Parker PB61 - jedinečná basa s moderním designem a zvukem

Do ruky se mi dostala krasavice jménem Parker. A co víc, směl jsem si ji vzít zhruba na měsíc domů a projít si s ní různé techniky. Ne, pohříchu musím přiznat, že se nejednalo o Sarah Jessica Parker, ale o čtyřstrunnou baskytaru Parker PB61. I tak to nebylo špatné.

Firma

Firma Parker je v našich krajích poměrně neznámá. Jedná se o docela mladou firmu, založena byla začátkem devadesátých let v New Yorku kytarovým opravářem Kenem Parkerem. Při opravách diskutoval s kytaristy o tom, co by si oni na kytarách přáli, a na základě toho přišel s vlastní kytarou, konkrétně s typem Fly. V současné době patří firma Parker pod křídla US Music Corporation (stejně jako Washburn a další značky) a sídlí ve státě Illinois a Ken Parker se věnuje stavbě custom kytar. Ze známých umělců na Parker hraje Adrian Belew (King Crimson), Joe Walsh (The Eagles), Tom Hamilton (Aerosmith), Vernon Reid (Living Colour) nebo Larry Coryell a u nás potom třeba Miroslav Chyška z J.A.R.

Basa

Kytary a basy Parker jsou známé svým netradičním tvarem a model PB61 není výjimkou. Faktem je, že vás její design praští do očí. Netradiční tělo s rohem a podobně uzpůsobenou hlavou. Tělo je vyrobeno ze dvou kusů mahagonu, ale z vrchní strany je pokryto deskou z javoru. Deska je pak upravena do matu.

Krk je průchozí, slepený ze sedmi kusů. Čtyři tenké pruhy ebenu a tři silnější mahagonu. Hmatník je vyroben z ebenu. Je na něm dvacet čtyři niklových pražců. Tloušťka krku je podle výrobce standardní, ale myslím, že je spíš tenčí. Vyztužen je dvojitým kovovým prutem.

Ladicí mechanika je kovová v barvě šampaňského, ukotvení strun v kobylce je vedeno skrz tělo basy. Kobylka je navíc dělená, pro každou strunu zvlášť.

Baskytara je osazena dvěma aktivními snímači EMG 35CS. K ovládání kvality zvuku slouží čtyři potenciometry: Volume – ovládání hlasitosti, Blend – ovládání poměru snímačů, Bass a Treble (to snad netřeba popisovat). Výstup je standardní kytarový jack.

Na basu jsou nataženy struny Vinci .045–.100. K base se ještě dodává vyztužený gigbag s logem Parker.

Hra a zvuk

Co se týče samotného hraní, musím přiznat, že už se mi dlouho na žádnou basu nehrálo tak lehce a pohodlně jako na tuhle. Jsem zastáncem užších hmatníků a Parker mě v tomhle plně vyhovovala. Pro milovníky tlustších hmatníků to ovšem nebude. Další, co mě potěšilo, byla snadná dostupnost 24. pražce. Ne že bych se do takovýchto míst dostával často (jen o málo častěji než do Ameriky), ale když už se na takovém místě ocitnu, tak bych byl rád, kdyby to na mně nezanechávalo žádné následky, jako tomu bývá u jiných baskytar. Tím mám na mysli především pracné srovnávání vykloubeného palce na levé ruce a podobné záležitosti.

Další pozitivum je v tom, že se tahle basa nepřevažuje. Popravdě musím přiznat, že je jednou z mála. S největší pravděpodobností v tom hraje roli fakt, že na hlavu bylo použito minimální množství materiálu a je na ní opravdu jen to nejnutnější. Jediné, co mi vadilo, že se mi roh baskytary zarýval do hrudního koše. Pro basisty s dostatečnými tukovými zásobami je to záležitost takřka zanedbatelná, ale pro nás, kteří vypadáme jako mužici po týdenním půstu, je to problém přeci jen trochu ožehavější. Nicméně nebylo to natolik zásadní, aby mi to zkazilo radost ze hry, a asi po týdnu jsem si docela zvykl.

Při hraní se mi líbilo, že jsem si mohl ruku pohodlně opřít o masivní tělo basy jak při normální hře prsty, tak při slapu. Fajn bylo, že bez problémů drželo ladění, a to nejen při samotné hře, ale i během přenášení nástroje do různých zkušeben. Drželo i ladění oktáv (musel jsem je naladit sám, v továrně na to zřejmě neměli čas).

Po stránce zvukové jsem byl také mile překvapen. Pravda, zvuk starého Fenderu tahle basa nemá, ale s mými požadavky na zvuk to představuje jedině plus (Peca a všichni vintage milovníci prominou). Přesto jsem po protočení tónových clon do různých poloh došel k závěru, že má tahle basa široké spektrum použití, vlastně se hodí do jakéhokoli stylu. Zvláště jsem si docela dlouho „ulítával“ na hezkém, dlouhém a hřejivém sustainu a chvíli jsem nedělal nic jiného, než že jsem hrál dlouhé tóny :-) Důležité je ovšem upozornit, že tahle basa vám nic neodpustí a klade na vás a na vaši techniku (rozuměj techniku hry) vysoké nároky. Vyloženě požaduje precizní hru a netoleruje žádné lajdáctví. Odměnou vám ale je tón, který má jasné kontury na straně jedné a příjemnou a teplou barvu na straně druhé.

Shrnutí

Co vlastně dodat? Můj názor je patrný asi z celého předcházejícího textu. Krásný vzhled, hebký a plný tón, který ve spojení s kvalitním aparátem obstojí prakticky kdekoli. Prostě, mohu jen doporučit vyzkoušet a uvidíte sami. Nicméně myslím, že za stejný peníze seženete málokterý srovnatelný nástroj.