Line 6 DT50 - nová vlajková loď firmy aneb nemožné ihned…

Již minulý rok uvedla firma Line 6 na trh novinku s názvem DT50. Jedná se o řadu, jejíž základ tvoří lampový zesilovač, dvě komba, která zmíněný zesilovač obsahují, a reprobox 4 x 12”. K nám dorazila novinka trochu později. Pojďme se tedy podívat, co si na nás ti Američani zase vymysleli.

Máme tu tedy čtyři produkty. Samotnou hlavu DT50 Head, k ní určený zkosený reprobox obsahující čtveřici dvanáctipalcových reproduktorů Celestion, z nichž dva nesou označení G12H90 a dva Vintage 30, a dvě komba. Obě se shodným zesilovačem, který je v hlavě HD50, lišící se osazením reproduktorů. DT50 112 nesoucí jeden reproduktor Celestion G12H90 a druhé, osazené dvěma reproduktory, opět Celestion v kombinaci jeden G12H90 a druhý Vintage 30.

Co že to vlastně umí a proč nová vlajková loď firmy?

Základem je tedy zmíněný zesilovač HD50. Jedná se o první zesilovač na světě (alespoň dle mých informací), který dokáže konfiguraci nikoli napodobit, ale skutečně v ní i fyzicky pracovat, a dokonce během okamžiku tuto konfiguraci měnit.

Pro ty, co netuší: Na světě existuje mnoho zesilovačů pro elektrickou kytaru a každý z nich se liší svou konstrukcí. Několik základních konfigurací se ale za celou tu dobu vývoje kytarového zvuku stále opakuje. V podstatě lze všechny konstrukce shrnout do tří charakteristických znaků, kterými se zásadně liší. Zaprvé druh elektronky (trioda nebo pentoda), zadruhé třída zesilovače, (class A nebo class AB) a zatřetí typ záporné zpětné vazby (tedy spíše její velikost). Každý z nich má zásadní vliv na zvuk zesilovače, na jeho dynamičnost a frekvenční průběh.

Zesilovač DT50 má na předním panelu tři voliče, kterými okamžitě přepínáte všechny zmíněné konfigurace, a to v libovolných kombinacích, které se vám uloží do vybraného presetu. Můžete si vybrat jednu ze čtyř záporných zpětných vazeb a zkombinovat s triodou, nebo pentodou ve třídě A nebo AB. Jak je libo. Tolik o koncovém stupni. Zesilovač je osazen dvojicí 12AX7 v pre-ampu, dvěma elektronkami EL34 v koncovém stupni, a jeho výkon je ve třídě AB 50 W a ve třídě A 25 W.

Navíc zesilovač obsahuje HD modelingový obvod obsažený v efektových pedálech řady POD HD, který velmi věrně simuluje většinu nejpoužívanějších předzesilovacích obvodů současnosti a umožní vám nakroutit na zesilovači takřka všechno. Od křišťálově čistého zvuku po nejbrutálnější zkreslení.

Zesilovač sám disponuje dvěma libovolně nastavitelnými kanály, mezi kterými je možno přepínat. Každý kanál je vybaven ovladači Drive, Bass, Mid, Treble, Presence, Reverb a Chanel Volume. Pro oba kanály je tu pak společný Master Volume, který při vytažení přepne zesilovač do režimu Low Volume, při kterém vám omezí výstupní výkon a přidá trochu basů, pro lepší pocit ze hry s nižší hlasitostí.

Co vám to všechno přináší?

