Gretsch Chet Atkins Country Gentleman G 6122 - historický test

Gretsch Chet Atkins Country Gentleman G 6122 - historický test
Gretsch Chet Atkins Country Gentleman G 6122 - historický test

Na začátku povím pohádku. Jednoho červnového dne, vlastně večera, jsem navštívil v krásném jihočeském městě své nové příbuzné, kam se dcera provdala. Osmdesátiletá babička, jež slavila narozeniny, povídá: „Máme pro tebe elektrickou kytaru, ale je strašně stará a asi ji nebudeš chtít. Chtěli jsme ji už vyhodit.“

„Tak já se na ni mrknu,“ povídám. Babička šla do ložnice a přinesla rozdrbané pouzdro a říká mi: „Třicet let jsem ji měla pod postelí, nechal to tady dávno jeden Němec.“ Otevřel jsem ohyzdný kufr a spadla mi čelist. Vykoukla na mne legenda v perfektně zachovalém stavu, jen tak trochu všechno „narezlé“. Tak jsem pěkně poděkoval, doma vše rozebral, vyčistil a natáhl jedenáctky. Na netu jsem podle výrobního čísla zjistil, že rok výroby je 1964. Tedy rok, kdy Beatles poprvé přiletěli do USA a George dostal zrovna tenhle nástroj od Freda Gretsche do televizní show Eda Sullivana, ale ve verzi walnut. Týden o televizním vystoupení Fred obdržel objednávku na dvě stě tisíc kusů. Amerika zešílela a kytary Gretsch vstoupily do nové éry slávy a úspěchu. Nástroje z šedesátých let jsou sběrateli velice ceněny a tenhle není výjimkou. Takže i to se může českému muzikantovi přihodit. Pojďme na to...

 

Trochu historie

Roku 1872 šestnáctiletý německý imigrant Friedrich Gretsch přicestoval do USA. Ve svých sedmadvaceti letech roku 1883 založil manufakturu a obchod s bendži, tamburínami a bicími nástroji v Brooklynu a firma Gretsch se stala jednou z nejvíce uznávaných výrobců hudebních nástrojů. V roce 1954 začal s Gretschem spolupracovat vynikající a vlivný country kytarista Chet Atkins a podílel se na vývoji legendárního modelu Country Gentleman s označením G 6120 - lubovky s jedním výřezem a širokým lubem. Ten byl uveden na trh v roce 1955. V roce 1962 vznikla verze double cutaway s tenčím lubem a označením G 6122 a to je tedy náš testovaný nástroj. V následujících letech Gretsch představil velkou řadu jak lubových, tak solid body modelů, které čerpají z letité tradice, a vyrábějí mnoho reedicí svých slavných nástrojů. Výroba byla přesunuta do Jižní Koreje a do Japonska. Jen nejvyšší modely Falcon se ještě manufakturně vyrábí v USA. Na kytary Gretsch hrálo nebo hraje mnoho významných hudebníků, např. E. Cochran, D. Eddy, G. Harrison, J. Lennon, B. Jones, G. Marsden, S. Marriott, L. Reed, P.Townshend, B. Gibbons, Bo Diddley, B. Setzer, Bono Vox a další.

 

Nástroje Gretsch vynikají zvláštním designem, patentovanými snímači, používáním tremola Bigsby, skvěle zpracovanými krky, precizními detaily a opravdu nádherným plným harmonickým zvukem. Firma staví na americké tradici blues, country a jazzu. Ceny tomu ale také odpovídají.

 

Popis

Nízkolubový nástroj s dvěmi výřezy, trochu míň vykrojenými než např. u Gibsonu ES 335. Konstrukce je set in - tedy lepený krk na čtrnáctém pražci. Kytara obsahuje typické prvky, jež se objevují na gretschkách dodnes. Tedy výrazné patentované tremolo Bigsby, dřevěná kobylka s nastavitelným oválným kovovým nástavcem, legendární snímače Filter’Tron (typ humbucker) a uspořádání ovladačů potenciometrů. Tělo je celé tvořeno javorovou překližkou a ozvučnými otvory tvaru „f“, o kterých jsem jenom četl a viděl je na obrázku. Jsou totiž namalované a k lubovkám Gretsch neodmyslitelně patří. Není to ovšem jen designový prvek, ale má velmi důležitou funkci a tou je potlačení zpětné vazby při větším zesílení. Z několika metrů ale již nepoznáte, že jsou namalované. Dalším typickým doplňkem je oválný koženkový polštář na spodní straně těla. Připíná se osmi patentkami. Kromě dojmu luxusu chrání také nástroj před poškrabáním velkou přezkou opasku country hráčů. Pod ním je plastový kryt, kterým se leze do útrob kytary a který umožňuje opravu a výměnu vnitřní elektroniky. Další vychytávkou je konstrukce tlumítka pod strunami mezi kobylkou a snímačem. Uvádí se do pohybu malou páčkou u tremola a slouží k udušení strun při country nebo rockabilly pickování. Nemusí se tedy tlumit struny na kobylce malíkovou hranou a hráč může nerušeně pravačku používat. Kobylka nemá nastavitelné ladicí kameny, ale jen jakési drážky, ve kterých struny pěkně kloužou při vibrování pákou. Design doplňuje plastový zlatavý pickguard s podpisem Cheta Atkinse a firemním názvem.

