Ibanez AVC9 a AVM10 - akustické kytary

Na mezinárodním veletrhu hudebních nástrojů Summer NAMM 2016 firma Ibanez představila šest nových modelů řady Artwood Vintage Thermo Aged. Tedy nástrojů vyrobených z tepelně uměle zestárlých materiálů. V dnešním testu se zaměříme na dva z nich. Tvarem těla jsou oba grand concert bez výřezu a bez ozvučení, materiálem a dalšími drobnostmi se však liší.

AVC9 je s tmavší ozvučnou deskou, s matným lakem, bez bílého lemu hmatníku a hlavy krku. Orientační značky na hmatníku jsou jednoduché, hlava je ke krku přiklížena šikmým spojem mezi prvním a třetím pražcem. AVM10má světlou vrchní desku, lesklý lak, bílou lemovku kolem hlavy a krku, bohatší orientační značky, krk z jednoho kusu. Palisandrová kobylka s kompenzovaným kostěným pražcem je identická s „devítkou“, navlas stejně vyhlížející otevřená, chromovaná ladicí mechanika je však tady značková - Grover. Počet pražců je opět stejný, rovných dvacet. „Desítka“ je o poznání těžší než její tmavší matná kolegyně a má i poněkud menší plastový „želvovinový“ chránič vrchní desky pod rozetou.

Konstrukce

Obě kytary jsou konstrukčně velmi podobné, rozměrově dokonce totožné, a to i v případě mahagonového krku s palisandrovým hmatníkem. Liší se menzurou, materiálem vrchní desky a použitím „vypečeného“ dřeva. AVC9 - technologie tepelně uměle zestárlého dřeva je uplatněna v případě mahagonu u masivní horní desky a u smrkového žebrování ve tvaru X. Boky a zadní deska jsou z tepelně neupravovaného mahagonu. Menzura je 634 mm. AVM10 - „vypečená“ je nejen smrková vrchní deska se žebrováním, ale i luby a zadní deska z mahagonu včetně vnitřních výztuh. Menzura je 651 mm.

Zvuk

Kytary jsou shodně dodávány bez pevného kufru v papírových krabicích. Po vybalení jsou však okamžitě připraveny k akci, a to včetně ladění. Shodný je i profil krku, udávané písmeno V je však měkčí, bez výrazného hřbetu, a tak první uchopení kytar je i stejně příjemné.

AVC9 - zvuk se odehrává především ve středech, je na výškách sympaticky nepřecinkaný, v basech čitelný a pevný. Barevně je od středů vyrovnaně rozprostřen jak k vysokým, tak nízkým frekvencím a podobně vyrovnaně i doznívá. Dynamicky je „devítka“ trochu perkusivní, po výrazném úhozu je, jinak velmi pěkné a plynulé doznění, svou hlasitostí od úhozu jakoby lehce odtržené. Svým charakterem zvuku se neztratí mezi ostatními nástroji, i při razantnějším stylu hraní se nehltí, je stále srozumitelná. Komfort hraní je, řekl bych, nastandardní, dohmat je příjemný. Poměrně tenké pražce pak umožňují přesvědčivý stisk a čitelnost všech strun i ve vyšších polohách. Pohyb ruky po krku nástroje je bezproblémový, dotyk s nelesklým lakem navozuje pocit bezprostředního kontaktu s dřevem kytary. Za zmínku stojí velmi dobré ladění a kvalita použitých strun, kde géčko svou tupostí jasně kazí jinak poměrně živý zvuk ostatních.

AVM10 - zvukově jakoby kultivovanější projev, především při prstovém způsobu hraní. Pravděpodobně smrková vrchní deska může za vyšší podíl jiskřivých, ale nerozmazaných výšek. Středy nejsou tak dominatní, avšak nechybí, a jsou naopak vhodně zasazeny do celkové barvy zvuku. Basy jsou měkké, jasně čitelné. Dynamicky je úhoz více svázán s dozníváním hraných tónů, u prstového způsobu hraní působí projev svou vyrovnaností dokonce až jakoby zkomprimovaným dojmem. Při agresivnější hře se více prosazují vysoké tóny, basy je tak trochu dohánějí. Na rozdíl od „devítky“ se, myslím, „desítka“ více hodí k sólovým vystoupením, hraní rozložených akordů a sól jí sluší víc než razantní beglajty. Ačkoliv lesklý lak není na dotek tak příjemný jako ten matný, do dřeva zapuštěný, je pocit při hře přirozený a komfortní. Dohmat je opět téměř ideální, ladění bezproblémové, struny v tomto případě také.

Závěr

Obě kytary jsou svým řemeslným zpracováním bezchybné, žádné ostré hrany pražců, žádné drnčení, žádná chyba v laku. Jsou senzačně nastaveny, svým luxusním dohmatem jsou vstřícné k různým technikám ve všech polohách a velmi pěkně ladí. To všechno samo o sobě už zasluhuje pozornost. A nakolik se na zvuku projevuje pečení použitého dřeva, zkuste posoudit v některé z prodejen sami.

TECHNICKÁ SPECIFIKACE:

Torrefied tonewood

Petr Procházka & Petr Grötzbach

Ačkoli je technologie tepelné úpravy dřeva v současné době prezentována mnoha kytarářskými firmami jako novinka, tento proces byl používán už Vikingy v 8. století při konstrukci lodí. Stovky let staré jsou zmínky houslařů o staření dřeva, ať už tepelně anebo chemicky. Rozvoj této technologie na průmyslové úrovni začíná ve 30. letech 20. století v Holandsku a Skandinávii - dřevostavby, sauny, podlahy... Současná technologie byla patentována v roce 1990 pod názvem Thermowood. Koncem 90. let 20. století se Thermowood stává tématem výzkumu pro využití v oblasti kytar, v prvních letech 21. století se začíná prakticky využívat při jejich výrobě.

Postup staření zahrnuje tři kroky, trvající vždy několik hodin:

1) Předsušení - při teplotě cca 120 °C se vlhkost dřeva přiblíží hranici 0 %.

2) Vysokoteplotní modifikace - při teplotě více než 200 °C buď ve vakuu anebo v tlakové páře (dle zvolené metody) dochází k chemickým změnám:

a) krystalizace celulózy (změna akustických vlastností, odolnost vůči dřevokaznému hmyzu);

b) redukce hemicelulózy (zásadní omezení reakce na změny vlhkosti - omezení až zamezení schopnosti absorbovat vodu);

c) krystalizace ligninu (zpevnění dřevních vláken);

d) odpařování taninu a pryskyřic (odolnost vůči dřevokaznému hmyzu, zlepšení povrchové úpravy - nedochází k průniku, tzv. krvácení, do laků).

3) Stabilizace materiálu na běžné hodnoty vlhkosti 4-8 %.

Materiál získá - teoreticky - vlastnosti odpovídající stáří stovek let. Větší tvrdost, nižší hmotnost, minimální reakci na okolní vlhkost, tmavší zabarvení, ale také větší křehkost a nižší schopnost odolávat dlouhodobému zatížení. Nástroje mají vyšší výkon, delší sustain a barevnější zvuk, odpovídající vyhranému nástroji.

Přirozený proces stárnutí dřeva je k materiálu šetrnější, změny nastávají postupně a odpovídají vlastnostem daného kusu materiálu. Výsledné vlastnosti jsou stabilnější, a to především v otázce mechanické únosnosti. Technologicky zestařené dřevo tedy není totéž co staré dřevo.

Použití zestařeného dřeva se při výrobě kytar neomezuje pouze na rezonanční desky a těla, ale také na krky, hmatníky či kobylky. V segmentu levnějších nástrojů nelze očekávat, že bez změny konstrukce, dojde k zásadnímu zlepšení akustických vlastností, benefitem je především rezistence vůči vlhkosti - nemění se průhyb rezonanční desky a tím i výška dohmatu, desky vlivem vlhkosti nepraskají a mají během ročních období stále stejné akustické parametry, pražce nevylézají z hmatníku...

U kvalitních nástrojů je možné předpokládat využití všech pozitivních vlastností této technologie. Podle dlouhodobých referencí dochází u některých akustických nástrojů z tepelně upraveného dřeva k předčasnému zborcení rezonanční desky, to nelze ani předpokládat, ani tomu nijak zabránit, jde o reakci konkrétního kusu materiálu. Nesporné klady modifikovaného dřeva přesto hovoří pro jeho využití při výrobě hudebních nástrojů.