Peavey Bandit 112S - historický test

Kytarové kombo Peavey Bandit 112S

nestárnoucí veterán s dynamitem pod kapotou

Firma Peavey si své renomé vydobyla nejen výrobou klasických, uznávaných kytarových a baskytarových aparatur, ale stejně tak i řadou novátorských počinů, které obohatily trh s hudební technikou o do té doby ne zcela probádané cesty. Dnes testované kombo se pohybuje někde na pomezí těchto dvou světů.

V minulém století

... a v polovině jeho poslední dekády se v nabídce mnoha výrobců objevovaly tranzistorové aparáty, které se sice zvukem nemohly rovnat svým plně elektronkovým sourozencům, za to však byly díky nižším pořizovacím nákladům přístupnější širším muzikantským vrstvám. Někteří z nich, například Marshall, vsadili na pololampovou koncepci (série Valvestate), jiní, a mezi nimi právě Peavey, zůstali u plně polovodičového řešení, nicméně natolik progresivního, že se ve výsledku v podstatě vyrovnalo zmíněným hybridním konkurentům a v lecčems je často i překonalo. I americký koncern přišel s podobně efektní slovní přesmyčku a tyto aparáty nazval Transtube.

Bandité však okupovali světová pódia už daleko dříve, ještě ve formě standardních komb bez přívlastků. Měli typicky plastové knoflíky s šedým středem a pod čelním panelem modrou oddělovací linku, díky níž se ve světě pro tuto generaci vžilo označení Blue Stripe. Náš „loupežník“, jehož výroba začala roku 1995, je tedy prvním z patentované série Transtube, pyšní se elegantně černo-stříbrným designem a z něj vyplývajícím označením Silver Stripe. Po něm následovala ještě verze Banditů se zkoseným čelem a červeným proužkem pod reproduktorem (tedy Red Stripe), která se z počátku ještě vyráběla v USA, ale následně byla její výroba přesunuta do Číny. Současná čínská produkce těchto aparátů se na první pohled opět liší upraveným, modernizovaným faceliftem. Netroufnu si odhadovat, nakolik po technické stránce ctí kvalitu a provedení amerických originálů, a není to ani předmětem tohoto testu. Tolik tedy procházka po časové ose.

Americká matrjoška a černý švihák

Populární panenka se mi vybaví vždy při pohledu na reklamní leták, kde jsou jednotlivé typy ze série Transtube vyřazeny pěkně podle velikosti. Tedy počínaje malým patnáctiwattovým Rage a konče dvousetwattovým tříkanálovým zabijákem Special, osazeným párem dvanáctipalcových reproduktorů. A mezi nimi se skví Blazer, Envoy, Express a další. Bandit je tedy předposlední v této řadě a od uvedeného Specialu se liší především polovičním výkonem i počtem reproduktorů.

I tak se jedná o poměrně rozměrný a ne zrovna lehký aparát, který se vám při stěhování brzy pronese. Černá koženka, poloprůhledná tkanina před reproduktorem, černě oplechované rohy. Logo, popisy a ostatní grafika ve stříbro-šedých variacích. Tedy vysoká škola estetická, oku lahodící čisté provedení, které se dnes už málokdy vidí. Ze všech výše uvedených variant je tato, dle mého soudu, každopádně nejhezčí.

Díky rozměrům skříně je na poměrně dlouhém čelním panelu dost místa pro všechny potřebné ovládací prvky. Máme tedy co do činění s plně vybaveným dvoukanálovým aparátem, nabízejícím „co si kdo vzpomene a ještě něco navrch“. Od dvou vstupů s odlišnou citlivostí, přes samostatné korekce a hlasitost pro každý kanál, přes switche Bright, Trash a Gain rozšiřující zvukové možnosti obou kanálů, přes vstup a výstup efektové smyčky (jak je u Peaveyů zvykem, prakticky umístěné dopředu, včetně tlačítka zesílení jejího signálu), přes spínač Resonance, tedy zdůraznění basů, až po knoflíky Reverb, Presence a T.Dynamics, ovládající koncový zesilovací stupeň. Zcela napravo je ještě obligátní síťový vypínač s kontrolkou.

