.
A ta je bez nadsázky multifunkční: Díky zvětšenému rozsahu zisku, který byl snížen na 0 dB, a super nízké výstupní impedanci je nyní možno pedál použít jak v jeho základní roli, tj. jako booster, tak i jako buffer, kompenzující signálové ztráty (tj. sčítající se impedance, vedoucí ke ztrátě výšek) v rámci pedalboardu nebo při použití delších kabelů na koncertních podiích. Třetí funkcí je pak třípolohový přepínač rezonančního vrcholu, který nejlépe funguje při přímém propojení kytary s pedálem a největší uplatnění nachází s jednocívkovými snímači, které zvukově připodobňuje těm dvoucívkovým. Přes esoterický popis výrobce je nejlepší si takový zvuk představit jako jakési vestavěné kvákadlo, na kterém máte dva fixní „presety“, díky nimž můžete znít zhruba jako Michael Schenker nebo Tom Scholz.
Prakticky každý internetový obchod prodávající Pickup Booster se snaží zákazníka nalákat na jméno Michaela Landaua, nicméně ten, pokud vím, s tímto pedálem nebyl nikdy spatřen. A to se pokládám za poměrně pokročilého Landauologa! :-) Tak by mě zajímalo, kde je pravda...
Na rozdíl od svých taktéž jednoknoflíkových konkurentů MXR Micro Amp nebo EHX LPB-1 zůstává (při vypnutém přepínači rezonance) Pickup Booster zcela transparentní a v rámci dnešní záplavy všech nakopávadel stojí, nejen díky svým přidaným funkcím, za vyzkoušení.
805 Overdrive
Těžko bychom hledali více kopírovaný a všemožnými způsoby vylepšovaný efektový pedál než ctihodný Ibanez Tube Screamer TS-808. Jednu z jeho nesčetných reinkarnací můžeme nalézt v sortimentu drtivé většiny pedálových firem dneška, ať už masově vyrábějících nebo butikových. Je tedy možné vnímat rozhodnutí Seymoura Duncana takovýto pedál (jehož nadčasové kvality potvrdili nejen Stevie Ray Vaughan a John Mayer) zařadit do své renovované nabídky jako nanejvýše pochopitelné, ba co víc, takřka nezbytné.
Rozdíl mezi 805 Overdrive a původním Tube Screamerem spočívá ve třech bodech. Tím prvním je použití jiného operačního zesilovače než JRC4558D, který byl nahrazen MC33178. Ten má mít dle výrobce nižší úroveň šumu, bohatší zvuk a menší spotřebu. Druhým je true bypass se standardním spínačem 3PDT, třetím pak plnohodnotná aktivní sekce ekvalizéru oproti pasivní tónové cloně u TS-808.
805 hraje přesně tak, jak by dobrý Tube Screamer hrát měl: Je bohatý ve středech, díky čemuž v mixu ani na vteřinu nezanikne a příjemně komprimuje, takže je jak stvořený pro sólové hraní. Zároveň však díky výrobcem aplikovaným modifikacím netrpí známými neduhy asociovanými s takovýmto typem zkreslení; typická středovost se zásluhou aktivní korekce frekvencí okolo 750 Hz nestává nevyléčitelnou, stejně tak je možné příslušnou korekcí napravit leckomu chybějící basy. Minulostí je i omezená dynamika, pedál velice dobře reaguje na práci s potenciometrem volume na kytaře, tudíž z něj lze jen tímto způsobem při jednom nastavení dostat množství zvukových odstínů. A právě fakt, že lze aktivním EQ dosáhnout zvuku od toho nezefektovaného téměř k nerozeznání, tomuto způsobu využití jen nahrává.
805 Overdrive využívá dědictví tradiční rodiny Tube Screamerů nejlepším možným způsobem: Vede ji v patrnosti, avšak nedrží se jí slepě, pouze s ohledem na její pozitivní inherentní vlastnosti. A právě díky své všestrannosti, muzikálně vyladěným ekvalizačním korekcím a v porovnání s originály příznivou cenou má velice reálnou šanci stanout na předních příčkách notoricky početné rodiny pedálů.
Vapor Trail Analog Delay
Těžko říci, zdali Seymour Duncan názvem svého analogového zpožďovadla vzdává hold Kanaďanům Rush, na boty si zírajícím Ride, nebo jestli je název, znamenající kondenzační stopu, pouhou analogií připodobňující pozvolna degradující ozvěny charakteristické pro analogové delaye s BBD čipy, k výparům proudových motorů, jejichž efemérnost v nejednom z nás evokuje parná letní odpoledne.
Tak či onak, máme co do činění s mimořádně vydařeným delayem, který svou koncepcí, vybaveností a v neposlední řadě i poměrem kvality a ceny vyplňuje na trhu (poslední dobou zamořeným bezpočtem krabiček, slibujících „autentické“ tóny páskových ech z dob minulých, veskrz však využívajících digitálního čipu PT2399) pomyslné místo, které až do jeho příchodu zelo prázdnotou.
