Jen málo prostor, které chtějí být nazývány tanečním klubem, nemá ve své stálé výbavě pár gramofonů. Gramofony - jakožto diskžokejské nářadí - stály u samého zrodu klubové scény, nikdy ji neopustily, a jak to vypadá dnes, ani na rozjezdu čerstvého století jen tak nevymizí. Není divu, že na trhu stále přibývá přístrojů určených diskžokejům, kteří na vinylovou desku nedají dopustit.
Gramofony, s nimiž pracují diskžokejové, se v mnohém odlišují od stejně nazývaných přehrávačů černých kotoučů určených pro čistě poslechové účely. Požadavky tvořivých "jezdců na deskách" totiž posunuly priority jejich gramopřístrojů (zvaných klubové nebo též profesionální gramofony) od co nejvěrnějšího přednesu skladatelovy myšlenky a projevu interpretů k ambicím stát se v těch pravých rukou ve spojení s vinylovou deskou svérázným hudebním nástrojem. Nám, diskžokejům alias DJs, dávno nestačí desku publiku pasivně přehrát, ale chceme s ní tvůrčím způsobem zacházet. Hrát ji různou rychlostí a třeba i pozpátku, scratchovat, protáčet..., prostě dělat s tou milou černou plackou takříkajíc hotové psí kusy. A tak očekáváme, že nám gramofon vyjde v mnohém vstříc.
Jak vykročit vstříc nejen diskžokejům
Jako třeba právě testovaný Omnitronic DD-5250. Jeho nemalá hmotnost je přínosem k odolnosti proti vibracím (jimiž se v našem typickém pracovním prostředí nešetří). Ze stejného důvodu neudivuje přítomnost měkce odpružených nožek a zvláštně gumový povrch plastové spodní části šasi v černé barvě. Těší nás chladivý dotek kovové horní desky, a hned se trochu durdíme, proč nejsou v kovu vyvedeny i všechny ovládací prvky. Třeba tlačítko Start/Stop, kterým se zapíná a vypíná náhon talíře, by si při svém třícentimetrovém průměru určitě trochu metalurgie zasloužilo. Odpouštíme mu, neb má nejen příjemný chod, ale i dvojníka; ten je šikovně po ruce, když pro preferenci scratchingu (či kvůli prostému nedostatku místa) provozujeme přístroj v poloze stolem napříč, užší stranou k nám.
Pokud pokročíme v prohlídce zleva po straně delší (a to ve standardní poloze straně přední oné desky horní), následuje pár tlačítek pro volbu nominálních otáček. Jejich obligátní nabídku 33,3 a 45 určitě očekává každý, ale současný stisk obou mikrospínačů ponouká i třetí variantu, kteroužto ze svých gramoskříní znají spíš naše babičky a možná rodiče - 78 otáček za minutu. Ti z nás, kteří nostalgii až tolik nepodléhají a starými médii nedisponují, mohou tento rychlostní nadstandard využít při svém experimentování se zvukem a výdrží vinylových výlisků..., šetrnějším by se rychlostní přídavek mohl hodit při prozaickém otírání desky kartáčem. Exkurze pokračuje dál po předním okraji vrchního panelu a přichází na řadu kolmo vzhůru orientovaný konektor typu cinch. Už poloha této zdířky napovídá, že jde o réservé výhradně pro přibalenou odnímatelnou lampičku, jejíž paprsky pomáhají při orientaci na desce.
Jak zařadit rychlost
Popojdeme ke dvěma roztomile malým otočným ovladačům. Popisky Start a Brake říkají, že slouží k nastavení rozběhu a doběhu motoru při použití tlačítka Start/Stop. Zatímco minimální hodnoty vpravdě okamžitým startem a razantní brzdou přibližují chování gramofonu CD přehrávači a jsou ideální pro pohotovou práci při mixování či naopak ryze pouštěčský provoz, maxima využijeme zejména pro plynulé efekty. O krůček postoupíme a nalézáme přepínač Reverse. Jeho popiska je všeříkající, neboť při opakovaném tisknutí hbitě (nebere v potaz nastavení rozběhu a doběhu) plní úlohu střídání zpětné a dopředné rotace talíře.
