Peavey 6505 a box 6505 412 Slant - celolampový zesilovač s reproboxem

Kytarový zesilovač Peavey 6505, box Peavey 6505 412 Slant

americký buldozer s rodokmenem

Kdo si chce dnes pořídit celolampový zesilovač s moderním, silně zkresleným zvukem, má na výběr z celé řady značek, kvalitních a cenově dostupných. Tentokrát se ale podíváme na model, jehož přímý předchůdce stál u samého zrodu celé této kategorie aparátů a v mnoha směrech tak zůstává dosud nepřekonanou ikonou.

Peavey včera a dnes

Kdo trochu zná historii společnosti Hartleye Peaveye, ví, že v kooperaci s legendárním kytaristou Eddiem Van Halenem zkonstruoval stodvacetiwattovou hlavu, samotným Eddiem pojmenovanou EVH 5150. Tento model si časem vybudoval značnou popularitu a po éře klasických Marshallů položil základ tomu, čemu dnes říkáme hi-gainový zesilovač. A to všechno v letech, kdy pojmy jako nu metal nebo djent teprve čekaly na svého vynálezce. Brzy se objevily také podobně nadupané mašiny značek Mesa Boogie a dalších, ale to nic nemění na prvenství mississippské společnosti.

Není v silách autora článku rozkrýt právní pozadí bojů o značku a copyright, a tak prostě přijměme jako holý fakt skutečnost, že model 5150 vyrábí v současnosti firma EVH, spadající pod koncern Fender. (Jeho test přinesl Muzikus v čísle 7/2014, vřele doporučuji k přečtení.) Původní výrobce tedy v současnosti nabízí tyto zesilovače pod šalamounsky přečísleným označením 6505.

Dojmy oční

Kytarová hlava 6505 má střih typický pro zesilovače Peavey. Tedy o trochu nižší, zato však podstatně hlubší case. A to dokonce natolik, že v předozadním směru o něco málo přesahuje horní plochu zkoseného reproboxu. A ta váha! Pro bedňáky žádný med. Madlo, okované rohy, trochu netypicky napevno připojená napájecí šňůra, celkem nic neobvyklého. Zaskočeni však můžete být po nahlédnutí zadní ochrannou mřížkou do útrob. Spatříte pouze trafa a čtyři koncové lampy 6L6GC. Ne, nejedná se o hybrid, ale skutečně o celolampu. Pouze oněch pět preampovek 12AX7 je ukryto v šachtě pod deklíkem v pravé části zadního panelu a osazeny jsou ve vodorovné poloze. I to je starý peaveyácký zvyk a nikdo si nestěžuje. „Flašky“ umístěné svisle, volně v průvanu by mému srdci konvenovaly tak nějak více, ale jedná se o řešení ryze praktické, protože elektronky jsou tím pádem lépe chráněny před rušivým elektrickým polem. Naopak velký dík za absenci všelijakých kýčovitě podsvětlujících diod, kterými „vylepšují“ své modely jiní výrobci.

Čelo nese klasické ovladače lampového kytarového dvoukanálového zesilovače. Power, Standby, tlačítka a kontrolky, dva vstupy s rozdílnou citlivostí, knoflíky ve tvaru ptačích hlav. Ty mohou na někoho působit jako archaismus, ale jejich praktičnost z hlediska okamžité vizuální kontroly a také kvůli možnosti pootočení jen jedním prstem, pokud pravačka svírá např. ještě trsátko, je neoddiskutovatelná.

Oba kanály disponují oddělenými gainy a mastery, ekvalizér a zabarvení koncového stupně (presence, resonance) jsou společné. Jistě, není to úplně komfortní. Kdo požaduje zesilovač se zdvojenými, samostatnými korekcemi, sáhne po o něco dražším modelu 6505+ s nekompromisní výbavou.

Podlahový ovladač je opatřen dvěma spínači s indikačními LED diodami. Jedním z nich aktivujete efektovou smyčku, tedy krabičky v ní zapojené, druhým pak přepínáte mezi zkresleným a čistým, popř. crunchovým zvukem. Který z těch dvou to bude, si musíte dopředu zvolit tlačítkem na hlavním panelu. V globálu se tedy jedná o jakýsi „pseudotříkanál.“

Ani zadní sekce nás ničím nepřekvapí. Kromě zmíněného se zde nacházejí ještě dva výstupy do reproboxů s přepínačem impedancí, vstup a výstup efektové smyčky, výstup pre-ampu, jack footswitche a pojistka. Před zapojením do sítě pečlivě zkontrolujte polohu voliče napětí (tedy 220 V), aby nedošlo k úhoně!

