Gretsch G5120 - Electromatic Hollow body Orange

Americká firma Gretsch rozdělila kytaristy celého světa na dva tábory. Ti první považují její kytary za vrcholně nevkusné až kýčovité, se všemi pro ně typickými znaky, a druzí je milují, sbírají a hrají jen na ně. Tato hráz zde stojí již 125 let. Ano právě tolik letos Gretsch slaví od svého založení. Testovaný nástroj patří mezi novinky loňského roku, a protože mám k „lubáčům“ vřelý vztah, rád jsem přijal nabídku něco o něm napsat.

Popis

Lubové nástroje mají celkem ustálený technologický výrobní postup. Tak i zde je použita javorová překližka na korpus, který je krásně klenutý a opatřený velkými ozvučnými otvory tvaru f. Právě k tomu se váže jedna zajímavost pro Gretsch typická. V padesátých letech byla efka na ozvučnou desku pouze malována a nezasvěcený pozorovatel by si možná myslel, že mají v továrně líné řezbáře. Ovšem tato nevkusnost byla velkou vychytávkou proti zpětné vazbě, která již po mnoho let trápila konstruktéry i hráče, a jeden z nich, nějakej Les Paul, jak si začal říkat, by o tom mohl dlouhé noci vyprávět. Ale přece jen se potom akustický zvuk ztrácel, tak udělali díru do spodní desky. A bylo po vazbě.

Spojení lubů s oběma deskami je provedeno jednoduchou plastovou hranou, jakož i patka krku. Kobylka z pěkného palisandru a kovovým nástavcem, tzv. tune-o-matic, umožňuje přesné dolaďování a je provedena velice pečlivě. Na korpus je pouze nasazena, jak bývá u jazzových kytar zvykem. Dominantou vzhledu je licenční vibráto Bigsby B80 a pracuje naprosto bezchybně. Máme však na mysli pouze jemné rozhoupání tónu. Jimi Hendrix by ho utrhl na první pokus. Struny se při pohybu pákou nerozlaďují. Typické pro Gretsch jsou ovládací prvky vyvedené všechny v kovu – knoflíky potenciometrů se sofistikovaným géčkem, přepínač, rámečky snímačů. U kytary je také malá zvláštnost, a tou jsou šikovné šroubovací kovové rolny pro uchycení řemenu.

Protitrsátkový kryt neboli „slinták“ je z průhledného 3mm plexiskla, a ten mě zklamal. Působí sice nezvykle, ale materiál je měkký a okamžitě na něm ulpívají rýhy. Ale to není tak důležitá součást. Dá se i vyměnit. Javorový krk je vsazen lepením na čtrnáctém pražci a rád bych prozradil, že to je opravdu lahůdka. Naprosto rovný, dvaadvacet pražců dokonale vsazeno, lemován po krajích hmatníku stejným plastem jako tělo. Oko potěší prvotřídní tmavý leštěný palisandr hmatníku a opět typické vykládání perleťovými značkami tvaru nehtu (fingernails) nebo také půlměsíce (halfmoon), které se poprvé objevily roku 1958, asymetricky po vrchní straně.

Hratelnost je skvělá, a i když jsem seřídil dohmat (action) na nejnižší možnou výšku, nikde struny nedrnčí. Prostě paráda. Tvar krku je do C a opravdu je moc příjemný na držení. Hlava přiléhá ke krku šikmým řezem pod třetím pražcem – gretschovský široký tvar – a je zde vsazeno logo (tento typ pochází z roku 1939) z pravé přírodní perleti a nápis Electromatic. Mechaniky vintage s otevřeným šroubem (jako na starých gibsonech) se ke kytaře naprosto hodí a já osobně mám tento typ nejraději. Nezatěžují hlavu a rezonanci krku, což se mi již vícekrát potvrdilo. Celý nástroj je pokryt průhledným oranžovým lakem a tato barva patří také k typickým atributům firmy již od padesátých let. Struny desítky.

Elektronika

Dva firemní humbuckery s nápisem a dvouřadovými šroubky pólových nástavců magnetů a v kombinaci s pochromovanými rámečky působí úchvatně. Produkují barevný, širokospektrý zvuk s dostatečnou dynamikou, nepískají a nevazbí. Přepínáním lze docílit ve třech polohách velkého množství barev. Trochu neobvyklé je ovládání. Na předním výřezu je potenciometr pro celkovou hlasitost, jakýsi master volume, a pak lze každý snímač ovládat samostatným knoflíkem hlasitosti. Tónová clona je společná. Zajímavé by bylo nechat si upravit elektroniku pro rozepínání cívek. Zvukový potenciál by pak byl ohromný...

Zvuk

Kytara hraje nasucho naprosto výjimečně v celém rozsahu. Má dlouhý sustain a při hře se tóny dokonale svazují jako na akustickém nástroji. Pracuje zde dynamika a bending. Totéž platí o zvuku zesíleném. Zřejmě zde přispívá ke krásnému tónu i konstrukční prvek, který si jako potomek smyčcových nástrojů jazzová kytara přivlastnila. A tím je „duše“ – malý dřevěný špalíček, spojující uvnitř vrchní a spodní desku v místě pod kobylkou. Také mě překvapila absence zpětné vazby, když jsem kytaru zkoušel zesílit v malé vzdálenosti od komba. To je opravdu neobvyklé a potěšující. Přeci jen u Gretschů ty kytary nějaký ten pátek dělají. A z lampového komba lezlo něco tak nádherného, že jsem asi našel to, co jsem hledal přibližně třicet let. Byla to láska na první pohled a poslech. Je to ovšem subjektivní pocit a nerad bych zevšeobecňoval. Přes gretschovský design, plný kovového „harampádí“ navěšeného na nástroj, se kytara chová jemně, citlivě reaguje na hru, je velmi lehká a při hře vestoje na řemeni perfektně vyvážená.

Závěr

Za svoje peníze dostanete výborný nástroj. Ne každého zaujme design, ale zvukově je to jednička s hvězdičkou. V našich končinách se Gretsch moc nevyskytuje, přece jen funguje osvědčená reklama známějších firem (nemusím jmenovat :-)) a upřímně si myslím, že je to škoda. Provedení korejské oranžové krasavice je prvotřídní, kromě již uvedeného krytu z plexiskla a trochu uvolněné přední rolny jsem neshledal jedinou závadu. Snad se mi podaří dostat se někdy k modelům z nejvyšší řady. To musí být nirvána... :-) No zatím, ve vší úctě ke konkurenčním firmám, „oranžádu“ z testu již do Plzně nevrátím. Činím tak při plném vědomí a subjektivním dojmu. Gretsch go on!!