Zabývejme se dalším párem tlačítek - slouží k volbě rozsahu záběru opodál, "za rohem" umístěného posuvného regulátoru rychlosti, zvaného pitchfader. Tento rozměrný tahový potenciometr standardně ovlivňuje rychlost přehrávání v šíři deseti procent do plusu i do mínusu, vzhledem k navoleným jmenovitým otáčkám. Jelikož toto pásmo kreativnějším vinyložonglérům občas nepostačuje, lze jeho záběr zdvojnásobit. Avšak, protože se najdou mezi námi i jedinci, kterým by mohlo ą20 % připadat omezující, připravila tu firma Omnitronic i rozsah třetí, nekompromisních ą50 %. Všechny rozsahy jsou přiřazeny na konstantní délku dráhy ovladače rychlosti, s jejichž rostoucí šíří klesá i přesnost (respektive rozlišení) pitchfaderu. Rozhodující pro praxi je, nakolik jsou tyto hodnoty použitelné při mixování.
V desetiprocentním rozsahu je (dle očekávání) poskytované rozlišení vyhovující i pro předlouhé mixy, kde předem pečlivě nastavíme správnou rychlost, a pak můžeme na pitchfader nějaký čas zapomenout (pokud jsme při předchozím nastavování byli opravdu přesní). Stejně tak ale jeho citlivost a optimální mechanický chod umožňují opačný přístup: bez dlouhé přípravy vyjít z pouze orientačního prvotního nastavení a během mixu jím jemně dorovnávat. Takže problém nepředstavují ani několikaminutové prolínačky, ani zběsilé střídání desek v krátkých intervalech.
Totéž lze říci o rozsahu dvacetiprocentním, s tím, že tomu je o něco bližší ono průběžné dorovnávání - postačují k němu příjemně citlivě dávkovatelné minipohyby, s nimiž díky přesnosti pitchfaderu a jeho poctivému provedení rovněž nejsou potíže. A to ani okolo nulového bodu, rozumně neosazeného mechanickou aretací (nulová korekce rychlosti je kdykoli přístupná prostřednictvím tlačítka nadepsaného Quartz). A nakolik se dá počítat s užitečností padesátiprocentního rychlostního rozmachu nejen na efektové hrátky, ale i k mixování? V tomto případě je již na místě velká opatrnost u průběžného dolaďování a delší souběh desek si vynutí častěji korigovat, ale pro razantnější styl bleskové mixáže nebo občasné mezižánrové přelety poslouží výborně.
Ramenologie
Tím jsme prošli líbivou modří podsvícená tlačítka a další ovladače, leč ještě máme zabrousit k jiným (a dost možná důležitějším) elementům gramofonu. Na řadě je snímací raménko. Žádné velké překvapení, poctivá klasika ve tvaru "S". Celokovové provedení se týká i závěsu, výjimkou jsou jen opěrné prvky, kotouč pro seřízení výšky a pár dalších detailů. Báječně vypadá páčka pro zdvihnutí raménka, kterou DJs sice příliš nevyužijí, ale určitě se i jim bude líbit její provedení s kulovou hlavičkou - rázem mají na gramofonu stylovou zmenšeninu řadicí páky z klasických modelů automobilky Ferrari.
Ovšemže klíčovým parametrem raménka diskžokejova gramofonu není jeho vzhled. Rozhoduje schopnost vést jehlu přenosky v drážce desky i za velmi ztížených podmínek. Ztížené podmínky se zdaleka neomezí na vnější vibrace či samotné přehrávání, ale pravou zatěžkávací zkouškou je rychlé vyhledávání konkrétního místa na desce a doslova prubířským kamenem zajisté scratching. Při korektním seřízení svislé síly na hrot a antiskatingu dle použité přenosky i převažujícího způsobu hraní se těšíme z velmi spolehlivého snímání, neboť stabilita je skutečně silnou disciplínou testovaného přístroje. Zkoušený gramofon byl podroben i nelítostným scratchovacím vylomeninám, razantním backspinům či pokusům s otřesy stolu; avšak ani tyto ataky nevyvedly přenosku z míry, totiž z drážky. S klidným svědomím můžeme řadit DD-5250 v tomto oboru k nejlepším přístrojům se srovnatelnou konstrukcí raménka.
Talířověda
Po průzkumu zbývá na stříbrošedě lakované horní desce gramofonu prvek poslední, zato největší. Správně, talíř. Talíř zdejší, tak trochu kontroverzní, protože na první pohled nás upoutá čtveřicí řad tradičních stroboskopických značek, ale na druhý pohled zarazí fakt, že na gramofonu žádná strobolampa není, a tudíž jsou ony reliéfní puntíky poněkud samoúčelné. Udělají patrně radost těm z nás, kdož našli zálibu ve využívání tohoto typického povrchu stěny talíře k jeho přibržďování v rámci dorovnávacích procedur. A my, kteří si na obrušování prstů opravdu mohutným točivým momentem nepotrpíme, uvítáme radostněji zde přítomné atypické osazení talíře.
