Manuel Rodriguez Caballero C8 - pravá španělská "španělka"

Přiznám se, že testovat klasické kytary je pro mne úkol velmi těžký. Ne, že bych už nějakou tu krásku v ruce nedržel, spíše naopak, a právě proto. Design, provedení, barva, materiály... všechno jde stranou. Nejdůležitější je zvuk nástroje. Za ten se platí. A někdy až ohromující sumy. Špičkové nástroje se pohybují v ceně nad deset tisíc euro, takže kdo si troufne, jezdí pak v hodně ošoupané škodovce. Dnešní testovaný nástroj patří na opačnou stranu stupnice. U Rodrigueze je to ten nejlevněší, základní.

To však neznamená, že za své poctivě našetřené penízky nedostanete obstojnou kvalitu i u nástroje levného. Mezi záplavou zboží, které k nám putuje všemi možnými cestami a skoro nemožnými dopravními prostředky ze vzdálených i nejvzdálenějších končin, působí nástroje Rodriguezovy rodiny pomalu jako zjevení. Asi je to dáno i tím, že vysoký standard udržuje stoletá tradice výroby, ale také konkurenční boj, zatímco u asijských nástrojů dosti často v ranních mlhách rostou na materiálu listy a večer již vyjíždí kamion, naštosovaný kytarami v krabicích.

Popis

Popisovat tvar španělky je zbytečné. Každý už ji někdy viděl, všechny vypadají téměř stejně - a už od poloviny 19. století, kdy velikost, tvar, konstrukci a vlastně i zvuk definoval geniální luthier Antonio de Torrés, se toho mnoho neudálo. Výrobci stále vylepšují žebrování, kombinace dřev a designové zdobení. Začnu tedy zde. Osvědčené spojení je cedr a mahagon. Cedr na ozvučné desce vytváří velkou dynamiku, protože má kratší reakci na úhoz a je to levnější varianta evropského smrku, konkrétně alpského, který najdeme na nejdražších nástrojích světa, zde je použit masivní kanadský cedr s pěknou kresbou. Spodní deska a luby jsou z afrického žíhaného mahagonu, pravděpodobně laminovaného, protože v této cenové relaci se mi masiv nezdá. I když, kdo ví? Celkový design je úchvatný a zpracování na jedničku. Lemování lubů je provedeno trojvrstvou skládanou výložkou a velice pečlivě.

Výložka rozděluje i spodní desku na dvě části. Vnitřní konstrukce je specialitou Rodrigueze, a tou je prvotní spojení krku, lubů a vrchní desky. Pak teprve přijde na řadu "zatlučení" bedny spodní deskou. Je to opačný postup než u většiny výrobců. Celé vnitřní ustrojení je velmi čisté a dokazuje velkou řemeslnou úroveň. Pod kobylkou na desce číhá pět žeber, dosti subtilních. Na téhle části konstrukce hodně záleží, podílí se na celkovém zvuku tvorbou alikvotů. Patka krku je také subtilní a je na ní vyraženo výrobní číslo. Technologicky odpovídá tzv. "španělské patě", a tou je spojení zapuštěním lubů do drážky paty a krku, na rozdíl od spojení na rybinu. Velice mne překvapila i rozeta kolem otvoru. Je krásná a z opravdového dřeva. Skládání těch malých čtverečků z barevných dýh bych se nechtěl věnovat a hluboce před tím smekám. Mnoho výrobců používá nálepku nebo skleněná vlákna. Ale tohle je jiné kafe. Kobylka zhotovena z tmavého palisandru bez ozdobného vykládání. Sedlo je z pravé kosti. Krk je opět krásný mahagon z jednoho kusu, příjemný do ruky a hmatník tvoří indický palisandr. Je rovnější než pravítko. Obsahuje devatenáct pražců šířky medium a začištění po stranách je bezchybné. Prst jsem si nerozřízl... Spojení hlavy a krku je klasické, lepením ze dvou kusů mahagonu. Nultý pražec také pravá kost. Mechaniky opět klasika v chromovém provedení s umělou perletí. Fungují lehce a bez prokluzu. Struny D`Addario EXP.

Zvuk

Masivní cedr a mahagon se projevily okamžitě. Tón je pevný s velkým podílem basového základu a celkem barevný. Odezva na úhoz je rychlá. Horší je to s výškami, ale ty se většinou ozývají až po rozehrání nástroje. Bohužel (nebo bohudík, protože nemám doma hangár na kytary) jsem neměl možnost kytaru testovat rok, abych zjistil, jak se výšky pěkně rozehrávají... :-) Ale jsme na startovní čáře celé škály vyráběných modelů, takže se do toho pouštět nebudu. Kytara je určena začátečníkům, studentům ZUŠ a hudebním nadšencům, kteří chtějí utratit za nástroj částku do pěti tisíc. Pak si přijdou na své. Devizou je to, že kytara ladí, je hezká pro oko, perfektně zpracovaná, lak je prvotřídní a za ty prachy je opravdu dobrá. No, umějí to tam v Toledu.

Závěr

Nástroj chválím, protože i v nejnižší cenové hranici si ve Španělsku dali záležet. Snese srovnání i s kytarami Strunal, které jsou asi na stejné úrovni kvality a ceny a bojují ovšem o místo na slunci ve světovém měřítku s ostatní španělskou konkurencí, jako Admira, Almansa, Prudencio Saez, Aparicio, Sanchez, Raimundo... Všechno vynikající manufaktury. Asijské nepočítám. To bych se nedopočítal...

Kdo chce pravou španělku, (myslím tím kytaru), protože španělská kytara má vždycky svůj charakter, a tím je zvuk rasquada, za málo peněz a vyrobenou ve Španělsku, tak může sáhnout právě po téhle. Opačný případ nastává, když si koupím nástroj, který má hezkou vinětu s anglickým, španělsky znějícím nápisem, majitel firmy je Belgičan, Rus, Němec, Čech nebo Korejec, vyrábí se v Číně, přiveze ho na lodi Holanďan, České dráhy ho dopraví na překladiště do Uhříněvsi a kamion s nápisem Franta nad palubkou ho složí do obchodního areálu, kde dřív býval třeba sklad velkých špulek s kabelem. Z takového nástroje se stává bezpohlavní jedinec s neodolatelnou cenou. No ať si každý vybere. A svět chce být klamán. U Rodrigueze si vybere každý. A ještě něco - mají moc pěkné webové stránky. Mrkněte tam.