V záplavě nových cenově velmi dostupných modelů souprav, ať už pod záštitou zavedeného jména, či pod značkou novou (jen doznáním původu blíže či vzdáleněji své čínské otčině), je nyní možné za cenu kvalitního malého bubnu pořídit celou soupravu s březovými korpusy včetně hardware.
Vkrádají se pak otázky, nakolik se skutečně odlišují zvukové vlastnosti nástrojů z nejvyšších řad renomované značky od vlastností nástrojů z "akčních" nabídek a nakolik je opravdu rozdílná výsledná hudební přesvědčivost oproti nesporné přesvědčivosti k naší peněžence.
Je pak nejvyšší čas "osáhnout" si znovu skutečnou špičku a s úlevou si uvědomit, že za nemalý peníz člověk přece jen získává něco navíc. Cosi nejspíš v pokřivených zákonech trhu o poměru ceny a kvality platí dál. Nejčerstvěji se mi možnost toto vše si připomenout naskytla při testu soupravy Pearl Reference.
Vrstvy, vrstvy...
Jde o opravdu luxusní řadu, která se nechala inspirovat sérií Masterworks. Japonští vývojáři šli ještě dál a do hlavního pole svého zájmu umístili pomíjenou okolnost - v závislosti na rozměru daného korpusu mění fyzikální požadavky na použitý materiál a na zpracování.
Rozhodli se tedy v tomto směru experimentovat v rámci jedné soupravy. Pracuje se zde s odlišnými kombinacemi dřev pro jednotlivé bubny soupravy a s jejich odlišnou frekvenční charakteristikou, která vyrovnává přirozené zvukové rozdíly mezi jednotlivými rozměry.
V praxi to vypadá tak, že zatímco od 12" směrem k menším velikostem mají tom-tomy kombinovaný javoro-březový korpus (v poměru dvě vrstvy břízy zevnitř, čtyři vrstvy javoru vně), od 13" tom-tomu níž nahrazuje břízu mahagon. Mezníkem těchto dvou přístupů je pak 12" tom-tom, který je jako jediný v soupravě celojavorový.
Velké bubny mají v korpusech ještě markantnější podíl basům přejícího mahagonu. Celkových osm vrstev pak obsahuje dvě vnější javorové. Výjimku tvoří 18" a 20", jejichž korpus je pouze šestivrstvý, dvě vnější javorové vrstvy doplňují čtyři vrstvy mahagonové.
Aby toho nebylo málo, další rozměr nás čeká při pohledu na malé bubny. Výrobci vsadili na vyloženě silnostěnné bubínky a korpus obsahuje úctyhodných 20 vrstev... Čtrnáct vnějších, vyrobených z javoru, je doplněno šesti březovými z vnitřní strany.
Celkem jsou v nabídce tři malé bubny, dvě čtrnáctky (hloubka 5" a 6,5") a jedna třináctka o hloubce 6,5".
Hrany...
Další významný prvek v konstrukci korpusů řady Reference je způsob úpravy hran, které jsou vedeny klasickým rovným řezem 45° vůči stěně korpusu pouze u malých bubnů.
U tom-tomů a basových bubnů jsou hrany inspirovány postupy starých výrobců, kteří používali mnohem oblejší zakončení, než je tomu zvykem dnes. V závislosti na rozměru korpusu máme u Reference od 13" k menším bubnům zakulacenou obdobu pětačtyřicetistupňového seříznutí, u bubnů 14" a větších je to vyloženě oblá hrana. Důsledkem obou postupů je retro zvuk s plnými středobasy a s o trochu kratším sustainem.
Mechaniky...
Pozornost si zaslouží jistě také nová bubnová mechanika. Pozoruhodný je především mechanismus napínání struníku s pojistkou proti nechtěnému povolení. Na tomech a malých bubnech jsou použity lité ráfky. Testovaná souprava obsahovala 10", 12" a 14" tom-tomy, 22" x 18" basový buben a dva malé bubny: 14" x 5" a 13".
Malé bubny i tomy byly shora osazeny blánami Remo Ambassador Coated, velký buben byl z obou stran obut do Remo Powerstroke 3 opět v pískované verzi.
Zvuky...
Souprava má měkký sametový zvuk s jasně definovanými tóny u tom tomů a s delikátním, ale důrazným basovým bubnem. Velmi ceněnou vlastností, kterou si Reference nesou do vínku, je vyváženost sustainu jednotlivých bubnů. Přestože použité jednovrstvé blány nejsou charakterem právě z nejkratších, délka doznění tomů přesně odpovídala mým představám o kultivovaném dozvuku bubnu a sustain byl stejně vyvážený a ukázněný u 10", jako u 14" tom-tomu. Žádné "zahoukávání" při ozvučení větších rozměrů - zvukaři po celém světě t
olik proklínaném nešvaru... Vysvětlení lze hledat zejména u kulatých okrajů korpusů. Tento způsob úpravy hran navíc dodává bubnu zvukovou zemitost a sametovost a to je opravdu můj šálek čaje. Pískovaná Powerstroke 3 na obou stranách velkého bubnu je fikaný způsob, jak nevtíravě posílit jeho "naléhavost" energie a sytých basů.
