M-Audio Studiophile AV 20 a AV 30 - aktivní reproduktory pro domácí studio

Při práci s muzikou jsme si už zvykli, že vše může být virtuální. Basa, hammondky, kytarový aparát, symfonický orchestr... Vícestopý DAW dává pocit virtuálního studia a virtuálních spoluhráčů. Virtuálnímu bubeníkovi můžeme nastavit procentuální odchylku od tempa, aby nehrál příliš přesně. Kam to všechno spěje? Jediná věc ve studiu taková nikdy nebude: naše uši. Tedy alespoň do té doby, než nás ovládne Matrix

Úvod

Malá studia bývají tvořena jedním muzikantem, notebookem, zvukovkou a nástrojem. U ženatých hudebníků je pak důležitou osobou manažerka (manaželka), která dohlíží na striktní dodržování poskytnutého času nahrávacích frekvencí. V takové konstelaci jsou jediným možným řešením odposlechu sluchátka nebo malá reprosoustava. Ta nemusí, vzhledem k často malé kubatuře prostor, oplývat vysokým hudebním výkonem. Měla by hlavně poskytnout věrný obraz zvuku, který nenalhává, a určitou praktičnost při ovládání.

Bedničky AV 20 a AV 30 od M-Audia si kladou za cíl nabídnout slušný poslech právě v podmínkách domácího studia. Využití lze samozřejmě směřovat i k počítačovým hrám, domácím kinu a multimédiím vůbec.

Kdo to je?

Koncepce obou párů je standardní. Aktivní soustava, kde levá bedna obsahuje zesilovač, pravá je pasivní reproduktor. Obě soustavy jsou dvoupásmové, obsahují magnetické stínění reproduktorů. Zezadu je umístěn bassreflex. Dražší AV 30 nabízí zvýraznění basů (on/off) a dva vstupy. Bedny AV 20 mají vstup jeden.

Povrchová úprava je a la černé dřevo, i když je to samozřejmě laminovaná dřevotříska :-) Každá z bedýnek je vzhledem k malým rozměrům solidně těžká, aktivní polovička vždy o něco víc.

Vybalení

Krabice obsahuje několik kabelů, manuál a vlastní reproduktory. Dostaneme též dvě měkké samolepicí podložky. Mají se nalepit zespoda za účelem tlumení vibrací přenášených mezi podložkou a korpusem.

Kabelů je více, popíšeme je postupně. Napájecí šňůra má standardní malou koncovku "dvoupólovku". Potom máme k dispozici půldruhého metru dlouhý kablík dvakrát cinch na malý jack. Slouží na propojení zesilovače se signálovým zdrojem. Dalším audio kabelem je jack-jack pro vstup aux in. Ten samozřejmě není přiložen k AV 20, protože aux in nenabízí.

Na spojení bedýnek je určen dvoužilový kablík bez konektorů. Jak je zvykem, má oholené konce a barevně odlišenou izolaci. Měří celé dva metry, ale s údivem jsem zjistil, že i na malém stole to může být skoro málo. To když jej musíte protáhnout kolem monitoru a všech dříve zapojených drátů.

Manuál je jednoduchý ale úplný, nabízí blokové schéma zapojení a poměrně detailní technickou specifikaci. U dražšího modelu je uvedena i frekvenční charakteristika.

Mechanické provedení AV 30

Začneme u pravé bedny. Ta je pasivní; tedy jednodušší a lehčí (to si prosím neberte osobně, dámy). Zepředu se na nás usmívá třípalcový basový reproduktor a výškáč 3/4''. Oba jsou zasazeny do zakulaceného plastového profilu, který protíná přední stěnu odshora dolů. Chrání je drátěné mřížky. Funkční a elegantní.

Zadní část je z bytelného plechu. Uprostřed jsou klasické mechanické svorky na přívod výkonového signálu z levé bedny. Nad nimi je umístěn bassreflex hluboký šest a široký tři centimetry. Kromě popisků zde už nic jiného nenajdeme.

Mnohem zajímavější věci se dějí na levé, tedy aktivní, bedýnce. Přední strana se liší sluchátkovým výstupem a vstupem pro signál aux in. Oba porty jsou dobře přístupné. Nalevo od nich je ovladač hlasitosti.

Zadní strana si nyní, vzhledem k vlastní důležitosti, vymínila vlastní odstavec...

Zadní strana z blízka, AV 30

... takže na zadní straně najdeme dole uprostřed samici přívodní šňůry. Vedle ní je přepínač 220 V/110 V. Je zapuštěný a nechtěné přepnutí nehrozí. O kousek výš na nás čeká hlavní vypínač. Zapínání na zadní straně je, přiznejme si, nepraktické.

Napravo od bassreflexu je mechanická svorkovnice se signálem pro pravý reproduktor. Nalevo pak dvě cinch samice pro vstup signálu input. Pod nimi je umístěn přepínač zvýraznění basů Bass Boost (on/off).

