Ibanez AF-J81 SRD - jazzová lubová kytara

Věřím, že naší kytarové obci nemusím značku Ibanez vůbec představovat. Tato japonská firma na výrobu muzikantského nářadí si vydobyla špičkové postavení na trhu v celosvětovém měřítku. Ačkoli je to značka původně zaměřená na akustické klasické kytary, svého věhlasu však dosáhla až v 80. až 90. letech minulého století stavbou precizních elektrických modelů.

Na rozdíl od značek jiných, které otrocky kopírovaly zavedené americké designy, Ibanez se vždy snažila jít svojí cestou a vytvářela modely a designy vlastní. Na kytary hrají nejlepší kytaristé světa a firma jim staví vlastní signované nástroje. Výčet umělců, kteří spojili svůj um a jméno se značkou Ibanez, je velmi dlouhý a pestrý. Náš dnešní testovaný nástroj patří do série Artcore, která je značně populární a představuje  vynikající kvalitu za dostupný peníz. Jako jazzman a milovník lubových nástrojů jsem se na zkoumání velmi těšil. Pojďme na to...

Popis

Takže typická 3/4 jazzová lubovka s výškou lubu 7 cm, šířky 40,6 cm (16”), vyšlechtěného tvaru a s půlkulatým výřezem pro levou ruku. Tělo je tedy o něco menší než plné u typu Gibson L5 a podobných nástrojů. Má to své výhody i nevýhody. Výhodou je určitě lepší skladnost, hra vestoje, širší použití ve více žánrech, nevýhodou o poznání méně kulatý jazzový zvuk, ale záleží především na tom, k čemu si takový nástroj pořídím.

Jak známo, univerzální nástroj neexistuje, a proto po „á efku“ sáhne jistě více příznivec fussion hudby než pravověrný vyznavač Wese Montgomeryho nebo Joea Passe. Ale meze se nekladou. Kytara mne zaujala především  povedeným „pure“ designem, kde dominuje celodřevěná kobylka a rovněž struník. Také jeden humbucker u krku vypovídá o typu hudby, která se bude asi nejčastěji provozovat. Jazzoví nadšenci asi budou mít o čem přemýšlet.

Tělo je mírně klenuté a celoakustické. Je zpevněno dvojicí podélných žeber pod ozvučnou deskou (dědictví pana Orwilleho Gibsona a také výroby houslí). Není zde tedy vnitřní trámec. Vrchní deska je z pěkné smrkové překližky s rovnými léty, zdobená dvěma ozvučnými otvory tvaru f a lemovaná pětivrstvou umělohmotnou výložkou. U otvorů je výložka třívrstvá. Dodává to nástroji trochu luxusnější vzhled. Luby a deska spodní jsou tvořeny překližkou fládrovaného javoru s tzv. tygřími pruhy a uvnitř mahagonem. Tedy obě tvrdá dřeva, jež výtečně spolupracují na výsledném sustainu.

Krk je ze tří dílů mahagonu, proložený javorem, s širokou plochou patkou à la Gibson a k tělu typicky přilepen. Hmatník je palisandrový a obsahuje klasicky dvacet pražců jako u mnoha lubovek. Hmatník je vykládán devíti obdélníkovými bloky z umělé perleti. Po stranách hmatníku je umělohmotná lemovka. Hlava rovněž nese lemovací výložku a je opatřena logem firmy a zdobením připomínajícím sofistikovaný květ lilie. Logo i ozdoba jsou z přírodní perleti abalonu. Mechaniky jsoudie-cast, tedy olejové samomazné ve zlaté barvě, no name. Byl zde také umístěn kryt pro napínací šroub krkové výztuhy.

Kobylka a struník jsou z poctivého ebenu a jistě zaručují dobrou stabilitu. Kobylka má distanční úpravu, což zlepšuje ladění a na desce je pouze položena. Obsahuje dva šrouby pro nastavení výšky. Na pickguardu neboli ochranném krytu u snímače se šetřilo a vyroben je z plastové napodobeniny palisandru. Zbývá již jen snímač s dvojitou cívkou - humbucker ve zlatém provedení a typickém vysokém plastovém černém rámečku. Má ovládání dvěma potenciometry - klasicky Volume a Tone - s pěknými černozlatými knoflíky, jemně ozubenými. Rolny na uchycení řemenu a držák struníku jsou opět zlaté. Zdířka na zasunutí kabelu vykukuje na spodní straně lubu. Struny D’Addario, pravděpodobně .011. Kytara je kryta lesklým lakem na překrásném tmavočerveném sunburstu připomínajícím staré housle. Zde jej nazvají Sunset Red - v překladu asi něco jako barva červánků. Ke kytaře je dodáváno seřizovací nářadí a firemní příručka.

