Bezesporu zajímavou firmou, která se snaží oslovit krom zbytku kytarového světa i české muzikanty, je brazilská společnost Onerr, založena někdy v roce 1986 v San Paulu. Mezi její produkty patří zejména příslušenství pro kytaristy, jakými jsou klasické efektové krabičky, wah a volume pedály či zdroje a různé footswitche. První várkou, kterou redakce dostala k půjčení, je řada pěti zkreslovadel.
Vzhled, konstrukce
Všech pět testovaných krabiček je zhotoveno z dosti robustní šedé slitiny kovu, což se samozřejmě částečně projeví i na trochu větší hmotnosti. U tohoto typu krabiček, které patří v převážné většině na podlahu a šlape se na ně zuřivou silou nohama, to však myslím není vůbec na škodu. Spíše naopak. Jednak máte větší jistotu, že vám pedály nebudou jen tak potancovávat do rytmu na pódiu a vy je pak nebudete muset, zamotáni do šňůr, hledat v prvních řadách rozdováděného publika; a jednak působí dojmem totální nezničitelnosti. Myslím, že je nerozšlápne ani Popa Chubby - a to už je pořádný kus chlapa! Co se týče samotného designu, nepřechází sice Brazilci s nějakou převratnou novou vlnou, ale spíše vsadili na klasiku a hlavně účelnost. Boss určil před časem trend, jak má krabička pro kytaristy vypadat, a od té doby se v podstatě nestaly žádné převratné změny (s výjimkou například designu firmy Danelectro atd.) Tím ale nechci ani náhodou říct, že by design Onerru jen slepě kopíroval Bosse. Naopak, vzal si z něj vše, co funguje, a zbytek dotvořil k obrazu svému a pomocí detailů si vytvořil svůj lehce rozpoznatelný vzhled. Příjemnou věcí je jistě účelně pogumovaná spodní hrana a místo, kde se efekt sešlapává. Aktivace je zde vyřešena, jak to známe např. u Bosse, tichým spínačem na vrchní části krabičky. Stejným způsobem jako u Bosse funguje i výměna baterie. Takže stačí povolit plastový šroubek a prostor pro baterii se nám otevře. Napájení je zde buď klasickou devítkou, nebo se nabízí možnost připojení zdroje. Jinak vše ostatní je v podstatě stejné, jak jsme zvyklí. Jeden vstup, jeden výstup, dva nebo tři klasicky pojmenované ovladače a dioda indikují aktivaci efektu. Celkový dojem z opravdu dobře zhotoveného robustního a profesionálně působícího šasi krabiček kazí snad jen plastové objímky na samice jacků vstupu a výstupu.
Carbon-X Overdrive (CX-1)
Už samotná zelená barva krabičky ve mně na první pohled malinko vyvolává dojem, že by se mohlo jednat o něco jako TS-9 či TS-808 a po vyzkoušení jsem nebyl opravdu zas tak daleko od pravdy. Efekt disponuje trojicí ovladačů Drive, Tone a Level. (K tomu myslím není co dodat). Obecně lze říci, že poskytuje spíše jemnější hodně přírodní vintage zkreslení, které by se dalo pro lepší představu přirovnat například k barvě zvuku vyhuleného Fendera apod. Pokud jsem na krabičce nastavil úroveň Driveru zcela na nulu a ostatní ovladače nastavil někde za půlku, lze v kombinaci se stratem dostat opravdu nádherný, zpěvný, jen lehounce nakreslený zvuk, který zůstával i při hraní čtyřzvuků stále velmi čitelný či konkrétní bez jakéhokoliv chemického dozvuku. Obzvláště při spojení s clean kanálem na "Boogině" to byla opravdu paráda. Postupným přidáváním gainu nabízí Carbon-X spektrum lehce nakreslených spíše vintage zvuků, které lze dobře využít k nakopnutí jak zkresleného, tak čistého kanálu. Pokud tedy hledáte něco, co by jen malinko dokrmilo váš zesilovač či zvětšilo trochu sustain například pro sólovou hru a máte rádi přece vintage zvuky, určitě si někde Carbon-X vyzkoušejte.
Overdrive OVD-1
a Overdrive Tungsten TO-1
Pro změnu do žluta (ostatně jak jinak u overdriveru) obarvená dvojice krabiček v podstatě pokračuje ve spektru zkreslení tam, kde CarbonX končí. Jen se malinko liší výslednou barvou tónu. OVD-1 nabízí rovněž hodně naturální zkreslení, jehož úroveň můžete nastavit od jemného, můžeme říci bluesového, tónu, až po docela hodně zkreslený rockový či metalový zvuk Ä la 80. léta. Vše při zachování konkrétnosti tónu. Nejvíce se mi líbil zvuk při nastavení úrovně driveru někde kolem poloviny, kdy znělo zkreslení velmi přirozeně, jednotlivé tóny i souzvuky se hezky do sebe vázaly a stejně jako u Carbonu se objevuje minimální přítomnost chemického dozvuku či nepříjemné chlupatosti. Velmi sympatická je i naprostá jednoduchost nastavení - pouze hlasitost a úroveň zkreslení. Krabička se (aspoň ve zkušebně) docela dobře chovala při spojení s čistým či nakresleným kanálem na všech aparátech.
Druhou krabičkou velmi podobného ražení je overdrive s označením Tungsten. Oproti téměř klasické OD jedničce se liší malinko jednak vlastní barvou zkreslení a jednak, a to už zásadněji, možnostmi korekcí. Tungsten je totiž vybaven navíc ještě ovladačem Tone, kterým můžete výslednou barvu zvuku korekčně doladit, čímž i ovlivnit přítomnost harmonických. Osobně, kdybych si měl mezi těmito dvěma krabičkami vybrat, bych raději sáhnul po klasické OD1, kde mi zvuk přišel možná o něco naturalističtější, ale to může být jen můj dojem.
Distortion DST-1
a Super Distortion
Pro ty z vás, kdo si říkáte, že to je pořád pěkná "měkkota" a hledáte přece jen poněkud větší "brazilský masakr", jsou určeny další dva efekty z této řady - a to dva typy distortionu. Tím prvním je klasický distortion, který bych jen tak pro představu mohl přirovnat k hodně známé a rozšířené krabičce firmy Boss DS-1. Pro nastavení zvuku máme k dispozici tři téměř notoricky známé ovladače Level, Tone a Dist, o nichž se asi není potřeba nijak zvláště zmiňovat; snad jen, že všechny pracují téměř bezproblémově ve všech polohách nastavení. Z krabičky jde dostat řekněme heavy zvuk, který můžete slyšet z nahrávek rockových kytaristů někde od dob šedesátých až dodnes. Příjemný sound lze z krabičky například dostat i tehdy, pokud nastavíte ovladač Dist na nulu, efekt skvěle reaguje na typ smímačů a zvuk si zachovává určitou dynamiku a konkrétnost tónu. Dobře použitelné mi přišlo nastavení tohoto ovladače až někde po tři třetiny jeho rozsahu. Pokud ho otočíte zcela doprava, začíná tón malinko chlupatět, ztenčovat se a ztrácet konkrétnost. Samozřejmě vám efekt nebude znít tak teple a široce a přirozeně jako vlastní lampové zkreslení, ale pokud vám to váš aparát neumožňuje a vy potřebuje řekněme metalový zvuk, může to být jedna z možností, jak určitý problém vyřešit. Ještě bych se zmínil, že nejlépe mi krabička samozřejmě zněla ve spojení s lampovým aparátem na čistém kanálu. Druhým typem distortionů, který jsem měl od firmy Onerr k dispozici, je SD1 (super distortion). Ten obsahuje navíc ještě možnosti korekčních uprav zvuku pomocí přidaných ovladačů HI (přidává či ubírá vysoké frekvence) a LO (nízké frekvence). Tím se nám od výše zmiňované DS1 samozřejmě zvětší celkové možnosti výsledného soundu. Velice rychle jde nastavit například hodně hutný metalový zvuk, který pro představu nabízí velký stack či jeďák připomínající cirkulárku. Bohužel při větším nastavení ovladače Dist je cítit malinko chemie a jednotlivé tóny se trochu začínají slévat dohromady. Jinak vše funguje stejně dobře jako u DS jedničky.
Závěr
Myslím, že největší devízou této série zkreslovadel je hlavně poměr mezi cenou a výkonem - a ten je více či méně velmi pozitivní. I přes mé některé výhrady k určitým vlastnostem efektů si stojím za tím, že jde o plnohodnotnou profi sérii krabiček, jejíž kvalita je v určitých aspektech srovnatelná s daleko věhlasnější a mnohdy třikrát dražší konkurencí.
Info:
Onerr CX-1, OVD-1, TO-1, DST-1 a SD-1 je řada kytarových analogových zkreslovadel. Jejich ceny jsou: OVD-1 1330 Kč, DST-1 1330 Kč, TO-1 1660 Kč, CX-1 1660 Kč, SD-1 1870 Kč.
Plus:
zvuk
konstrukce
cena
Info:
plastové objímky pro vstup a výstup
INFO
Všemi efekty jsem krmil zesilovače Mesa Boogie F30, Fender De-luxe, Marshall a jeden tranzistorový "nounejm" pomocí nástrojů Fender Strat, lubovka Petra Procházky a ESP Viper. Nahrávka je pořízená do PC přes zvuk. Kartu M-audio Audiophile 24 USB a preampy Mesa a M-audio DMP-3.
