Korg Microkorg XL - vyšší verze úspěšného virtuálně analogového nástroje Microkorg

Když v roce 2002 na klávesový trh vtrhl Microkorg, byla to senzace. Obrovský úspěch tohoto mrňouska spočíval v nevídaně nízké ceně, v nekompromisním zvuku, skvělé mobilitě, mikrofonu na husím krčku a také nezanedbatelném množství sex-appealu. Microkorg přinesl virtuální analogy masám.

Snad i firmu Korg pak muselo překvapit, jaký úspěch tento nástroj sklidil nejen mezi amatéry, kterým byl nejspíš určen, ale i mezi profesionálními muzikanty. Seznam významných uživatelů Microkorgu je obrovský a sahá do všech myslitelných žánrů. Po sedmi letech od uvedení na trh se nic podstatného nezměnilo. Microkorg stále patří k nejlacinějším syntezátorům na trhu a stále se prodává jako čerstvé housky na krámě. Proto mě nový Microkorg XL překvapil. Opravdu je třeba měnit super úspěšný model? Microkorg XL podle všeho nemá být náhradou za normální Microkorg , jehož výroba (alespoň prozatím) nebude zastavena. Verze XL má za jisté navýšení ceny nabízet některá vylepšení původního modelu. Nejedná se tedy přímo o výrobek nástupnický, nýbrž spíše doplňující.

Design

První, čeho si všimnete, je dost výrazná změna vzhledu. Zatímco starý Micro vypadal se svými dřevěnými bočnicemi jako zmenšený vintage syntezátor ze sedmdesátých let, XL se nechal inspirovat spíše Fenderpiánem, přičemž hlavní knoby vypadají jako selektor programů staré pračky. Klávesy spinetového typu jsou stejně malé, ale plné, což podtrhuje dojem elektrického piána. V zásadě jsou ale ovládací prvky shodné s těmi z původního modelu. Přibyly hlavně tři velmi zajímavě řešené switch přepínače pro volby oktávy, volbu témbru a varianty zvuku.

Pravá strana nástroje je věnována editaci, zatímco na straně levé jsou umístěny především dva knoby a jeden přepínač na volbu zvuku (patche). Vše je vlastně dost podobné původnímu Microkorgu. Značné rozšíření doznal displej, který se ze sparťansky trojmístného stal vcelku komfortním a víceřádkovým. Zcela nalevo jsou pak klasická kolečka Bending a Modulation. Celkově je nástroj opět velmi malý, velmi lehký a lze jej napájet z baterie, ač neznám ještě nikoho, kdo by tuto možnost využíval.

Na zadním panelu konečně přibylo i toužebně očekávané USB pro snadnější komunikaci s počítačem. Podle výrobce by touto cestou mělo být možné nahrávat nastavení z původního Microkorgu či z nástroje MS2000. Zjevně kvalitnější mikrofon se nyní připojuje pomocí klasického XLR, což je opět potěšující změna. K nástroji je dále možno připojit externí zvukový zdroj v mono kvalitě. Výstup klasicky obstarají dva jacky L/mono a R. Samozřejmostí je výstup sluchátkový a zachování MIDI in a out.

Co to umí

Umí to v podstatě to samé jako normální Micro, jenom je toho víc a někdy je to vylepšené. Nejdůležitější je asi zdvojnásobení polyfonie na osm hlasů. Původní čtyři byly trochu omezující, takže se jedná o změnu očekávanou a vítanou. Sice to také není nic světoborného, protože při zdvojení „timbru“ se polyfonie sníží, ale v této cenové hladině virtuálních analogů více asi těžko očekávat.

Vnitřní architektura zůstala dost podobná původnímu modelu, který navazoval na syntezátor Korg MS2000, i když z modelu Radias byla implementována Multi Modeling Technology (ať už je to cokoli).  Nástroj má tedy dva oscilátory s velikým množstvím algoritmů. K úpravě zvuku dále slouží dvojice filtrů, dva LFO, generátor obálek, předzesilovač, zesilovač, EQ a efekty. Ty prý byly přeneseny na Microkorg XL z úspěšného Kaosspadu. Každopádně všech sedmnáct (najednou je možno použít dva) je zajímavých a hlavně je možné ovládat na nich většinu důležitých parametrů. Distortion, chorus, phaser či echo mají typicky digitální zvuk, který se ale umí dobře prosadit v mixu.

Jako u všech malých synťáčků, ani Microkorg XL neposkytuje příliš komfortní programování, protože programovat tolik parametrů s pomocí několika málo knobů chce dávku zběhlosti a hlavně trpělivosti. Naštěstí firma Korg poskytuje na stránkách volně ke stažení softwarový editor, který značně zjednodušuje či přinejmenším zpřehledňuje programování. Z toho by si ostatní výrobci měli vzít příklad. Kdyby Evropská unie místo regulování zakřivení okurek raději nařídila nutnost firemních softwarových editorů, byl by život klávesáka hned veselejší.

Také vocoder doznal dost pozitivních změn. Kromě lepšího mikrofonu se zvýšil počet pásem a vokodér je tak podstatně lepší a využitelnější než předtím. Podobně je na tom sekvencer, u kterého bohužel došlo i ke změnám negativním. Sice je možné nastavit si až dvaatřicetiny, zato však nelze ovládat kroky s pomocí svítícího keypadu, jako tomu bylo u starého „Micra“.

Jak to hraje?

Parádně! Z modelu XL jdou vytáhnout hodně vintage „leady“, stejně jako dost agresivní basy a jedovaté plochy s průběhem filtru. Už z presetů je poznat, že výrobce trochu pozměnil přístup. Zatímco původní Micro byl nástroj určený primárně pro taneční hudbu, který se nepředvídatelně rozšířil do všech stylů, XL už počítá s univerzálním využitím. Mezi presety tak sice ubylo drsných raveových zvuků, zato přibyly univerzální patche, jako velmi jedovatá elektrická piana, například do hiphopu, a ledy a plochy ihned použitelné třeba do funku, rocku či fusionu.

Snahou o univerzální použití sice mizí určité nepředvídatelné kouzlo původního „Micra“, ale zato je větší šance, že si k němu najde cestu i běžný uživatel. Samozřejmě, zvuk Microkorgu je do jisté míry specifický a nelze s ním dosáhnout takové flexibility, jako je tomu u drahých modelů. Přesto je zvuk na profesionální úrovni a na nahrávce či na pódiu ostudu neudělá.

Shrnutí

Microkorg je každopádně vynikající syntezátor za velmi dobrou cenu. Není však jisté, jestli se mu podaří vystoupit ze stínu staršího modelu, který se podle všeho stal jedním z nejprodávanějších syntezátorů všech dob. Ve zkratce: XL nabízí za cenu nějakých sto euro navíc oproti „normální“ verzi větší polyfonii, vylepšený vokodér, nové efekty a vynikající počítačový editor. Pokud vám nic z toho neschází, není důvod měnit nástroj. Jsem si ale jistý, že se najde dost uživatelů, kteří nové funkce ocení.