Meinl Byzance Jazz - profesionální činely do klasického i moderního jazzu

Německý výrobce činelů a perkusí Meinl neustále obnovuje a rozšiřuje nabídku. V rámci modelové řady Byzance najdeme velmi širokou škálu nástrojů a po sérii moderních suchých a zvukově špinavých činelů se firma rozhodla dát prostor i klasičtějším jazzovým zvukům.

Nejnovějšími přírůstky v řadě Byzance Jazz jsou tři kousky, které jsou velmi pěkné samostatně, ale hlavně vyniknou jako sada. Obzvlášť kombinace hi-hatky a ridu je skvěle nadesignovaná, protože nástroje k sobě velmi dobře ladí. Crash je univerzálnější, neztratil by se ani v prostředí popu či lehkého rocku, ale jako doplnění této jazzové sady funguje také velmi dobře. Pojďme se ale rovnou podívat na jednotlivé modely.

22” Monophonic Ride

Jelikož se jedná o jazzové činely, nemůžeme začít jinak než od ride, který je srdcem každé jazzové soupravy. Monophonic ride má výrazně zakulacený profil s poměrně malým a plochým pupkem; na povrchu jsou velmi výrazné prohlubně od tepání a letokruhy, kde se střídá zbroušený a surový povrch. Na pohled činel působí velmi příjemným dojmem a nenásilně v sobě kombinuje špinavý vintage vhled a jiskření luxusního produktu. A nutno říct, že zvukový dojem je zcela v souladu s tím vizuálním. Úder paličky je jasně definovaný s příjemnou jiskrou známou z flat ridů bez pupku, jednotlivé údery jsou oddělené, nicméně jedná se spíš o čistý než suchý zvuk. Pod tímto jiskřivým atakem se rozeznívá temný hluboký podtón, který bez přílišného slévání spojuje jednotlivé údery dohromady. Dvě zvukové roviny, které činel produkuje, tedy jiskřivý atak a temný sustain, jsou tak zřetelně oddělené, že mě až zaráží název modelu - podle mě je to rozhodně polyphonic ride. Nicméně jisté je to, že v rámci soupravy nástroj funguje perfektně. Je zároveň zřetelný a zároveň vytváří polštář, který drží celou soupravu zvukově pohromadě. Za nejslabší článek považuji bell (pupek), který je na můj vkus až příliš nezřetelný, ovšem Mike Portnoy na něj beztak asi hrát nebude, a v akustickém prostředí se prosadí i tak.

15” Jazz Thin Hi-hat

Pokud se opět zaměříme nejprve na vzhled, tak hned poznáme, že se jedná o osobitý nástroj. Vrchní činel je v úpravě traditional a je velmi tenký, spodní má naopak tmavý vintage povrch a je střední hmotnosti. Větší rozměr a nízká gramáž hi-hatky má jasné konsekvence. Jedná se o poměrně tichý nástroj (tady by rockový bubeník zaplakal asi nejvíce) hlubokého ladění, zvukově až na cestě ke stack činelu (jako bychom na sebe položili crash a čínu). Co ale hi-hatka ztrácí na hlasitosti při hraní paličkou, to si zachovává při sešlapu, který je překvapivě slyšitelný a konkrétní. Hi-hatka se velmi pěkně pojí s ridem a využití určitě najde i v klasickém jazzu či be bopu, ovšem její hlavní sílu si dovedu představit v modernějších jazzových odnožích zapojujících groovové a hiphopové prvky. V podstatě se jedná o v současné době velmi žádaný „modern vintage“ sound, který dobře známe třeba od Bennyho Greba nebo Aniky Nilles. Bezpochyby se jedná o vítaný nástroj pro každého moderního groovera a skvělý doplněk k Monophonic Ridu.

17” Jazz Thin Crash

Pokud bychom hi-hatce chtěli vyčíst její poněkud jednostranné použití, tak 17” crash je naopak velmi univerzální nástroj, kterým by neopovrhl ani výše zmíněný rocker. Povrchová úprava je klasická traditional a váhová kategorie thin řadí činel mezi hlouběji laděné a tišší nástroje, nicméně nevzdalujeme se daleko od průměru. Crash samozřejmě nelze srovnat třeba s Paiste 2002 nebo jinými vyloženě rockovými činely, ale velmi se blíží například řadě K od Zildjianu, která je velmi univerzální. Zvuk činelu je dostatečně hutný, s příjemně krátkým, ale nepřesušeným dozvukem, a k naprosté univerzalitě mu chybí jen trochu větší zastoupení výšek. Nejste si jistí, zda máte raději moderní Grebovské suché činely anebo klasičtější kousky například z řady Byzance Traditional? Pak se jedná o nástroj pro vás, protože je přesně na půl cesty.

Verdikt

Sada velmi osobitých nástrojů, a to v nejlepším slova smyslu. Ride a hi-hat jsou poměrně specifické a určené primárně do jazzu (ať už tradičního nebo moderního) a doplňuje je velmi univerzální crash. Zjednodušeně se dá říci, že ride a hi-hat jsou nástroje pro bubeníky, kteří vědí, co chtějí a crash je naopak pro váhavce, kteří by chtěli všechno. V každém případě je na první i poslední pohled jasné, že se jedná o nejvyšší třídu profesionálních nástrojů, určenou pro muzikanty, kteří umějí pracovat se zvukem a vědí, kam jaký nástroj patří.

Matěj Kubíček

Ceny

https://meinlcymbals.com/index.php?id=66

„Činelářskou“ firmu Meinl sleduji se zájmem prakticky od doby, kdy jsem začal hrát na bicí. Za ty přibližně dvě dekády se z ní stal výrobce činelů s jasným směřováním a chutí objevovat, neřkuli nabízet, nové zvukové cesty a trendy.

Když jsem v redakci dostal možnost otestovat nový, poměrně netradičně namixovaný činelový pack, se zvědavostí jsem přijal.

S ohledem na to, že můj příspěvek je tentokráte spíše „revizním“ pohledem, nebudu se rozepisovat o detailech jednotlivých nástrojů, které beztak nabízí kolega Matěj Kubíček. V mnohém se s ním ostatně shodnu. Činely jsem zkoušel naživo v různých akustických prostředích a také jsem si je cvičně nabral v domácím studiu.

Bez debaty je, že se jedná o profesionální a osobité nástroje, které jsou bezesporu velmi kvalitní. Ve zvuku jednotlivých činelů nejsou žádné nežádoucí nečistoty, artikulace je jasně definovaná, s konkrétním odstupem od dalších podtónů. Pokud bychom to vzali po jednotlivých nástrojích: Hi-hatka nabízí velmi měkký zvuk, evokující staré jazzové nahrávky. Při hře paličkou je zvuk jasně čitelný, skvěle reaguje i na metličky a špejle. Problém nastává při sešlapu, kdy s ohledem na 15” rozměr, a tedy i nižší ladění, se hůře prosazuje - vedle hlasitější kapely (a to i jazzové) nemá příliš šancí. Alternativou, byť ne samospasitelnou, by byl nástroj s menším průměrem. Zajímavá hi-hat, která ovšem bude mít limitované uplatnění mimo akustické styly - lehce vyšší váhová kategorie by směrem k univerzálnosti byla ku prospěchu věci. Nicméně stojí za to vyzkoušet i záměnu spodního činelu za vrchní, zvukové možnosti se, s ohledem na jinou technologii zpracování obou činelů, příjemně rozšíří.

Monophonic Ride je velmi příjemný jazzový ride, který nepostrádá osobitost a kromě jasně definovaného základního úderu se jeho zvuk rozvine do mlhovitých spodních podtónů, které základní tón „nemažou“ ani při rychlejším a dynamičtějším hraní. Pupek činelu není příliš hlasitý, což ale odpovídá hmotnostní kategorii i profilu činelu, a bez problému se prosadí. Opět je ale třeba počítat s akustickým uplatněním nástroje, v těchto dynamických hladinách nabízí celou řadu barev, které se ovšem ve vyšším akustickém tlaku okolí budou úměrně ztrácet.

17” Jazz Thin Crash je oproti výše uvedeným nástrojům z jiného světa a přiznám se, že nevidím příliš důvodů pro to, aby byly tyto činely nabízeny v rámci jedné sady. Crash je velice univerzální, reaguje velmi citlivě, ale přeci jen je oproti zmíněným nástrojům výrazně tvrdší, s větším atakem a jiným hlasitostním pásmem. Aby bylo jasno - velice mě tento nástroj baví, jeho sound je plný, frekvenčně vyrovnaný a má velmi slušný dynamický potenciál, v dané hmotnostní kategorii ne vždy typický.  Právě zde však vzniká nesoulad - tam, kde zbylé činely dynamicky téměř „končí“, tento crash zní se značnými dynamickými rezervami.

Resumé: Povedené profesionální nástroje, dle mého soudu v ne příliš šťastně zvolené konfiguraci. Tento fakt bych také viděl jako nejvýraznější mínus testovaného setu, samy o sobě jednotlivé nástroje v příslušném hudebním segmentu bez problému obstojí a nadělají mnoho radosti.

Jan Červenka