Zvuk

Pohybujeme se ve vodách jazzu nebo fussion hudby, na kterou je, myslím, nástroj především určen. Také jsem k tomu tak přistupoval a nehledal zde dozajista zvuky rockové nebo snad dokonce metalové. Již vlivem konstrukce nástroj lubový takovou hru ani neumožňuje. Velký akustický ozev způsobuje vždy zpětnou vazbu a nějaké brutální zkreslení není myslitelné. Takže kytara pěkně medově zpívala - na tom se podepsaly i hlazené struny, které potlačují attack a ostré tóny. Kdo zná jazzové kytary, ví jaký je rozdíl. Ovšem tady bych preferoval buď struny vinuté, vzhledem k určení nástroje, a nebo mnohem silnější hlazené - tak .013 až .014 na čistý jazz. Tenké jedenáctky si moc nerozuměly s celodřevěnou kobylkou. Avšak zde udělala Ibanez zásadní tah - v balení dodává na výměnu vrchní část kobylky - kovovou tune-o-matic typu Gibson, kterou si kytarista lehce přehodí a dostane se do trochu jiné dimenze. Nástroj má vlivem kovu delší sustain a přibude alikvotních tónů. A rovnýma nohama do fussion, popu nebo dnes módního groovu. Na „hlazenky“ hrály velmi hezky jazzové standardy - když jsem si pohrál s knoflíkem Tone, tak naprosto bez výhrad zněly známé pecky z jazzových lokálů. Trochu zde chyběla hloubka a velikost sedmnáctipalcové bedny klasické jazzové kytary a její kvality hlubokého pevného tónu, ale ne každý si zrovna tohle užije.

Takže až  po výměně kobylky jsem ocenil funky rytmy a jiný typ hudby. Také mne velmi překvapil dlouhý sustain. Zde se určitě podepsaly dobré materiály korpusu. Testoval jsem na celolampovém kombu Laney VC 110.

Závěr a zhodnocení

AF-J81, ačkoli patří mezi nástroje levnější kategorie, má hezký design, velmi jednoduchou krásu a čistotu jazzových kytar. Je opatřen kvalitními materiály, perfektním dílenským zpracováním a na svou kategorii velmi dobrým zvukem. Pochvalu určitě zaslouží super kvalitní ebenová kobylka a ještě více struník - zde se nešetřilo a mnohem dražší nástroje zvučných jmen na tyto dvě takřka nejdůležitější součástky akustické kytary často, a možná rády, zapomínají. Při hře vestoje je kytara vyvážená a hraje se na ni excelentně. Struny nikde nedrnčí a nástroj byl dodán bezchybně seřízený a naladěný. Jen zapojit a hrát. To také není až tak častým zvykem, když kamión doveze šest set kytar a nějakou holt šoupnou na test... Takže - kytaru nelze než opravdu, ale opravdu, pochválit a Ibanez i svou levnější asijskou výrobou nezklamala.

Ovšem od jazzových kytar to tak nějak podvědomě předpokládám. Je zde větší podíl ruční práce, zřejmě pečlivější kontrola a také kus odpovědnosti k tomu, co potom má předvádět. Na jazzové Ibanezy hrály nebo hrají velké hvězdy - George Benson, Pat Metheny, John Scofield, Joe Pass a jiní. Svědčí to o velké prestiži a kvalitě této japonské značky. Až někde uvidíte na háku viset nějakou lubovku Ibáňu, tak stojí za to si na ni zahrát. Určitě nikoho nezklame a hlavně nezruinuje rodinu, když ji manželka objeví... Kdysi jsem si koupil lubovku Gretsch, a kdybych nehrál na Grečku, tak bych asi hrál na Ibáňu. Tahle se mi fakt moc líbila... Je důkazem toho, že i za málo peněz může být hodně muziky :-)

www:

www.ibanezguitars.com