Jak vlastně takovouhle limuzínu otestovat?
Existuje velmi rychlý a velmi bezpečný způsob, jak odhalit kvalitní a méně kvalitní buben. Tím způsobem je extrémní ladění. Pokud se u průměrného nástroje vychýlíte laděním příliš vysoko nebo příliš nízko od jeho standardní výšky, vymizí barevnost a sustain, zvuk s prominutím "chcípne". Záleží pak na míře kvality či nekvality toho kterého nástroje, jak široký rozptyl kolem svého ideálního ladění nabídne, aniž by začalo k podobnému jevu docházet. Souvisí to pak samozřejmě také s tím, jak je obtížné najít na takovém bubnu bod jeho ideálního ladění, potažmo jakou práci nám dá vůbec u něj takovou okolnost objevit. Většinou však musím potvrdit, že pečlivým laděním se dá rozehrát i ten nejhorší kyblík. Často jde však o jeden jediný bod ve škále intervalů horních a spodních blan, celkové výšky a "dodatečných fíglů", jako povolení jednoho z napínacích šroubů o půl závitu atd. Jakmile se jen o chloupek pokusíme posunout v ladění jinam, zvuk se zavře.
Z tohoto hlediska je ovšem zbytečné zabývat se u Pearl Reference podobnými problémy.
Tomy i basový buben zvládly extrémní vyladění nahoru i dolů na výbornou a i v těchto polohách zůstala ve zvuku plnost rezonujícího korpusu, sustain (poměrný ke způsobu ladění) i nezměněná hlasitost nástroje. Vysoké ladění ještě zdůraznilo melodický charakter bubnů, ladění směrem dolů zvyšovalo podíl počátečního ataku úderu, ale zůstávala sytost barvy a bubny bylo možné i v těchto fusion rozměrech vyladit do zvukových poloh mocných hardrockových "plivanců".
Samostatnou kapitolou je velký buben, u kterého jsem během experimentů s laděním zaznamenal okamžiky, kdy se zvuk jakoby rázem přehoupl do jiné dimenze, podobně zajímavé, jako ta předchozí, ale vzhledem k lineárnosti v postupu ladění nečekané. Dvaadvacítka je určitě buben vhodný spíš pro nižší ladění s umístěním zvuku "pod baskytarou" v celkovém soundu kapely. Přesto hrál příjemně barevně a kultivovaně i ve vyšším ladění a s kontrabasem by si určitě rozuměl.
Z rychlého testu extrémního ladění kupodivu vyšly trochu sporně malé bubny. Ve velmi vysokém vyladění najednou skokově ztratily na barvě i sustainu a jakoby se trochu moc zavřely. Přičítám to tloušťce korpusu a beru jako daň za to, že ve středním ladění jsou bubínky díky síle svých stěn nekompromisní, rychlé a průrazné, v tichých dynamikách přitom zvládnou vyartikulovat všechny potřebné jemnosti.
Pokud si připomeneme předchozí poznatky o zjevně velmi pečlivých a detailních krocích konstruktérů při vývoji Reference, dá se předpokládat, že i s tímto malým handicapem tak trochu počítali a rozhodli se přesto nabídnout v rámci nové řady nový přístup ke zvuku malého bubnu.
Realizace testu nové soupravy Pearl Reference mě velmi potěšila. Jednak jsem měl možnost vyzkoušet podrobně novinku, po níž jsem v katalozích pokukoval hned, když byla firmou Pearl představena, a rozhodně nezklamala má očekávání.
A jednak se mi opravdu znovu potvrdilo, že existuje rozdíl mezi nástroji kvalitními a kvalitnějšími. Škoda jen, že se za ten rozdíl musí platit, ale to už je na světě tak...
Cena:
Špičková řada Reference firmy Pearl, specifická novátorským přístupem v kombinaci materiálů a zpracování hran korpusů individuálně u jednotlivých bubnových komponentů.
Doporučené ceny jednotlivých testovaných bubnů: 22" x 18" - 35 978 Kč, 14" x 11" - 17 032 Kč, 12" x 9" - 14 113 Kč a 10" x 8" - 13 224 Kč. Doporučená cena soupravy je 78 900 Kč. Malé bubny: 13" x 6,5" - 19 631 Kč a 14" x 5" - 19 266 Kč.
Plus:
ušlechtilý nástroj s širokou škálou ladění a s výborným uplatněním ve většině hudebních stylů
bubny mají vyvážený poměr plného a kontrolovaného sustainu
Mínus:
malé bubny nejsou díky konstrukci svého korpusu příliš vhodné pro vysoká otevřená ladění