Především neuvěřitelnou flexibilitu v podobě libovolné kombinace všech různých konfigurací, kterou byste marně hledali kdekoli jinde. Líbí se vám například zvuk Marshalla, který má v originálu koncový zesilovač ve třídě AB, ale chtěli byste zároveň trochu hutnější spodek? Není problém. Prostě přepněte přepínač A/AB, a je to. Máte tu totiž možnost kombinovat všechno se vším. Abyste něčeho takového dosáhli s jinými zesilovači, museli byste vzájemně mezi sebou propojovat předzesilovací sekce různých (ne zrovna levných) aparatur s koncovými stupni jiných. A to není zrovna jednoduchá záležitost. Je dokonce s některými nemožná, neboť nemají výstup na efektovou smyčku. Jiné aparatury umožňují přepnutí například ze třídy A na AB, ale nikoli okamžitě. Většinou je třeba vypnout alespoň standby a chvíli počkat, než se napětí v zesilovači ustálí. DT50 toto však zvládá během asi tak půl vteřiny, a to s minimálním lupnutím v reproduktorech.

Tím to všechno nekončí. Pokud propojíte DT50 s některým z podlahových multiefektů POD HD jediným XLR kabelem, veškerá komunikace mezi zesilovačem a efektem probíhá digitálně právě po tomto jediném kabelu a celý zesilovač včetně změn konfigurací můžete ovládat z něj, ale i naopak. Potenciometry na DT50 jsou identické s těmi v POD HD. Konec šílené drátařině mezi pedalboardem a zesilovačem, kdy mezi „předkem a zadkem pódia vedlo bago“ šňůr. Tady stačí jedna tenká, téměř libovolně dlouhá. (Maximální dovolenou délku jsem se nikde nedočetl.) Navíc je POD HD schopný ovládat až čtyři DT50 a směrovat signál z POD například do dvou zesilovačů ve stereu nebo v režimu, kdy každý zesilovač hraje jiným zvukem, a kombinovat je. Všechno po jednom XLR kabelu. Zesilovače propojíte sériově za sebe a o vše se postará POD HD.

Jak to hraje?

Přiznám se, že informace o DT50, než dorazily první kusy, byly dost kusé a často i zmatené, takže jsem se domníval, že je to celolampová hlava. S tím jsem také při prvním zkoušení k zesilovači přistupoval. A musím uznat, že mě ani ve snu nenapadlo, že hraji na simulační aparát s lampovým koncem. Hraje to opravdu skvěle. Čisté zvuky jsou krásně čisté, ale pokud je chcete trochu zahřát, není to žádný problém, a ani opravdu hi-gainové zkreslení nedělá DT50 žádný problém. A že má toho gainu opravdu hodně v záloze. Přitom se zvuk nijak neslévá a ani nebzučí, jak tomu bylo například u Line 6 Spider Valve. Na vývoji celého aparátu se podílel i Reinhold Bogner, se kterým Line 6 již dlouho spolupracují a který tentokrát zasahoval i do simulačních částí.

Reverb je opravdu luxusní a dodá kytaře krásný prostor, nemaže ani nic nezakrývá.

Pokud budete používat zesilovač samostatně bez POD, máte k dispozici dva kanály přepínatelné nožním přepínačem a na zadním panelu můžete využít jacky pro externí efektovou smyčku a monofonní XLR výstup se simulací reproboxu pro přímý výstup do mixu. Celá konstrukce působí trochu retro dojmem, ale budí důvěru. Všechno je masivní a robustní.

Reprobox DT50 je trochu větší než ostatní z řady Line 6 a má trochu víc zkosenou horní desku, než je tomu u podobných výrobků. Díky tomu má box hutnější a trochu hlubší basy a kytarista stojící blíže u bedny se lépe slyší.

Propojíte-li DT50 s POD HD, máte mnoho možností, jak všeho využít. Kdo četl pozorně i můj předchozí test na POD HD, asi chápe...

Testoval jsem tohohle chameleona zrovna v době, kdy jsme nahrávali novou desku, a hned jsem pár kytarových partů zkusil nahrát na něj. A zůstaly tam, a dokonce už teď ani nepoznám, které to byly, což ve společnosti Blackstar (Series One 200), Krank (Revolution a Krankenstein) a Mesa/Boogie (Dual Rectifier), na které se nahrávalo, není vůbec špatné.