Na protilehlé zadní stěně komba se nacházejí více méně už jen připojovací konektory. Tedy vstup pro dvoutlačítkový footswitch dodávaný spolu s aparátem, který přepíná mezi čistým a zkresleným rejstříkem a aktivuje efektovou smyčku a dále výstup pro druhý, externí reprobox. Už méně běžné jsou další dva jacky - výstup pre-ampu a vstup do koncového zesilovače. Obě sekce tak můžou pracovat odděleně, např. ve spojení s externím power-ampem nebo nahrávacím zařízením či naopak jako prostý zesilovač pro připojený separátní kytarový procesor.

Otevřená zadní ozvučnice dovoluje pohledem spočinout na dvanáctipalcovém reproduktoru Peavey Sheffield, který patří ke světové špičce a snese srovnání s nejlepšími anglickými Celestiony. Na dně caseu je pak ještě uložen pružinový reverb. Síťový kabel je namontován napevno, což je opět tradice firmy.

Zvuk

Před uvedením do provozu se vyplatí každý takovýto letitý přístroj rozebrat a vyčistit. Zejména pak prostříkat potenciometry a spínače Kontoxem. U mě to byla vysloveně nutnost, protože některé ovladače chrastily a dvě tlačítka spínala „na heslo“.

Pak už tedy připojíme síťový kabel, kytaru, footswitch a můžeme hrát. Žádné čekání na nažhavení lamp, hned.

Čistý kanál zní bezvadně a nemám, co bych mu vytkl. Možná je o něco zastřenější než vyhlášený beglajtový sound Fenderů a Voxů, ale když zapnete Bright (2 kHz, +6 dB) a přidáte výšky, Stratocaster začne cinkat jako o závod a můžete se směle začít ucházet o místo v kdejaké ska nebo reggae kapele. Korekce pracují očekávatelně, nijak netrčí nad ani pod požadovaný standard.

Lead channel je už jiná kategorie a vytvoříte na něm až nečekaně široké spektrum zkreslených zvuků. Jak už je u mě zvykem, porovnal jsem Peavey s oběma svými dalšími zesilovači. Tradičnějším Marshallem JCM800 a moderně kreslícím Englem Thunder. Bez přehánění uvedu, že dráha potenciometru Pre Gain začíná přesně ve „skoročistých“ až crunchových vodách té první a při maximálním vytočení sahá takřka až k nejvyšším patrům druhé předlohy. Když následně stáhnete volume na kytaře, jste v okamžiku zpět u oné „zurčící bystřiny“, aniž byste museli sundat ruce z nástroje či na cokoli šlapat. Opravdu, tento přes dvacet let starý Solid State předzesilovač je navržen takto „poctivě kytarově“. Neskřípe, nebučí, valí.

Pak tu máme ještě různá „vylepšovátka“: Trash Switch - potlačení středů (1 kHz, -20 dB). Kdo kdy přišel s tím, že opravdovej metloš je postavenej výhradně na basech a výškách? Tato pověra má tuhý kořínek a svět se jí zbavuje jen pomalu a neochotně. Zalít vteřiňákem, nikdy nepoužít! Gain Switch - přidá navíc ještě další zkreslení. Ani tato funkce mi příliš nekonvenuje. Hodila by se snad pro snazší dosažení vazeb a jiných „pyrotechnických“ efektů. Při běžné hře se však zřetelně objevuje nevyrovnanost tónu, jakési „štosování“ dané nepřiměřeným podílem gainu, který už tranzistory nezvládají.

Efektová smyčka je sériová, neregulovatelná. Šlape bez připomínek, pouze onen switch Effect Level se na její funkci nijak neprojevil, echa a chory zněly pořád stejně, tedy aspoň na mém kusu. Reverb, Presence a Resonance jsou zařazeny až na konec řetězce a fungují tedy globálně pro celý aparát, bez ohledu na pozici jakéhokoli přepínače. Stejně tak důležitý a pro vyšší modely Transtube typický knob T.Dynamics. Ten dodává do zvuku právě onu plasticitu a živost lampového koncového zesilovače, přesněji řečeno jejich kvalitní simulaci. Jak výrobce zdůrazňuje, prospívá to zejména při nižších celkových hlasitostech k dosažení dojmu lampové komprese a zpěvnosti (záměrně se vyhýbám silně nadužívanému termínu „dynamika“). Z osobní zkušenosti potvrzuji, že v tomto případě opravdu „více znamená více“, resp. že jsem neobjevil nastavení, kterému by prospělo ubrání této zajímavé příměsi.

