Ibanez ES2 Echo Shifter - analogový delay

Ibanez ES2 Echo Shifter

Retrokamarád s výhodami

Někteří kytaristé jsou vlastně takoví zahrádkáři. Jejich záhon sice není pokrytý hlínou, ale suchým zipem (i když hlínou vlastně pak časem taky...) a místo zavlažovacího systému mají po svém záhonu rozveden systém napájecích kablíků. A vlastně to nejsou květiny, co tam pěstují, ale něco dost podobného. Jsou to kytarové efekty. Ok, je to trochu kostrbaté přirovnání, ale úvod máme za sebou, tak to už pojďme dojet do konce.

Zeširoka

Nedávno se mi na můj operační stůl dostala nová krabička od notoricky známé firmy Ibanez. Její typové označení je ES2 a její jméno je Echo Shifter. A co to umí? Mám-li to shrnout pro ty, co už se těší, až budou moct otočit na další stránku, je to plně analogový delay s možností ovládat rychlost zpoždění pomocí tap tempa. To až doposud u analogových delayů nebylo tak úplně zvykem a nebo to obnášelo celkem slušné vyvětrání peněženky. Tato krabička tuto tradici bourá a tuto praktickou funkci nabízí za relativně rozumnou cenu. Pojďme tedy na to.

Po vybalení z krabice jsem měl pocit, že jsem se octl někde v 70. letech. Docela rozměrné šasi z plechu v barvě kachních vajec s bočnicemi z tmavého dřeva. Mohutné knoflíky potenciometrů, dvě páčky a posuvný fader. Kdybych tento efekt našel v kokpitu nějakého letadla z té doby, myslel bych si, že se tím ovládá třeba výkon levého motoru. Vstup, výstup a konektor pro devítivoltový napáječ se nacházejí na horní straně, zespoda jsou k vidění dvířka, za nimiž by se mohl ubytovat akumulátor. Do reality mne vrátilo až zavibrování mobilu, který v 70. letech ještě nemohl existovat.

Bližší ohledání

Nejprve jsem si všiml, že bez napájení krabičkou neprochází žádný signál. Milovníci true bypass si právě povzdechli. Škoda. Po zapojení adaptéru se rozblikala diodka indikující tempo a krabička začala žít. Její ovládání není po bližším ohledání tak divné, jak se mohlo nejdřív zdát. Pro ovládání základních parametrů delaye slouží poťák Feedback, který ovládá počet opakování, Mix, jenž určuje jejich hlasitost, velký tahový potenciometr Delay Time, kterým se určuje rychlost opakování a nožní spínač Tap, kterým lze rychlost přizpůsobit třeba tempu právě hrané pecky. Další dva ovladače, páčka Modulation a poťák Depth, mají na starost modulování zpožděného signálu - signál při zapnutí této funkce Modulation kolísá svou výškou, od jemného vibrata po něco šíleného. Nakonec se dostáváme k páčce Oscilation, která způsobí, že po jejím zapnutí se zpožděný signál začne „zacyklovávat“ a nabalovat sám na sebe a tím lze docílit zajímavých věcí.

V praxi

Analogový delay si drží své místo na slunci kvůli jakési příjemné zvukové „nedokonalosti“. Stinnou stránkou analogu jsou však menší možnosti nastavení a asi největší bolestí většiny těchto zařízení je nemožnost snadno přizpůsobit tempo ozvěny v reálném čase - pomocí již zmíněného tap tempa.

Mnoho výrobců se snaží vyřešit to tím, že zvuk analogu nasimulují do „praktičtějšího“ digitálu, ale tu zvláštní analogovou „živočišnost“ a hřejivost prostě asi napodobit moc nejde.

Ibanez na to v tomto případě šel jinak. Už od prvního tónu je jasné, že tohle není žádná simulace a uvnitř se opravdu nacházejí analogová střívka.

Tón je příjemně zaoblený a muzikální a může to znít jako klišé, ale prostě mi přišel inspirativní.

