Line 6 M9 Stompbox Modeler - digitální multiefekt

V devadesátých letech, spíše v jejich polovině, jsme zaznamenali veliký průlom v oblasti digitální simulace kytarových a basových aparátů, nejrůznějších efektů, reproboxů a mikrofonů. Jednou z prvních vlaštovek v tomto oboru byla americká firma Line 6, která přišla na trh se svým modelingovým procesorem POD, který postupně osazovala jak do mimozemsky tvářící se červené fazole, tak postupně i do komb, kytarových hlav, programovatelných či neprogramovatelných stompboxů a podlahových či rackových procesorů. Jedním z těchto produktů se budeme zabývat v tomto článku.

Popis

Přestože červené „péódéčko“ ve tvaru již zmíněné fazole bylo původně sestrojeno zcela jistě pro přímé nahrávání, postupně byla firma vedena svými zákazníky k výrobě několika druhů footswichů a držáku k mikrofonnímu stojanu, za účelem použití tohoto produktu při živých vystoupeních. Čas prověřil, že je zapotřebí uspokojit oba tábory uživatelů. Muzikanty, kteří nacházejí kladné výsledky svého počínání při práci doma ve svém studiu, ale i ty, kteří tráví většinu svého času na pódiích. Zabudování modelingového procesoru přímo do aparátu nebo alespoň do kompaktního pedalboardu na sebe nenechalo dlouho čekat.

Podlahový multiefekt M9 Stompbox Modeler (dále jen M9) v sobě skrývá více než sto simulací zvuku moderních i vintage efektových pedálů. Konkrétně zde nacházím sedmnáct druhů zkreslení, dvacet tři druhů modulačních efektů (chorus, flanger, atd....), dvacet šest filtrů, dvanáct kompresorů a ekvalizérů, devatenáct druhů delaye, dvanáct reverbů a ještě smyčku, kterou můžeme nahrát až do délky dvacet osm vteřin.

Čas prověřil rovněž i to, že uživatelé asi raději při nastavování parametrů raději točí knoflíkem než klikají na tlačítka jako na kalkulačce. Docela možná to může být i jenom záležitost módního trendu, každopádně u M9 se výrobce přiklonil k variantě otočných knoflíků, kterých je zde hned šest. Nad touto šesticí je poměrně přehledný displej, kde se krom názvu efektu zobrazuje úroveň jednotlivých knoflíků ve tvaru úsečky, tedy žádné luštění hodnot digitálních číslic. U M9 je možno uložit až dvacet čtyři různých nastavení. V podstatě máte možnost si předem vyladit dvacet čtyři pedalboardů pro všechny možné příležitosti.

Různá pódia se chovají různě, a tak si vlastně můžete udělat i nastavení s pojmenováním podle sálů, kde průběžně hrajete. Rovněž to oceníte v situaci, kdy hrajete ve více kapelách rozlišných žánrů. Bez použití uložených nastavení můžete okamžitě spojit tři efekty s tím, že v rezervě můžete mít připravené další tři pro rychlou výměnu. Nastavení si můžete hromadit a zálohovat pomocí MIDI ve vašem počítači.

Celý multiefekt působí velice masivně a měl by nějaký ten „rock ‘n’ roll“ určitě vydržet. Celokovová konstrukce, sedm nožních přepínačů pro efekty a zvukové banky, šestice potenciometrů je chráněna tyčovinou ve tvaru madla, kdyby vám náhodou ujela noha z přepínače pro aktivaci smyčky. Pokud jde o konektory, nacházím zde krom’ již zmíněného MIDI (in + out) stereo vstup i výstup, dále pak dvě zdířky pro dva expression pedály, pomocí kterých je možno vždy dva parametry nastavovat nohou. Tyto pedály nejsou součástí balení. M9 může pracovat v režimu true bypass nebo DSP bypass, takže lze úplně vyřadit nebo lze zachovat například dozvuk echa nebo reverbu. Součástí balení je devítivoltový adaptér. Multiefekt nelze napájet bateriemi.

Zvuk

Projíždím si jednotlivé efekty a možnosti jejich nastavení. Efekty, respektive modely efektů způsobujících zkreslení, znějí některé velmi zajímavě. Rozhodně zde nebudu vyjmenovávat všechny jejich názvy, protože si myslím, že bych tím článek značně znepřehlednil. Na displeji vždy naskočí názvy parametrů k jednotlivým otočným knoflíkům. Máte pocit, jako když si hrajete vždy s tou určitou krabičkou. To je fajn. Jak si tak na různá zkreslení preluduji, napadají mě projekty, kde bych asi tak tento zvuk mohl použít, ale naopak, u některých zvuků mě zas napadá, že se snad ani nikde uplatnit nemohou. Osobně se mi velice zamlouvají zvuky Classic Distortion, který simuluje ProCo Rat a Color Drive, který simuluje legendární overdrive značky Colorsound. Ten jsem několikrát viděl a hlavně slyšel u Knoxe, kamaráda a kytaristy britských Vibrators. Zvuk který nemusím, je například simulace krabice Metal Zone, nazvaná Heavy Distortion. Zní rovněž celkem věrohodně, ono potřebné „dž dž dž džžžž“ tam opravdu je. Honem raději dále.:-)

Modelování efektů delay i reverb je myslím topem tohoto multiefektu. V podstatě všechny druhy simulací jsou pěkné a použitelné. Zejména simulace RE 101 s názvem Multi Head mě zaujala a z modernějších asi Dynamic Delay, simulující TC Electronic 2290. Nechybí samozřejmě ping pong, reverzní echo nebo kombinace echa s chorusem. Je zde využitelná funkce Tap, kdy je možno si před sólem podle bubeníka „nadupat“ rychlost opakovačky. K této kategorii bych asi přiřadil i Looper. Jak jsem již napsal, dvacet osm vteřin je již solidní interval k vyblbnutí se s vrstvením jednotlivých kytar na sebe. Ovládání smyčky je velice jednoduché, v podstatě téměř jako u kazeťáku.

Modulace chorusů, flangerů, phaserů, efektu tremolo, rotary, autowah a nejrůznějších druhů filtrů, jsou rovněž z větší části zajímavé a použitelné. Zejména třeba Seeker, který simuluje analogový efekt Seek Wah od Zachary Vexe, zní moc pěkně. Hlavně při vědomí, že cena M9 je v podstatě totožná s cenou samotného Z-Vexe. Pravda, ručně malovanou krabičku ale M9 nemá. U použitých modulačních efektů bych byl opatrný zejména při spojování s některými druhy zkreslení. Mohla by se na vás vyvalit dosti nežádoucí „chemie“.

Následují simulace nejrůznějších kompresorů a ekvalizérů. Nechybí samozřejmě také Noise Gate. Nesmím také zapomenout na chromatickou ladičku.

Závěr

Digitální modelingový procesor M9 od firmy Line 6 umí napodobit více než sto efektů a umožňuje jejich různé kombinace uložit až do dvaceti čtyř presetů, což naznačuje, že jde o multiefekt velice univerzální a svojí snadnou nastavitelností i praktický. Až na zásadní odpůrce digitálních zařízení by si pár nastavení vybral určitě každý. Domnívám se, že u některých studiových nahrávek by škarohlíd jen těžko hledal, kde je použit originál a kde digitální simulace. Rozhodně nemá cenu se asi bavit o porovnávání s originály. Někdo v tom rozdíl uslyší, někdo ne, někdo jej tam bude chtít slyšet a jiný zase ne. Je třeba brát v potaz i náročnou manipulaci s klasickými krabičkami, složité upevňování do pedalboardu, propojování a řešení napájení toho všeho. Přinejmenším na to náturu každý nemá a v neposlední řadě třeba ani finance. Stačí, když se podívám na svůj pedalboard, který je osazen asi tak desetinou toho, co umí napodobit M9. Jeho pořizovací cena byla asi tak pětkrát vyšší než cena M9...

Dlouho jsem hledal nějaké kompaktní zařízení do klubu, které by nahradilo efektový rack, bylo snadno ovladatelné, lehké, a zabíralo co nejméně místa na pódiu. Ideální by bylo, pokud by obsahovalo i looper, auto-volume delay a ladičku.

Všechny tyto požadavky mi splňuje Line 6 Stompbox Modeler M9. Pro zvukové puristy má ještě jednu důležitou vlastnost: True Analog Bypass.

M9 používám ve spojení s Kytarou Parker Fly Select Artist, LeeHooker LH Comp Trip, VHRelief AD99, 6180 Ernie Ball Volume Pedal Jr.