Když jsem dostal k otestování dva Les Paul Standardy, dřevem a hardwarem zcela identické, docela jsem se těšil, protože jediné, v čem se lišily, byla barva a tvar krku.
Roky se traduje, že hmotnost krku a tudíž i jeho tvar mají velký vliv na barvu zvuku nástroje, a já tu měl dva nástroje, jejichž krky se na první pohled velice lišily. První krk, nazvaný 50. léta, je silný, oblý, až skoro V neck, pro kytaristy, kterým nevadí palec čouhající nad krkem. Mimochodem, mně kdysi také čouhal, ale můj první profesor Schelinger (otec Jirky) mi do toho palce tak dlouho cvrnkal, až jsem ho schoval a to mi už zůstalo. Dobrá metoda je také malé jablíčko v dlani a s tím cvičit. To jsem ale odbočil. Ať má každý palec kde chce. Druhý standard měl krk plochý, zdánlivě velmi tenký, pro moji ruku ideální, nazvaný 60. léta. Názvy jsou to asi jenom pomocné, protože v inkriminovaných letech byly tvary krků trochu jiné. Tenhle druhý, tenký krk musí být z daleko méně materiálu, a tudíž ta kytara musí být o hodně lehčí. Nebudu napínat, byla lehčí, ale jenom o 3 gramy. Přestože obě kytary hrají velice rozdílně, vím skoro jistě, že v hmotnosti krku to není. Patrně každá ta kytara je originál! Konstrukčně jsou tyhle nové standardy dost jiné než historické modely. Výška strun nad korpusem, na kobylce, je o 5 mm větší než na mém Customu. Z toho plyne, že všechny úhly vedení strun jsou ostřejší: od struníku ke kobyle, sklon krku vůči korpusu i větší zaklonění hlavy vůči krku. Obě kytary mají neuvěřitelný sustain, ale ve srovnání s mým Gibsonem poměrně malý attack.
50. léta
Popisovat materiály a tvary Les Paulů mi přijde zbytečné, takže zmíním jen odlišnosti. Kytara je černě lakovaná, má smetanové hranění, stejnou barvu mají všechny umělohmotné prvky. Pouze zvoneček, který kryje seřizovací matku krku, je černý a kupodivu bez nápisu. Hardware je niklovaný. Celé to hraje (když přeženu příměry) sprostě, otevírá si to hubu, ale moc pěkně. Hlavně doprovody v hodně zkreslených kilech jsou super. Zvuk je pěkně špinavý, pestrý, má hodně výšek i basů. Horší je čistý zvuk. Výborný je kobylkový snímač 489 T. Krásně zpívá ve výškách a čím výš, tím víc zesiluje. Podle mě je to kytara do současné tvrdé muziky. Kytara váží 4,09 kg, je tedy o 3 g těžší než kolegyně, ale asi jen proto, že má na sobě víc umělé hmoty. Kobylka je moderní konstrukce, vypadá jako žebřík, na kterém jsou položeny kovové kameny. Vypadá velice pevně a solidně. Výška strun se seřizuje šrouby, zalézajícími do kovových futer, zapuštěných do korpusu. Překvapilo mě, že přes kameny nejdou struny jejich středem. Objevil jsem i výrobní nečistoty na sedlovém pražci. Zvláštní je, že byly na obou kytarách. Patrně chyba technologie. Kytara byla kvalitně seřízena a dobře se na ni hrálo.
60. léta
Tohle je už na pohled jiná fešanda. Taky víc stojí. Je přírodní. Vrchní javorová deska má kresbu "tygří chlup" a má krásnou, teplou a medovou barvu. Korpus je z přírodního mahagonu. Hmatník je trochu moc světlý, poněkud syrový palisandr, který nutně potřebuje osahat. Zvukově mi kytara moc vyhovovala. Má jednolitý, velice vyrovnaný tón, inteligentní, vhodný pro sólo hraní. Zvuk je kulatý, má méně výšek, ale krásně zpívá; do výšek se zesiluje, má víc středů než ta černá. Na nic si nehraje, protože hraje, jak vypadá. Učesaně. Při velkém zkreslení je surovější, ale rozbitější. Tónová clona kolem 5, to je krásná barva. Krk má pro mě velice příjemný profil, protože nemám moc velkou ruku. Napadlo mě, zdali firma změnou úhlů nereaguje na změnu velikosti kytaristů. Ti dnešní mladí jsou o dost větší, než jsme my. U mě je to zvlášť markantní. Zvoneček na hlavě je rovněž bez nápisu. Sedlový pražec je velice ostrý, takže struna nikde zbytečně nedře. Knoflíky jsou zlaté, ale bez kovových značek pod nimi. Kdo je perfekcionista, těžko se trefí do hlasitosti. Snímače jsou: u krku 490R a u kobyly 498T. Při ztlumení nemizí moc výšek, což svědčí o kvalitní elektrice. Dočetl jsem se, že standardy bývají osazovány i Burst Buckery Pro AlNiCo V. Doporučuji. Mám je a jsou super. Kytara byla rovněž dobře seřízena, i když sedlový pražec by šel ještě snížit. Pražce jsou z boku perfektně kryty hraněním. Prostě tahle se mi líbila. Obě kytary mají pochopitelně luxusní kanadský futrál, který vypadá nerozbitně.
Závěrem
Kytary jsou to kvalitní. Obě. Každá se ale hodí na něco trochu jiného. Obě ale na dobrou muziku.
Info:
Gibson Les Paul Standard '50 a '60 jsou reissue modely legendárních kytar. Doporučené ceny jsou 65 900, resp. 73 900 Kč.
Plus:
osobitost
výborný sustain
Mínus:
nezačistěný sedlový pražec
