Lespaulovská variace z Japonska - Yamaha AES920

Yamaha AES920
Yamaha AES920

Elektrické kytary Yamaha nejsou v našich krajích příliš rozšířeny. V obecném povědomí jsou především telecaster z řady Pacifica signovaný Mikem Sternem a přechod Franka Gambaleho k Yamaze od Ibanezu. Právě jeho kytara patří do výrobní řady AES, z níž je i nástroj, který mám před sebou. Řada AES je tedy značně rozsáhlá, neboť kromě zmíněného obsahuje také jazzové lubovky.

Konstrukce, vzhled, zpracování

Typ AES 920 je - už kolikátou - variací kytary Les Paul. Tělo i krk nástroje jsou z mahagonu, výrobce materiál specifikuje jako africký mahagon, narozdíl od typů 720, 620 a 420, kde je specifikace pouze mahagon (nebo žádná specifikace), z čehož se dá odvodit používání různých materiálů, a tedy i proměnlivý charakter zvuku jednotlivých nástrojů. Přesnější specifikaci materiálů chápu jako snahu výrobce zaručit kvalitu a charakter nástroje a posunout nástroj do vyšší kategorie. Tělo je ze dvou kusů mahagonu, na něž je přilepen svrchní javorový plát - opět ze dvou kusů - takže tradiční lespaulovská konstrukce (s výjimkou tvaru). Vrchní plát těla je z očkového javoru, což prozrazuje opět snahu posunout tento nástroj do vyšší třídy. Dle specifikace by se mělo jednat o plát z masivního dřeva (jako má originální Les Paul), má tedy vliv na výsledný zvuk nástroje a nejde pouze o estetický dojem. Na rozdíl od Les Paula je tělo nástroje v zadní části tvarované pro lepší držení. Také bombírování vrchní strany je jiného, řekněme hranatějšího charakteru. Hranění těla je ze světlého dřeva, tedy opět luxusnější vzezření než hranění z plastu.

 

Krk je k tělu přilepen a je z jednoho kusu. Nemá hranění. Úhel napasování krku a sklon hlavice odpovídá Les Paulu - opět vyzkoušený a funkční koncept. Hmatník je z palisandru a má jednoduché orientační značky, každá je navíc bíle ohraničena, což je esteticky spíše na škodu. Pražce jsou spíše tenčí a dobře usazené a zbroušené, nultý pražec je kostěný - vše jak se sluší na nástroj této kategorie.

 

Mechaniky jsou podepsány Yamaha - Japan, jsou jednoduché, základní řada, chodí plynule, možná až příliš lehce. Kobylka a struník jsou "yamahácká specialitka", což je na jedné straně dobře z hlediska výjimečnosti nástroje, na straně druhé může vzniknout problém s jejich sháněním v případě poškození. Co nás bude zajímat, je největší odlišnost tohoto nástroje od Les Paula, kdy struny jdou skrz tělo!

Yamaha AES920
Yamaha AES920

Kytara je osazena dvěma humbuckery Seymour Duncan '59 SH-1. Knoflíky ovládacích potenciometrů jsou opět "yamahácká zvláštnost", výhradu mám k jejich rozmístění, vzhledově i ergonomicky by bylo lepší, kdyby kopírovalo tvar těla. Třípolohový přepínač má standardní funkci i umístění. Ovladače volume jsou pro každý snímač zvlášť, tónová clona je společná.

 

Testovaná kytara je v barvě honeyburst, zadní strana nástroje je hnědá. Pro lepší vyniknutí pěkné kresby očkového javoru použitého na vrchní desku bych spíš uvítal jednobarevné provedení, nástroj by jistě působil luxusněji. Malou tragédií je lak kytary. Silná vrstva polyesterového laku znehodnocuje jinak pěkný a kvalitní nástroj, působí dosti umělohmotným dojmem a je nehezká v detailních partiích a spojích. Použití laku je dáno snazší výrobní technologií, což je pochopitelné, ale je to škoda. S lepším lakem by mnohem lépe vynikl pěkný materiál vrchní desky.

 

Pocity ze hry

Teď k tomu, co kytaristu naopak zajímá jako první - jak nástroj hraje a jaký z něj má pocit. Kytara má silnější profil krku, který skvěle padne do ruky, přesně v intencích kytary lespaulovského typu. Díky tvarování těla se kytara skvěle drží. Struny jdoucí skrze tělo mají zřejmě největší podíl na tom, že se kytara chová od Les Paula poněkud odlišně. Je mnohem živější, zvuk je barevnější a tlustší, kytara má značný twang, což znamená, že nejlépe funguje na čisté zvuky a malá zkreslení. Na velká zkreslení je zvuk přeci jen trochu moc barevný a chlupatý. Nástroj přímo funkově střílí, na čemž se krom dřeva a snímačů podílí také struník, který není z jednoho kusu, ale jedná se o šest samostatných částí způsobujících kovové dozvuky.

 

Ani snímače nepředurčují nástroj k velkému zkreslení. Oba Duncany jsou vyrovnané a dobře spolu fungují. Řekněme, že jsou duncanovskou obdobou Gibsonů 490. Jejich zvuk je možná více vintage a proto skvěle vyniknou při čistých zvucích. Zvlášť patrné to je u kobylkového snímače, který je na čistý zvuk zcela plnohodnotný a má nádhernou kovovou barvu a dostatečnou dynamiku - můžete na něj klidně hrát blues bez jakéhokoli efektování. Tyto vlastnosti, zejména dynamiku, kobylková 490 přece jen postrádá. Jak bylo řečeno, tónová clona je pro oba snímače společná, čímž jsou lehce ochuzeny barevné možnosti nástroje. Navíc má clona dost malý záběr a při jejím zavírání je zvuk "pod dekou". Mně se kytara nejvíc líbila při plně otevřené cloně.

 

Ač vzhledově nástroj nejvíc připomíná Les Paul, na základě popsaných vlastností bych jej spíše charakterově přiřadil ke kytarám Paul Reed Smith. Jedná se o sympatický instrument, který najde své příznivce zejména mezi milovníky malých a středních zkreslení a čistých zvuků. Zpracováním a osazením se jedná o nástroj střední až vyšší třídy, což podtrhuje kvalitní pevné pouzdro, které ke kytaře patří. Také naprosto precizně zpracovaný hmatník a kvalitní zabroušení a usazení pražců patří k nástroji této kategorie.

 

Cena:

Yamaha AES 920 je elektrická kytara lespaulovské konstrukce s charakterem kytar PRS. Je osazená dvěma humbuckery Seymour Duncan '59 SH-1 a její cena je 41 900 Kč.

 

Plus:

zvukově atraktivní nástroj

použité dřevo

profil krku

hmatník a pražce

snímače

pevné pouzdro

 

Mínus:

použitý lak

tónová clona

kvalita provedení a design zůstal na půli cesty, při trochu větším dotažení by nástroj mohl působit mnohem atraktivněji

Psáno pro časopis Muzikus