Jak bychom to u prakticky jakéhokoliv delaye očekávali, tak se i Vapor Trail pyšní hlavní trojicí potenciometrů, které se starají o délku zpoždění (o rozsahu 15-600 ms, tedy pokrývající takřka jakékoliv běžné užití efektu), počtu ozvěn (od jedné až po nekonečnou oscilaci, typicky analogově zábavnou) a poměr suchého a zefektovaného signálu. Ta je ještě doplněna dalšími dvěma knoflíky, regulujícími hloubku a rychlost modulace. Kromě standardní vstupní a výstupní 6,3 mm zdířky nabízí pedál ještě zdířku třetí, plnící hned tři funkce: První z nich je možnost stereo zapojení (wet-dry, nikoli true stereo), druhou je efektová smyčka, do které je možno zapojit jakýkoliv další efekt, jímž budou posléze ozvěny modulovány a třetí pak zapojení volume či expression pedálu, kterým se dá v reálném čase ovládat potenciometr Mix, takže můžeme kupříkladu přidat echo jen na konec fráze, čímž se dá simulovat ducking delay atd.
Jak se dá od analogového zpožďovadla očekávat, ozvěny s každou přibývající ztrácejí na artikulaci a vpíjejí se do mlhavé akustické hmoty, která se za vlastním hraním příjemně táhne a nepřekáží. To ovšem neznamená, že delay nelze využít rytmickým způsobem à la The Edge (Where the Streets Have No Name) nebo David Gilmour (Run Like Hell); tečkované osminy jsou sice temnější, ale přesto naprosto zřetelné; navíc, kdo by toužil po světlejší barvě ozvěn, může do pedálu pustit až osmnáct voltů, což echa „provzdušní“ (odzkoušeno za vás).Jediné, co by někdo v takovémto kontextu mohl postrádat, je tap tempo, ale firma očividně dala přednost kompaktním rozměrům (a příznivé ceně) před druhým spínačem nebo čtvrtou zdířkou; kýženou rychlost ozvěn je však možné poměrně snadno nastavit za pomoci sekundární diody, která v tempu modře bliká bez ohledu na zapnutí či vypnutí pedálu.
Ačkoliv Vapor Trail nejpatrněji exceluje při nastaveních připomínajících Electro Harmonix Deluxe Memory Mana (jímž je konceptuálně do značné míry inspirován), tj. střední až delší delay s mírnou modulací, na výbornou funguje i pro (nejen country) slapback, jako i expanzivní zvukové plochy à la David Gilmour nebo třeba Eric Johnson. U pedálu je prakticky nemožné najít cokoliv negativního, od zpracování po zvuk, a je na něm patrné, že je vymyšlen hlavou. A přestože nic není dokonalé, přímí konkurenti typu MXR Carbon Copy, Way Huge Echo Puss nebo EHX Memory Boy se mohou začít obávat o svá dosavadní postavení, jelikož Vapor Trail nasadil v této cenové relaci laťku zatraceně vysoko.
Info:
Seymour Duncan Dirty Deed, Pickup Booster, 805 a Vapor Trail jsou bohatě vybavené a výborně znějící efektové pedály s režimem true vypase nové generace vyráběné v USA.
Ceny: Pickup Booster 3 232 Kč, 805 Overdrive 4 526 Kč, Dirty Deed Distortion 3 879 Kč, Vapor Trail Analog Delay 4 849 Kč.
Plus:
zvuk
hlavou vymyšlené „extra“ funkce
dvířka na zadní straně pro snadný přístup k baterii
Mínus:
zdířky pro jacky by mohly být kovové
(absence tap tempa u Vapor Trailu)
TECHNICKÁ SPECIFIKACE:
Pickup Booster
Typ | transparentní booster/line driver |
Tranzistory | 2x MOSFET |
Zapojení | Class A |
Rozsah zisku | 0–25 dB |
Vstupní impedance | 250 kΩ |
Výstupní impedance | 150 Ω |
Požadavky na napájení | 9–18 V, 6,5 mA |
Bypass | true bypass |
805 Overdrive
Typ | variace na téma Ibanez TS 808 s párem skleněných diod v back-to-back zapojení |
Rozsah zisku | 18–36 dB |
Vstupní impedance | 470 kΩ |
Výstupní impedance | 1 kΩ |
Požadavky na napájení | 9–18 V, 4,5 mA |
Bypass | true bypass |
Dirty Deed Distortion
Typ | zkreslení typu MIAB (Marshall In a Box) |
Tranzistory | 2x MOSFET |
Rozsah zisku | 30–63 dB |
Vstupní impedance | 470 kΩ |
Výstupní impedance | 2,8 kΩ |
Požadavky na napájení | 9–18 V, 6,5 mA |
Bypass | true bypass |
Vapor Trail Analog Delay
Typ | analogový delay využívající BBD (bucketbrigadedelay) čipy |
Rozsah zpoždění | 15–600 ms |
Vstupní impedance | 1 MΩ |
Výstupní impedance | 1 kΩ |
Požadavky na napájení | 9–18 V, 11 mA |
Bypass | true bypass |
www: