Ibanez Artstar Vintage AMV100FMD - semiakustická elektrická kytara

Kytary japonské firmy Ibanez netřeba již ani představovat. Bylo napsáno a nafoceno tolik, že by se to nevešlo ani do celého čísla Muzikusu. Od roku 1929, kdy japonský obchodník Hoshino Gakki začal dovážet ze Španělska akustické kytary Savador Ibáñez, uplynula pěkná řádka let a postupně se japonská manufaktura vyšplhala mezi světovou špičku.

Patří určitě mezi pět nejznámějších kytarových značek. Na kytary Ibanez hrají muzikanti všech žánrů a signované prestižní modely nejlepších kytaristů hovoří za vše. Máme tu dnes zástupce nové řady modelů, Ibanez Artstar Vintage.

Popis

Zdá se, že kytarové firmy chtě nechtě musí zařadit do svého výběru vintage instrumenty. Móda posledních let se tedy nevyhnula ani Ibanezkám. Kytaristé patří k nostalgickým muzikantům a asi každý se ve skrytu koutku své duše snaží podobat svému idolu. Tedy alespoň vlastnit něco podobného jako jejich vzor. Muzea a soukromé sbírky se hemží starými ohranými nástroji, které prošly slavnýma rukama, a pohled na ně vzbuzuje chvění a vyšší hladinu adrenalinu.

Po vybalení z pěkného firemního kufru se zjevila odřená a oprýskaná pololubovka známé řady Artcore, kterou továrna zařadila do výroby roku 2002. Artcore se uplatní v mnoha žánrech a zahrnuje více modelů. Tahle "pseudovintage kytara působí na první pohled, jakoby ji majitel uchovával ve vlhkém temném sklepě blízko WC a choval se k ní opravdu, ale opravdu velmi nešetrně. Ovšem jen na první pohled. Na pohled druhý spatříme podivnou věc - všechny ty odřeniny, rýhy a praskliny jsou překryty tenkým lakem. Což samozřejmě vypadá dost nepatřičně. :-) Vidím tedy, jak šikovný dělník smirkovým papírem, šroubovákem, klíčem a ještě několika neznámými předměty postupně sdírá sunburst, na pravděpodobných místech otlouká a vytváří vintage nástroj. Pak ho drapne druhý a hezky ho přelakuje. Takže klam a šalba. Co působí pravdivě, je uměle „zestařený“ povrch kovových součástí - tedy snímačů, kobylky a mechanik.

Ale dost legrace, nástroj je to pěkný a pečlivě vyrobený, jak je ostatně již dnes i u výrobků z Číny zvykem. Není tajemstvím, že čínská manufaktura Saein Musical Instrument Co. vyrábí pro značky Ibanez, Epiphone a Peavey celou řadu známých modelů. V samotném Japonsku se toho již moc nevyrobí - jen ty opravdu nejdražší a nejlepší nástroje Prestige.

Takže pololubovka tlouštky 6,5 cm z javorové překližky s centrálním blokem také z javoru. Tedy klasická konstrukce většiny semiakustických kytar. Tělo disponuje dvěma výřezy a lepené spojení s krkem je na 17. pražci. Dohmat a hratelnost ve vysokých polohách je tím komfortní a bez jakýchkoli problémů. Design je v jemném fládru javorových pruhů a barva žlutý sunburst. Lemování těla je provedeno ve třech vrstvách, připomínající věkem zažloutlé. Ozvučné otvory tvaru f mají lemování pouze dvojité. Krk je ze tří částí mahagonu a javoru, poměrně tlustý, připomínající staré Gibsony, a hlava z pěti částí. Umělé ošoupání na spodní straně krku je mezi druhým a dvanáctým pražcem, opět přelakované.

Plastem lemovaný hmatník s dvaadvaceti dokulata zabroušenými pražci je z ebenu a vykládání je z kombinace akrylátových obdélníků se vsazenou perletí přírodní. Vše pečlivě provedeno a nikde nic nedrnčí. Na spoji s tělem je široká patka krytá plastem. Pod ní rolna na uchycení řemenu. Nultý pražec je vyveden v bílé kosti. Hlava s logem a stylizovanou perleťovou lilií je osazena vintage olejovými mechanikami s rondelkami tvaru ledviny. Všechny kovové díly, jak již bylo psáno, jsou uměle zkorodovány. Černý pickguard je také lemován žlutým „starobním“ plastem. Struny jsou napnuty na typické kobylce tune-o-matic se stavitelnými šrouby à la Gibson Les Paul (zde pojmenované ART1) a struníkem se šikmými drážkami, obecně u Ibanezek užívaným. Vše pevné a stabilní. Plastový černý kryt napínacího šroubu je umístěn na hlavě. Struny D’Addario XL v síle .010-.052 drží dobře ladění a nástroj se chová velmi stabilně.

Elektronika

Nástroj je osazen dvěmi firemními humbuckery Super 58 s ovládáním klasicky pro každý snímač Volume a Tone. Ovšem máme zde rozpínání cívky na jednom potenciometru Tone vytažením, a kombinace snímačů tedy dostane jiné barvy. Přepínání je zde řešeno třípolohovým páčkovým přepínačem ve žlutooranžové barvě, který opět evokuje staré Gibsony z padesátých let. Rozpínáním dojde u krkového humbuckeru na jednocívkový singl. Snímače produkují silný a barevný signál, což u magnetů AlNiCo není žádný div. Ibanez osazuje těmito snímači mnoho svých modelů a hrají velmi dobře. Knoflíky potenciometrů jsou pogumované a hezky se ovládají, u lubových Ibanezek jsou téměř na každém modelu. Na zesílení vzniká typický twang a kombinace snímačů a potenciometrů dává samozřejmě celou paletu barev. Jako u starých Les Paulů, ovšem zde máme příměs akustické lubové kytary a samo seboi)o i dlouhý sustain.

Kytara hraje velmi pěkně a má sametové hloubky. Vyšší kmitočty jsou obsaženy také v dostatečné míře. Artstar tedy disponuje velkou barevností a kromě jazzu se dá užít i v jiných hudebních žánrech, asi nejlépe v blues. Tóny jdou pěkně za rukou a jemně reagují. Zdířka výstupu je na spodním lubu.

Zkoušel jsem na celolampovém kombu Laney Vintage.

Závěr

Kytara na mne působí rozporuplně právě díky povrchové úpravě, kde vintage vzhled je až tak ze tří metrů. Na pódiu tedy bude vypadat i mladý hudebník jako ostřílený bojovník s roky používaným arzenálem. A o to zřejmě jde. Starý bojovník si nástroj zešeredí sám dlouhým používáním, nečekanými pády, politím pivem a jinými nápoji. Odře jej zpocenýma rukama až na kost a mechanické kovové díly zreznou čekáním ve vymrzlých autobusových zastávkách a rozbitých dodávkách na dlouhých štacích. :-) Ale proti gustu žádný dišputát, jak se říká, že, ehm? Ovšem jinak nástroj chválím. Je pečlivě dílensky zpracován, pěkné materiály (např. hmatníkový eben a fládr javoru). Krk je jako vždy u Ibanezek luxusní a rychlý, začištění pražců bezchybné a zvuk kytary je skvělý. A pozor, jako bonus dostane vintage zájemce luxusní vintage kufr z takové jako sametové hnědé koženky. Vypadá jako stará. :-) No a v tom kufru je manuál na používání kytary (to je pro toho, kdo neví, jak se kytara používá) a také klíč na seřízení krku. Tak, vintage kytaristé, šup, šup, aspoň vyzkoušet. Komu nevadí přelakované šrámy a odřeniny, měl by být dostatečně spokojen. Jediné, co musím vytknout, je cena. Třicet dva tisíc je celkem dost, ačkoli součástí je i luxusní kufr, ale i tak. No holt iluze něco stojí a kouzelník Pavel Kožíšek taky nekouzlí zadarmo...

TECHNICKÁ SPECIFIKACE: