Slyšeli jste někdy o Ibanez SD9? Nemějte strach, nejedná se o stošestou variaci na Tubescreamer, přestože byste podobný dojem mohli získat z některých internetových diskuzí. Ve skutečnosti byl efekt Sonic Distortion v 80. letech na trhu paralelně s věhlasným TS9. Zřejmě se však neprodával až zdaleka tak dobře a jeho výroba byla ukončena. Netrvalo však dlouho a ceny použitých exemplářů začaly strmě stoupat. Ukázalo se totiž, že SD9 sice nebyl pro každého, ale ti, kteří si jej zamilovali, za něj byli ochotni platit nemalé částky. Firmě Ibanez to došlo sice se zpožděním (firma Maxon byla se svým dražším modelem rychlejší), ale přece. A tak tu máme cenově poměrně dostupnou reedici. Rád bych se s vámi podělil o své zkušenosti s ní.
Vnější konstrukcí tato krabička nikterak nevybočuje z „řady 9“, máme tu tradiční rozložení tří hlavních potenciometrů - míra zkreslení (Dist), výstupní hlasitost (Level) a tónová clona (Tone). Novinkou (oproti modelům z 80. let) jsou dva dvoupolohové přepínače s označením Gain a Mids. Ano, uhodli jste správně, ten první přidává více zkreslení, druhý více středů.
Nejzajímavější je ale pochopitelně celkový charakter zkreslení. Hned několik vteřin poté, co jsem efekt zapnul, jsem pochopil, proč vyvolává tak rozporuplné reakce - proč má úzký, ale zato velmi loajální okruh vyznavatelů (mezi které se počítá např. Stone Gossard z Pearl Jam). Naopak nepřestávám kroutit hlavou, jak jej jen může někdo srovnávat s Tubescreamerem. Ano, SD9M lze použít také jako clean boost, tam ale veškerá (zvuková) podobnost končí. Jedná se o zkreslení výraznější a nesrovnatelně méně poddajné než TS9 nebo TS 808. Ve vyšších nastaveních gainu dochází k mírnému zahlcování, „chrchlání“. Pokud si chcete zachovat určitou čitelnost při hře akordů, musíte gain držet zkrátka. Označení „distortion“ není úplně mimo mísu, já však ve zvuku slyším i příměs charakteru, na který jsem zvyklý od efektů typu fuzz.
Zmíněné zahlcování většinou považuji za minus, zde jsem si ho však oblíbil. Pokud chcete zvuku kapely dodat osobitou „špínu“, pak by se vám SD9M mohl zamlouvat. Reaguje obzvláště dobře na agresivní hru pravé ruky a v kombinaci s telecasterem dá zvuk vzpomenout na Johnnyho Greenwoda a jeho sólové vyhrávky z raných alb Radiohead. Pro přepínač Gain jsem nenalezl využití (kdo by chtěl ještě více zkreslení?), switch s názvem Mids mi však přišel užitečný, a to především pro dosažení tlustšího zvuku při použití singlů (pozor, výrazně naroste také hlasitost). Rozpačitý jsem byl z až příliš velkého rozsahu tónové clony - polohy pro mě použitelné jsem hledal většinou mezi čtvrtinou a třetinou chodu. Celkově se díky oné osobitosti hodí Sonic Distortion spíše pro sólovou hru a „špinavou efektařinu“. Jako jediné či hlavní zkreslení bych jej nedoporučoval, jako „koření“ ale rozhodně! S cenou 2290 Kč mi to nepřijde jako špatný obchod. Běžte si na SD9M zahrát, třeba jen zakroutíte hlavou, jak se tohle může někomu líbit. Já se však stal příznivcem.
www:
