Marshall YJM100 - nový signature model

Když jsem se dozvěděl, že Marshall zrealizoval spolu s Yngwiem Malmsteenem signature hlavu, tak jsem, věřte mi, zpozorněl, a to pořádně. Když jsem se pak dostal k informacím, co všechno je její součástí, tu, jak praví básník, chtěl jsem ji potkati v lukách. A ono se to povedlo...

No a když jsem pak dostal zprávu, že je na skladě a mohu ji mít na test, a Muzikus mi vyčlení prostor i s tím rizikem, že v redakci vědí, že jako zapřisáhlý fanda téhle firmy mám od Marshalla mj. i tašku, podložku pod myš a originální lahev whisky, tak jsem byl nejen hrozně rád, ale také i velmi zvědavý, zdali mne tušení nezklamalo. A nezklamalo.

Vím, že bych takto neměl začínat klasický test, ale já si nemohu pomoct. Mám totiž problém. Od chvíle, kdy jsem to zapnul a začal si hrát se všemi těmi knoflíky a přepínači, tak přemýšlím, co bych mohl rychle prodat, abych se právě k téhle hlavě dostal. Pojďme od začátku.

Obecná specifikace

Model YJM100 je stowattová dvoukanálová celolampová hlava (s možností polovičního výkonu, viz níže), vycházející z klasického stowattového Marshall 1959 Super Lead Plexi. Od této legendy šedesátých a sedmdesátých let se přece jenom liší už na první pohled. A také na první potěžkání. Již při vyjmutí z krabice si všimnete širšího boxu, který má rozměry (délka x výška x šířka nebo hloubka) 750 x 290 x 280 mm. Když jsem to srovnal se svou hlavou JCM2000 TSL100 (748 x 297 x 214 mm) nebo se jmenovanou klasikou Plexi (750 x 260 x 210 mm), tak je rozdíl jasný. A váha? TSL100 váží 22,5 kg, Plexi 1959SLP má jen 20,5 kg a Malmsteen, ten má dobrých 24 kg. Takže už jen kvůli rozměrům bych si musel nechat udělat novou přepravku. No tak to by mi tedy vůbec nevadilo... Ke cti firmy patří i to, že v balení najdete obal z pogumované tkaniny s dobrou, odpovídající grafikou. Jako doplněk a pozornost skvělé.

Lampy

YJM100 je osazen čtyřmi ECC83 v předzesilovači a čtyřmi EL34 v power-ampu. Když už jsme v tom srovnání, tak totéž má i TSL100, 1959SLP má sice také čtyři EL34 ve výkonu, ale v pre-ampu jsou lampy ECC83 jen tři.

Přední panel

Tak tady se firma opravdu držela předlohy. Nejtypičtějším na první pohled tak jsou čtyři vstupy, vždy po dvojici s různou úrovní citlivosti pro každý kanál. Kanál I je High Treble, kanál II pak v charakteristice Normal (má širší spektrum). Pokud chceme využít oba kanály, z nichž každý má svou vlastní charakteristiku, tak je můžeme mezi sebou propojit, a to křížem, spodní levý vstup (I) s horním pravým (II) nebo spodní pravý (II) s horním levým (I). Pak záleží na tom, kam zapojíte kytaru, protože horní řada je High (takže více kreslí), spodní řada je Low (klidnější nástup zkreslených rejstříků). Ale o tom až dál.

Vedle vstupů jsou dva separátní ovladače hlasitosti, které vzhledem k tomu, že jde o hlavu bez master-volume, tak otáčením vpravo se zvyšuje i míra zkreslení. Jejich vzájemným poměrem a způsobem propojení vstupů a volby zapojení kytary tak získáváme poměrně široké spektrum možností zvuku.

Následují knoflíky ekvalizéru, neboli Treble, Middle a Bass, doplněné Presencí, ovládáním nejvyšších frekvencí. Poté je vintage vyhlížející LED dioda a dva, opět vintage, pákové vypínače, Standby a hlavní On/Off. Takže klasika. Jenže to hlavní teprve přijde.

Zadní panel

Právě když hlavu otočíte, přenášíte se, přeneseně řečeno, z dob přelomu 60. a 70. let do současnosti. Ano, zde jsou všechny ty vychytávky, které tento model dělají výjimečnou záležitostí. Pokud postupujeme zase zprava, tak hned vedle zástrčky pro síťový kabel najdeme vstup pro připojení footswitche, ovládajícího zapnutí Noise Gate, Boost, Reverbu a smyčky (Effects Loop). Drobným, ale praktickým detailem je pak bílá barva tohoto vstupu, takže se člověk nesplete.

Následují běžné konektory efektové smyčky, Send a Return, a první velká výhoda hlavy, sekce Power, obsahující potenciometr plynulého nastavení účinnosti výkonové brzdy (Level), přepínač výkonu ze 100 wattů na 50 wattů (výkonová brzda tak pracuje v ještě jemnějších intervalech) a trimr nastaveni Biasu, umožňující monitoring fungování a stavu koncových lamp EL34. Mimo jiné máte tak zaručeno, že pokud se během koncertu nějaká z lamp poroučí, hlava automaticky přepne do režimu 50 wattů a vystoupení, koncert se může v klidu dohrát.