Totiž, talíř u stroje Omnitronic DD-5250 není ani částečně ponořen do šasi, ale nachází se celým svým velkým obvodem nad horní deskou. Díky takovému řešení je k dispozici rovněž hladká část obvodu talíře, pro brzdicí účely výtečně využitelná. Na ní lze přítlak prsty skutečně citlivě dávkovat a v kombinaci s přiměřenou reakcí pohonu na toto zacházení účinně dorovnávat jemným zpomalením. Občas je při mixování potřeba také dočasně zrychlit, a pokud jsme zvyklí aplikovat i k tomuto účelu ruční popohnání talíře gramofonu, nebudeme zklamáni, neboť zde stroboznačky zastanou ergonomickou úlohu a k úspěchu napomáhá i zmíněná přiměřenost reakce pohonu, jenž není k vnějšímu ovlivňování otáček talíře ani netýkavě přecitlivělý, ani rozvláčně apatický.
S talířem budeme často přicházet do kontaktu nejen při mixování se srovnáváním rychlostí, ale také při transportu přístroje. Talíř je totiž snímatelný, a právě jeho odnětí před převozem je kromě zafixování raménka to nejlepší, co pro gramofon můžeme udělat.
Zde je realizována strategie otevřeného motoru, tedy - na spodní části talíře krom chvályhodně tlumícího gumového celoplošného podkladu nalezneme magnet v podobě obruče. Tento magnet vlastně tvoří rotor, který při nasazování talíře na trn opatrně ustavíme vůči statoru, a o dodatečnou svislou fixaci se postarají statické magnetické síly. Při snímání, nasazování a ukládání či převážení talíře je zapotřebí postupovat značně obezřetně, aby nedošlo k poškození obnaženého magnetového prstence. Což ostatně praví i přelepka na svrchní straně talíře; přináší ovšem i další důležité sdělení: montáž či demontáž talíře se nesmí provádět na přístroji pod proudem (logické, vzhledem k výše popsané koncepci motoru).
Pohled shora
Jaká poznání přináší nazření na gramofon z ptačí perspektivy? Horní deska přístroje definuje maximální půdorysné rozměry šasi, jež nenaruší při použití zalomených konektorů (ryzí chvála přiloženým solidním kabelům) ani obsazené veškeré přípojky (není jich mnoho, propojení se omezuje na standardní phono výstup, napájení a uzemnění).
Co z toho plyne? Že DD-5250 splňuje další požadavek na moderní profesionální gramofon a sice: trvalou osaditelnost do kufru. Zde visí ovšem jeden háček - v rámci vyklizení horní paluby se do utopené zadní konektorové prohlubně schoval i síťový vypínač, což je zejména s ohledem na nároky vypnutí při instalaci či oddělování talíře docela nevhodné. Inu, kočujícím kufříkářům asi nezbývá, než pro daný účel manipulovat s napájecí šňůrou vůči zásuvce, anebo si v přepravním pouzdře ponechat vzadu prostor pro přístup prstů k vypínači.
Okem šťourala v závěru nepřehlédneme několik detailů. Za prvé: jak se zdá, výrobce gramofonu nepočítá s použitím víka zvaného v anglofonní hantýrce dustcover. Čili ochrana proti zaprášení v nečinnosti zůstává nejspíš na bedrech a fantazii uživatele. Za druhé: na pracovní ploše nezbylo místo pro nenápadný otvor, do něhož se dá bezpečně postavit náhradní headshell s přenoskou, přitom se tato praktická maličkost stala u novějších modelů profigramofonů téměř standardní výbavou. Za třetí, tentokrát k dokumentaci: není trochu zvláštní uvádět u gramofonu dodávaného bez přenosky v technické specifikaci frekvenční rozsah? Že by speciální výdobytek technických norem?
Info:
Omnitronic DD-5250 je profesionální mixážní gramofon určený Djům za 11 990 Kč.
Plus:
monstrózní točivý moment
citlivý a přesný pitchfader
přitažlivá cena
Mínus:
umístění vypínače
zranitelný magnet na sejmutém talíři
ovládací prvky máme raději kovové
