HD-1 Drum Tutor - výukový SW na bicí primárně určený pro Roland HD-1

Před nějakým časem jsme na stránkách Muzikusu mohli najít test elektronické bicí soupravy Roland HD-1. A teď si představme, že jsme začínající bubeníci, rozbili jsme (rodičům) prasátko a tuhle soupravu si pořídili, přivezli, rozbalili, postavili, zapojili... Takže zbývá už jen vzít do rukou paličky a... no jo, ale co teď? Jak se na to vlastně hraje? A jaký mám hrát rytmus? A do toho činelu se mám trefit teď nebo až někdy potom...?

Desítky otázek podobného typu kolují v hlavách začínajících bubeníků (a bubenic, samozřejmě) a většinou marně čekají na odpověď. Firma Roland proto vyvinula jakousi elektronickou „učebnici“ pro začínající hráče (bez rozdílu věku, podotýkám!) s názvem HD-1 Drum Tutor. Tak se pojďme podívat, co nás pan virtuální profesor naučí...

Jdeme instalovat, pane...

Ze všeho nejdřív si připravíme notebook, který položíme tak, aby byl při ruce (nejlépe na stojan, který si lze dokoupit), a pak už můžeme zkoumat, co vlastně obsahuje ona tajemná krabice s nápisem Drum Tutor: instalační CD, MIDI kabel k propojení s notebookem, zvukový kabel a návod k použití. Zádrhel je, máte-li na svém notebooku Windows 7. Testovaná verze HD-1 Drum Tutor je kompatibilní pouze s Windows XP a Windows Vista, ale na internetu je již inzerována plná připravenost i na Windows 7. Ale od teď už jde všechno hladce: jednoduché propojení modulu bicí soupravy s notebookem i bezproblémová instalace.

Pane, ono to hraje...

Hned po spuštění programu se nám na obrazovce objeví první „pattern“, lépe řečeno notový zápis jednoduchého rytmu. Ovšem ještě předtím by asi bylo záhodno přečíst si jakýsi manuál. Ten najdete poněkud schovaný pod záložkou Help (tam se, jak známo, většina uživatelů dívá, až když selžou všechny možnosti vlastního zkoumání programu). Je to vlastně rozšířená verze základní brožurky, kterou už jsme drželi v ruce při sestavování a instalaci. Manuál je ve formátu pdf a v anglické verzi. Prozkoumat manuál před prvním hraním se určitě vyplatí, neboť hned v úvodu najdeme notaci čili přehled, kterému bubnu nebo činelu je přiřazena která nota. Bez těchto znalostí se vážně dál pouštět nemůžeme... No, tak dobře, jsme od přírody nedočkaví, tak tedy paličky do ruky a jdeme na to! Na obrazovce kromě not vidíme ještě ovládací tlačítka a nákres soupravy. Myší klikneme na Play a počítač nám přehraje to, co před sebou vidíme v notách. Je dobré si celý pattern několikrát poslechnout, než si ho zkusíme s elektronickým profesorem zahrát. Pro lepší orientaci se v notovém zápisu posunuje čárka, která má nad sebou malou skákající kuličku. Na nákresu soupravy se navíc oranžovou barvou zvýrazňují pady a činely, které právě hrají. Před prvním pokusem doporučuji dát pomalé tempo (mezi ovládacími tlačítky na obrazovce snadno najdeme hodnotu tempa metronomu a šipkami ho upravíme) a kliknout na symbol zkřížených paliček - tím zapneme odklepávání a máme čas jednak aspoň trochu naposlouchat zvolené tempo a hlavně vyměnit myš za paličku. Malá poznámka: zdá-li se vám operace výměny myši za paličku málo komfortní, lze program ovládat i tlačítky počítače - to zvládnete jedním nataženým prstem, zatímco v těch ostatních budete držet paličku.

Jak dopadlo naše vlastní hraní, uvidíme na obrazovce hned: je-li náš úder shodný s úderem, který hraje počítač, příslušná nota se ocitne v modrém kroužku. Zahrajeme-li úder nepřesně, objeví se červený křížek. Program samozřejmě umožňuje opakování jak celého patternu, tak jeho vybraných částí (tlačítka pro tyto úkony taktéž snadno na obrazovce najdete).

Pane, vaše hry jsou pěkně vypečené...