Pokračujeme v jízdě dál a další zastávkou je spínač a potenciometr úrovně Reverbu. Následuje další vynikající věc, a tou je spínač Gate a ovládání šumové brány Threshold. A ještě není konec. Hned vedle je totiž spínač Booster a dvojice potenciometrů, Gain a Volume, ovládající „přídavné spalování“, další zkreslení a úroveň hlasitosti.

Zadní panel pak končí pěticí výstupů do beden odlišných impedancí.

Výhody a použití

Tak a teď jenom prakticky.

1) Na předním panelu je ideální propojit vstupy tak, jak jsme již uvedli. Potom můžete pracovat s oběma kanály, oběma knoflíky Volume. Horní řada vstupů více kreslí, dolní méně, levá řada je ostřejší, pravá nabízí vyrovnanější průběh frekvencí. Osobně mi nejvíce vyhovovalo propojení pravý spodní - levý horní a připojení kytary do pravého horního vstupu. Využily se oba kanály a zvuk byl sytější.

2) Při zkoušení jsem otočil oba knoflíky Volume doprava, nadoraz. Ale pozor, nejdříve jsem stáhnul Level na zadním panelu. Jinak je to hodně velký rachot... A teď začalo to zkoušení.

3) Při tomto nastavení (či při jiném, samozřejmě) můžete zvolit buď plný výkon, 100 wattů, nebo přepínačem Power 50 W poloviční výkon. V prvním případě můžete otáčením knoflíku snižovat výkon ze 100 wattů na 0,1 wattů, z úrovně 50 wattů až na 0,05 wattů. Úžasná výkonová brzda - i při plném vyžhavení lamp můžete cvičit i v obýváku, když to přeženu.

4) Druhou skvělou vychytávkou zadního panelu je Gate a jeho nastavení. Osobně se šumem pořád zápasím - mám rád hodně zkreslené zvuky, ve snaze nedocílit tzv. písek si ještě pomáhám některými prověřenými drivey, nejvíce pak Marshallem Drive Masterem či Voodoo Lab Sparkle Drive. Že pak ten aparát nemlčí, je jasné. Ale tady - ticho. I při největším zkreslení, i při zapnutí další funkce, „dokreslovadla“, dokonce i při zapnutí mých krabic - nic. Ticho. Tak to byla druhá věc, která mne dostala. Při představě, že už mi zvukaři nenadávají, že mi to šumí... Prostě skvělé. Samozřejmě záleží na nastavení Thresholdu.

5) No a nyní třetí věc, která mne dostala do vrtule - sekce Booster neboli přidání dalšího zkreslení à la forsáž. Funguje naprosto skvěle, vlastně ani nemusíte mít další zkreslovací krabičky, kdyby se vám zdála míra zkreslení standardního modelu malá. Zvuk neztrácí na konkrétnosti, pořád je milý, táhne se za rukama, zpívá ve výškách, je krásně nekompromisní v basech, nemluvě o zcela charakteristických vynikajících středech, ostatně pro Marshall tak typických. Tak, a když si teď představíte ty možnosti vzájemných nastavení předního a zadního panelu, tak si zde opravdu vybere každý.

Dobře, pro toho, kdo má rád i čistý zvuk, často ho používá a nechce ho docilovat snižováním volume na kytaře a i při silnějších úderech přes struny očekává čistší rejstříky, může tento model, mírně řečeno, nevyhovovat (proto jsem si kdysi pořídil TSL100). Jenže to samo by přímo odporovalo základní filozofii hlavy, takže je to dosti irelevantní. Koneckonců Marshall, to je synonymum pro dlouhý, teplý, lampový, zkreslený, ušlechtilý zvuk. A tohle je pro všechny milovníky těchto atributů prostě paráda. Paráda. Můžete to mít nakresleno, jak chcete, přesto nic nehučí, nemusíte mít další krabice drivey, hlídá to za vás lampy, můžete si stejný výkon a charakteristiku zvuku dovolit jak na velkých pódiích, tak i v malém klubu... Prostě, jak jsem říkal na začátku, nemá to chybu.

Současnou signature nabídku firmy Marshall, tedy modely Super100JH (Jimi Hendrix), 2203KK (Kerry King), 1959RR (Randy Rhoads), 1987XPW (Paul Weller), 1960DM (Dave Mustaine), MG15FXMSDM (15 wattů, Megadeth) a AFD100 (Appetite for Destruction - Slash), právě model hlavy YJM100 víc než jen doplňuje - je to v současnosti jednoznačně vlajková loď této řady. Ale raději už budu mlčet a jdu si na to zahrát, dokud to mám půjčené aneb Co jenom rychle prodat...?

Aparáty Marshall pro mne vždy znamenaly synonymum rockové hudby. Za ta léta mi jich prošlo rukama opravdu hodně, zejména díky pravidelným testům a workshopům v rámci hudebních veletrhů, ale nezapomenu na okamžik, kdy jsem se s Dr. Jimem Marshallem, OBE, setkal osobně.