Krásná tmavě červená krabička Dyna Comp, dynamický kompresor amerického výrobce MXR z 80. let minulého století, se ke mně dostala už potřetí. Dokazuje to její přitažlivost po více jak dvaceti letech. Její charakter se na zvuku zmíněné dekády podepsal dost výrazně. Ke slavným uživatelům patří i David Gilmour. Ve spojení s kytarou, nejlépe Fenderem Telecasterem, Stratocasterem nebo Gibsonem SG, z ní dostanete skutečně „medově táhlý“ tón s perkusivním atakem. Tedy typický například pro nahrávky americké country music (pro ty, kdo tenhle styl nenávidí: skutečná country s českou variantou, kterou můžete slýchat na jisté rozhlasové stanici, nemá nic společného). Konstrukce krabičky je opravdu profesionální – dva kovové odlitky s klasickým nožním spínačem (DPDT) a dvěma jacky po stranách. Nápis MXR je, na rozdíl od starších modelů s okrasným písmem (script logo), v provedení tzv. „block logo“ . Nádherné bakelitové knoflíky s bílou ryskou ve stylu fender jazz bass byly původně doplněny speciálními gumovými čepičkami, takže se parametry efektu daly nastavit nohou. Ovládání je naprosto jednoduché – dvěma potenciometry Output a Sensitivity. První z nich slouží k nastavení výstupní úrovně, druhý reguluje sustain, tedy hloubku komprese. Krabičku jsem zkoušel ve spojení s jednocívkovými snímači a výsledek byl vynikající, stejně jako při semináři na Huvelu, kde jsem ji propojil s kombem Mesa/Boogie Lonestar. S vytočením regulátoru Output naplno se dostavil „zvuk, který všichni hledají“, a nebylo co řešit. Jinak mě při sebevětším soustředění nenapadá, co ke zvuku dodat. Jako vždy je lepší poslechnout si ukázku na CD. K napájení slouží 9V baterie, pro jejíž výměnu musíte sundat čtyři křížové šrouby na spodním krytu (většinou se snadno poztrácejí). Baterie je uložena na vrstvě z pěnové hmoty, která kryje i desku se součástkami. Zkoušel jsem ji odstranit, hmota ale po nějakých dvaceti letech pěnění neskrývala svoji tendenci k rozpadu, takže jsem ji raději nesundával. Jedná se o běžný problém s materiály známými u nás pod souhrnným názvem „molitan“. Informaci o osazení součástkami jsem raději vyhledal na internetu. Pokud mohu věřit nalezenému schématu, efekt využívá pěti tranzistorů typu NPN a jednoho OZ (CA 3080A), funguje tedy bez optočlenu. Tímto rád odpovídám na dotaz položený na semináři. Zapojení jsem si ověřil i na fotografii originálního modelu z roku 1973 (script logo), vydraženého za 306 USD na e-Bay. Reedici, prodávanou firmou Dunlop, najdete na webu za přibližně 70–130 USD. Na rozdíl od testované krabičky s výrobním číslem 2–057820 má ošklivou červenou LED a možnost napájení z adaptéru. Na požádání z ní případným zájemcům vyrobím „relic“, tedy bude vypadat jako stará a pěkně drahá. Stačí krabičku odborně vhodit do bedny s nářadím a pořádně zatřást...
