Manuel Rodriguez C India a Jumbo C Arce - španělská inspirace

Toledo je město ve vnitrozemí Španělska, ležící asi pětasedmdesát kilometrů jihovýchodně od metropole Madridu. Odbočka z dálnice A42 ve směru z Madridu do Toleda na pětatřicátém kilometru vás zavede do Esquivias, kde se nachází sídlo více než sto let existující, velmi tradiční firmy Manuel Rodriguez a synové.

Buď můžete snít a cestovat prstem po mapě, nebo můžete vzít do rukou některý z nástrojů Manuela Rodrigueze a ocenit láskyplnou péči, kterou v manufaktuře kytarám věnují. Volím druhou variantu a konečně se dostávám k jádru věci, totiž ke dvěma kytarám u Manuela Rodrigueze neobvyklé konstrukce s kovovými strunami.

C India

První z kytar je polomasivní dreadnought s krásnou cedrovou deskou. Co upoutá na první pohled a dotek, je šíře hmatníku - není to obligátních 43 mm, hmatník je o asi o 4 mm širší. U tradičního výrobce španělských kytar to asi ani tak nepřekvapí, překvapivý je ovšem vliv šíře hmatníku (a zároveň rozteče strun) na zvuk nástroje. Ten je na dreadnought poměrně otevřený, čitelný a nepřebasovaný. Tomu asi přispívá docela tenká vrstva pružného laku, který na některých místech horní desky kopíruje strukturu dřeva a nezavírá možnost rezonance. Kytara velmi dobře reaguje na prstovou techniku hry, při hraní trsátkem (zejména mým dvoumilimetrovým) se musí hodně s citem, od výrobce má kytara poměrně nízký dohmat. Beru inbusový klíč a povoluji výztuhu, čímž zároveň zjišťuji, že pěkně plynule funguje. S vyšším dohmatem dostává kytara silnější zvuk bez ztráty přesnosti ladění a větší rozsah dynamiky, která se zastaví v bodě na cedr až neobvykle zvonivého zvuku. Oceňuji výřez pro hraní ve vyšších polohách, jemuž je podřízeno i tvarování patky krku v místě uchycení na tělo nástroje - patka má vybrání na straně výřezu tak, aby vzniklo co nejvíce volného prostoru pro levou ruku. Kytara je osazena snímáním L. R. Baggs Element s kobylkovým flexibilním snímačem a jednoduchým ekvalizérem (Volume, Bass, Middle, Treble) umístěným klasicky na horním lubu. I když nejsem bezvýhradným příznivcem piezosnímání, tento systém hraje určitě pěkně, bez typického „pleskavého“ zvuku běžných krystalových piezosnímačů.

Vzhledu nástroje dominuje palisandr zadní desky s javorovým proložením v ose, bytelně působí mahagon, ze kterého je zhotoven krk, pěkný palisandr na hmatníku by snad zasloužil napustit olejem, jinak ale ani hmatníku, ani pražcům není co vytknout. Malinkatou pihou na kráse je několik teček jiného odstínu laku v místě spoje krku a hlavice, které jsou ale vidět až při opravdu pečlivém ohledání a funkčnosti pochopitelně nijak nepřekáží.

Jumbo C Arce

Tahle kytara je sice deklarována jako jumbo, ovšem vliv tvaru španělské kytary rozhodně nezapře. Tělo je zde oproti předchozímu modelu menší, se stejně provedeným výřezem a stejnou elektronikou. Na horní desku je zde použit masivní smrk s hustší strukturou a podle toho, že není znát sebemenší deformace horní desky vlivem tahu strun, jde o smrk velmi pevný, který je asi i důkladně vyztužen žebrováním ožebrovaný. Luby a zadní deska jsou vyrobeny z hustě fládrovaného javoru, zadní deska má v ose proložení z indického palisandru. Kytara tak působí vzrušujícím a svátečním dojmem. U modelu C India i u Jumba je zajímavá, a pro kovové struny ne tak obvyklá, konstrukce kobylky s provlékáním strun, podobně jako u španělské kytary. Mahagonový krk je o něco subtilnější než v předchozím případě, týká se to šířky, ale hlavně tloušťky. Pro lakování nástroje platí totéž co u modelu C India, opět včetně několika bezvýznamných teček jiného odstínu u hlavice kytary.

Zvuk je velmi vyrovnaný, dle očekávání smrk snese i razantnější trsátkovou hru. Už dlouho jsem neslyšel tak hezky zvonivé výšky při hraní beglajtu. Protože horní deska je smrková (a ta potřebuje nějaký čas na rozehrání), není rozsah dynamiky zatím tak velký jako u předchozího modelu s cedrovou deskou. Při hraní akordů, ať už prstovou nebo trsátkovou technikou, se ale tóny krásně pojí dohromady.

Závěr

Musím poctivě přiznat, že obě kytary se mi opravdu hodně líbí, u modelu C India oceňuji dynamiku a barvu tónu, u modelu C Arce krásně vyzní akordy. Kdybych se měl rozhodovat mezi těmito dvěma kytarami, zvolil bych asi C India, je snad trochu univerzálnější a je už teď velmi citlivý i na prstovou techniku hry. U Jumba se ten, kdo se pro něj rozhodne, určitě dočká typického „smrkového“ zvuku, tento nástroj se začal rozehrávat i po poměrně krátké době mého testování.

Klasických dreadnoughtů a jumb je na světě spousta, je dobře, když někdo jde vlastní cestou. Model C India i C Arce jsou zvukově originální nástroje, a právě proto jsou zajímavé a výjimečné.