Pamětlivi Komenského hesla Škola hrou vymysleli programátoři i jakousi herní variantu našich prvních bubenických pokusů. Jmenuje se Game Screen a najdeme ji, pokud na základní obrazovce vlevo nahoře přepneme na záložku s barevnými proužky. Obrazovka se nám změní - notový zápis nahradí černé pole rozdělené na pravidelné obdélníky a vpravo se objeví výsledková tabule. V černém poli se nachází barevné proužky, které symbolizují jednotlivé pady nebo činely. Je dobré nalistovat v manuálu stranu 12 a tam se podívat, která barva je ke kterému nástroji přiřazena. Na výsledkové tabuli je počítadlo bodů a pod ním čtyři menší počítadla, rozdělená podle přesnosti úderů: v tom prvním, označeném Perfect se nám budou počítat zcela přesné údery. Druhé počítadlo má název Good a tam zabodujeme, pokud se náš úder odchýlí o méně než jednu čtyřiašedesátinu. Třetí počítadlo - OK - počítá údery, jejichž nepřesnost je menší než jedna osmačtyřicetina. No, a konečně poslední počítadlo registruje ty úplně nerytmické rány...

Při hraní podle barevných čar budou mít určitou výhodu zkušení hráči tetrisu - pro ostatní (a vůbec pro bubeníka-začátečníka) je totiž poměrně obtížné trefit se do bubnu přesně ve chvíli, kdy se barevný proužek dotkne spodního okraje výše zmíněného černého pole. Náš pohled se navíc co chvíli stáčí ke stavu skóre (jsme přece zvědaví, jak nám to jde) a upadá tak koncentrace a množí se chyby... Nicméně jako každá hra dostane tato varianta ten správný šmrnc ve chvíli, kdy se u soupravy střídají alespoň dva hráči.

S hudbou, pane, s hudbou...

Ovládneme-li základní rytmy a už se slušně orientujeme v notách (což nemusí trvat nijak dlouho), můžeme se stát členy virtuálních orchestrů nebo rockových či jazzových kapel. Jinými slovy opustíme kategorii Basic a přejdeme do kategorie Primary. Tady už patterny obsahují hudbu - a to je, panečku, jiný zážitek! V této kategorii najdeme jak rockové skladby, tak i „popík“ či funky, okusit můžeme taktéž latinu. Skladby nejsou nijak komplikované a bubenické party zohledňují menší zkušenosti hráče. Opět doporučuji začínat pomalejším tempem. To nejvyšší kategorie (Advanced) dá občas zabrat i leckterému zkušenému „plejerovi“, obzvlášť bude-li chtít skladby zahrát „z listu“. Tady už najdeme všeliké vychytávky a záludnosti, jako jsou stopky, synkopy, předražené noty atd. Neodpustím si poznámku, že v této kategorii už bych si dokázal představit i lepší zvuk „orchestru“... Dále je možné natáhnout soubory SMF a pak hrát i velmi složité party z reálných skladeb.

Tak si to shrneme, pane...

Firma Roland ve snaze udělat první bubenické krůčky zábavnější odvedla dle mého soudu slušnou práci. Musíme mít na paměti, že Drum Tutor je především zábavná hra, nikoliv plnohodnotná výuka hry na bicí nástroje. Pokud to adept bubenického řemesla myslí s kariérou vážně, měl by tuto hru včas opustit a najít si zkušeného lektora. Nicméně pomocí Drum Tutoru může kterýkoliv začínající hráč zvládnout základy hry, lépe řečeno doprovodů (naučit techniku úderů si samozřejmě Drum Tutor za cíl neklade). Velmi užitečná pro budoucí bubenický život je především orientace v notách, byť je u některých skladeb zápis poněkud složitý a vyžaduje pečlivé nastudování. U patternů pro pokročilé trochu postrádám repetice, v běžném bubenickém životě se bez nich člověk neobejde. Drobnou výtku mám k metronomu: jeho zvuk je málo výrazný a nedá se upravit jeho hlasitost, proto občas ve zvuku hudby zaniká. Naopak určitě oceníte možnost vypnout si nahraný bubenický part, stejně jako možnost umlčet kapelu.

Zajímavá je herní varianta Game Screen, ačkoliv chvíli trvá, než si hráč na tento způsob zobrazování zvykne - složitější notový zápis převedený do barevných čar už je téměř nehratelný. Ale opět je nutno připomenout, že v tomto případě jde především o zábavu spojenou s počítáním bodů za dobré údery.

Takže: paličky do rukou a vzhůru k zářivým bubenickým zítřkům!

Na oficiálních stránkách Drum Tutoru pro vás některé zajímavé patterny připravil Myke Snyder, který od roku 1997 po celém světě předvádí elektronické bicí firmy Roland. Snyder je majitelem titulu bakaláře hudebních věd z univerzity v Oregonu a kromě práce pro Roland tráví dost času ve studiu,

kde natáčí s kýmkoliv cokoliv. Na kontě má například nahrávky bicích ve filmech Mela Brookse...