Se signovanými nástroji bývá někdy poněkud problém. Třeba, snadno podléhají vrtochům módních trendů či vzletům a pádům signatářů samotných. Zasahoval-li nějak podepsaný umělec do samotné výroby, taky není vždy zcela jisté. No a konečně, viděl ho snad probůh někdo na to vůbec hrát? Navíc ta reklamní masírka ve všech těch bass i jiných plejerech taky něco stojí, takže otázka "bude mi to za ty prachy znít stejně jako panu xxx?" Se před pořízením takového nástroje nabízí a myslím, že odpověď sami tušíte (pokud ne je správně, tak samozřejmě i z jiných, podstatnějších důvodů).Na úvod testu bych chtěl podotknout, že seskupení Korn a jejího tvrdiče Fieldyho - výraznou to osobu resortu baskytar postmetalové scény - sice mám v jakémsi registru, ale po dobu studování K-5 jsem se snažil posoudit jen její kvality bez výrazného ovlivnění, třeba soustavným poslechem CD výše uvedené party. Tělo působí velice elegantním dojmem a přes své zdánlivě malé rozměry je to pořádný kus dřeviska. Lépe řečeno kusy tři, jelikož je vyvedeno systémem sendvič padauk/mahagon/padauk. Tedy je zřejmé, že výrobcova snaha o pokud možno co nejhlubší sound dlouhého sustainu se touto, místy přes 4 cm širokou, kombinací a výběrem dřev pravděpodobně ubírá správným směrem. Finálně je velice hezky začištěno a vosk olejová politura téměř nabádá k přímému kontaktu. Zadní strana disponuje dvěma krytky s upozorněními, z nichž to menší indikuje vnitřní přítomnost 9V baterie, a druhé, zakrývající elektronická střeva, zpečeťuje osobní inspekci pana S. K. Leeho nad celým tímto tovarem. 864 mm dlouhý krk je na tom s elegancí řekněme obdobně. Nečekejte žádnou špalkovitou záležitost (tloušťka 19,5 mm) se strunami dva cenťáky vysoko. Je vyvedeno z pěti kusů vlašského ořechu a zajímavá je jeho jakoby ledabylá povrchovka, s větší mírou obrazotvornosti evokující stižení dřevomorkou. Pohyb po něm během hry je opravdu příjemný a třeba oproti některým tvrdým lakům přirozenější a rychlejší. Opražcovaní wenge hmatníku je provedeno 24 medium dráty. Nabízí nám tedy k dispozici celé dvě oktávy a ladicí záležitosti obstarává pět zlatavých "korejců". Pod tlakem litá kobylka je rovněž pozlacená, se svými roztečemi 16,5 mm nám sice neposkytuje maximální rozlet, ale na druhou stranu nikterak neomezuje. Signál z nástroje snímají dva aktivní ADX5 N a ADX5 B snímače a nadále nakopává a usměrňuje VARI III MID EQ aktivní elektronika s následně od shora dolů seřazenými ovladači. 1. Volume, 2. Balancer s aretací a dva dvoudílné 3. Treble/Bass a jak už název naznačuje variabilní 4. Mid/Mid Frequency. S touto dvojicí řídíme středové pásmo a její volně přeladitelné frekvence (midrange shift switch). Výstup z basy je proveden jak funkčně, tak esteticky navýsost zdařile, leč můj Planet Waves jack se v tomto úzkém prostoru mírně škrtil.
Mám-li závěrem shrnout hodnocení do několika vět, můžu říci, že basa zní dobře tam, kde má - a to "dole". Je překvapující, že bez podladění a značně pošramocené ekvalizační jednotky aparatury (v jakožto takovém podání můžeme nástroj zaregistrovat u samotného Fieldyho) zní navýsost kultivovaně a dovedu si ji představit sloužit i ve stylově dosti odlišných seskupeních, než je současná nu-metalová scéna. Trochu paradoxně jsem měl problém s naladěním středového pásma, ale výrobce asi ví, proč začlenil zrovna VARI III MID k dispozici. Co je ještě potěšující, že firma Ibanez patří k těm společnostem, které pochopily, že na dobrý nástroj patří dobré struny - a jelikož toto nebývá samozřejmostí i u dražších výrobků konkurence, jsem v tomto ohledu plně spokojen.
Info:
Ibanez K5 je pětistrunná aktivní baskytara signovaná Fieldym (Korn). Její cena je 23 420 Kč.
Plus:
zpracování a materiál
seřízení
struny elixir
Mínus:
ne všem kabelům vyhovující jack vstup
