Martin Guitars D-16E - elektroakustický dreadnought s vrchní deskou ze smrku sitka

„Marten...“ Když to vyslovíme takhle, všichni víme, která bije. A věřil bych klidně tomu, že v akustických kytarách jsou pro většinu z nás nástroje Martin Guitars tím úplně nejlepším. Většina z nás, kteří jsme se narodili desítky let před přelomem tisíciletí, jsme po kytaře Martin toužili a ne v málo případech (a stejně tak já) jsme si z Martina udělali modlu, ve kterou bezmezně věříme.

Vzor toho, jak by taková akustická kytara měla vypadat a jak by měla i hrát. Pro většinu z nás udělala právě tato značka pro akustickou kytaru nejvíc. I když dneska už nemá na trhu až takový monopol a my si můžeme vybírat z obdobně kvalitních (myšleno špičkových) nástrojů i třeba s trochu jiným charakterem, který nám může i vyhovovat třeba o trochu víc. Stejně ale budeme respektovat EST. 1833 jako neoddiskutovatelný fakt toho, že C. F. Martin je prostě ten, který už tenkrát tak nějak přišel na to, jak na to.

Během posledních, asi pěti let jsem zvědavě osahával několik kytar Martin u různých obchodníků napříč Evropou. A byl jsem velice mile překvapen, a to hlavně zvukem cenově dostupnějších nástrojů, které s oblibou nazývám jako „player’s choice“. Přijde mi totiž vždycky fér, když se v případě hudebních nástrojů nedělají kompromisy ve zvuku, ale spíš v designu. Ano, tyhle kytary nebyly kdovíjak vyzdobené, ale jak mě nadchly hratelností a zvukem! Dodnes na ně myslím.

Čím dál více jsem přesvědčený, že největší měrou se na zvuku kytary podepisuje kvalita a druh dřeva, ze kterého je vyrobená. Mám také pocit, že také tenhle fakt se nejvíc podepíše na její výsledné ceně. Určitě to není tak, že například mezi kytarami do deseti tisíc nedokážeme najít dobře hrající nástroj s vynikajícím poměrem kvalita vs. cena, nicméně pokud budeme hledat nástroj s opravdu důstojným zvukem a těmi všemi atributy, které „dospělý“ kytarista nezbytně potřebuje, ať už na živé hraní, nebo do studia, budeme muset, a opravdu nám nezbyde nic jiného, sáhnout několikanásobně hlouběji do kapsy. U významnějších výrobců jsou podle mě právě zhruba padesátitisícové modely právě tou hranicí. Jen těsně nad tuto hranicí je dnes testovaná D-16E. A to je velice slibné, i když v porovnání s běžnou Martinovou produkcí takových těch legendárních statisícových modelů se jedná přeci jen o trochu ekonomičtější nástroj.

Konstrukce a zvuk

D-16E je vyrobená právě těch fungujících fungujících materiálů, které zároveň svou přítomností posouvají nástroj do vyšší cenové relace. Přední deska je z amerického smrku sitka, hmatník a kobylka jsou z ebenu a nejvíc nás potěší použití indického palisandru na lubech a zadní desce. Vzhledově budí šestnáctka střízlivý a vkusný dojem, který se snad ani nemůže někomu nelíbit. Eleganci napomáhají otevřené chromované mechaniky a ne obyčejný černý, ale „želvovinový“ pickguard a kulaté perleťové polohové značky na hmatníku. Vykládání heringbone najdeme jen kolem rozety, jinak je kytara olemovaná černě. I přes to, že je zde vše víceméně klasické, designově na mě šestnáctka působí takovým modernějším dojmem. Možná tomu trochu napomáhá to, že sitka je na nové kytaře ještě velice světlá, luby a celá zadní část je v matném, nebo chcete-li saténovém, provedení, zatímco vrchní deska v lesku.

V lacích hledejme ale hlavně záměr zvukový. Touto kombinací laků ve spojení se speciálním žebrováním, sice klasickým X, ale označeném forward-shifted X-brace, se umocňuje rychlost a odezva nástroje. Díky výrazně nižšímu lubu, který je převzatý z nástrojů 000, má kytara ve svém projevu decentní, ale zároveň hlasitý, perfektně vyrovnaný a konkrétní zvuk. Při jen akustickém hraní mě opravdu hodně a hodně mile překvapil především sustain - délka tónu, na kterou nejsem u akustických kytar vůbec zvyklý. Jakékoli sólo se hrálo úžasně snadno! Tón drží a vy nemusíte přemýšlet, co tam ještě zahrát, aby to „nechcípalo“. Navíc je tenhle Martin krásně barevný a dynamický. Nabízí hodně širokou paletu různých tónů, ze kterých můžete libovolně vybírat, a kytara vám tak dovoluje a nabízí, abyste do hry mohli přenést co nejvíce emocí. A o to jde přece nejvíc!

Elektronika

Kytara je továrně osazená systémem Fishman, zde nazvaným Fishman Matrix VT Enhance. Zapojil jsem ji do akustického Kettnera ERA2 a sedl jsem si z toho na zadek. Právě tímhle mě tahle kytara dokonale dostala. Mám rád blbuvzdorné věci a tohle Fishman dokonale splnil. Systém hrál zajímavě a použitelně v jakémkoli nastavení. Před časem jsem si maximálně oblíbil systémy L.R. Baggs, byl jsem jejich velkým zastáncem a dlouho jsem na ně nedal dopustit, ale v posledních asi dvou letech mě Fishman velice mile překvapuje. Klidně si troufám říci, že k charakteru této kytary se výborně hodí, nejen ji doplňuje, pro mě ji vyzdvihl ještě o několik tříd výše. Ono pokud by tahle kytara už sama nehrála, dobrý snímací systém jí určitě nepomůže, ale nemůžu zapomenout na to, o jak moc se mi D-16E začala líbit víc, když jsem ji zapojil do komba.

Pro úplnost bych rád zmínil ergonomii, která je také vynikající. Hlavně právě díky ne tak hlubokému lubu se kytara drží velice příjemně v sedě, a hlavně ve stoje. Kytara, kterou jsem testoval, byla taky perfektně seřízená, ale to možná budeme brát jako určitou samozřejmost, obzvlášť u Martina.

Věřil bych, že mezi příznivci Martinových kytar bude řada tradicionalistů a kytaristů s veskrze konzervativním přístupem. Ony nižší luby by mohly vadit jejich přesvědčení. Doporučil bych jim D-16E vyzkoušet, aby si mohli ověřit, že jejich obavy jsou úplně liché. Jako ano, nemá na vlas stejný zvuk jako hluboký dreadnought, ale chybí jí podle mě jen to, co je na dreadnoughtu často spíše na obtíž, a plusy si ponechává. Martin D-16E je vynikající kytara a má velký potenciál stát se takovou tou „osudovou“ nebo „životní“ kytarou.

Technická specifikace

https://www.martinguitar.com/guitars/16-series/d-16e-rosewood/