O zkoseném boxu 6505 4x12 Slant můžeme s jistotou říci, že má rozměry a tvar klasického „áčka“, vyroben je z poctivé březové překližky, potažen kvalitní černou koženkou a opatřen bočními kovovými madly, kolečky, logem a vstupy s přepínáním 16 Ω mono nebo 2x 8 Ω stereo. Zjistit, jakými reproduktory je kabinet osazen, však není vůbec jednoduché. Na webu výrobce jsou uvedeny Celestiony Vintage 30, v manuálu zas Peavey Sheffield. Sebral jsem tedy veškerou odvahu, opatrně vymontoval vaničku se zdířkami a nahlédl dovnitř. Ve svitu baterky se zaleskly stříbrné „hrnce“ Peavey Sheffield 6505, stejně jako vše ostatní s hrdým nápisem Made in U.S.A. Nevím. Možná zrovna zaměstnanci expedice v Meridianu slavili udržení se místního mužstva ve třetí lize amerického fotbalu, a nebo prostě jen zařádil tiskařský šotek, ale aby těch nejasností nebylo málo, na štítku na zádech skříně je uvedeno označení Straight, které však přísluší boxům rovným.

Dojmy ušní

Po uvedení do provozu a po připojení kytary a nožního přepínače se můžete pustit do hraní. Deklarovaných sto dvaceti wattů se bát nemusíte. Sám hraji na padesátiwattovou „dvoulampovku“, která mým požadavkům bohatě stačí. Peavey je opravdu hlasitější, ale není to nárůst dvojnásobný, jak by možná někdo čekal. Spíš jde o to, že čtyři koncové lampy vnesou do projevu zesilovače kompaktnost, pevnost a tu správnou sytost zvuku.

Začnete-li čistým kanálem, máte k dispozici bezvadný beglajtový sound, který si při nastavení Gainu kolem dvojky zachovává brilanci a zvonivost, kterou dobře využijete ve funky nebo jazzu. Jistě, ortodoxní vyznavači těchto žánrů a milovníci Twinů nebo Vibroluxů se při té představě asi oklepou hrůzou. Eddieho stack se do Reduty opravdu zrovna nehodí a není pro ni ani určen. Pouze chci uvést, že Peavey není jen „řvoucí bestie“, ale že z něj lze dostat i plnohodnotný clean zvuk, za který se nemusíte vůbec stydět. Při testování jsem měl permanentně zapnuté také tlačítko Bright, které doprovody ještě více projasní. Pokud pak ještě pootočíte Gainem na polovinu jeho dráhy, můžete začít hrát průrazné, agresivní riffy, které se při přepnutí na Crunch dostanou zhruba až na úroveň plně vybuzených předzesilovačů Marshall JCM800 a 900.

Ale to, co dělá aparáty 5150, resp. 6505, tím, čím jsou, je především kanál Lead s možností enormního zkreslení s abnormální sustainem, tedy přesně to, co Van Halen potřeboval při produkci svých divokých hammeringových sólových jízd. Než se „zabydlel“ u padesátjednapdesátek, dociloval ho pomocí naplno okouřených hlav Marshall a koncových zesilovačů, které zpracovávaly signál z jejich repro výstupů (!). Začalo se tomu říkat „brown sound“a byla to úplně jiná koncepce s odlišným výsledkem, než na jaký byli kytaristé do té doby zvyklí.

Jak to dopadne, když se tato „hnědá předloha“ přetaví do klasické konfigurace hlava plus bedna? Jejím hlavním poznávacím znakem je převeliká porce zkreslení už od poloviny nastavení ovladače Gain, a zejména vysoký, opravdu velice výrazný podíl středních frekvencí ve spektru. Nikdy jsem nebyl stoupencem tzv. „metalového véčka“, tedy představy, že teprve „vykousnutím“ středů získá zesilovač tu správnou agresivitu a brizanci. Kytara je nástroj z podstaty středový, v této poloze zní přirozeně a nejlépe se prosazuje. A jsou dokonce mistři jako např. Kerry King, kteří své ekvalizéry naopak přísně „vyáčkovávají“. Kerry by tedy frekvenční posazení modelu 6505 nepochybně ocenil. Pro jiného ale může být taková „pravá americká rubárna“ hůře akceptovatelná a bude se s ní muset nejspíš chvíli sžívat.