Postavím-li ES2 k jiným analogovým delayům, s nimiž jsem měl tu čest, Ibanez mi připadá dost jasně a čistě znějící, což hodnotí praktické a pedál je díky tomu docela univerzální.

Pokud jde o použití tap tempa, je tam pár věcí, na které je nutné si zvyknout - tempo je možné takto nastavovat pouze když je krabička zapnutá a když ji vypneme a znovu zapneme, musíme ji natapovat znovu. Prostě hlavním ovladačem tempa je fader Delay Time, a pokud například máme tempo nastavené tapováním a potom pohneme s tímto faderem, tempo se vrátí k jeho hodnotě. Samotný fader je docela praktická věc, tempo se jím dá nastavit přehledněji než pomocí otočného potenciometru. Také je zde docela snadné ovládat jej nohou. Tam bych se ale bál, že by to také nemusel vydržet věčně - oproti docela bytelnému zbytku mi zrovna on připadá dost „fórový“.

Nastavitelný delay time může být maximálně jedna sekunda - někomu to možná přijde málo, ale řekl bych, že většina lidí takhle dlouhou ozvěnu stejně nikdy nepoužije. Pro běžné a obvyklé použití delaye, za které považuji třeba krátký „slapback“ nebo delší (kupříkladu natapovaný na čtvrťové doby) delay k podbarvení vašeho sóla, tato krabička funguje parádně. Jediné, co někoho může trochu rušit při ukázněném a klidném projevu, je zvláštní zvukový „efekt“ vznikající při změně tempa během hry (ať už pedálem nebo faderem), který ale asi všichni příznivci analogových delayů znají. Je poznat, že krabička má růžky, které se nebojí vystrčit.

Kromě psychedelické možnosti zpožděný signál zmodulovat až na půdu pomocí modulace a hraním si s poťákem Depth, je tu možnost pomocí páčky Oscillation zvuk zacyklit a vytvořit neuvěřitelnou hlukovou lavinu. Nebo umělý feedback. A všechny tyto prvky se dají kombinovat a v tu chvíli spíš než delay máme před sebou generátor neuvěřitelných zvukových efektů. Nadneseně řečeno, stačí zahrát jeden akord a pak můžete kytaru odložit a několikahodinová „noise retro analog dubstep psychedelic one man/woman show“ může začít. Kromě toho jsem došel například ke zvuku, který zní, jako když nahráváte kytaru do PC a máte špatně nastavené převodníky a „kompjůtr“ nestíhá - zvláštně roztřepený zvuk s extrémně rychlou ozvěnou. Také lze nastavit zvuky typu „chorus v koupelně“ nebo „procházka po chodbě ZUŠ“. Nákresy nastavení pošlu, ozvěte se. :-)

Pro koho to je?

Ibanez ES2 musela během testování udělat mým sousedům velkou radost. Pokud chcete kvalitní analogový delay s možností tap tempa pro běžné použití, ale i pokud jste zvukový/á experimentátor/ka, mohla by to být zajímavá volba. Má kvalitní a osobitý zvuk, je muzikální a použitelná a není drahá. Mezi její hlavní nedostatky bych zařadil trochu nekvalitně vyhlížející fader (ale možná mu křivdím, zkoušet to nehodlám...) a absenci true bypass. Kdybych si mohl vymýšlet, tak bych si přál, aby ty dvě páčky byly spíše nožními přepínači, ale to by se taky podepsalo na rozměrech a možná bych to pak stejně tolik nepotřeboval.

Krabičku jsem zkoušel též s klávesami Nord (tam je zase trochu omezující, že krabička „jede“ pouze v monu). Ale třeba položená na horním víku piana Fender Rhodes, tam by mohla udělat skvělou práci. Prostě u mě dobrý!

www:

www.ibanez.co.jp/products/u_effect_page13.php?effect_id=1&year=2013&cat_id=6&series_id=99