Zbytek místa je hustě popsán a vyplněn různými symboly. Schválně jsem to spočítal, vyšlo mi třináct piktogramů :-)

Bednu jsem ze zvědavosti otevřel. Celkové provedení, spoje i součástky působí solidním dojmem. Kablíky k reproduktorům mají konektory pro snazší odpojení. Na desce se součástkami jsou, kromě trafa a žeber chlazení, dokonce i dvě skleněné pojistky. Vnitřní obvod stěn je obložen buničinou. Zezadu reproduktorů je výrazné magnetické stínění.

Zapojení a ovládání AV 30

Stačí to zapojit a hrát. Asi jste postřehli, že vstupy jsou dva: Zadní input a přední aux in. Oba mají stejnou prioritu, při současném zapojení hrají najednou. Nejdřív jsem z toho byl v rozpacích, očekával jsem automatické vypnutí zadního vstupu, pokud připojím aux in. Ale s odstupem času to beru jako možnost míchat v odposlechu dva signály najednou, třeba při jamování s cédéčkem. Tedy jednoznačná výhoda. Pokud jeden ze signálů nechci, prostě jej ztlumím.

Jediné ovládání zajišťuje potenciometr Volume. Korekce, kromě přepínače Bass Boost, nejsou k dispozici. Výhybka pracuje na 3,3 kHz.

Při zapnutém zesilovači je slyšet malý brum. Hravě byl maskován ("přehlušen") hukotem notebooku. Ani v tichu nebyl nijak výrazný. Šum zesilovače se projevoval až při krajních polohách volume. Při vypnutí se ozve jenom slabé lupnutí, zapnutí probíhá potichu. A to vše platí bezezbytku i pro AV 20. Celkově je zde potřeba pochválit.

Prstenec obepínající knoflík hlasitosti je modře podsvícen. Šikovná drobnost - intenzita podsvícení roste od slabého světélka po jasně "modrou záři nad Kladnem", v závislosti na nastavené úrovni hlasitosti. Nešikovná drobnost - chod točítka je sice příjemně tuhý, ale prokluzuje. Povrch je totiž hladký, má relativně malý průměr a malou délku, a ještě ke všemu je zakulacený. Na malé změny hlasitosti bezvadné, na větší skoky ne. Damned!

V čem se lišíme?

Bedny AV 20 jsou oproti dražšímu modelu asi o třetinu užší. Vyzařování zvuku obstarává jeden dvoupalcový a jeden výškový reproduktor polovičního průměru. Výhybka je nastavena trochu níže na 2,8 kHz.

Typ AV 20 nenabízí Bass Boost, ani aux in a výstup na sluchátka. Zadní strana vypadá shodně jako u třicítky, jen bassreflex má rozměry pět na dva a půl centimetru. No a piktogramů je opět třináct. Čistá práce.

Ovládání AV 20

Nic než ovládání hlasitosti. Knoflík je opět podsvícen modrým prstencem, ale jeho intenzita zůstává stejná, bez ohledu na nastavenou pozici.

Vypnutí zajišťuje aretovaná poloha potenciometru hlasitosti v nulové poloze. Bohužel, nepraktičnost při manipulací s knoflíkem se zde opět opakuje. Navíc u tohoto modelu je knob ještě více zapuštěný. Někdy holt design zvítězí nad praktičností...

Jak to hraje

V takto nízké cenové kategorii je hodnocení zvuku hodně ošemetná a "setsakrasubjektivní" věc...

Nejdříve AV 20. Zvuk byl příjemný, s poměrně velkým množstvím detailů. Očekával jsem možná trochu lepší podání výšek, basů bylo přiměřeně. Hezky vynikla panorama nahrávky. Nezaznamenal jsem žádné výrazné zkreslení. Nicméně je třeba pamatovat na malý výkon, bedny dostačují jenom v menším prostoru, řekněme do 25 m3.

Dražší model hrál o něco lépe než "dvacítka". Podání výšek mi udělalo radost, detaily nahrávky byly hezky čitelné. Basů bylo na můj vkus možná o malinko více. Přepínač Bass Boost jsem využil jen chvílemi, spíše ze zvědavosti než kvůli potřebě. Panorama nahrávky bylo opět hezky čitelné. Celkově bych označil jejich zvuk jako o něco plnější a pevnější než u AV 20. Výkon byl dostačující i do větších prostor. Bez potíží mi zahltily "akustickou špínou" místnost 35 m3.

Vzhledem k malým rozměrům obou párů a cenově-váhové kategorii musím říci, že jsem byl jejich zvukovým projevem mile potěšen.

Shrnutí

Pokud jste se začali poohlížet po nějakém "konečném řešení", které by vašemu domácímu studiu zajistilo slušnější odposlech, neopomeňte vyzkoušet ani tato "Ávéčka". Třicítka nabízí slušný výkon a versatilitu zapojení. Dvacítka nabízí jen ovladač volume, ale zase má šikovné rozměry a nižší cenu.

Od této cenové kategorie samozřejmě nečekejme top-parametry a využití pro profesionální účely, jak nás přesvědčuje úvodní strana manuálu. Ale důstojné místo v domácím studiu si určitě zaslouží. A myslím, že jej i hravě obhájí. Je to všechno přece jenom hra :-)