Kanadská firma Godin (potažmo její akustické odnože, např. Seagull) je známa mimo jiné svou neochotou přesouvat výrobu nástrojů do zemí s levnější pracovní silou a naopak ochotou k experimentování - její kytary mají často výstup pro kytarové syntezátory, vyrábí i kytary bezpražcové a tak podobně.
U Freeway Classic ale žádné experimentování neproběhlo, dalo by se říct, že kytara je přísně konzervativní. I když, pro firmu Godin jsou takovým malým pokusem třeba její dva výřezy, většina firemních designů má totiž výřez pouze jeden. K recenzi byly poskytnuty dva kusy, zcela identické, až na materiál použitý na hmatník - v jednom případě je z palisandru, ve druhém javorový.
Jako tradičně začneme prostým popisem atributů, které jsou pro oba nástroje shodné. Tvar těla připomíná některé modely Ibanez, je to takový "hodný" superstrat - zmíněnou volbu tvaru těla firma obhajuje větou ve smyslu "chtěli jsme udělat nástroj pro zdravé jádro ortodoxních dvouvýřezových entuziastů" (znáte někoho takového?). Na první pohled určitě zaujme povrchová úprava - kytary jsou ve "vyšším" provedení, tedy s vrchní deskou ze dvou kusů krásného plamínkového javoru (jak taky jinak u nástrojů z Kanady). Ten má u každé kytary trochu jinou strukturu - u kusu s palisandrovým hmatníkem asi nejlépe sedí popis "proužkovaný", u kolegy bych použil slovo "vlnkovaný". Moc hezké. Tělo je slepeno ze tří kusů - střední část také javorová (odrůda silver leaf maple), obě křídla z topolového dřeva, a to z důvodů snížení hmotnosti - i tak ale kytary rozhodně nepatří k těm nejlehčím. Krk má klasický D profil, 22 pražců a k tělu je uchycen čtyřmi asymetricky umístěnými šrouby. Krk a hlava jsou vysoustruženy z jediného kusu rovněž javorového dřeva (tentokrát tvrdší rock maple). Na zadní straně hlavice je vyraženo výrobní číslo, zepředu kromě černého loga Godin i sáhodlouhý nápis o původu nástroje (takže - sestavena v USA z částí vyrobených v Kanadě, kdybyste to náhodou nevěděli). Hmatník (hmatníky) jsou úplně placaté, s orientačními značkami v podobě malých teček. Ladicí mechaniky jsou firemní, matně stříbrné, stejně jako jednozvratné tremolo. Vibrapáka je s bajonetovým uchycením, s možností dotažení malým imbusem. Snímače pocházejí také z dílny Godin, konfigurace H-S-H, s označením typu v rohu (užitečná věc, snad jí jednou zavedou všichni výrobci snímačů). Dál už jen potenciometry hlasitosti a tónové clony a pětipolohový přepínač. Takže, jak už jsem upozorňoval, kromě nestandardně zúženého dolního rohu těla a pár dalších méně obvyklých detailů v podstatě klasika až na půdu. Jediné, co oko nepotěší, je nezapuštěný kryt per na zadní straně, na což by myslím výrobce v téhle cenové kategorii už mohl pamatovat...
Jak Freewaye hrají
Abych čtenáře zbytečně nenapínal - velmi dobře. Musel jsem si sice chvíli zvykat na zploštělý hmatník, ale díky jumbo pražcům to nebylo nijak zvlášť bolestivé, naopak - po chvíli hraní člověk docení možnost mít díky této vlastnosti nástroje "struny proklatě nízko", a to bez jakéhokoli jejich nežádoucího drnčení o pražce. U obou kytar mě potěšilo velké množství (použitelných, podotýkám) zvukových rejstříků a také poměrně kvalitní snímače. Model s palisandrovým hmatníkem má trochu vyváženější zvuk, nejvíce mě u něj oslovil kobylkový snímač - má konkrétní tón a pěkně plné basy. Musím ovšem přiznat, že celkově mě víc zaujala kytara s javorovým hmatníkem - rozdíly mezi jednotlivými snímači jsou ještě zřetelnější než u její kolegyně a hráč tak má na výběr mezi nabroušeným (možná až příliš) kobylkovým snímačem, perfektním zvukem snímače u krku (ten se mi opravdu moc líbil - má krásně zakulacený charakter, ale přitom je čitelný) a u obou navíc ještě skvělé kombinace s prostředním singlem, které okamžitě evokují stratocaster (hádejte, proč asi). Společným plusem je schopnost mechanik dobře držet ladění (a to kupodivu i při přechodu z tepla do zimy, což teď bude aktuální) a kladné body kytarám získává i takřka "nekonečný" sustain. Asi nejlepší výsledky měly Freewaye na čistý a crunch zvuk, kdy vynikla už zmíněná zvuková pestrost. Při pořádném zkreslení se mi zdála o něco jistější "palisandrovka", na druhou stranu mám pocit, že metalisti preferují trochu jiné nástroje...
Pro koho jsou
Asi největší službu mohou Freewaye udělat tomu, kdo se moc často nepouští do vod brutálního zkreslení a naopak hledá kytaru, která mu dá mnoho rozdílných zvukových možností pouhým přepnutím mezi snímači, vydrží naladěná po celý koncert a i při jen mírném "nakopnutí" zvuku na ní pěkně vyzní i dlouhá melodická sóla. Takže určitě správná volba pro blues či rock, který není příliš "hard". Kdybych si měl mezi nimi vybrat, určitě bych zvolil zvukově i vzhledově výraznější "javorovku". Mám takovéhle kytary raději...
Info:
Godin Freeway Classic je elektrická kytara typu superstrat, vybavená jednozvratným tremolem a osazená snímači v konfiguraci HSH. Cena testovaných kusů je 19 990 Kč. Model bez transparentní povrchové úpravy pořídíte za 15 990 Kč včetně DPH.
Plus:
paleta zvuků
sustain
vzhled
kvalitní pouzdro
Mínus:
nezapuštěný kryt
JAK JE TO TEDY S TĚMI HMATNÍKY?
Většina kytaristů vám na otázku, jaký je vlastně zvukový rozdíl mezi javorovými a palisandrovými hmatníky, odpoví zhruba v tom smyslu, že javorový hmatník má větší podíl vyšších středů a tedy celkově jasnější zvuk. Pak dodají, zda je to pro zvuk kytary prospěšné (obvykle v závislosti na tom, jaký hmatník má jejich kytara) a hotovo. Vcelku zajímavou historii má ovšem pravděpodobný původ tohoto rozlišení - v 60. a 70. letech totiž výrazně přibylo Fenderů s palisandrovým hmatníkem a jejich novopečení majitelé (v souladu s obvyklou touhou "mít, co zrovna nemám") si začali stýskat po "těch krásně jasně znějících" stařících s javorovými hmatníky. Zlí jazykové ovšem tvrdí, že ony "krásně jasně znějící" stratocastery nezněly (neznějí) po výměně krku za kus s palisandrovým hmatníkem o nic méně jasně a že by možná stálo za to uvážit i jiné atributy než jen materiál použitý na hmatník. Jedním dechem ještě dodají, že při pokusných posleších nahrávek měli respondenti zhruba 50% chybovost a že tedy rozdíl ve zvuku nejspíš "slyšíme očima". My se ale nenecháme zmást - ta odlišnost je přece každému na první poslech jasná. A nebo ne?