Firemní reprobox uvedenou charakteristiku jen potvrzuje a dotváří. Je jakoby hlavě šitý na míru, tedy tak, aby zvládal všechny extrémy, které je schopna vyprodukovat. Celek tedy vydává poměrně temnou, drtivou až sukovitou zvukovou hmotu. Výšky jsou znatelně zasutější, a prospěje jim tedy přidání Presence až zhruba na sedmičku. Sekané kvinty a kvarty metalově zařezávají, vše je přitom srozumitelné a čitelné, ostatně jak už to u lamp bývá. Pokud potřebujete přejít do sóla, nejsou třeba žádné nakopávače ani kompresor. (Pokus s předzapojeným lehkým overdrive jsem také učinil, ale výsledek byl naprosto totožný jako po přidání gainu na pre-ampu.) Ať přepnete na krkový nebo kobylkový snímač, získáte takřka nekonečný sustain, který jedno- i dvouručním legatům přímo nadbíhá. Jedinou, zato však nezanedbatelnou daní za tento luxus je logicky výrazná tendence k nechtěné vazbě i k pískání snímačů, samozřejmě v závislosti na jejich typu a síle. Účinný noise gate bude pro tuto sestavu hlavní a velice prospěšnou krabičkou. Vlastní šum obvodů je samozřejmě přítomný, ale není nijak enormní, mezi silně kreslícími aparáty patří 6505 spíše k „tichošlápkům“, čemuž jistě napomáhá i zmíněné umístění lamp 12AX7.

I když ze všeho uvedeného vyplývá, že Peavey se enormní hlasitosti, zkreslení ani feedbacku nebojí, limity existují i zde a ne všechna nastavení jsou v reálu skutečně použitelná. Post Gain kanálu Lead snese vybuzení tak do poloviny, pak už zvuk „štosuje“ a chuchvalcovatí, přestává být kontinuální. To není výtka, jedná se o jev typický pro mnoho lampových aparátů. Nastavení „vše doprava“ je jistě možné a samozřejmě by bylo škoda ho nevyzkoušet. Jednotlivé tóny pak znějí už opravdu pekelně, bzučivě, prostě jak přes několikanásobný fuzzbox, vícezvuky pak jako jednolitá vazbící masa.

Křížení, snímání, srovnání

Z minulosti mám zkušenost s několika značkami hi-gainových zesilovačů, znám jejich charakteristické rysy a v archivu mám i mnoho nahraných ukázek, které jsou nejpravdivějším dokladem. Až na určité drobné nuance hrály všechny mé dosavadní kusy hodně podobně, dejme tomu normálně. Daleko větší vliv na zabarvení a charakter zvuku měl typ a velikost reproboxu, značka reproduktoru. Když jsem však vystřihl pár ostrých riffů na 6505, docela mi spadla čelist, protože tady je opravdu pár věcí podstatně jinak. Vzal jsem tedy do zkušebny ke komparaci i svůj současný Engl Thunder s boxem 2x12” Celestion Vintage 30 (vertical) a také stavěný poctivý Marshall JCM800. Expresivně vyjádřeno, bylo to jako setkání Skleněnky Průzračné s nastydlým nosorožcem, a vůbec to není myšleno jako chvála nebo hana jedné či druhé strany.

Defaultně nastavený Engl, kterého mám za ty roky tak nějak pod kůží, zněl přes oba boxy vyrovnaně a očekávatelně. Kabinet 6505 Slant ho sice podstatně zatemnil, ale pořád to byl onen univerzální, uměřený distortion. Zkusil jsem i „hyper křížení“, tedy pomocí vstupů a výstupů efektových smyček obou hlav zapojit pre-amp Thunderu přes koncák Peaveye a naopak. Zvuk zůstal téměř totožný, čímž se jen potvrdil fakt, že na charakteristice dané značky má zásadní podíl předzesilovač, nikoli power amp. (Na tomto principu je založen např. unikátní modulární systém Randall MTS.) Na chování hlavy 6505 bych si asi musel přeci jen chvíli zvykat. Těch středů je opravdu požehnaně. Máte tendenci je ubírat, ale pak zas přijdete o přirozenou agresivitu a houževnatost, která je pro Peavey tak typická. Ovšem to, co jeden den zní jako přílišná nosovost nebo bučivost, vám při další zkoušce přijde jako bezvadná plnost, sytost, napěněnost nebo zrnitost moderně zkreslené kytary. Další přívlastky si už doplňte sami. Pomocí Englu, a zejména Marshallu jsem se k uvedenému jakž takž také přiblížil, samozřejmě po výrazném přidání middle a mírném stažení high a presence, ale americký originál pochopitelně zůstal o mnoho koňských délek vepředu.