 

Samostatnou kapitolou je krk ze dvou kusů javoru, proložený tenkou ebenovou výztuhou. Obsahuje ebenový hmatník s dvaadvaceti medium pražci. Častým používáním již poněkud promačkanými, ale ty se dají zkušenou rukou vyměnit. Naprosto originální jsou orientační značky ve tvaru půlměsíce nebo konce nehtu, pro Gretsch opět typické a na vrchním okraji hmatníku. I po jedenapadesáti letech je krk rovný jak pravítko a oceňuji zde další - již vymizelý - prvek, kterým je nultý pražec osazený jako první kovový pražec. Až pak je plastový vodicí ořech. Zaručuje to pevnou stabilitu ladění. Nevím, proč od toho výrobci upustili. Používalo se to kdysi na všech kytarách Jolana.

 

Krk je lemován plastem. Hlavice klasicky tvaru Gretsch s nápisem firmy v přírodní perleti - abalonu. Pod krytem tvaru obelisku je ukryt stavěcí šroub na seřízení prohnutí krku. Mechaniky odlehčené, tedy otevřené. Jedna byla poškozená a sadu jsem vyměnil za podobnou od Schallera. To byl jediný zásah do kytary, který jsem učinil. Jinak vše původní. Šroubovací patentované rolny na uchycení řemenu ve tvaru malých válečků. Mechaniky, snímače, knoflíky a páčky přepínačů bývaly pozlacené, ale zub času zahlodal. Naproti tomu kobylka byla chromovaná a Bigsby z hliníkové slitiny. Tahle nesrovnalost je původní a zřejmě ve výrobě dávali, co bylo po ruce. Dnes reedice modelů mají již kompletně pozlacené kovové díly.

 

Elektronika

Gretsch v celé historii vždy přicházel s tak trochu netradičním přístupem. Elektronika není výjimkou. U svých kytar dával přednost master volume - tedy ovládání celkové hlasitosti nástroje - v přední části spodního výkroje. I když má každý snímač své vlastní ovládání volume, tenhle způsob umožňuje variabilitu barev zvukového projevu. Pak je zde trochu chaos s přepínači, které jsou tři.

 

První na vrchním výkroji pracuje podobně jako Les Paul - tedy ovládá oba snímače a je nastaven jako filtr do tří poloh. Chybí zde tedy potenciometry tónové clony pro snímače. Zadní přepínač slouží jako stand-by. V prostřední poloze je nástroj umrtven a na obě strany se zapíná - jedno jak.

 

Ovládání je věc zvyku a osobního nastavení. Všechny tyto kombinace poskytují velkou paletu zvuků.

 

Zvuk

Co k tomu říci. Kdo měl někdy v ruce lubovou kytaru Gretsch, musel žasnout nad bohatým zvukem ve všech polohách. Jistě to je způsobeno patentovanými legendárními humbuckery High Sensitive Filter’Tron. Oproti např. Gibsonu PAF je zvuk více nabroušený, ale poskytuje široké harmonické spektrum. Pak je zde bezchybné zpracování celého nástroje s velkým blokem ukotvení krku k tělu. Korpus je tvořen javorovou překližkou, což je dnes již standardem. Pak připisuji bohatý zvuk speciální kobylce, kde jsou struny položeny na masivním ocelovém bloku s ebenovou základnou. Výšku strun lze korigovat neuvěřitelně lehce stavěcími kolečky. Všechny tyto prvky se podílejí na skvělém zvuku, který je u kytar Gretsch pověstný a rozpoznatelný. I na sucho hraje nástroj barevně a pevně. Všechno ladí v polohách, stačí jen správně nastavit kobylku, tzn. posunout na korpusu. Bigsby mírně nástroj rozvibruje a struny lehce prokluzují v drážkách.

 

Závěrem

Po úvodní pohádce nastoupila čirá radost ze hry, okouzlení zvukem vintage nástroje a tak trochu testování jeho možností. Po zácviku v mé jazzové kapele, kde jsem tři hodiny zkoušel různé barvy na vystoupení a snažil se se svou „starou novou“ kytarou domluvit, se objevily i malé nedostatky. Ale to jsou nepodstatné věci, je to spíše opotřebením pražců a taky seřízením, na kterém ještě poctivě pracuji. Ačkoli nejsem velkým sběratelem a obdivovatelem vintage nástrojů, tahle Gretschka mi učarovala a budu se snažit ji mít rád. Je to přece jen obdivuhodný padesátiletý veterán z doby, kdy poctivost ještě nebyla sprosté slovo, a velký kus kytarové historie...

Psáno pro časopis Muzikus