Kytary od firmy, na jejíž harmoniky hráli pistolníci divokého západu nebo vojáci ve válce severu proti jihu.
Při přípravě na tento test jsem narazil na několik velice zajímavých faktů z historie firmy Hohner. V roce 1857 ji založil tehdy čtyřiadvacetiletý Matthias Hohner, v prvním roce společně se svou ženou a jedním zaměstnancem vyrobili 650 ústních harmonik. Několik z nich přivezly Matthiasovy neteře do USA. Nástroje se staly velice populárními, jejich příznivcem byl např. i prezident Lincoln nebo pistolník Billy the Kid. Odpusťte, prosím, nemohl jsem si pomoci, slibuji, že se nyní budu věnovat už jen testování výše zmíněných kytar. Pro zájemce o další podrobnosti stran firmy Hohner doporučuji zabrousit na hohner.de nebo hohnerusa.com.
K testování mi byly zapůjčeny dvě kytary, jedna čistě akustická, druhá vybavená snímačem a ekvalizérem Shadow P4. Začnu první z nich, minijumbem HF75.
Vzhled
HF75 je tvarově něco mezi klasickou španělskou kytarou a "trojnulkou" Martin. Zajímavá je španělková hlavice, tedy s vyfrézovanými oválnými šachtami pro osičky ladících mechanik. Ty jsou samozřejmě kovové, kytara je určena pro ocelové struny, proto má patřičně úzký hmatník (43 mm u nultého pražce). Krk je ale k tělu nasazen u dvanáctého pražce. Znamená to zároveň jiné umístění kobylky na rezonanční desce (je posunuta po podélné ose směrem dolů) a zároveň dle mého mínění i určení techniky hry, kdy se určitě lépe uplatní při prstové než trsátkové hře. Kobylka ve tvaru stylizovaného půlměsíce s hroty směrem k hlavici a perleťovým vykládáním působí lehce a subtilně a přispívá k celkově jemnému a kultivovanému vzhledu celého nástroje. Kdybych měl známkovat, napíši jedničku dvakrát podtrženou.
Materiály
Vcelku pěkná masivní smrková vrchní deska je z druhu Sitka. Má poněkud širší strukturu let (což je ale možná záměr), korpus kytary je poněkud menší, basům nesvědčící. Řidší a měkčí materiál vrchní desky má tuto nevýhodu kompenzovat. Luby a zadní deska jsou překližkové, navrchu je ovangkolová dýha. Ovangkol je exotický, palisandru příbuzný materiál, tmavší pruhy se střídají s výrazně světlejšími. Mahagonový krk je spíš mohutnější, palisandrový hmatník je bez lemovek, zcela přesně a čistě opražcován středně silnými pražci. Výše zmíněná kobylka je palisandrová.
Zvuk
Zvuk je spíš středový, dobře se ozývají výšky, bas je ostřejší, kovovější, ale ve všech polohách čitelný. Neprojevily se žádné podstatné odchylky od přesného ladění ani na oktávách, ani v polohách. Nástroj skutečně slušně reaguje na prstovou hru, chová se trochu jako španělka. To sebou nese i nevýhody - při razantnějším úderu trsátkem se zvuk, možná díky menšímu objemu těla, jakoby zahlcuje. To je ale můj subjektivní pohled, třeba se nějakému bluesmanovi bude přesně hodit.
Druhý kousek mně svěřený se jmenuje HEA65CEQ, což je to trochu odulejší, cutawayem a snímačem vybavený sourozenec HF75.
Vzhled, materiály, konstrukce
Tvar připomíná předchozí kytaru, jen je trochu objemnější a, jak již bylo řečeno, s výřezem pro hraní nahoře. Neliší se vlastně ani v materiálu použitém na vrchní desku, tělo, kobylku, krk a hmatník. Dokonce i kobylka je stejně tvarována, hmatník je rovněž bez lemovek, a tak vlastně jediný podstatný rozdíl je usazení krku na tělo - je to tentokrát ve čtrnácté poloze, což je dnes již klasické uspořádání pro většinu jumb a dreadnoughtů. Žebrování vrchní desky je odlehčené, znamená to ztenčení žeber v místě důležitém pro rezonanci, což ale zároveň znamená riziko menší stability desky při napětí strun. Ale zdá se, že Hohner to má dobře vymyšleno, deska je i za kobylku naprosto v pořádku a neprojevují se téměř žádné deformace.
Zvuk
Je trochu univerzálnější než předchozí, nechybí dunivý pevný bas, jen středy byly u HF75 trochu konkrétnější. Ladění je opět v pořádku a kytara je, ač zřejmě ještě z výroby, velice slušně seřízená a pohodlná. Dobře reaguje na prsty i na trsátko, v druhém případě při silnějším úhozu trochu zanikají již zmíněné středy. Při hraní na tuto kytaru mě samy od sebe napadaly jednoduché country motivy, do této zvukové oblasti bych ji také nejspíš situoval.
Snímač a ekvalizér
Jsou od firmy Shadow, model P4. Signál z kobylkového piezo snímače je veden přes předzesilovač P4, nabízející hlasitost, basy, středy, výšky, ostřejší výšky a kromě kontrolky stavu baterie ještě přepínač Anti-feedback, filtr pro frekvence způsobující zpětnou vazbu. Ten je pevně nastaven v určitých osvědčených frekvencích a je třeba říci, že funguje spolehlivě. Kytara by přes snímač mohla hrát možná měkčeji, ale výsledný zvuk je součtem mnoha nevypočitatelných faktorů, v neposlední řadě také technikou hry. Faktem zůstává, že zvuk je to vyrovnaný, variabilní a ekvalizérem dobře nastavitelný. Kdybych měl znovu známkovat, za instalaci snímače by Hohner obdržel opět jedničku nadvakrát podtrženou.
Závěr
Příjemné překvapení, zejména při pohledu na cenovky na krabicích obou kytar. Mimochodem, co vlastně znamená profesionální kytara? Je to to nejlepší, co je na trhu k mání? A co je vlastně nejlepší? A v jakém směru nejlepší? Nevím, ale po seznámení s těmito dvěma Hohnerkami můžu konstatovat, že jsem si docela dobře zahrál, že jejich zvuk byl barevný a inspirativní. Možná, že ta profesionalita není v nástroji, ale v přístupu - ten, kdo pilně cvičí a snaží se muzikou něco vyjádřit, to může s úspěchem provozovat na jakýkoli funkční a dobrý nástroj. A takové ty Hohnerky určitě jsou.
Cena:
HEA65CEQ a HF75 jsou akustické kytary podobné konstrukce od firmy Hohner. HEA65CEQ je oproti HF75 vybavena piezo snímačem, předzesilovačem a má výřez pro hraní ve vyšších polohách. Ceny jsou HEA65CEQ - 8530 Kč, HF75 - 5990 Kč.
Plus:
poměr cena/kvalita
vzhled
snímání (HEA65CEQ)
Mínus:
středy
materiál krku (u obou modelů)
