Morley Power Fuzz Wah Cliff Burton Tribute Series - kvákadlo se dvěma efekty fuzz

Firma Morley byla založena v roce 1969 a od té doby na nás chrlí kytarové pedály. Pedál je tak trochu nehezké slovo, je to něco, na co se šlape nohou... Jenže o to tady přesně jde, tak to tak nechme.

Přesné označení tohoto pedálu je M2 Power Fuzz Wah Cliff Burton Tribute Series. V masivní ocelové konstrukci tohoto kvákadla (nebál bych se to označit za vražednou zbraň) se nachází hned tři efekty. První je Wah neboli kvákadlo, navíc s ovladačem hlasitosti kváknutí. Druhý, dvojitý efekt, jehož footswitch se nachází na levé straně pedálu, je dvojitý fuzz (Vintage a Modern). Fuzz je dobře známé old school zkreslení.

Můžeme ho slyšet např. na nahrávkách Jimiho Hendrixe, ale právě i na nahrávkách skupiny Metallica. Ano, Clif Burton používal Morley Power Wah Fuzz. Ty ďábelské zvuky, které drtily návštěvníky koncertů Metallicy při Burtonových sólech, byly právě kombinací těchto efektů. Pedál se dá použít na všechny druhy nástrojů, není to tedy omezeno jen na baskytaru. Zkoušel jsem ho úspěšně i na kytaru přímo do Marshallu.

Zvuk kvákadla je příjemný a díky potenciometru Level se neztrácí tón. Nastavením úrovně víc doprava se dá zesilovač hezky „dokrmit“, takže už jenom tím „vytočeným“ kvákadlem si podpoříme sólový zvuk.

Vintage Fuzz je opravdu vintage. Má drsný vrčivý tón. Je to echt postaru znějící fuzz. Jsou to takové ty hodně „naprděné“ zvuky, které samostatně znějí strašně, ale v kapele to je pak masakr. Modern Fuzz tolik neskřípe, je blíže klasickému distortionu a více lahodí uchu zvyklému na moderní metal a tipnul bych si, že ho budou hráči používat jako primární. U fuzzu jsou dva potenciometry Intensity a Level. Intensity je vlastně gain (přidáváme nebo ubíráme zkreslení) a Level je volume (hlasitost) efektu. Tyhle pojmy snad každý zná, ale radši to popisuji víc polopatě. Se zapnutým fuzzem a s volume doprava se dá nakreslený zesilovač mohutně, až monstrózně přebudit.

Jak se na to šlape? Na pedál se šlape velmi příjemně, celé je to široké, tuhost pedálu je trochu větší, ale pro rozpumpovaného hráče tak akorát. Protože je pedál docela těžký, tak dobře drží na podlaze a neujíždí. Přenos mechanického pohybu je veden dvojitým silonovým lankem. Pří kvákání není slyšet žádné rušivé zvuky, jak to známe od některých jiných mechanických kvákadel.

Pedál lze napájet devítivoltovým adaptérem a nebo devítivoltovou baterií. Pro baterii jsou ve spodním plechu udělána vyndavací dvířka. Ta dvířka jsem bohužel nemohl otevřít nehtem, musel jsem použít příborový nůž a docela dost síly. Takže bacha na nehty! Důležitá informace je, že bez napájení to nehraje! A signál nejde ani skrz, takže bez napájení je nutno pedál vyřadit. To znamená, že je to „bufferované“ zařízení, nikoli true bypass. Devítivoltová baterie se mi osvědčila víc než zdroj, který trochu bručel. Asi je potřeba opravdu ten nejkvalitnější (nejlépe samozřejmě od firmy Morley, píšou v manuálu). Použil jsem dobíjecí devítivoltovou baterii (dobíjecí jsou mnohem slabší než alkalické) a ta vydržela cca šest hodin provozu bez známek ochabnutí. Pro delší životnost baterie se doporučuje zcela vytáhnout kytarový kabel z pravého vstupního jacku.

Ovládání footswitchů pro sepnutí efektů je trochu nezvyklé. Normální kvákadla se většinou spínají při došlapu špičkou nohy, kdy přepínač je skryt pod pedálem. Tady je u paty na pravé straně switch na wah a po levé straně od pedálu je switch na fuzz. Takže to chce trochu cviku při spínání. Párkrát si to cvičně za sebou sepnout a rozepnout, než budete hrát naživo, nebude na škodu. Další věc, která není úplně standardní, je, že když se to naučíte spínat patou, tak wah efekt bude začínat od spodních pásem. Normálně je to opačně. Ale myslím, že to je jen otázka zvyku. Po dvou písničkách už jsem to měl „v paži“. U obou footswitchů jsou červené LED diody signalizující sepnutí.

TECHNICKÁ SPECIFIKACE:

www:

www.morleypedals.com