Meris Enzo - podlahový efekt obsahující vícehlasý syntezátor

Tenhle Enzo nemá červenou barvu, ale křičet umí podobně hlasitě jako vzpínající se koně z Maranella. Multihlasý syntezátor, do kterého „flákneme“ třeba kytaru, a ono to hraje.

Co a pro koho?

Jde o multihlasý syntezátor, který nevyžaduje žádný speciální snímač. Je určený pro elektrickou kytaru, basu, nebo třeba syntík. Přivedeme do něj zvuk svého nástroje, a ono to hraje!

Fajnšmekři si na webu naleznou technické podrobnosti syntezátoru, zde uvádíme jen ty základní: Podle zvoleného režimu umí monofonní i polyfonní zvuk a arpeggia. Má dva delaye (max čas 530 ms), které lze tapovat. Filtr má šest režimů. Kompresor s parametry treshold a mix.

Krabička má krásnou zlatou barvu, knoflíky jsou černé. Provedení je elegantní, vše dobře lícuje, šasi připomíná efekty třeba od Strymonu. Otočné kolíky nejsou uložené úplně přesně, otáčejí se trochu excentricky, což působí poněkud nepatřičně s ohledem na jinak luxusní vzhled.

V balení najdeme i adaptér.

Stačí jen těch šest potenciometrů?

Nestačí. Protože můžeme měnit daleko víc než jen šest parametrů. Ovládání je řešeno tak, že každý z poťáků má více funkcí. Co právě ovládáme, záleží na tom, zda současně s otáčením potenciometrem držíme některé z tlačítek, většinou Alt. Takže při nastavování zvuku je manuál nezbytností. Podobě k signalizaci, co se právě děje (režim bypass, nastavený kanál MIDI apod.), nestačí jen ty čtyři vestavěné LED diody, ale musíme si všímat, v jaké kombinaci se rozsvěcují.

S podobným přístupem se setkávám třeba u Strymonu Deco a přiznávám, že jsem se s tím nikdy úplně nesžil. Musíme mít po ruce manuál, pořád v něm hledat, přijde mi to složitě komplikované. Na druhou stranu pokorně uznávám, že nic lepšího mě nenapadá, jak ovládání vyřešit, a přitom nemít na panelu padesát knoflíků... Holt něco za něco. Jo, šikovné by bylo mít takhle nějakou aplikaci nebo software.

Co je skvělé, pootočení knoflíku je hned slyšet. Takže brnkneme..., dobrý..., pootočíme třeba potenciometr Filter, brnkneme znovu..., hmm... ještě lepší. (Pro technické šťouraly větu přeložím: změna parametrů probíhá v reálném čase). Tohle je paráda, hrajeme si a hned slyšíme změny.

Jenže...

Efekt má paměť na šestnáct presetů/zvuků. J nim lze ale přistupovat pouze pomocí MIDI. Jenže tu není standardní konektor DIN, ale jack. Takže další hardware navíc. Jde to i bez MIDI? Ano, prvních šest presetů lze přepínat dedikovaným nožním přepínačem. Jenže ten není v ceně.

Hrajeme? Hrajeme!

Zapojíme kytaru. Dvě hlavní věci, co každého budou zajímat: Samozřejmě zvuk, a jestli není ve zvuku cítit nějaké zpoždění. Hraje to skvěle a odezva je okamžitá! Zvuk nemá cenu popisovat, web je plný ukázek. Ty jsou pravdivé, Enzo skutečně hraje tak, jak zní na webu. Odezva na naši hru je ok, žádné zpoždění se nekoná. Monofonní zvuky jedou jako pila nebo jako nezastavitelný pluh, co všechno smete. Jako již tradičně (alespoň pro kytaristy) se setkáme s tím, že při akordické hře syntezátor občas ztrácí půdu pod nohama. Ne vždy hraje přesně to, co bychom chtěli. Ale zvládá to se ctí, nejde o nic omezujícího, stačí se jen s tím zlatým hochem trochu sžít. Podotýkám, že před pár lety fungovaly podobné mašinky o poznání hůř. Enzo zde dostává pochvalu!

Bezvadný je manuál s názvem Preset Diagram. Podle něj si snadno nakroutíme pěkných pár zvuků, pro nalezení cesty kudy kam.

Závěr

Tón je živý, barevný, plný. Pro kytaristy skvělá hračka, která nevyžaduje speciální snímač, ale přitom jim dá ten bezva pocit syntezátoru. Po delším hraní mi přišly zvuky navzájem podobné. To je pochopitelné s ohledem na vnitřní konstrukci. Asi bych jej neviděl na permanentní hraní. Vhodné využití vidím na občasné podbarvení harmonie nebo na oživení sóla. A to zvládá parádně.

Jak známo, inspirace nemusí přicházet jen z naší duše, ale též z nástroje a celkového zvuku. Rozšířením našeho nádobíčka o zvuk syntíku pošleme naší inspiraci pořádný kopanec. V tom dobrém slova smyslu.

Technická specifikace

https://www.meris.us/product/enzo/