Pokud aparátu předřadíte nějaké zkreslovací krabičky, u tranzistorově nepružného čistého kanálu moc parády nenadělají. Zejména silnější distortiony (Boss DS-1, MT-2) znějí jako přes hi-fi, ostře, jedovatě. O to lépe se ale pojí s Lead soundem komba, kdy zejména screamerovský Overdrive pěkně natáhne a rozezpívá zkreslení, jakoby uvnitř byla opravdová lampa. Podstatně lepší výsledek než pomocí switche Gain!

Veškeré popsané devizy Peaveye ale vyniknou především po připojení dalšího kabinetu (8 Ω). Ne, že by samotný Bandit hrál špatně, o kvalitě interního Sheffieldu už byla řeč, ale když se k němu přidruží ještě druhý box, začne teprve celek produkovat tu správnou, nekompromisní rockovou řežbu. Vzhledem k tomu, že zesilovač je konstruovaný jako 100W do 4 Ω, dává plný výkon právě až při takovémto spojení. A nárůst hlasitosti je v tomto případě opravdu markantní. Každopádně je tedy škoda tuto možnost nevyužívat. Často stačí i stavěná bedýnka s „noname“ reprem odpovídajícího výkonu a impedance k tomu, aby vám ve zkušebně začaly lehce vlát nohavice a doutnat záclony.

Na dosah svatého grálu

U Banditu mě od samého začátku zajímaly především vlastnosti koncového zesilovače. Ostatně právě na něj je navázaná ona technologie Transtube. Provedl jsem tedy poslechový test, při kterém jsem mezi tentýž pre-amp a reprobox střídavě zapojoval power-amp Englu a Peaveye. Pokud byl aktivovaný switch Resonance a ovladač T.Dynamic na maximu, podával tranzistorový přístroj co do síly zvuku, přítomnosti spodních frekvencí atd. v zásadě stejný výkon jako lampa. Všechna čest. Nicméně elektronkové zapojení dokázalo i při silně zkresleném zvuku dodat kytaře nenapodobitelnou hloubku a vzdušnost, výraznější zřetelnost a čitelnost tónů i v bohatších akordech a vícezvucích. Projev Peaveye v těchto případech zůstal jaksi příliš slitý, kompaktní, bez potřebné struktury. Jakkoli se inženýrům z amerického Meridianu podařil v pravdě husarský kousek a dostali se na cestě k napodobení charakteristik celolampového zesilovače překvapivě daleko, posledních pár důležitých metrů nepřekonali a meta zůstala nedosažena.

Chcete mě?

Jsem vždy rád, když mohu nějakou „vykopávku“ pochválit, napsat, že ještě nepatří do kontejneru nebo v lepším případě do muzea a že i dnes s ní muzikanti nadělají hodně parády. Měl a chválil jsem takto kdysi kombo Solton, a i když jsem ho nedávno vyměnil za „mužnějšího“, agresivnějšího Peaveye, vše vyřčené a napsané platí. Banditovi je ale podstatně mladší, je mu „staříkovi“ jen něco přes dvacet, takže se nelze divit, že i dnes se o něm a o jeho souputnících z řady Transtube píše jako o nejlepších nelampových kytarových aparátech. Jistě, slušnou celolampu dnes už bazarově koupíte za částky více než přijatelné, ale jako startovní nebo záložní aparát bude Bandit nebo Express i v současnosti ve své třídě těžko hledat konkurenci. A když se občas adepti rockové kytary na muzikantských fórech pídí po tipech na spolehlivý, kvalitní a levný aparát do zkušebny, je moje rada většinou jednoznačná.

Perlička na závěr? Koukněte na web peavey.com. Nová komba Nashville 112 pro pedal steel kytary jakoby z oka vypadla pamětnickým Transtube! Nadčasový outfit Silver Stripe žije dál!

Pod pojmem „hybridní kombo“ si většina z nás představí lampu v předzesilovači a solid state koncák. Jak však z recenze vyplývá, pro dosažení kvalitního zvuku je podstatně důležitější flaškový koncový stupeň než pre-amp. Nemluvě o tom, že jedna 12AX7 pro zkreslující obvod nestačí a má většinou spíš jen „dekorativní“ funkci. Zajímavější jsou proto aparáty kombinující např. ampmodelingový procesor s poctivým elektronkovým power-ampem. Poslední dobou takové výrobky můžeme najít jak v nabídce „umoudřujících se digitálníků“ Line 6, tak i u Peaveyů ve verzi zesilovače Vypyr Tube. Že by další spojení klasického s novátorským?

TECHNICKÁ SPECIFIKACE:

www:

www.peavey.com