Výstup Preamp Out nabízí signál předzesilovače doplněný o speaker simulátor. Je to takový folklór, povinnost každého výrobce, ale pochybuji, že tuto vymoženost v reálu někdo využije. Takto získaný zvuk není příliš věrohodný, daleko lepšího výsledku docílíte s použitím nějakého externího simulátoru kabinetu typu Palmer nebo Redbox, který připojíte buď na smyčkový výstup send nebo i přímo na repro output.

Reprobox Peavey si zaslouží minimálně takovou pozornost jako zesilovač. Oproti agresivní, výškově řezavé bedně se dvěma anglickými Celestiony V30 hraje klidněji, valivěji, s jakousi hrozivou temnotou v záloze. Představte si vřeštícího ratlíka a za ním přikrčeného, zamračeného, zlověstně vrčícího rotvajlera. Zhruba tak. Ale může to být i dvousečné. Na malých klubových pódiích, kde vám kytara hraje převážně do nohou a zad, může ostřejší sound napomoci srozumitelnosti vaší hry.

Pomocí dynamického mikrofonu Shure SM57 jsem nahrál celou řadu klipů jak se sestavou Peavey, tak od zmíněných kombinací, s mikrofonem umístěným v několika pozicích vůči jednotlivým reproduktorům. Získal jsem tak rozsáhlý materiál, který mi při následném poslechu pomohl dotvořit si představu o celé věci, především tedy o kabinetu 6505 Slant. Při blízkém sejmutí (close miking) zůstala basovost a dunivost skříně částečně upozaděna a do zvuku se více promítl vklad samotných reproduktorů Peavey Sheffield. Možná, že nehrají tak úplně ostře a brilantně jako V30, což nakonec může být i záměr, ale rozhodně nejsou tupé, mdlé nebo nebarevné. Rozdíl skutečně není zásadní. Za úvahu stojí i vliv jejich „novosti“, tedy možnost, že se časem ještě rozehrají. (Setkal jsem se i s pojmem zahoření reproduktorů.)

Přestože u zkosených boxů preferuji zvučení jejich dolních polovin, které vzhledem k většímu objemu nabízejí resonantní, prostornější sound, v tomto případě je už těch hloubek a vnitřních odrazů opravdu hodně a dost možná bych raději sáhl spíše po sejmutí dvou horních Sheffieldů.

Standby, power off

Na závěr je ještě vhodné zmínit jeden termín, totiž touring. Ať to může znít jakkoli snobsky, aparát vyrobený na západ od Trafalgaru přeci jen vzbuzuje jiná očekávání než ten vyprodukovaný kdesi na východ od Košic. Ono jde nejen o to, aby věc fungovala doma po vybalení z krabice, ale aby šlapala stejně dobře i poté, co s ní projedete celou republiku a půl Evropy. A v tomto ohledu jsou tyto zámořské aparáty vyhlášené.

Nechtěl bych, aby to vypadalo, že trpím nějakým nepřekonatelným respektem vůči legendárnímu modelu, který mi brání v objektivním hodnocení. Ale vezměte si jiné podobné záležitosti, jako jsou např. Ibanez TS-9, Fender Telecaster nebo VOX AC30. Nemusí padnout do noty každému hráči nebo být nejvhodnější pro určitý styl, ale nic to nezmění na faktu, že jejich neotřesitelná pozice na hudebním nebi je už navždy zajištěna. A do této kategorie patří i testovaný Peavey 6505. Jestli mu přijdete na chuť, je už jen a jen na vás. Opustíte-li ho, nezahyne.

TECHNICKÁ SPECIFIKACE:

www:

http://www.peavey.com/